Mezi Bohem a politikou

09. června 2014, 00:00 - Michal Půr
09. června 2014, 00:00

Do politiky míří další miliardář. Svého bratra Zbyňka se v tažení na magistrát rozhodl podpořit významný pražský developer Radim Passer

Když zamíříte do posledního patra budovy Filadelfie v pražském BB Centru, přivítá vás na vstupních dveřích citát z bible. První důkaz, že zvěsti o hluboké zbožnosti Radima Passera nelhaly. Potvrzují je i jeho slova při rozhovoru. O Bohu mluví poměrně často, tedy na české poměry. Být ve Spojených státech, žádnou větší pozornost tím nevzbudí.

Pokud vás ale něco skutečně zarazí, pak je to odlišnost obou bratrů. Začíná to vírou.

Zbyněk je katolík a Radim protestant. Zbyněk Passer je také o 11 let mladší než jeho sourozenec, a je to znát. Na otázky reaguje s větším zápalem, nechá se snadněji dopálit a neváhá zvýšit hlas. Před námi sice sedí v obleku, ale v kanceláři svého bratra má koženou bundu a helmu. Po Praze jezdí zásadně na motorce. „Všude jsem do 15 minut,“ říká a o chvíli později bez odmlouvání pózuje našemu fotografovi s přilbou.

Z Radima Passera naproti tomu vyzařuje až neuvěřitelný klid. Kazatelský trénink je hodně znát. Mluví naprosto srozumitelně, klidně a nenechá se vyvést z míry. „Tenhle člověk si vážně pořídil Bugatti Veyron, jedno nejrychlejších a nejdražších aut světa?“ ptám se v duchu sám sebe. Pochyby vyvrací plaketa, kterou má pražský developer v kanceláři – automobilka Bugatti ji dává každému, kdo na speciálním testovacím okruhu se svým veyronem pokoří hranici 400 kilometrů za hodinu.

* Co to, že chcete do velké politiky? Jste přece jenom starosta Koloděj a Praha je o dost větší.

Zbyněk Passer (ZP): V Praze nenajdete víc než několik desítek lidí, kteří mají 16letou kontinuitu v komunále, a mně to, přestože si nepřipadám starý, dává určitou možnost nadhledu nad tím, jak ta Praha za 16 let fungovala z úhlu pohledu městské části. To fungování je čím dál horší, protože Praha, jak ji vidím já, je pořád také kraj, i když je to specifický kraj. Je to hlavní město, ale přitom je to instituce, která by měla řídit městské části a nějakým způsobem se o ně starat. To je funkce, která se v průběhu let úplně vytrácí.

* Souhlasil jste s bratrovým vstupem do politiky? Vy ji přece musíte dobře znát. Postavit BB Centrum znamená se s politiky potkávat…

Radim Passer (RP): Brácha začal fungovat v zastupitelstvu v Kolodějích a to jsem vnímal jako naprosto zákonitou a logickou věc. Tatínek s maminkou tam už také poměrně dlouhou dobu bydleli. Já osobně jsem mu jen říkal, že si myslím, že jakékoli jiné aktivity musí zastavit. Pokud chce vážně přemýšlet o práci na magistrátu, tak je to služba veřejnosti, a ta se dá dělat jedině naplno.

* Bratr vám přispěl milionem korun na začátek politické kampaně. Dává mu to určitou možnost kontroly. Je na vás přísný?

ZP: Vždycky byl. Teď by bylo lepší, kdyby tady neseděl, ale já se tím moc netajím. Tím, že náš tatínek před 12 lety zemřel a mezi námi je 11 let rozdíl, tak Radim v mnoha situacích měl nějakou snahu mě mentorovat a kamsi vést, abych zůstal na správné cestě, případně se na ni vrátil. Nedivím se tomu. Podle mne jsme patriarchální rodina. Myslím, že to byl náš táta, kdo ty zásadní věci někam vedl. Dnes tuhle úlohu nejstaršího muže v rodině má Radim, a co se týče lidského směřování a jakéhosi rodinného dohledu, má zásadní slovo, a myslím si, že to je v pořádku.

* Střet zájmů tam tedy nevidíte? Váš bratr je významným pražským developerem a vy se chcete stát důležitým politikem na magistrátu.

ZP: Myslím, že kdo ho zná a kdo zná mě, tak si tuto otázku těžko může připustit. Ale rozumím tomu, že na první pohled si někdo řekne, že jeden Passer podniká a druhý jde do politiky, to je evidentní propojení. Za to se nemůžete na nikoho zlobit. To by logicky napadlo každého. Ale kdo sleduje naše životní cesty, tak asi ví, že tohle moc nehrozí. Oba jsme poměrně autonomní osoby a myslím si, že bychom v tomhle spíš naráželi, než abychom se byli schopni nějak domluvit. RP: My jsme velmi lokální developeři. V podstatě náš jediný významný projekt v Praze je BB Centrum, a to je především o spolupráci s Prahou 4. S magistrátem jsme za těch více než 20 let, co tady podnikáme, ve třech případech řešili dílčí změny územního plánu. Kolem roku 2000 to fungovalo ještě normálně, ale věci se začaly horšit zhruba v době, kdy jsme vstupovali do EU. Ta megakorupce se začala šíleně horšit.

* Jste hluboce věřící člověk, ve volném čase dokonce kážete. Nejste i vy předurčen k tomu, abyste šel do politiky?

RP: Politika není jako firma. V politice jsou demokratické principy a lidé musejí být schopni se spolu domluvit. Při pohledu na uplynulých zhruba 12 měsíců musím říct, že vidím určitou naději na republikové úrovni v tom, co se povedlo hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem, protože věřím tomu, že tam je celá řada lidí, kteří tam nejdou ze zištných pohnutek a chtějí sloužit této zemi. Když jsem si sám odpovídal na tyto otázky, dospěl jsem k tomu, že je to nereálné. Usoudil jsem, že než bych 80 procent času trávil tím, že v politice budu bojovat se svými oponenty, budu užitečnější, když se spíš budu věnovat svému podnikání, kterému rozumím, a budu sloužit lidem a ukazovat jim cestu k Pánu Bohu. To si myslím, že je moje nejdůležitější poslání. Současně i projekt BB Centrum je projektem na celoživotní profesní kariéru. Budu tomu muset věnovat svůj čas v příštích pěti až sedmi letech. Nechci říct, že ta otázka by pro mě byla navždy vyloučena, ale až doposud jsem vždy vnímal, že Pán Bůh mě nevede k tomu, abych vstoupil do politiky.

* Tlačil jste na svého bratra, aby politiku jen nesponzoroval, ale aby do ní také vstoupil?

ZP: Netlačil. Jedna z věcí, kterých jsem si na něm vždy cenil, je, že je velmi autentický. Nehraje hry, nevymýšlí verze, působí tak, jak přemýšlí. K tomu, co říká, není co dodat. Takhle to cítím celou dobu. Vím, že to nemá smysl, ačkoli je mi jasné, že by byl lepším politikem, než jsem já.

* Neuvažoval jste, že podpoříte i někoho jiného mimo hnutí, v němž působí váš bratr?

RP: Dovedu si představit, že podpoříme i hnutí ANO v těchto komunálních volbách, protože jsem vždy zastával názor, že nemám problém s tím, abych pomohl v rámci našich možností komukoli, o kom jsme přesvědčeni, že veřejnou službu jde dělat z čistých pohnutek. Jako člověk si vážím i Tomáše Hudečka, současného pražského primátora.

* Do Babiše je poměrně obtížné se trefit. Je to bohatý člověk a nebyl skandalizován. Vy budete narážet na dvě věci – uslyšíte, že jste rodinný podnik (předsedkyně Hnutí pro Prahu Petra Venturová je sestřenice Zbyňka Passera), a zadruhé, že jste béčko ODS. Vaši odpadlíci říkají, že k vám přicházejí lidé, které nikdo nechce, a stává se z vás „kmotrovská juniorka“. Jak to vnímáte?

ZP: Kdo je tu ten kmotr? Kdo ho tu vidí? Které ty odpadlíky máme? Nic z toho, co zaznělo, není pravda. Toto není věc, o které se dá diskutovat. Ta jména tam prostě nejsou, nebudou a nikdy nebyla. Hovoříme o tom, kdo odchází. Během několika měsíců máme 200člennou členskou základnu. Vím, že to není moc, ale není to záměrně moc. Snažíme se lidi hledat podle kompetencí. Kolik jich odešlo? Dva. Proč odešli? Protože od samého začátku jsme se bavili o tom, jak by takové hnutí mělo vypadat, a jim se víc líbil okamurovský model. To znamená, že nás je sedm u stolu, zůstaneme u těch sedmi, ať nás nikdo nezkazí, ať nás nikdo nepřevolí, my si ta korýtka udržíme. Já jsem jim vysvětloval, že my ostatní tu Prahu chceme měnit. Abychom ji změnili, musíme expandovat a nabírat lidi, kteří s námi budou pracovat. V sedmi lidech neuděláte v Praze vůbec nic. Tohle byl zásadní zásek. Mně přišlo, že jsme se rozešli korektně. Věty, které potom zaznívaly, vnímám jako velikou ránu pod pás. Podezřívat nás z kmotrovství je velmi vtipné. Ať dá kdokoli do pléna jakoukoli kauzu, která je za 22 let činnosti spojena s kýmkoli z nás. Ukažte mi jiného developera, který v Praze může říct, že nebyl z ničeho ani podezřelý.

* Setkal jste se někdy v Praze při své developerské činnosti s korupcí?

RP: Kolem roku 2007 nás začali komunální politici v určitých oblastech vydírat. My jsme řekli, že od nás do kapsy nedostanou ani korunu, ale jsme ochotní dávat příspěvky městské části, která z nich poté může vybudovat projekty sociální, kulturní, dopravní, školské a podobně. V reakci na to jsme my, kteří jsme se chtěli bránit korupci, byli obviněni, že korumpujeme. Někdy absurdity nemají hranic. Mafiánským systémům v Praze se toto nelíbilo. Místo toho, aby peníze končily v kapse systémových korupčníků, měly jít městským » částem. Tady se jednalo v případě Prahy 4 o sto milionů korun, které od nás dostala. Už bychom to nikdy neudělali. Nepadlo ani slovo děkuju. Naopak se na nás zlobili, že místo toho, aby to dostali oni, dostala to městská část.

My jsme nikdy nechtěli nic nestandardního a neměli jsme nikdy problémy s korupcí na nějaké úřednické úrovni. Chtěli jsme jen standardní věci a nikdy jsme s úředníky nějaké špatné zkušenosti ani na úrovni magistrátu, ani na úrovni Prahy 4 neudělali. Jediné špatné zkušenosti byly s nenasytnými politiky. ZP: Je legrační, když nás někdo spojuje s korupcí. Vždy říkám, že bych si o tom s takovým člověkem rád pohovořil. Naše rodina působila na kraji Prahy. Dědeček měl zámek Jirny, zámek Ctěnice, stovky hektarů polí kolem, cukrovary, lihovary a zaměstnával stovky lidí. Postavili tam nádraží, elektrifikovali vesnici. Pan Masaryk s panem Benešem nás jako rodinu připravili o úplně nejvíc při první a druhé pozemkové reformě. Tím, že jsme částečně Židé, podepsala se taky trochu druhá světová válka, a protože jsme měli takové názory, jaké máme, bolševik dokonal to, co se těm před ním nepodařilo. Takže jsme tady listopad 1989 zachytili v cihlovém bytě 2+kk o 50 metrech s 20 let starým embéčkem. Restituce se nikoho z nás nedotkla nijak. To znamená, že všechno, co se budovalo, se budovalo znovu. Nicméně rodina to v DNA má. Náš táta, když v roce 2003 umřel jako hodně nemocný, tak poslední věc, kterou dodělával, byla rekonstrukce kostela v Kolodějích.

* Co podle vás Praze v současnosti chybí?

ZP: Za ty roky, co Prahu sleduju, se vytrácí několik podstatných věcí. Je to zejména něco, co by se dalo označit slovem centralizace. Je to opačný trend, než je předepsaný evropskou chartou měst, ke které Praha také přistoupila. Je tam celá řada dalších problémů. Tohle město už 14 let nevytváří v těch klíčových oblastech vize, kde by mělo být v roce 2030, kolik ho to bude stát a jakými cestami k tomu dojde. Jednotlivé cesty je potřeba rozetapizovat. Nemyslím si, že Prahu je možné spasit v nějakém krátkém období, ale je možné ji vrátit někam na správnou cestu, po které se musíme vydat, o které je třeba přesvědčovat potenciální koaliční partnery. Co je podstatné kolem té vize, je i politická odvaha, kterou tady v posledních letech vůbec nevidím. Vidím tady jen oportunismus. V momentě, kdy se něco velkého děje, tak to radši přeruším, zastavím nebo nevyhlásím. Dnes se mluví o tom, že došlo k poklesu korupce, ale mělo by se jít k prapodstatě. Podstatou je, že se nesoutěží a že se nerozjíždějí velké investiční akce. Tam je to zakopané. U těch, které dnes jedou, se nic zásadně nezměnilo.

* BB Centrum bude za nějakých pět nebo sedm let dokončené, nepředáte firmu některému ze svých synů nebo právě bratrovi?

RP: Za pět až sedm let rodina nebude v situaci, kdy by některý z mých synů (jednomu je 13 let a druhému 15 měsíců) mohl něco přebírat. Projekt BB Centrum může být v situaci, kdy bude developersky dokončen. Potom to už bude jen o tom, starat se o zákazníky, kteří objekt užívají. To už pro mě nebude tak časově náročné. Nejcennější hřivna, kterou nám Pán Bůh svěřuje, je náš čas. Pán Bůh nás bude volat k zodpovědnosti, jak s tím časem nakládáme. V současné politice musejí lidé trávit většinu svého času tím, že bojují proti politickým oponentům, a to mi přijde jako naprosté mrhání časem. V okamžiku, kdy by jim šlo o věc, je to o něčem jiném. Politická kultura je ale úplně na jiné úrovni. l

Kolem roku 2007 nás začali komunální politici v určitých oblastech vydírat. Úlohu nejstaršího muže v rodině plní Radim a má zásadní slovo.

Dva bratři, jeden projekt, jedna vášeň

Rodinný podnik

Radim Passer „V neděli ráno 2. srpna 1998 jsem opět telefonoval do nemocnice. Představil jsem se jako obvykle a sestřička mi nečekaně řekla, že zavolá paní doktorku. Srdce se mi rozbušilo. Za okamžik přišla k telefonu lékařka: ‚Pane Passere, je mi to moc líto, ale váš chlapeček v noci ve tři čtvrtě na čtyři zemřel.‘ Jakoby s dýkou zabodnutou hluboko ve svém srdci jsem se bytem plížil k manželce, abych jí oznámil, co již tušila,“ popisuje miliardář Radim Passer okamžik, který jej navždy změnil, v jedné ze svých několika knih. Pokud osudový moment muže, který stojí za stavbou pražského kancelářského komplexu BB Centrum, neznáte, může na vás působit při osobním setkání poněkud zvláštně. Na české ateistické poměry mluví hodně o Bohu, a mluví o něm naprosto přirozeně, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Passer je členem Církve adventistů sedmého dne, které stejně jako ostatní věřící odvádí desátky. V rámci BB Centra rovněž vybudoval křesťanskou i mateřskou školu Elijáš. „Boží dílo se neobejde bez finančních prostředků a já si myslím, že moje role spočívá v tom, být podnikatel,“ řekl před časem v rozhovoru s týdeníkem Instinkt. Církvi Passer věnuje i značnou část svého volného času. Působí jako kazatel a přednáší o bibli v sérii 26 přednášek. Dřív mu prý jedna zabrala dvě až tři hodiny a dokázal je zopakovat i dvakrát do roka. Kdo by si však myslel, že Passer žije asketickým životem, pletl by se. Kdyby nemluvil o Bohu, těžko byste to poznali. Pokud jej Češi znají, pak především jako majitele jednoho z nejrychlejších a nejdražších vozů současnosti Bugatti Veyron, které dokáže překonat rychlostní hranici 400 kilometrů za hodinu. Tyto vozy, jejichž hodnota se pohybuje nad jedním milionem eur, jsou v Česku podle informací týdeníku Euro pouze dva. Jeden si jako nový koupil Passer a ojetý si ve verzi Super Sport pořídil hazardní magnát Richard Chlad. „Běžná jízda nevyžaduje takové soustředění. Klidně by s ním mohla jezdit i moje žena,“ řekl Passer serveru iDnes, když v autě svezl jednoho z redaktorů. Za svůj majetek se nijak nestydí, není s ním ostatně spojena žádná kauza, z níž by plynulo, že si na drahá auta nevydělal úplně čistě. Mediálně „čistá“ minulost a rétorické schopnosti předurčují Passera k tomu, aby se pokusil i o politickou kariéru. On sám takové úvahy odmítá a raději finančně podpořil svého bratra, který bude lídrem kandidátky Hnutí pro Prahu v podzimních komunálních volbách.

Zbyněk Passer Pokud má Zbyněk Passer něco společného se svým bratrem, pak je to slabost pro vůni benzinu. Poměrně často jej můžete vidět za volantem závodního vozu, ale v jeho garáži nic podobného jako Bugatti Veyron nenajdete. Na rozdíl od svého bratra propadl spíše veteránům. Má jich kolem dvaceti a čas od času je předvádí v Autosalonu televize Prima. V Praze jej ovšem uvidíte častěji za řídítky motorky, pokud to počasí dovolí. Minulost mladšího z bratrů je rovněž spjatá s BB Centrem. Až do roku 2009 byl jednatelem společnosti BB – C Services, která za kancelářským komplexem stojí. Ve firmě působil i jako marketingový ředitel. Nakonec jej ovšem zlákala komunální politika, v níž v rámci městské části Praha-Koloděje působí už 16 let. Začínal jako obyčejný zastupitel, poté byl místostarostou a nakonec byl zvolen starostou. Nejvyšší obecní post v Kolodějích by nemusel být pro Zbyňka Passera konečnou. Je volebním lídrem ambiciózního Hnutí pro Prahu, jehož billboardy a nálepky zaplavily Prahu již nyní, přičemž do komunálních voleb zbývá ještě pět měsíců. Hnutí si ovšem získalo mediální pozornost i skutečností, že předsedkyní je Passerova sestřenice a starostka Šeberova Petra Venturová. Ta je jedním ze tří zakládajících členů hnutí. Zbylí dva – František Jenčík a Jiří Haramul – z něj poměrně nedávno odešli a nyní na něm nenechávají nit suchou. Kvůli náboru dalších a dalších komunálních politiků jej označují za béčko ODS. Samotný Zbyněk Passer podobné zvěsti odmítá. l Michal Půr • pur@mf.cz

O autorovi| Michal Půr • pur@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče