Moo* pana ředitele Dbalého

18. ledna, 00:00 - Václav Drchal
18. ledna, 00:00

Státní zástupce Zdeněk Matula má slušnou šanci prokázat exšéfovi Homolky korupci a tunelování nemocnice

Moo je anglický slangový výraz pro peníze K soudu dorazil druhý „rittigovský“ případ. Po firmě Oleo Chemical přišla na řadu Nemocnice Na Homolce a její ředitelkokainista Vladimír Dbalý. V mnohém jsou si oba případy podobné – chybějí v nich odposlechy a základním postulátem obhajoby je tvrzení, že si státní zastupitelství obžalobu kompletně vyfabulovalo (Dbalý tato slova vyřkl u soudu snad padesátkrát). Jenže se i hodně liší. V kauze Homolka má státní zástupce na rozdíl od Olea reálnou šanci uspět, ovšem Ivo Rittig na lavici obžalovaných pro změnu chybí.

To, co dělá z Homolky jiný případ, je počítačový soubor honosně nazvaný Director’s Diary, do kterého si Dbalý pečlivě (jde o 261 stran textu) zapisoval, co dělal, jaký úplatek dostal či dal („meet s Rittigem – předávám vděčnostní moo“) nebo kolik toho vyšňupal („celé dopoledne sněžím – během osmi dnů 10 g to je síla – a diazepamuji“).

U soudu sice tvrdil, že jde o literární fikci, protože prý „měl a stále má v záměru napsat knihu“ z lékařského prostředí, jenže tomu se dá věřit asi tak stejně, jako kdyby Ivan Horník tvrdil, že jeho odposlechnutí kapříci byli přípravou na – později Petrem Čtvrtníčkem skutečně sepsanou – divadelní hru. Koneckonců ty části Dbalého deníčku, které lze exaktně ověřit, například zapsané výběry platební kartou, odpovídají realitě.

Neznamená to ale, že by některé argumenty Dbalého & spol. neměly váhu. Třeba skutečnost, že zástupce společnosti ICZ vyřazené z tendru na digitalizaci chorobopisů, ačkoli chtěla zakázky provést o polovinu levněji než podle obžaloby předem vybraná firma Disol, policii řekl, že „vyřazení bylo oprávněné“. Jenže jinak toho obhajoba moc nepředvedla, a pokud se nezlepší, Dbalý půjde za mříže. Tím spíš, že existují i další důkazy – policie například u Dbalého našla vzorovou akcii (specimen) zmíněné společnosti Disol. Důležité bude i svědectví „bílého koně“ Zdeňka Berana (více na následující dvoustraně) z jedné ze spřízněných firem. Roli zřejmě sehraje i ostrá soudkyně Silvie Slepičková, která má na kontě ne zrovna vyvedenou kauzu exministra informatiky Vladimíra Mlynáře, ale rovněž nadstandardně zvládnutý případ Central Group.

Po Homolce I se navíc před soud zřejmě dostanou i další případy spojené s nemocnicí. Nejtěsněji se smyčka zadrhla kolem hlavní účetní Homolky Emílie Bialešové či Rittigova dvorního advokáta David Michala. Samotný Rittig, i když z některých pasáží Dbalého zápisků vychází jako šedá eminence, kvůli Homolce obviněn nebyl.

MALÁ DOMŮ

Dbalý a Toběrný se na začátku roku 2009 dohodli, že Nemocnice Na Homolce koupí nový Leksellův gama nůž. Podle obžaloby nemocnice výměnu zařízení nepotřebovala a ve skutečnosti šlo jen o úplatek. Oba muži oslovili společnost Transkontakt-Medical a 18. srpna 2009 s jejím jednatelem Kalavským domluvili dodávku „nože“ za 139,8 milionu korun. Součástí dohody byla žádost o úplatek ve výši čtyř procent z dohodnuté ceny. „10:00–11:30 meet se zástupci Transkontaktu kolem dokončení výběrového řízení (…) pak ještě chvíli s Kalavským s návrhem moo,“ zapsal si Dbalý do deníčku.

Kupní smlouvu podepsaly obě strany 24. srpna a o tři dny později objednala firma Transkontakt-Medical „nůž“ u výrobce, a to za 91 milionů korun. Úplatek ve výši 215 tisíc eur (5,7 milionu korun) předal Kalavský Dbalému 16. prosince 2009 v restauraci pražského hotelu Mövenpick (dnes NH Hotel).

„Pak kafe v restauraci, meet s ing. Kalavským z Transkontaktu – přináší 215 000 E za gama nůž,“ zní další poznámka literáta Dbalého.

Hned druhý den se ředitel podělil o úplatek s Toběrným: „Michalovi předávám za gama polovinu (100 000 E).“

To je verze obžaloby vycházející z Dbalého ředitelského deníčku. U soudu nicméně Dbalý tvrdil, že je to celé nesmysl a že Kalavský byl v době, kdy se měl úplatek předávat, „prokazatelně na pobočce Raiffeisenbank v Brně“.

VELKÁ DOMŮ

Dbalý, Toběrný, Kutil a Kocourek se v září 2008 podle obžaloby domluvili, že přes nastrčenou firmu vydělají na digitalizaci 75 milionů stran nemocničních chorobopisů. Podle Dbalého deníčku v tom nebyli sami a na akci se nějakým způsobem podíleli politický podnikatel Ivo Rittig, tehdejší náměstek ministerstva zdravotnictví Marek Šnajdr a dnešní šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek – to ale jen v rovině podezření a spekulací.

Kutilův známý Tomáš Kadlec každopádně v říjnu toho roku založil společnost Disol a kvůli potřebným referencím se účelově spojil s tradičním fantomem veřejných zakázek – družstvem invalidů VDI Meta Trans. Dbalý mezitím nechal připravit – a Kocourek schválil – zadávací dokumentaci k výběrovému řízení. Společnost Disol se přihlásila do tendru (Toběrný byl mimochodem předsedou hodnotící komise) a nabídla, že digitalizaci provede za 146 milionů korun. Jenže když se 15. června 2009 otevřely obálky s nabídkami, objevil se vetřelec – společnost ICZ, která chtěla stejnou práci odvést za pouhých 78,5 milionu. „… se všechno posralo: konkurenční firma ICZ podstřelila cenu téměř o polovinu – Kabátek Rittigovo zadání nesplnil, uvidíme, co s tím, nejspíš budu muset soutěž zrušit. SHIT!!!“ brečel do deníčku Dbalý.

Řešení se nakonec našlo. Stačilo vyloučit ICZ z výběrového řízení a zdůvodnit to tak, že nemá pro digitalizaci vhodné prostory, a nemůže s ní tedy hned začít: „Podepisuji výsledek soutěže na digitalizaci, dva uchazeče včetně ICZ vylučuji, určuji naši firmu, uvidíme, zda vše proběhne v klidu a ICZ se neodvolá – úloha pro Šnajdra.“ Digitalizaci pak fakticky, za 29 milionů korun, provedl subdodavatel – společnost K2P. Práce nicméně nabraly obrovské zpoždění (digitalizace byla hotova až v květnu 2012) a Disol měl platit smluvní pokutu ve výši 130 milionů korun. Dbalý ji ale nikdy nechtěl, což u soudu k obveselení státního zástupce vysvětlil tím, že „zpoždění způsobily potíže s přípravou dokumentů a finančními problémy na straně nemocnice“, a peníze měl proto „dostat spíš Disol“.

Podle obžaloby by ale Dbalý platil pokutu fakticky ze svého, protože Disol mu skrytě patřil. Už v září 2009 založil „bílý kůň“ – a dnes důležitý svědek – Zdeněk Beran společnost Virmil, jejíž akcie podle obžaloby tajně drželi Dbalý s Kutilem. Když přišly Disolu z Homolky první peníze, převzala firma Virmil – za 200 tisíc korun – Kadlecův podíl v Disolu a kruh se tím uzavřel. Teď už bylo třeba peníze jen trochu vyčistit. Část z nich proto putovala na účet další společnosti Druppi Kadlecova a Kutilova známého Josefa Veselého. Ten pak „kořist“ vybíral v hotovosti a dával ji Kutilovi k rozdělení. l

U soudu Dbalý tvrdil, že jeho deníček je literární fikcí, protože prý „měl a stále má v záměru napsat knihu“ z lékařského prostředí. Sedm hrozných Tak jak je vidí obžaloba

Nemocnice Na Homolce

Michal Toběrný Dbalého bývalý náměstek a předseda dozorčí rady firmy Holte Medical

Vladimír Dbalý exředitel Nemocnice Na Homolce

Ministerstvo zdravotnictví

Pavel Kocourek exšéf odboru hospodaření přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví

Transkontakt­ ­Medical

Josef Kalavský jednatel společnosti Transkontakt­Medical

Holte Medical

Petr Kutil exšéf představenstva firmy Holte Medical, dceřiné firmy Nemocnice Na Homolce Disol Tomá Kadlec jednatel společnosti Disol

K2P

Virmil

Druppi Josef Veselý jednatel společnosti Druppi

O autorovi| Václav Drchal • drchal@mf.cz • drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče