Mléčný armagedon

10. září 2012, 00:00 -
10. září 2012, 00:00

Konec kvót zatřese s českým mlékem. Německé a francouzské krávy se ještě víc rozdojí, říkají prognózy

S mlékem by to u nás mohlo brzy dopadnout podobně jako s prasaty, které úspěšně válcuje evropská konkurence. Bojí se toho zdejší zemědělci a část mlékařů. Jejich obavy přiživují i prognózy zvenčí, které věští, jak na jednotlivé země Evropské unie dolehne zrušení mléčných kvót na jaře 2015. Nejděsivější scénář pro české mlékárenství nabídla nizozemská Rabobank, která mu předpovídá dvacetiprocentní propad produkce během tří let.

Naopak po uvolnění trhu se rozdojí země směrem na severozápad, včetně Německa. A tuzemští producenti mléka a někteří zpracovatelé už vidí, jak se odtamtud povalí mléčné výrobky do zdejších obchodů.

„Nastane tady mléčný armagedon. Proběhne likvidace českých mlékáren a s nimi i producentů mléka. Vytvoří se tak prostor pro odbyt zboží ze zemí na západ od nás,“ obává se Oldřich Žďárský, místopředseda odbytového družstva Mlecoop, které zastřešuje dodávky syrového mléka od zemědělců do mlékáren. „Obavy jsou namístě. Se zemědělci jsme zajedno, ohrožení je společné,“ říká ředitel Potravinářské komory Tomáš Kreutzer. Už nyní na komoře vymýšlejí, jak maximálně uchránit české mlékárenství. Ministerstvu zemědělství, které vede Petr Bendl (ODS), agrárníci a potravináři vyčítají liberální přístup. Nejradši by chtěli, aby Česko v Bruselu usilovalo o prodloužení mléčných kvót o dalších pět let. Není to přitom tak dlouho, co naopak většina žádala jejich okamžité zrušení. Než přišla celosvětová hospodářská krize, byla Evropa vysušená a farmářské ceny mléka vyletěly na deset korun za litr. Nyní si ovšem konec kvót všichni spojují s pádem cen.

stŘÍZlivÁ DiPloMacie „Evropská debata naznačuje, že prodloužení kvót není příliš pravděpodobné. Z našeho pohledu je podstatnější, aby se celý mlékárenský sektor na tuto zásadní změnu připravil,“ tvrdí Bendlův náměstek Martin Hlaváček. Jako náplast za opuštění kvót „daroval“ Brusel všem členům takzvaný mléčný balíček, s nímž si mohou naložit podle svého. Tedy mohou a nemusejí nařizovat mlékařům, aby se zemědělci povinně uzavřeli dlouhodobé smlouvy na odběr mléka, včetně cenových podmínek.

Balíček také dovoluje, aby se producenti mléka mohli sdružit ke společnému prodeji a tlaku na cenu do velké organizace, která může kontrolovat až třetinu národní produkce mléka. Nyní mohou mít odbytová družstva maximálně patnáctiprocentní podíl. Dlouhodobé smlouvy, které v mléčném sektoru nejsou žádnou vzácností, jsou nyní na dohodě obou obchodních partnerů. Povinně je mlékárnám přikazovat se ministru Bendlovi nechce.

„Analyzujeme možnosti využití všech těchto nástrojů,“ diplomaticky odpovídá náměstek Hlaváček. Upozorňuje přitom na fakt, že nemalá část syrového mléka se vyváží do zahraničí, a to může limitovat efekt těchto opatření. Zemědělci totiž kvůli vyšší ceně prodávají surovinu zpracovatelům v Německu a Rakousku. Čerstvé mléko dokonce vede žebříček nejvíce exportovaných potravinářských výrobků za loňský rok. Vyvezlo se ho za 6,4 miliardy korun, zatímco piva za necelé čtyři miliardy.

Ročně takto za hranice odteče kolem 450 milionů litrů syrového mléka, tedy asi pětina z celorepublikové výroby. Právě o pětinu by měla tuzemská produkce spadnout po ukončení kvót, předpovídá Rabobank. Naopak expanzi čekají experti nizozemské banky zaměřené na zemědělství v Irsku, Německu, Dánsku a Nizozemsku (viz Komu zazáří mléčná dráha). Tamní chovatelé chtějí osvobození od regulace uchopit jako příležitost. Snáze se rozmáchnou nejspíš ti, kteří přes odbytová družstva ovládají mlékárenské giganty, jako jsou nizozemská Campina nebo dánsko-švédská Arla Foods.

Pokuty jako investice „Holanďané, Němci, Irové a Rakušané obvykle překračují mléčné kvóty a pak platí do bruselské pokladny pokuty. Ale neřeší je, berou to jako investici do budoucna,“ říká šéf Českomoravského svazu mlékárenského Jiří Kopáček.

Naopak Česko svou národní kvótu ani nenaplní, za celou dobu od vstupu do EU ji překročilo jedinkrát. Zemědělci tedy mohou vyrábět víc, ale nevyrábějí. V uplynulém roce zůstala produkce o víc než sedm procent pod povoleným limitem. Podobně je v celé EU. Přes národní kvótu, která se v posledních letech plošně zvyšuje o jedno procento, se v minulém roce nepřehoupla většina členských zemí s výjimkou zmíněné čtveřice.

„Mléčné kvóty ztratily smysl. Není tedy důvod za ně bojovat,“ míní Kopáček. Jeho názor není ojedinělý.

„Na státu a unii chtějme, ať se plete do hospodářství co nejméně. Ostatně všechna současná ohrožení mlékařství jsou způsobena státními zásahy,“ tvrdí Oldřich Obermaier, jednatel mlékárny TPK Hodonín, která patří do francouzské skupiny Bongrain. Toho, co bude po zrušení kvót, se vůbec neděsí. A těm, kdo se strachují, vzkazuje: „Jestliže se dnes bojíme výrobců z Německa a Holandska s vysokou produktivitou, že se připravili na zvětšený trh, a na druhé straně máme strach z Poláků s jejich nižší produktivitou, nižším standardem hygieny a nižší cenou práce, pak je namístě otázka, co jsme dělali poslední léta kromě demonstrací za vyšší dotace.“ České slabiny Obermaier naráží na analýzu potravinářů, kde jsou pojmenovány zdejší slabiny: nízká přidaná hodnota na produkci, nízká produktivita práce, vysoká závislost na dotacích. Tuzemský potravinářský průmysl má jednu z nejnižších produktivit práce v celé evropské sedmadvacítce, ilustruje graf ve zmíněném materiálu. V obávaném Německu je v porovnání s Českem produktivita dvojnásobná, v Nizozemsku více než čtyřnásobná a v Irsku, které má ze zrušení mléčných kvót vytěžit úplně nejvíc, je dokonce šestinásobná.

S pádem kvót by podle očekávání měly klesnout nákupní ceny mléka, na které i nyní silně působí světové ceny mléčných komodit. Z roku na rok výkyv i při kvótách klidně přesáhne dvě koruny: v roce 2008 se v Česku litr mléka vykupoval v průměru za 8,45 koruny, o rok později za pouhých 6,15 koruny. S propadem cen se nejhůř vypořádávají zemědělci s vysokými náklady, a ti pak chovy ruší. Rozdíly v nákladech na litr mléka jsou totiž značné – u třetiny nejlepších a nejhorších podniků je to v průměru 2,50 koruny.

V odhadu, jak se konec svazujících kvót projeví na útlumu tuzemské výroby mléka, je české ministerstvo optimističtější než holandská banka. Očekává, že výroba může kvůli vysokým nákladům v některých podnicích klesnout jen asi o pět procent. Zatím je ale mléko na vzestupu. Letošní dodávky do mlékáren stouply za sedm měsíců o více než šest procent oproti stejnému období loni. „Zemědělci byli motivováni lepší cenou v minulém roce, navíc stále roste užitkovost dojnic,“ vysvětluje Kopáček.

Česko trvale vyrábí víc mléka, než spotřebuje.

Zahraniční obchod s mléčnými výrobky má dlouhodobě pozitivní bilanci (viz Stále v plusu). Každým rokem ovšem sílí dovoz, v minulých pěti letech rostl rychlejším tempem než vývoz. Pokud ale Češi ve spotřebitelských průzkumech nelžou a skutečně dávají přednost českým jogurtům jako prezident Václav Klaus, podrží jejich viditelná ruka i tuzemské mlékařství.

Graf

Komu zazáří mléčná dráha

Jak se ukončení kvót odrazí na produkci mléka ve vybraných zemích dle prognózy

Rabobank (v období 2015 až 2018)

STABILNĚ POD KVÓTOU

Tuzemská produkce mléka (v mil. litrů)

pramen: ministerstvo zemědělství

MLÉČNÉ VLNY

Výkupní cena mléka (v Kč/l)

pramen: Český statistický úřad

STÁLE V PLUSU

Kladné saldo zahraničního obchodu

s mléčnými výrobky (v mld. Kč)

pramen: Český statistický úrad

O autorovi| Táňa Králová • kralova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče