Milion za nic je fakt moc

27. října 2014, 00:00 - Václav Drchal
27. října 2014, 00:00

Před devíti lety si rozhodčí soud ponechal milionový poplatek, byť s případem neudělal téměř nic

Podnikatelé Kamil Bahbouh a Pavel Wurst se před skoro deseti lety obrátili na stálý Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Na „soudních“ poplatcích zaplatili rovný milion korun. Rozhodčí soud, konkrétně rozhodce Miloš Pohůnek, v jejich věci neudělal takřka nic a po několika měsících – to bylo v listopadu 2005 – vydal usnesení, kterým řízení z formálních důvodů zastavil. Zároveň však rozhodl, že oba pánové „nesou zaplacený poplatek za rozhodčí řízení ve výši 1 000 000 Kč ze svého“.

Bahbouh s Wurstem se kvůli tomu – tedy nejen kvůli onomu milionu, ale především kvůli samotnému zastavení řízení, ve kterém šlo o akcie Metrostavu za tři čtvrtě miliardy a smluvní pokutu ve výši 39 milionů korun – obrátili na klasické soudy a zažalovali rozhodčí soud a Pohůnka k tomu. Dlouho to vypadalo marně. Všechny soudní instance odmítly „hamižné“ usnesení zrušit s tím, že mohou do jisté míry korigovat jen samotné rozhodčí nálezy (obdobu rozsudků) rozhodčích soudů, a nikoli jejich „pouhá“ procesní usnesení o poplatcích či zastavení řízení.

Šanci jim dal až loni v červenci Ústavní soud, který všechny předchozí rozsudky zrušil a věc vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten sice „hamižné“ usnesení nezrušil ani napodruhé celé, nicméně ten jeho bod, ve kterém šlo o milionový poplatek, ano. Minulou středu měl u Městského soudu v Praze padnout definitivní verdikt, líčení však odvolací senát odročil.

Tajemnice rozhodčího soudu Marie Moravcová je stručná. Loňské rozhodnutí Ústavního soudu podle ní rozhodčí soud respektuje, k aktuálnímu, dosud neuzavřenému případu se ale odmítla jakkoli vyjádřit. U obvodního soudu však rozhodčí soud argumentoval například tak, že dle jeho pravidel „není žádný důvod pro vrácení poplatku žalobci“, a dodal, že výše poplatku byla vzhledem k třičtvrtěmiliardové transakci, o kterou původně šlo, naprosto adekvátní: „Stejně by se zachoval i obecný soud.“

S tím Bahbouhův a Wurstův advokát Gabriel Brenka nesouhlasí. Normální soud by podle něj zastavil řízení ještě před jeho začátkem, nikoli až v jeho průběhu a poplatek vrátil: „Dlouhá léta se poplatek vracel celý, nyní to je 80 procent soudního poplatku.“ Ke stejnému závěru došel i Obvodní soud pro Prahu 1, a navíc podotkl, že poplatek za podobnou žalobu by v takovém případě byl pětsetkrát nižší než u rozhodčího soudu – pouhé dva tisíce místo milionu.

MILIONY A STAMILIONY Milionový poplatek zbůhdarma vyhozený oknem je jen mimořádně zajímavým detailem daleko většího příběhu. Všechno to začalo v samém závěru devadesátých let, kdy se osm investičních fondů a bank rozhodlo prodat skoro 62 procent akcií stavebního gigantu Metrostav. V konkurzu uspěla skandinávská společnost PCTC, ovšem nezaplatila slíbenou sumu. Došlo tedy na druhého v pořadí, a tím byli Bahbouh, Wurst a nejmenovaní zahraniční investoři. Ovšem i tady z koupě za skoro 788 milionů korun nakonec na jaře 2000 sešlo, což Wurst tenkrát týdeníku Euro vysvětlil tak, že krátce přede dnem splatnosti se nepohodli s bankou, která jim měla poskytnout překlenovací úvěr, a majitelé akcií poté kvůli prodlení s platbou od transakce odstoupili.

Balík akcií Metrostavu brzy poté získal slovenský Doprastav a Bahbouh s Wurstem začali hrát o obří smluvní pokutu ve výši 39,3 milionu korun, kterou je rozjednaná a nedokončená akce stála. Ani tady však oba podnikatelé neuspěli, a tak v únoru 2005 podali k rozhodčímu soudu žalobu, ve které se domáhali uznání, že smlouva o převodu akcií Metrostavu byla od počátku neplatná.

Rozhodčí soud po nich nejdřív chtěl jen sedmitisícový „soudní“ poplatek, ale v červnu toho roku si řekl o dalších 993 tisíc korun, což zdůvodnil tak, že ve sporu jde ve skutečnosti o tři čtvrtě miliardy. V srpnu Pohůnek z řízení vyloučil jeden mezitím zaniklý investiční fond, v září proběhlo jedno ústní jednání a v listopadu vydal zmíněné „hamižné“ usnesení, kterým věc zastavil a milion si ponechal. Tři čtvrtě roku po podání žaloby to zdůvodnil tak, že rozhodčí soud „nemá pravomoc a není příslušný“ se věcí zabývat, protože Kamil Bahbouh Kamil Bahbouh i Pavel Wurst nejsou nepopsané listy a především Bahbouh dokázal média zaujmout docela často. Kromě nevyvedeného pokusu koupit Metrostav proslul prokurista společnosti Gema Art Group (stavební firma zabývající se restaurováním historických památek a výstavnictvím) především dočasným uvržením Pražského hradu a katedrály svatého Víta do exekuce. Stalo se tak v roce 2008 kvůli skoro milionové pohledávce, kterou Správa Pražského hradu neuhradila Bahbouhově firmě za uspořádání výstavy o italském umění – Opus Italicum. Pro změnu negativně se o Bahbouhovi v minulosti psalo kvůli zakázce na rekonstrukci Senátu, policie však nic protizákonného nezjistila. Evergreenem se Bahbouh stal i pro bulvár, který se před pár lety sáhodlouze pitval v jeho vztahu s někdejší českou miss Anetou Vignerovou.

ve sporu o absolutní neplatnost smlouvy nelze uzavřít smír, tudíž spor není „arbitrovatelný“, a tudíž se jím rozhodčí soud vůbec neměl co zabývat. To bylo vše.

Kde přesně zaplacený milion skončil a jestli z něj něco dostal i samotný rozhodce Pohůnek, není jasné. Pohůnka se totiž týdeníku Euro sehnat nepodařilo a odpověď tajemnice Moravcové je velmi obecná: „Poplatek za rozhodčí řízení slouží k částečnému krytí všeobecných nákladů spojených s činností rozhodčího soudu a jeho další rozdělení a využití je stanoveno interní směrnicí rozhodčího soudu.“ NEPLEŤME SE DO TOHO Už tenkrát v roce 2005 podali Bahbouh s Wurstem na rozhodčí soud a rozhodce Pohůnka žalobu a chtěli, aby soudy (tentokrát již státní) zmíněné usnesení kompletně zrušily. Všechny soudní instance – Obvodní soud pro Prahu 1 (březen 2007), Městský soud v Praze (říjen 2007) i Nejvyšší soud (únor 2010) – ale žalobu formálně zamítly s tím, že jim zákon neumožňuje rušit pouhá usnesení rozhodčích soudů.

Především Nejvyšší soud vyprodukoval formálně vybroušený a dokonale podrobný rozsudek, ze kterého se čtenář dozví i takové Arbitrové Rozhodčí řízení může, pokud si to obě strany přejí, nahradit ve sporech o majetek klasické soudy. Výhodou arbitráže je neveřejnost a rychlost. Rozhodcem může být kdokoli dospělý, svéprávný a netrestaný – pak se jedná o rozhodčí řízení ad hoc. V České republice kromě toho existují tři stálé rozhodčí soudy. Nejslovutnější z nich je Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, jehož předchůdce byl založen již v roce 1949. Na jeho seznamech je zapsáno přes 300 rozhodců a jen loni řešil 2406 sporů, z toho 189 mezinárodních. Kromě klasických majetkových řeší i spotřebitelské spory či internetové doménové pře.

věcí, že „rozhodčí soud vede v souladu s obecně závaznými právními předpisy své účetnictví, a to v soustavě podvojného účetnictví“ nebo „že se předsednictvo rozhodčího soudu skládá z předsedy, místopředsedy a členů“. Výsledek jeho šetření však byl jednoznačný: „Závěr, podle něhož soudnímu přezkumu (…) podléhá jen rozhodnutí rozhodčího soudu, které má povahu rozhodčího nálezu (…) se plně uplatní i pro žalobci napadený výrok rozhodnutí rozhodčího soudu, podle něhož žalobci nejustice sou zaplacený poplatek za rozhodčí řízení ve výši 1 000 000 Kč ze svého.“ POSLEDNÍ ŠANCE Zjevnou nespravedlnost napravil teprve Ústavní soud, který ke sporu přistoupil docela jinak a předchozí rozsudky nižších soudů v důležitém a precedenčním rozhodnutí zrušil. Dospěl k názoru, že milion je docela dost a usnesení, které stanoví poplatek v takové výši, proto může mít na člověka stejný, či dokonce větší dopad než leckterý „plnotučný“ rozhodčí nález. Soudy by proto podle něj měly používat zdravý rozum, nerozhodovat „přísně formálně“ a vadná usnesení rozhodčích soudů rušit v případě nutnosti stejně jako rozhodčí nálezy, byť to zákon výslovně nepřipouští. „Ústavní soud již několikrát vyslovil, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona,“ zopakoval Ústavní soud.

Výše zmíněné usnesení pak podle Ústavního soudu provázelo „několik zvláštních okolností“ a ze strany rozhodčího soudu rovněž „prvky zjevné překvapivosti až libovůle“. Nejvíce Ústavnímu soudu vadil onen zabavený milion: „Ústavní soud podotýká, že nelze vyloučit jiné posouzení věci, pokud by se v ní jednalo pouze o původně uložený poplatek 7000 Kč. Základním principem právního státu je i princip přiměřenosti; dokazovat, že částka 1 000 000 Kč je s ohledem na okolnosti případu již nepřiměřená a neadekvátní – na rozdíl od částky 7000 Kč – není nutné. Zde se kvantita mění na kvalitu.“

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 poté proto nezbylo nic jiného než onu část dotyčného usnesení, která milionový poplatek ponechala v rukou rozhodčího soudu, zrušit. Zbytek usnesení však zůstal v platnosti. Definitivní rozsudek musí Městský soud v Praze teprve vynést, už teď jsou nicméně jasné dvě věci. Kontrola běžných soudů nad rozhodčím řízením opět o něco posílila a pak především – milion vyinkasovaný (skoro) za nic je přece jen moc.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Týkají se vás nedoplatky na daních? Pozor, exekutoři už je začali vymáhat
Auta
Video: To nejlepší z Goodwood Revival 2017
Také Toyota Auris (ne)míří do terénu. Verze Freestyle přidává plasty, ale nic dalšího
Už i Hyundai přechází na uhlíková vlákna, prozrazuje nový patent
Mazda představila svou Škodu Kodiaq. Sedmimístná CX-8 ale do Evropy nemíří
Hyundai i30 N se už vyrábí. Do konce roku vznikne pouze 1450 exemplářů
Technologie
Na nereferenční Radeony RX Vega se může čekat až do půlky října, výrobci nemají čipy
Některé počítače HP se po servisní aktualizaci Windows 10 spouští až 10 minut
Tohle by mohla být revoluce. Pi Charger slibuje první opravdu pohodlné bezdrátové nabíjení
Ovladač od Nvidie způsobuje problémy s Nočním osvětlením [Windows Insider]
Naděje v kauze drahých pamětí. Výrobci DRAM konečně investují do zvýšení kapacit
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít