milion centrifug

18. listopadu 2013, 00:00 - Vadim Fojtík
18. listopadu 2013, 00:00

Ruský výrobce obohaceného uranu investuje i do nejaderných technologií, palivo pro reaktory ovšem produkuje dál

Právě jedeme po hlavní cestě, která vede k areálu Angarského kombinátu elektrolýzy a chemie (AEChK). „Jediný ze čtyř závodů na obohacování uranu v Rusku, který není v uzavřené oblasti,“ zdůrazňuje skupině českých novinářů ruský průvodce. Továrna, která je součástí státního podniku Tvel, stojí na okraji města Angarsk, jen několik kilometrů od jezera Bajkal.

Projíždíme zanedbaným, ale čistým centrem Angarsku. Řidič ignoruje špatný stav vozovky a řítí se vpřed rychlostí, s níž by se neztratil ani na závodním okruhu.

Vyjíždíme z města a míjíme několik vojenských stanovišť, na kterých postávají vojáci se samopaly v rukou. „Běžné silniční kontroly, nic neobvyklého,“ vysvětluje průvodce. O několik set metrů dál vyskakuje z lesa hlouček ozbrojených vojáků. „Nedaleko odsud je vojenská posádka, dnes mají nejspíš cvičení,“ uklidňuje nás opět průvodce.

Nefotit, nečrtat Po několika minutách dorazíme k vstupní bráně do areálu společnosti AEChK. „V továrně je zakázáno fotografovat, pořizovat zvukové záznamy.

Můžete si zapisovat do bloku, ale nesmíte pořizovat nákresy průmyslových hal a zařízení. Pokud se ochrance nebude něco líbit, musíte jí svůj blok okamžitě ukázat a případně zápisky zničit,“ školí novináře člen závodní ochranky. V jedné z místních kanceláří odkládáme veškerá elektronická zařízení a vybaveni jen blokem a tužkou vyrážíme na prohlídku. Cestou musíme překonat ještě jednu bezpečnostní kontrolu, kde si nás ochranka s notně nasupeným výrazem opět pořádně prolustruje. Po několika minutách se konečně dostáváme do nitra kombinátu. V patách s přísně se tvářícím strážným, který nevraživě sleduje každého, kdo se byť jen na okamžik oddělí od hloučku návštěvníků. „Práce se strategickým a nebezpečným materiálem vyžaduje zvláštní režim,“ krčí omluvně rameny zaměstnanec společnosti, který nás na cestě provází.

Konečně dorážíme do cíle. Na místa, do kterých se doposud nepodíval patrně žádný český novinář – do haly, v níž statisíce odstředivek obohacují uran. Produkce angarského závodu je určena výhradně pro mírové účely.

O výstavbě kombinátu pro jaderný průmysl v Angarsku rozhodla Rada ministrů SSSR v březnu roku 1953. Továrna, jejíž vznik byl v 50. letech minulého století jednou z nejvyšších vládních priorit, začala pracovat již v roce 1957, kdy byla spuštěna difuzní výroba obohaceného uranu. V následujících letech vyrostly v kombinátu celkem čtyři obří, zhruba kilometr dlouhé haly.

V 70. letech byl kombinát největším difuzním výrobcem obohaceného uranu na světě. Jaderným palivem firma zásobovala nejen ruský trh, ale i zbytek tehdejšího socialistického bloku včetně Československa. Velikosti kombinátu odpovídaly i provozní náklady. V 70. letech spotřeboval tři až čtyři procenta veškeré elektrické produkce celého Sovětského svazu. I proto byla pár kilometrů od továrny vybuStačí dována Bratská hydroelektrárna, tehdy jedna z největších na světě. Kombinát získal relativně levný zdroj energie. Současně s tím bylo nutné zajistit i chlazení výrobního zařízení, a proto byla továrna propojena kanálem s nedalekou řekou Angarou, vytékající z Bajkalu. Rozbourat a přestavět V současnosti angarský kombinát prochází rozsáhlou modernizací. Z původních čtyř výrobních hal se uran obohacuje už jen v jediné. „V bloku dvě a čtyři již bylo zařízení demontováno a odvezeno do šrotu,“ konstatoval jeden ze zaměstnanců továrny. „Jakmile je odstředivka jednou spuštěna, točí se nepřetržitě po celou dobu své životnosti,“ dodal.

V hale číslo tři plné odstředivek je překvapivě velké ticho. Ten, kdo by očekával rachotící stroje, bude zklamán. Zhruba metr vysoká zařízení jsou smontována do velkých kaskád vysokých několik metrů. Rychlost centrifug je pro laika těžko představitelná – až 1500 otáček za vteřinu. „Již ale začínáme se zprovozňováním centrifug deváté generace,“ upozornil Jurij Gerner, generální ředitel AEChK. Odstředivky nové generace se točí o poznání rychleji než jejich stárnoucí kolegyně, tzv. nadkritickou rychlostí čili rychleji než zvuk. Více technických informací ale vedení společnosti s odvoláním na bezpečnostní, a hlavně obchodní tajemství k centrifugám nechce sdělit. „Spotřeba zařízení je dvacet- až třicetkrát nižší než v 70. letech, korpus centrifug je vyroben z oceli, vnitřek ze slitiny, jejíž přesné složení vám bohužel nemohu sdělit,“ zdůraznil Gerner. V celém závodě běží zhruba milion centrifug. „Přesná čísla o počtu zařízení jsou obchodní tajemství,“ konstatoval generální ředitel.

Náhrada za uran?

Jurij Gerner připustil, že firma po událostech v japonské Fukušimě zaznamenala na nějaký čas útlum poptávky po obohaceném uranu. Nyní jsou výrobní kapacity angarské fabriky opět zcela vytíženy. Otázkou ovšem je, zda tomu tak bude i nadále. Firma proto chce investovat i do nejaderné výroby. Zatím jsou schváleny dva projekty. První počítá s výzkumem produkce oxidů niobu a tantalu, které se využívají od sklářství přes metalurgii až po elektronický průmysl. Druhý projekt cílí na vytvoření experimentálního zařízení na vývoj technologie výroby vysoce čistých syntetických křemíkových krystalů.

„Nelze vyloučit, že podíl nejaderné výroby bude vyšší než jaderné. Vše samozřejmě závisí na vývoji na trhu. Něco si chceme postavit sami, ceny mohou být mnohem lepší než u uranu,“ je přesvědčen šéf AEChK. Firma počítá s tím, že se na nejaderný byznys vrhne s dalšími partnery. Již nyní hovoří o německých podílnících, jejich jména ale zatím tají.

Celosvětová poptávka po uvedených produktech roste o desítky procent ročně, návratnost investice je tak údajně jistá. Stačí „drobnost“ – sehnat finance na rozjezd výroby. Ve prospěch Angarsku ovšem svědčí i to, že v okolí Bajkalu jsou významná naleziště potřebných surovin.

Rozvoj nejaderných technologií ale neznamená, že AEChK přestane obohacovat uran. Firma jej bude vyrábět minimálně další desítky let. Obzvlášť za situace, kdy Kreml považuje jádro za skvělý byznys a státní společnost Rosatom, majitel Tvelu, investuje miliardy dolarů do rozvoje jaderných a příbuzných technologií.

Uranová banka O tom, že Rusové považují jaderný průmysl za perspektivní, ostatně svědčí i to, že v areálu AEChK se nachází Mezinárodní centrum na obohacování uranu (MCOU). Uskupení funguje de facto jako banka jaderného paliva. „Když postavíte novou jadernou elektrárnu, musíte mít jistotu, že pro její provoz máte zajištěn dostatek paliva minimálně po dobu deseti let,“ vysvětluje komerční ředitel centra Gleb Efremov.

Řada států totiž nechce rozvíjet vlastní průmysl na obohacování uranu, současně ale nedůvěřuje standardnímu komerčnímu trhu s tímto materiálem. Důvodů je údajně několik: v zemi výrobce jaderného materiálu se změní politická situace, případně dodavatel zkrachuje, přijde nový vlastník se zcela jinou obchodní strategií nebo prostě jen nebude kvůli vysoké poptávce stíhat naplnit všechny objednávky. „Co uděláte v takovém případě?

Obrátíte se na soud, který vám po letech sporů přiřkne odškodnění, ani to ale nezajistí dodávky paliva pro elektrárnu,“ říká Efremov.

MCOU založilo v roce 2007 Rusko spolu s Kazachstánem. Akcionáři společnosti, která je pod garancí Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), jsou nyní kromě dvou již zmíněných států i Arménie a Ukrajina.

Právě MAAE má v případě politických změn v Rusku zajistit distribuci obohaceného materiálu akcionářům MCOU.

„Momentálně vyjednáváme s dalšími zeměmi, které mají zájem se na projektu mezinárodního centra podílet,“ tvrdí jeho komerční ředitel.

Zájem prý mají třeba Spojené arabské emiráty, Vietnam či Jihoafrická republika. Pokud se rozhodnou vstoupit, musejí splnit dvě základní podmínky – podepsat dohodu o nešíření jaderných zbraní a být členem MAAE. Středisko spravuje v areálu kombinátu sklad o kapacitě 120 tun, kde si členové MCOU mohou obohacený uran ukládat.

Proč právě angarský kombinát? Jak již bylo řečeno, podnik jako jediný ze čtyř závodů na obohacování uranu v Rusku není v uzavřené zóně a nikdy se nezúčastnil vojenského programu. Což je jedna z podmínek pro to, aby areál mohli navštěvovat i zahraniční návštěvníci, tedy akcionáři MCOU a zástupci MAAE. A je tu ještě jeden důvod. Státní firma Rosatom, do níž patří i výrobce jaderného paliva Tvel, se kvůli některým postojům Kremlu může vybraným partnerům jevit jako riziko.

Pro Rosatom je přitom dobrá pověst jedním z předpokladů, jak uspět v jaderném byznysu, respektive v tendrech na výstavbu nových jaderných elektráren a dodávku paliva. K větší serióznosti má napomoci právě i MCOU. „Věříme, že náš podíl na světovém trhu vzroste. I proto se snažíme zvýšit důvěru našich partnerů, k tomu má pomoci i MCOU,“ dodal Efremov.

Otevřenost zahraničním partnerům má ovšem své meze. Továrna v Angarsku bude i nadále přísně střeženým objektem. Těsně před odjezdem si někteří novináři vyfotili vstupní bránu. O pár desítek vteřin později před mikrobusem s novináři zastavilo auto s ochrankou. „Dva lidi před chvílí fotili vjezd do areálu. Ať prosím vystoupí,“ zavolal strážný do mikrobusu. Přání, kterému nešlo odporovat. Stejně tak jako požadavku ukázat poslední fotografie. „Smazat, smazat, tohle taky, tohle si nechte,“ přikázal. l

Uran pořád nese

Hospodářské výsledky angarského závodu na obohacování

uranu AEChK (v mil. RUB)

Rok 2012 1. pololetí 2013*

2013

Tržby 6574 2842 5979

z prodeje

Zisk 635 647 878

*odhad

Zdroj: AEChK

O autorovi| Vadim Fojtík, Irkutsk • fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče