Možná jsme to přehnali

29. února, 00:00 - Václav Drchal
29. února, 00:00

Represe je správná, ale má své hranice a já se bojím, jestli jsme v poslední době nezačali sklouzávat k americké cestě

Měli bychom se zamyslet, extrémně dlouhé tresty, jako je doživotí, nemají až na výjimky smysl, říká ekonom Libor Dušek z Vysoké školy ekonomické a think tanku IDEA při CERGE-EI, který nedávno sepsal studii Hrozí opět přeplnění věznic?

* V českých věznicích sedí přes 200 lidí na 100 tisíc obyvatel, v Německu je to méně než 100. To jsme takoví zločinci, máme tak výkonnou policii, nebo tak přísné zákony?

Nejlepší bude podívat se, jak jsme k tomuto stavu dospěli. Výrazný boom vězeňské populace začal po roce 2002, a to paradoxně za situace, kdy po celou dobu kriminalita klesala.

* To je zvláštní.

Nejdůležitější, trvalou změnou je, že se stát během posledních 14 let stává neustále represivnějším, a to takřka ve všech aspektech trestní politiky. I když celková kriminalita klesala, jistá její část naopak rostla. Týkalo se to především ohrožovacích deliktů, schovaných pod paragrafy, jako jsou maření výkonu úředního rozhodnutí či ohrožení pod vlivem návykové látky (typické „řidičské delikty“ – jízda v opilosti nebo opakovaná jízda bez „řidičáku“ – pozn. red.), tedy trestných činů, u kterých často není konkrétní oběť a k jejichž odhalení je třeba aktivní policejní práci. Jinak řečeno jde o kriminalizaci relativně bagatelnějších deliktů.

* Zvýšila se také efektivita trestního řízení. Zvedlo se především procento obviněných, na které státní zástupce podá obžalobu, a procento obžalovaných, které soudy odsoudí. Co za tím je?

Podle všeho jde o kombinaci faktorů. Paradoxně sama nižší kriminalita napomáhá tomu, že policie dokáže při stejném fyzickém objemu práce vyřešit vyšší procento případů. Státním zástupcům výrazně pomohlo zavedení zkráceného přípravného řízení (zjednodušená obdoba stíhání u méně závažných a důkazně jasných případů; má být skončeno do 14 dní – pozn. red.). To bylo zavedeno v roce 2002 a na konci dekády se rozšířilo i na složitější a vážnější případy. Z výzkumu, kterým se aktuálně zabývám, plyne, že tato čistě procesní změna, o které běžný člověk nejspíš nikdy neslyšel, zkrátila řízení na straně státního zástupce o 27 dní a zvýšila procento případů, v nichž státní zástupce podá obžalobu, o šest procentních bodů. Což není málo. Změny v legislativě navíc zvýšily tresty u většiny trestných činů, včetně krádeží.

* Nejspíš jde o vliv nového trestního zákoníku, ne?

Ano, v naší studii jsme simulovali, jak by se vězeňská populace vyvíjela, pokud by tresty zůstaly stejné jako v posledním roce před začátkem platností zákoníku, to jest v roce 2009. A výsledek byl, že ve věznicích by bylo o dva tisíce vězňů méně.

* Není přísná represe nakonec správná? Za zmíněný pokles počtu trestných činů může aspoň částečně právě ona.

Represe je určitě správná. Jen si je nutné položit otázku, jestli nejsou náklady na ni příliš velké a jestli se to s ní trochu nepřehnalo. Pokud chcete snížit kriminalitu, máte více možností. Můžete najmout více policistů a odhalovat více pachatelů, můžete zpřehlednit a urychlit trestní proces, můžete zavést dlouhé nepodmíněné tresty nebo můžete zkoušet různé rehabilitační programy. To spektrum je široké, platí ale, že vězení jsou drahá a některé jiné země dokážou dosáhnout rozumně nízké úrovně kriminality při podstatně nižším počtu vězňů. Musíme si proto položit otázku, jestli by nešlo udržet dnešní – a v mezinárodním kontextu ne nijak vysokou – úroveň kriminality s méně vězni a levněji.

* Existuje nějaká vzorová země?

Nedokážu uvést příklad jedné konkrétní země s tou nejlepší trestní politikou. Je ale velmi zajímavé, jak nadále přetrvávají rozdíly mezi starými a novými zeměmi Evropské unie. V zemích západní Evropy se počet vězňů pohybuje v rozmezí 60 až 140 osob na 100 tisíc obyvatel, kdežto ve střední Evropě je to okolo 200 osob a v Pobaltí až 300. Dát odstrašující případ je ale jednoduché, tím jsou Spojené státy. Historicky tam vždy byla vyšší kriminalita, ale v nedávné době zažily podobnou story jako u nás – počty vězňů rostly, když rostla kriminalita, pak kriminalita začala klesat, ale počty vězňů rostly dál. Má to řadu příčin a v lecčem jsou stejné jako u nás – vyšší úspěšnost státních zástupců a neustále se zpřísňující tresty, kvůli kterým tráví řada pachatelů za mřížemi velmi dlouhou dobu. Jenže mezi ekonomy je v zásadě shoda, že velmi dlouhé vězeňské tresty nemají nijak zásadní efekt.

* Ani u těch nejzávažnějších zločinů?

Ano. Ty důvody jsou dvojí. Když společnost zavře někoho do vězení, kupuje si dvě věci. Zaprvé prevenci, to jest odrazení budoucích pachatelů od provádění dalších trestných činů. Ovšem pokud zvýšíte už tak dlouhou trestní sazbu – řekněme z deseti na dvanáct let – neznamená to, že se o 20 procent zvedne i odstrašující efekt. Zvýšení trestu dopadá na pachatele v tak daleké budoucnosti, že jej v době, kdy porušuje zákon, vnímá jen minimálně. Zadruhé si společnost vězněním kupuje ochranu před pácháním dalších trestných činů. Ale u dlouhých trestů je tento přínos opět velmi slabý. Pachatelé, až na ty patologické a nenapravitelné, s věkem, lidově řečeno, „chladnou“ a jejich nebezpečnost klesá. Jinak řečeno, pokud někoho pošlete v 45 letech na dlouho do vězení, po deseti letech už tak nebezpečný nebude. Extrémně dlouhé tresty, jako je doživotí, nemají až na výjimky ekonomický smysl. Šedesátiletý či sedmdesátiletý člověk je pro společnost minimálně nebezpečný, ovšem náklady na jeho věznění jsou stejné jako u dvacetiletého.

* Vzhledem ke zdravotní péči spíš vyšší, ne?

Represe je správná, ale má své hranice a já se bojím, jestli jsme v poslední době nezačali sklouzávat americkou cestou. Některé tendence jsou jednoznačně kladné, třeba rychlejší soudní řízení nebo vyšší produktivita státních zástupců, otázkou ale je, co všechno trestat a jak moc přísně.

* Už teď jsou věznice přeplněné a brzy v nich bude podle vašeho modelu chybět 2300 míst. Má smysl stavět nové věznice, nebo radši rychle změnit legislativu?

Myslím, že rozumným opatřením je zkombinovat obojí. Nějaká nová výstavba asi nutná bude, zároveň je ale třeba cílevědomě usilovat o snížení počtu vězňů. Částečně by to mohl vyřešit přesun prostředků ve prospěch policie, protože jestli něco funguje na snižování běžné kriminality, jako je krádež nebo loupež, tak to jsou policisté v ulicích. Namístě je i určitá dekriminalizace trestných činů typu zanedbání povinné výživy.

* Rezerva je zjevně i v ukládání alternativních trestů.

Soudci celkem logicky nejsou ochotni ukládat domácí vězení, dokud nebudou zavedeny elektronické náramky. Málo se využívají i peněžité tresty či propadnutí věci. Řada vězňů se například do vězení dostane za dopravní delikty a jejich historie vypadá většinou takto – policie je chytne bez řidičského průkazu a dostanou pokutu, podmíněný trest nebo zákaz řízení, když je chytnou podruhé, vše se opakuje, ovšem potřetí už jdou za mříže. Jsme tedy v situaci, kdy pokuta, podmínka ani zákaz řízení nedokážou odradit člověka od toho, aby jezdil autem, a potřebujeme nějaké drastičtější řešení, aby za volant fyzicky už opravdu neusedl. Vězení je v tomto případě příliš hrubý – a samozřejmě drahý – nástroj, protože smyslem trestu je vyloučit pachatele ze silnice, a nikoli z celé společnosti. V tomto typu případů doporučuji mnohem aktivnější konfiskace aut, než se děje dnes.

* Proč něco takového v praxi nefunguje?

Myslím, že to zčásti souvisí s neschopností státu administrovat některé tresty. Pro stát je sice drahé, ale organizačně relativně snadné zavřít někoho do vězení, ovšem vybrat od něj peněžitý trest nebo mu zabavit auto je pro něj komplikovanější. Například jeden policista mi v neformálním rozhovoru řekl, že si policie neví se zabavováním aut rady – kvůli různým obtěžujícím komplikacím, jako je třeba malá parkovací kapacita. Tyto činnosti státu nejsou domyšleny tak, aby byly uživatelsky funkční. Jde zdánlivě jen o „back office“, ale když ten nefunguje dobře, tak soudci nejsou ochotní alternativní tresty ukládat.

* Řádná justice zásadně ovlivňuje chod státu. Jaká je podle vás ta česká?

Pohled do statistik říká, že se české soudy – trestní i civilní – vytrvale zrychlují. Například ještě před 15 lety řešily běžnou krádež 280 dní a dnes je to 160 dní. Mediální obraz justice není, co se rychlosti týče, úplně korektní. Média si všímají vrcholku ledovce – nestandardních a komplikovaných kauz, ten se ale od masy ledovce, kterou představují případy zlodějů a defraudantů, hodně liší. Ve skutečnosti je tu vidět neustále se zlepšující trend.

Šedesátiletý či sedmdesátiletý člověk je pro společnost minimálně nebezpečný, ovšem náklady na jeho věznění jsou stejné jako u dvacetiletého.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče