Mizející Amerika

12. listopadu 2012, 00:00 - Blahoslav Hruška
12. listopadu 2012, 00:00

Střední třídě se v USA daří nejhůř od války. Přesto pomohla Obamovi k obhájení křesla v Bílém domě

Barack Obama si může na své konto připsat další prvenství. Po minulém týdnu už je nejen prvním prezidentem afroamerického původu, ale i prvním šéfem Bílého domu s africkými kořeny, který byl znovu zvolen. Jiná prvenství už tak lichotivá nejsou.

S výjimkou Ronalda Reagana je Obama jediným poválečným prezidentem, který obhájil mandát i přes vysokou nezaměstnanost. Počet lidí bez práce má navíc téměř ironický podtext. Říjnových 7,9 procenta je navlas stejných jako procento lidí bez práce v lednu 2009, kdy byl demokratický kandidát slavnostně uveden do funkce.

Nezaměstnanost ovšem není jediný problém, u něhož Amerika stojí po čtyřech letech na začátku. Ať už jde o stav konkurenceschopnosti USA nebo slibované nakročení k nezadlužené budoucnosti, v obojím zůstala za očekáváním. I když je Obamovi možné přičíst k dobru, že z 6,5 bilionu dolarů dluhů, které na účtu za jeho prvního prezidentování naskákaly, jde na vrub jeho politickým rozhodnutím podle výpočtů Centra pro rozpočet a politické priority „pouze“ 1,4 bilionu. Ostatní je spíše opožděný účet za peníze, které za jeho předchůdce George Bushe Spojené státy utopily v Iráku a Afghánistánu. Horší zprávou než prohýřené biliony je ale fakt, že návrat hrdé a relativně bohaté Ameriky se hned tak konat nebude. Ve Spojených státech se ze všeho nejvíc nevytrácejí ani peníze, ani práce, ale část národa, která vždy tvořila základ prosperity – střední třída. Američané, kteří se sami společenským středem cítí, vydělávají čím dál méně, ztrácejí pracovní příležitosti a jejich optimismus klesá. A především se zužují jejich řady. Zatímco před čtyřiceti lety se za střední třídu považovalo 61 procent všech obyvatel USA, dnes je to jen polovina. Jenže právě tato polovina národa rozhoduje o americké ekonomice, což ostatně zdůrazňoval nejen Obama, ale i jeho republikánský vyzývatel Mitt Romney.

Třetí vlna Ze studie, kterou letos v létě vydali badatelé z Pew Research Center, vyplývá, že po finanční a zaměstnanecké krizi postihla Ameriku třetí vlna úpadku – krize středostavovská. „Období velké recese sice oficiálně skončilo před třemi lety, ale na většinu Američanů následky stále doléhají,“ píše se ve studii. Téměř tři pětiny amerických rodin musely v posledních dvou letech seškrtat svůj rozpočet, zatímco v prvním krizovém roce 2008 to bylo 53 procent. A pro 85 procent domácností je rok od roku těžší udržet si svůj životní standard. Ještě pesimističtější čísla dává pohled na dlouhou časovou řadu. Dekáda 2000 až 2010 (kterou ovšem Obama mohl ovlivnit jen okrajově) je vůbec prvním desetiletím po druhé světové válce, v němž se propadly příjmy prakticky všech amerických rodin. Riziko pádu do skupiny s nižšími příjmy je přitom stejné jako možnost sociálního vzestupu.

„Střední třída stagnuje a nehýbe se z místa. Existují lidé, kterým se daří dobře a jsou na vzestupu. Jiným ale hrozí, že skončí v nižší společenské kategorii,“ hodnotí situaci Homi Kharas, analytik Brookings Institution.

Automobilky volily Obamu Průzkum Pew Research Center také dokládá, že mediální obraz středostavovské Ameriky, který kolem sebe šířil otec pěti dětí a praktikující mormon Mitt Romney, neodpovídá sociologickým datům. Tím, kdo si v poslední dekádě polepšil a stal se symbolem té „lepší“ Ameriky, nejsou ani tak pracující muži středního věku spořádaně živící rodinu, jako spíš ovdovělí důchodci, kteří pečují jen o sebe. Zatímco běloši v kategorii 65 let a více patří mezi skupinu, která z krize vzešla posílená, nejhorší možnou kombinací pro život v soudobé Americe je podle výzkumníků z Pew Research Center být mužem mezi 30 až 44 lety, který se nikdy neoženil, má jen vysvědčení ze střední školy a narodil se mimo území USA.

Není náhodou, že minimálně dvě z těchto kategorií splňují zaměstnanci automobilového průmyslu, na nějž krize těžce dolehla.

A byl to právě Obama, kdo z balíku Troubled Asset Relief Program, což byl krycí název pro 700 miliard dolarů na zestátnění krachujících firem, uvolnil peníze na skoupení většinového podílu v General Motors a dalšími téměř sedmi miliardami dolarů odvrátil krach Chrysleru. Zachránil tak 150 tisíc pracovních míst, což mu tovární dělníci vrátili v podobě hlasů v prezidentských volbách. Na hlasování ostatně dostali podle kolektivní smlouvy den volna. Rozhodující hlasy, které nakonec Obamovi umožnily setrvat v Bílém domě, sesbíral znovuzvolený prezident v Ohiu. Stát přezdívaný také „matka prezidentů“, patří mezi takzvané swing states, tedy oblasti, které jednou volí demokraty, podruhé zase republikány. Není náhodou, že osmina všech zaměstnanců Ohia pracuje pro velké automobilky nebo jejich subdodavatele.

Obamovi přihrál hlasy ještě jeden aspekt ohrožení střední třídy – mizející středostavovské čtvrtě a stěhování jejich obyvatel do smíšených oblastí. Čtyřicet procent Američanů žije v místech, kterým dominují lidé s nižšími příjmy. Mezi lokality, jejichž obyvatelé se nikoli vlastní vinou propadli do nižšího společenského statusu a stáhli s sebou i svou někdejší opečovávanou čtvrť, přitom patří i chicagský Roseland, kde Obama kdysi začínal jako sociální pracovník.

Naděje žije Staronový prezident Obama přesto může své druhé volební období stavět právě na mizející střední třídě. Není to paradox, jak by se mohlo zdát. Ačkoli se střední třídě po ekonomické stránce daří špatně, základní pilíř americké ekonomiky neztrácí naději, kterou symbolizuje víra ve vlastní schopnosti.

Dvě třetiny členů „middle class“ stále věří, že poctivou a tvrdou prací je možné posunout se kupředu, a jen 29 procent z nich souhlasí s tezí, že ani dobře odvedená práce nemusí vést k úspěchu.

Co je hlavní: americká střední třída věří nejen ve své schopnosti, ale i v Obamu. Plná polovina si myslí, že se za druhého Obamova období v čele Bílého domu jejich osobní situace zlepší. A nejen jejich, ale i chudších lidí.

Relativně optimistická očekávání jsou přitom stále tím nejlepším motorem americké ekonomiky. I když průměrná americká domácnost šetří třeba na nákupu nového auta nebo na vybavení domácnosti a na zábavě, zůstává tu spousta klíčových odvětví, kde Američané utrácejí ještě více než před krizí – patří sem vlastní bydlení, vzdělání, zdravotnictví, ale i penzijní fondy a životní pojistky. Tahounem je tu opět střední třída. „Bohatí mají sice peníze, ale ne nutně je utrácejí. Chudí by zase rádi utráceli, ale nemají peníze,“ vysvětluje Steven Fazzari, ekonom z University of Washington.

Sázka na setrvačnost Americká střední třída projevuje nebývalou setrvačnost i v době, kdy se její postavení reálně zhoršuje. A právě na takový samospád může Obama vsadit. O to víc, že velký legislativní boj ho už nečeká. Zdravotnická reforma se rozběhne v roce 2014, stejně tak v oblasti regulace finančních trhů je dobojováno, i když tzv. Dodd-Frankův zákon z roku 2010 příliš slibovaných omezení nepřinesl. Prezident se může soustředit na další sliby – třeba na to, že přinutí velké korporace, aby pracovní místa netvořily jen v zámoří, ale i doma. Žádný velký boj za práva střední třídy ani od Obamy ale čekat nelze. Programem jeho druhé čtyřletky v čele Bílého domu bude umírněná setrvačnost. Přesně ta, která stále pohání i mizející „middle class“. Svědčí o tom i heslo Obamovy volební kampaně. Zatímco v roce 2008 burcoval Ameriku sloganem „Yes, we can“, letos zvolil mnohem skromnější „Forward“. Což může znamenat nejen útok jako ve fotbale, ale i obyčejné posunutí. Blíže k pravdě bude zřejmě druhá možnost.

Chudnoucí rodiny Medián ročních příjmů rodin (v tis. USD)

pramen: Pew Research Center

Okleštěná střední třída Rozložení příjmových kategorií ve společnosti (v %)

pramen: Pew Research Center

O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče