Article, show

Miluj Vietnamce svého

08. září 2014, 00:00 -
08. září 2014, 00:00

Máme štěstí, že si nás Vietnamci tak oblíbili Stát se vietnamofilem není vůbec těžké. Stačí do Vietnamu jednou zajet a zažere se vám pod kůži. Je jedno, o co se zajímáte; jestli se vám zalíbí jen vizuální stránka té země, anebo vás zaujme historie, příroda, kultura, kuchyně nebo lidé samotní. V přepočtu na počet obyvatel hostitelské země jsou jen tři srovnatelně silné komunity, kde žijí Nguoi Viet Hai Ngoai, tedy „zámořští Vietnamci“: jedna v Austrálii, druhá v Americe a třetí v Česku.

Všechny tři země přišly ke svým vietnamským komunitám zhruba ve stejné době, tedy hlavně na začátku 70. let. Z pochopitelných historických důvodů my máme Vietnamce převážně ze severu, podle dostupných průzkumů nejvíce z chudších provincií Nghe An a Ha Tinh, dále Hung Yen, Hai Duong a pak delty Rudé řeky. V Americe a Austrálii žijí Vietnamci převážně z jihu, ale početné jsou i vietnamské etnické menšiny, například Hmongové.

Česko zažilo tři vietnamské migrační vlny, první ještě za starého režimu, kdy Vietnamci v podstatě fungovali jako „gastarbaitři“ v průmyslu a malá část studovala na vysokých školách. Nepředpokládalo se, že v Československu zůstanou, a pravidelná rotace vyústila v to, že dodnes potkáte třeba v Hanoji lidi středního věku, kteří umějí překvapivě dobře česky i s příslušným dialektem. Skutečně jsem jel v Hanoji hotelovým výtahem, kde se mě jeden člověk ptal, odkud jsem, a na odpověď, že z Prahy, řekl: „A já su z Brna, ze Zetoru.“ Docela často se doma etablovali a mají slušné postavení ve vládě i v byznysu.

Pověst Česka jako místa k životu musela být dobrá, když jsme na sebe dokázali na začátku 90. let nabalit nejen rodinné příslušníky zde žijících Vietnamců, ale i ty z bývalé NDR, ze Slovenska, Maďarska a Polska, případně z Ruska. K tomu se přidala třetí migrační vlna v době vrcholícího českého boomu do roku 2008, kdy se z „dovozu“ pracovní síly z Vietnamu stal dobrý byznys pro „organizátory“, nikoli již pro samotné migranty, kteří po vypuknutí krize najednou nebyli žádáni a zažili opravdu mimořádně krušné chvíle.

Na rozdíl od bývalé koloniální mocnosti Francie, která shrábla „crime de la crime“ bohatých vietnamských vrstev od poloviny 19. století a dnes jsou jejich potomci zcela vzorově asimilováni, jsou komunity v USA, Austrálii a Česku od Francie dosti odlišné a liší se i mezi sebou navzájem.

Zatímco u australských a amerických Vietnamců není pochyb o tom, že půjdou cestou předchozích imigračních vln asijských přistěhovalců, v případě USA především Číňanů, Japonců a Korejců, a v zemi již zůstanou, v podstatě plně asimilovaní, v Česku to bude záviset na ekonomickém vývoji.

Vietnamce nevyhodí „Show me a Vietnamese high-school drop-out,“ říkal mi kdysi jeden Američan na hodně multietnickém předměstí Washingtonu s poukaobálka zem na to, že ještě neviděl Vietnamce, který by nedokončil americkou střední školu.

Na rozdíl od vysokého procenta „latinos“ ze Střední Ameriky. Ne, Vietnamci ani tam, ani v Česku, přes často mimořádně skrovný původ rodičů, ve škole nepropadají a v druhé generaci excelují ve vzdělávacím systému.

V relativně kosmopolitní a bohaté Praze vidíte, že se spousty „banánových dětí“, jak si sami kvůli barvě pleti a silně evropeizovaným kulturním návykům říkají, s českým prostředím sžívají očividně úspěšně. Jsou cílevědomí, vynalézaví, pracovití a podnikaví, ostatně stejně jako jejich rodiče, ale bez kulturní bariéry. Jako všude jinde budou pro majoritní společnost obohacením, budou z nich doktoři, inženýři, do čehokoli se pustí, v tom budou dobří…

Přizpůsobí se a přežijí Jaký bude osud vietnamské komunity v českém pohraničí, která se jako všude jinde v Česku přesunula z bazarů do kamenných obchodů a představuje jednu z mála skupin, jež jsou v horších pohraničních lokalitách ochotny investovat, je velká neznámá. Skutečnost, že díky nesrovnatelné časové dotaci svých byznysů jsou schopni přežívat i tam, kde „chcípl pes“, a obsluhovat i český dávkový společenský substrát, svědčí o jejich životaschopnosti. Potvrdí ji zcela nepochybně i po zavedení elektronických registračních pokladen, i když asi ve sníženém počtu. Přežijí i vymýcení všech pěstíren marihuany i všech dalších nelegálních nik na trhu, které umějí obratně využívat; tedy pokud by je česká státní moc dokázala eliminovat.

Ostatně, pokud sociologické průzkumy nelžou, pocházejí z provincií, které jsou sice z pohledu turisty krásné, ale kde se posledních pár set let vždy třela bída s nouzí a přežití bylo tvrdou lekcí z darwinismu.

Jako lidé, kteří koneckonců na rozdíl od mnoha jiných obyvatel vyloučených lokalit mají náklady obětované příležitosti, jinými slovy klidně se mohou sbalit a jít někam jinam. Ten pohraniční příběh můžeme a měli bychom odehrát s Vietnamci. I když je primárně náš. Ale my jsme víceméně bezradní. l

O autorovi| Miroslav Zámečník * zamecnik@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Zisky mobilních operátorů? Přes 10 miliard korun ročně
OSVČ a výdajový paušál v praktických příkladech
Kdy jsou vaše peníze na internetbanking v ohrožení?
Konec vesnických prodejen? Vyřeší jejich ztrátovost dotace?
"Bude to dobrý rok," banky a stavební spořitelny počítají výsledky v polovině roku 2017
Auta
Škoda odstartovala sériovou výrobu modelu Karoq. První…
První autonomní Kamaz bude nasazen během fotbalového mistrovství
Po Francii chce prodej aut se spalovacím motorem zakázat také Velká Británie
Galerie na středu: Na tyto tříválce vám nestačí ani půl milionu
Německo chce neupraveným autům z aféry Dieselgate odebrat registraci
Technologie
Podoba referenčního Radeonu RX Vega je venku. AMD ho chce stavět proti GTX 1080
Ransomware v posledních dvou letech vydělal přes 25 milionů dolarů
Chrome 60 lepí 40 děr a podporuje Touch Bar na nových Macboocích Pro
Core i7-8700K má prý turbo 4,7 GHz. I při zátěži šesti jader může běžet nad 4 GHz
Web si oddychne. Adobe plánuje ukončit vývoj a podporu a Flashe v roce 2020
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít