Miliardář pravdy a lásky V Economii dopadl Bakala stejně jako drobní akcionáři v NWR

30. července 2012, 00:00 - Pavel Páral
30. července 2012, 00:00

Peníze vždy znamenaly i politickou moc a vliv. Čeští miliardáři se se svou mocí nikdy příliš nechlubili a jejich politické aktivity se odehrávaly v hodně temném zákulisí a zprostředkovaně přes různé právníky a lobbisty. Situace se ale mění. Takový Andrej Babiš založil stranu a Zdeněk Bakala, jehož příběhu věnujeme obálkové téma tohoto čísla týdeníku Euro, před posledními sněmovními volbami otevřeně podpořil významným finančním darem hned tři středopravé politické strany. A je celkem zřejmé, že docela úspěšně dokáže ovlivňovat ono tradičně havlovské křídlo české politické scény.

Popravdě řečeno je vážnou a dosud pramálo diskutovanou otázkou, nakolik je, či není dobré, když se úspěšný byznysmen pustí do politiky. Ty dva světy nejde nikdy úplně oddělit. Politika ovlivňuje obchod a obchod ovlivňuje životy lidí, což zase ovlivňuje politiku. Na tom není nic zavrženíhodného.

Jen úspěch v tom kterém světě vyžaduje trochu jiné předpoklady a hlavně jiné lidské vlastnosti.

Jistě, od politika i byznysmena se čeká schopnost formulovat vizi a prosazovat ji do života obratným manažerským způsobem.

Je třeba mít nějaké charizma umožňující vést lidi ke svým cílům. Nutná je i schopnost riskovat. Jenže tady podobnosti lídrů z obou světů končí. Zatímco byznysmen je vždy hráč, kterému jde o výhru a prostředky k ní vedoucí hledá zcela bez skrupulí, tak pro politika každá hra končí, když dojde k ohrožení hodnot, jež ctí a prezentuje voličům.

Bakala tuhle hranici, na rozdíl od zmíněného Babiše, nikdy nepřekročil, nicméně jeho spřízněnost s politiky „pravdy a lásky“ troobálka chu nabourávají jeho obchodní praktiky. Třeba když řízenými mediálními úniky nadhodnocoval své uhelné aktivity, jak o tom informujeme uvnitř čísla. Nicméně jako investiční bankéř to udělal dokonale, a kdo naletěl při IPO společnosti NWR, může si stěžovat tak leda na hlavním nádraží, protože informací o skutečném stavu černouhelného hornictví na Ostravsku bylo ve veřejných zdrojích dost a dost. Prostě dotyčný asi neznal českou tradici baronů Prášilů.

Extrémním případem toho, jak duše obchodníka nejde s politickými ambicemi příliš dohromady, je pak kauza ostravských bytů, kde by se správný politik vzdal neoprávněného zisku, protože dlouhodobý prospěch ze spokojenosti čtyřiceti tisíc rodin by pro něj měl obrovský význam. Pro obchodníka Bakalu je ale nepředstavitelnou hloupostí prodávat byt v hodnotě milionu za čtyřicet tisíc, jen proto, že to za tak směšné peníze koupil.

Popravdě řečeno i miliardář musí být z něčeho živý, protože ne všechny obchody se podaří. Například koupě pro týdeník Euro konkurenčního vydavatelství Economia, vydávajícího kromě jiného Hospodářské noviny, od německého Handelsblattu se fakt moc nepovedla. Za zaplacené dvě a půl miliardy korun má po pár letech podnik, jehož hodnota je docela malým zlomkem zaplacené částky. Tady mohou drobní akcionáři NWR dojít nějakého zadostiučinění, protože v Economii dopadl Bakala stejně jako oni v NWR.

O Bakalově roli se také spekulovalo před více než deseti lety v kauze největšího přesunu majetku v porevoluční historii Česka, při převzetí IPB Československou obchodní bankou, která tehdy již patřila stejné finanční skupině jako Patria Finance, kde měl dnešní uhlobaron ještě pořád nějaký podíl. Zkratku mateřské belgické banky KBC překládali zlí jazykové jako Kavánek, Bakala Company (Pavel Kavánek byl a stále je šéfem ČSOB). Naznačovali tím, že skutečným vlastníkem největší banky v zemi není zahraniční investor, ale její manažeři, kteří ji nějakým, ne zcela legálním způsobem zprivatizovali sami. Mimochodem za třináct let od privatizace se vrcholové vedení banky příliš neobměnilo, což je unikát nejen v českých poměrech. Ale Bakalova role v transakcích kolem ČSOB a IPB je spíše ničím nepodloženou legendou. Možná i proto, že podle lidí z blízkosti obou finančníků, tedy Bakaly i Kavánka, se ti dva lidsky příliš nesnesli.

Přes všechny jízlivosti ale nutno říci, že Bakalův příběh je příběhem pozitivním – mladý muž se vrátil ze Západu na Divoký východ a pohádkově zbohatl. Těch příběhů úspěchu je více, a týdeník Euro je bude i s jejich někdy ne zcela líbivým pozadím svým čtenářům v příštích měsících postupně přinášet. l

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče