Mezinárodní uznání musí počkat

23. prosince 2013, 00:00 - Igor Záruba
23. prosince 2013, 00:00

Zápal pro životní prostředí může nejen zlepšit život lidí v Tchaj-wanu, ale také zajistit větší vliv ve světě

Mrakodrap hotelu Carlson v Tchaj-peji nabízí – jak se dá od pětihvězdičkového hotelu čekat – veškeré možné pohodlí. Chybět nemůže ani bazén. „Otevírá se vždy ráno od šesti a najdete ho ve dvacátém patře,“ dozvídají se hosté od usměvavých recepčních.

V nejvyšším patře čeká návštěvníky překvapení.

Luxusní, vyhřívanou „pětadvacítku“ s krásně čistou vodou umístil architekt pod širé nebe. Hosté si musejí připadat poněkud zaskočeni. Nad hlavou nízké černé mraky, dole neproniknutelný smog. A když začne pršet, chodníky a silnice se mění v olejovité kluziště.

Vítejte v Tchaj-wanu, ostrovním státě, mezinárodně uznaném jen 23 zeměmi světa. Zároveň jde o šestnáctou nejsilnější ekonomiku, která už několik let pracuje na tom, aby se neudusila vlastními výpary. Má to však svá „ale“… Ekologické prozření První vážnější pokusy o zlepšení situace se datují do roku 2008. Tehdy zveřejnila tchajwanská vláda národní plán udržitelného rozvoje. Jeho hlavním cílem bylo postupně snižovat množství vypouštěného CO2, aby se v polovině století ostrov dostal na stav z roku 2000. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) byl s více než 250 miliony tun oxidu uhličitého v roce 2010 třiadvacetimilionový Tchaj-wan dvacátým největším znečišťovatelem ovzduší na světě. Pro srovnání, desetimilionové Česko vypouští ročně zhruba 100 milionů tun CO2. Mezi lety 1990 a 2007 vzrostl objem vypouštěných emisí 2,4krát.

Velkou měrou k tomu přispívá automobilová doprava. Litr 95oktanového benzinu stojí na ostrově necelých 35 tamních dolarů, což je asi 25 korun. Do loňska byl dokonce ještě levnější, protože ho stát dotoval. V praxi to znamená, že kdo má na auto, jezdí. Ráno, v poledne, večer.

Od zlomového roku 2008 se situace zlepšuje.

Kromě snižování emisí se stát zaměřil na rozvoj zelených technologií. Ve vývoji a výrobě šetrných technologií, jako jsou LED, solární panely a podobně, se Tchaj-wan řadil už předtím mezi světovou špičku. Když se přidal větší důraz na rozvoj energeticky co nejméně náročného byznysového prostředí, na stavění budov šetrnějších k životnímu prostředí a snaha o čistší dopravu, jako jsou vlaky a metro, začaly se výsledky dostavovat. Podle dat tchajwanského Úřadu pro energetiku by se mohlo množství škodlivin dostat do roku 2020 na úroveň srovnávacího roku 2005.

Přechod na zelenější ekonomiku mohl být ještě rychlejší a snazší, kdyby Tchaj-wan nenarážel na bariéru, s níž se potýká téměř na každém kroku. Jeho území si stále nárokuje kontinentální Čína a to jej odsuzuje do mezinárodní izolace. Od počátku sedmdesátých let, kdy zemi po americko-čínské dohodě nahradil v Organizaci spojených národů Peking, není ostrov už ani členem této světové organizace. A jako nečlen má ztížený přístup k jakýmkoli projektům OSN. Snaží se proto už několikátý rok o status pozorovatele při Rámcové úmluvě o změně klimatu, již podepsaly skoro všechny země. Takto může spolupracovat s ostatními na snižování emisí skleníkových plynů aspoň neformálně (prostřednictvím nevládních organizací) a postupovat víceméně na vlastní pěst.

Postupně, ale přece Izolace na mezinárodní scéně je pro Tchaj-wan obecným problémem. Pod tlakem kontinentální Číny nebo v obavách z její reakce uznává zemi jen 23 států, vesměs z Afriky a Latinské Ameriky, které slyšely na tchajwanskou „ekonomickou diplomacii“ – tedy především na příliv investic. V Evropě ostrovní zemi oficiálně uznává jen Vatikán. Obvykle se Tchajwanci v mezinárodních organizacích musejí spokojit s rolí pozorovatele – jako v případě Světového zdravotnického shromáždění.

To spadá pod Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) a Tchaj-wanu trvalo přes dvacet let, než se do něj dostal. WHO koordinuje například postup při globálních pandemiích, které se v posledních dekádách opakovaně rozšířily právě z jihovýchodní Asie.

Pozvání si Tchajwanci vybojovali i na další specializované fórum OSN – na jednání Mezinárodní organizace pro civilní leteckou dopravu (ICAO), které udává standardy mezinárodního civilního leteckého provozu.

Z těchto dílčích úspěchů vyvodili politici v Tchaj-peji důležitý závěr: nemá cenu usilovat přímo o členství v OSN. Lepší je dotáhnout dílčí jednání v jednotlivých organizacích, aktivně se účastnit světového dění a vymanit se z izolace. Plošné mezinárodní uznání může počkat. Proto Tchaj-wan tolik stojí o přijetí do Rámcové úmluvy o změně klimatu, z níž mu na první pohled plyne mnohem víc povinností než výhod.

V ekologii si zatím musí ostrov vystačit sám. Do boje s klimatickými změnami se přesto pustil s vervou. „Tchajwanské domácnosti recyklují o 40 procent více odpadu než před deseti lety. Stoupl počet elektrických vozů, které dotujeme,“ uvádí ministerstvo pro ochranu životního prostředí. Posun je vidět i v energetické politice. „Pracujeme pilně na rozvoji fotovoltaiky, větrných turbín, geotermálních a jiných obnovitelných zdrojů,“ vypočítává ministr životního prostředí Šen Šu-chun. V tomto ohledu ovšem nemá ostrov příliš na vybranou, neboť se zároveň pokouší vymanit ze závislosti na jaderné energii.

Zatím pouze na papíře existují ještě větší projekty – nová zelená města. A vydatně zezelenat by měl nakonec celý Tchaj-wan. Projekt „zelené budoucnosti“ myslí Tchajwanci vážně a sázet na jeho neúspěch by bylo nerozvážné.

Mezi současnou technologickou špičku se ostatně vypracovali také prakticky z nuly.

Tygr plánovač

Tchaj-wan zaujímá v globální ekonomice významné místo. Patří mezi nejdůležitější hráče v odvětví informačních a komunikačních technologií (ICT), řadí se mezi nejdůležitější dodavatele produktů v tomto oboru. Světová obchodní organizace (WTO) považuje Tchaj-wan za 17. největšího světového vývozce, v „opačném směru“ mu patří 18. příčka. Objemem držených cizích měnových rezerv spadá do první pětice na světě. Vládní údaje za rok 2011 připomínají negativní dopad finanční a hospodářské krize po roce 2008, který následně umocnila dluhová krize v Evropské unii (na starý kontinent směřuje desetina celkového obchodu). Současně připomínají rychlé zotavení v podobě předloňského tempa hospodářského růstu o 4,04 procentního bodu. V absolutním měřítku se letos očekává výkon (v přepočtu na paritu kupní síly) v objemu 926,4 miliardy amerických dolarů (20. pozice na světě), v přepočtu na hlavu to pak je 20 706 (39. místo). Rychlý průmyslový vzestup Tchaj-wanu v uplynulých desetiletích vysloužil republice označení tchajwanský zázrak a zařadil ho do čtveřice asijských tygrů (po bok Hongkongu, Jižní Koreje a Singapuru). V roce 2001 spadl podíl zemědělské produkce na HDP z někdejších 35 procent na dvě procenta. Tradiční, na pracovní sílu náročné branže jsou vytlačovány mimo souostroví a nahrazovány investičně náročnými a modernějšími sektory. Technologické parky, jak například ohromný areál Hsinchu v čele s výrobcem polovodičů TSMC, vyrostly prakticky v každém regionu. Peníze z Tchaj-wanu nadto masivně expandovaly do pevninské Číny, na Filipíny, do Malajsie a Vietnamu – v první zmíněné zemi podniká asi deset tisíc tchajwanských firem a deset milionů obyvatel souostroví. Vybudovanou pozici má dále upevnit program vlády premiéra Ťianga I-chua (bývalý ministr vnitra, výzkumu a rozvoje) vyhlášený do roku 2016. Jeho součástí je 12 projektů v dopravě, průmyslu, infrastruktuře a ochraně životního prostředí. Výdaje se mají blížit v přepočtu třem bilionům korun. (iza) l

O autorovi| Igor Záruba, Tchaj-pej • igor.zaruba@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče