Miloš Zeman našel svůj národ

23. listopadu 2015, 00:00 - Petr Holec
23. listopadu 2015, 00:00

Prezident oslavil 17. listopad s odpadlíky od Okamury, islamofoby a Pegidou

Letošní sedmnáctý listopad nebyl svátkem svobody a demokracie. Aspoň ne na Albertově na Demonstraci na podporu názorů prezidenta republiky na imigraci a islám. „Já jsem pro tuhle republiku něco udělal, ku…a! Já jsem fáral a dvacet let dělal svářeče. Já nejsem žádná lůza! Jdi do pí… Kde je ten s tou kamerou? Proč mě netočí, když něco říkám?“ ptá se sám sebe starší muž se severomoravským přízvukem a alkoholovým dechem. Je to nejen jeho velký den. Na bundě má placku s Milošem Zemanem a svého prezidenta má upřímně rád. „Tohle je nejlepší prezident za sedmdesát let! Ten nám rozumí, ten za nás bojuje! S ním to vyhrajem!“ dodává. Nenech se vyprovokovat, radí mu vedle stojící demonstrantka. „Je tu Česká televize a ta neinformuje objektivně. A nejhorší je, že si ji povinně platíme,“ říká. „Mrtvý muslim, dobrý muslim!“ ozve se vedle nás. Hlas patří mladíkovi; i on má na bundě placku se Zemanem a vedle ní ještě placku s nápisem „Vystupme z EU“.

Mladých lidí je tu víc. Většinou demonstrují proti EU a podporují Úsvit – Národní koalici a taky Blok proti islámu, jež za akcí politicky stojí, i když ji oficiálně pořádá Zemanova militantní fanynka Jelena Vičanová. Ta chodí oponenty prezidenta překřičet i do televize, když je potřeba. Jsou tu ale i motorkáři a záložáci, další Zemanovi příznivci, kteří by rádi vyrazili chránit státní hranici. Všechny spojují společní přátelé i nepřátelé; mezi ty první patří Zeman a Rusko, mezi ty druhé EU, USA, islám, novináři a vlastně každý, kdo s nimi nesouhlasí. Ve vzduchu visí zloba i frustrace.

Místopředseda Úsvitu Jan Zilvar tu má po ruce záložáky, prý kdyby se něco stalo v davu. Není to veselé zjištění: nejmenší parlamentní strana chce použít vysloužilé vojáky, aby na svátek demokracie suplovali policii.

I StB byla za komunistů aspoň řádnou součástí mocenského aparátu a tajné v civilu jste v davu neomylně poznali podle vlídné a chytré estébácké tváře. „Nikdy nevíte, co se může stát,“ hlásá Zilvar.

Najdi si jiný 17. listopad

Je krátce před 14. hodinou a v Den boje za svobodu a demokracii všichni oslavujeme názory prezidenta na Albertově, kde to před 26 lety začalo. Nezačal tu ovšem nikdo z přítomných. Boj za obojí tady zahájili studenti, takže i ti současní a jejich vedení chtěli u zdejšího památníku uctít své předchůdce. Ochranka prezidenta je k němu ovšem nepustila. Zeman předem avizoval, že na Albertov na státní svátek zřejmě přijede, takže ochranka i policie už dopoledne místo uzavřely. Policistů je tu proto dnes víc než před 26 lety, ti starší možná zažívají repete. Někteří lidé ale mají přece jen přednost: těsně pod pódium policie pustila členy německé extremistické Pegidy, britské Defence League i další zahraniční příznivce těchto hnutí, z nichž někteří nosí přes bundu ruskou vlajku. Zato se pracuje na tom, aby se sem dostalo co nejméně českých novinářů. Místo totiž zcela ovládli příznivci Zemana, které sem z celé země navezla Strana práv občanů, donedávna zemanovci.

Ne náhodou: asistentem prezidentovy ochranky a policistů se na Albertově stal náměstek hejtmana Zlínského kraje Lubomír Nečas. S ochrankou prezidenta byli ve spojení i lidé z Úsvitu, odpadlíci od Tomia Okamury. Jen Zeman se k akci moc nehlásil, i na Hradě asi cítili závan hnědé. Hnutí jako Úsvit či Blok proti islámu, které teď tvoří společnou platformu s lídrem Martinem Konvičkou, totiž ministerstvo vnitra označuje za konkurenci těch neofašistických. Neofašistou by se tak mohl stát i prezident.

„Pokud se zde sejdou nějací občané a budou zde vyjadřovat svoje názory, tak to je jejich záležitost,“ řekl k Zemanovu případnému vystoupení na akci vždy originální Jiří Ovčáček. A nezklamal, ani když studentům, které ochranka nepustila k vlastnímu památníku, vzkázal, že si k uctění 17. listopadu měli vybrat jiný den než 17. listopad. I tak jsem nedaleko od pódia jednu studentku potkal.

Studovala v roce 1989, na Albertově tehdy 17. listopadu stála a dnes je pražskou zastupitelkou. Zatímco ji dav mačkal k policejnímu plotu, rýsovalo se jí ve tváři pod ironickým úsměvem zděšení.

Máme rádi Miloše

„Sešli jsme se dnes, abychom podpořili svého prezidenta,“ pozdravil účastníky Zilvar. „My tady dneska hájíme demokracii,“ přidala se Vičanová. Načež nastoupil další místopředseda Úsvitu Marek Černoch a s odkazem na svého otce Karla zazpíval tklivou píseň o zemi, kde vyzvánějí zvony. Řekněme korektně, že pěvecký hlas nezdědil; má problém s falzetem.

Poté na pódium přišli dva bossové: Miroslav Lidinský, šéf Úsvitu a válečný veterán z Afghánistánu, a taky šéf Bloku proti islámu Konvička, upřímný islamofob. Oba poděkovali Zemanovi, že hájí zájmy svého národa a taky demokracii.

Tu sem přišel hájit i bývalý komunista a nyní senátor a šéf Strany práv občanů Jan Veleba. Jeho projev byl jako výlet v čase do dob komunismu; senátor z desek četl, že nám nebude diktovat Washington, Brusel ani Paříž. Právě on uvedl na pódium Zemareport na, svého kamaráda. To, že se na jednom pódiu „dřív nebo později“ sejde prezident s Konvičkou, nedávno předpověděl jiný islamofob se slabostí pro Rusko, sociolog Petr Hampl.

Ani on netušil, že k tomu dojde na státní svátek a s plnou hradní palbou. Ovčáček, Forejt, Hlinovský, ti všichni akci zaštítili vysokými hradními funkcemi.

Prezident řekl davu příznivců to, co jim říká vždycky a všude: že davem jsou jiní, že demokracii hájí oni a že novináři jsou pitomci. „Tento národ si zaslouží, aby si vládl sám,“ shodl se Zeman s Velebou. A ještě se rétoricky otázal: „Většina migrantů jsou mladí a dobře živení muži. A já se ptám, proč nebojují proti Islámskému státu?“ Poté si všichni na pódiu společně zapěli národní hymnu, již předzpíval Černoch.

Shoda džentlmenů „Co mám na to říct?“ zeptal se po demonstraci Zilvar. Pro něj i pro Konvičku to bylo velké vítězství: jejich hnutí, označované jako populistické či extremistické (Úsvit začínal s etnickou nenávistí, již teď rozšířil o náboženskou a o boj za národ), legitimizoval v Den boje za svobodu a demokracii prezident. Právě jejich demonstraci si 17. listopadu vybral jako své jediné pódium. „My to chápeme jako významnou věc,“ chválil si Zilvar účast Zemana.

Úsvit prý na akci na rozdíl od Strany práv občanů nikoho nesvážel, účast koordinovali pouze se záložáky Jiřího Heimlicha. Major v záloze, jenž za sebou táhl bizarní partu, které vojensky velel, ovšem neměl z akce jen radost. „Prohledali nás až po koule, jako bychom byli extremisti,“ stěžoval si na policii cestou od pódia. Jinak prý ale vše jde správným směrem. „Pravidelně cvičíme, abychom uhájili svou vlast. Jsme z celé země, je nás asi osmdesát. Na nic se ale zatím nechystáme,“ ubezpečil malý muž s velkými vlasteneckými plány.

Nabitý pozitivní energií byl po demonstraci i Konvička, byť se cítil i „dobitý“. „Posouvá se to, posouvá. Zeman v tom měl jasno mnohem dřív než já. Oba máme hodně načteno, oba máme rádi mudrování. Džentlmeni se shodli, že některé věci vidí stejně,“ pochválil docent přes motýly spojení s prezidentem. Ostatně i on se Zemanem intenzivně komunikuje už delší dobu, především přes prezidentskou kancelář.

A co bude dál? „Nejdřív se musím vyspat, protože mě v Českých Budějovicích čeká přednáška na téma islám jako psychosexuální patologie. Situace na frontách se ale mění každým okamžikem. Mohamedáni nám připravují permanentní volební kampaň,“ usmívá se Konvička, jenž týdeníku Euro nedávno (jen napůl v žertu) řekl, že nejdřív zaplní Letnou a pak vstoupí předními dveřmi do Strakovy akademie. Na dotaz ohledně sídla vlády teď říká: „Ještě předtím nás čekají krajské volby.“

Ne každého naplnila po demonstraci na Albertově pozitivní energie. „Z těch fašounů se mi udělalo blbě, je to strašný smutek. Ale nechápu to jako obraz země. Já být prezidentem, tak se spíš ptám, co dělám špatně, když mě přijde podpořit jen pár stovek takových lidí?“ říká zmíněná pražská zastupitelka při vzpomínce na 17. listopad 1989.

Přesto: o současné společensko-politické situaci hodně vypovídá to, že ani ona nechce, aby v textu zaznělo její jméno. Skoro jako kdysi.

Všechny spojují společní přátelé i nepřátelé; mezi ty první patří Zeman a Rusko, mezi ty druhé EU, USA, islám, novináři a vlastně každý, kdo s nimi nesouhlasí. Ve vzduchu visí zloba i frustrace. Posouvá se to, posouvá. Zeman v tom měl jasno mnohem dřív než já. Oba máme hodně načteno, oba máme rádi mudrování. Džentlmeni se shodli, že některé věci vidí stejně.

O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče