Město, kde se nešetří

27. června, 00:00 - Jiří Zatloukal
27. června, 00:00

Monako dokonale kombinuje luxus, moře a prchavé sny hazardních hráčů

Nejlepší výhled na Monako je ze sportovního kabrioletu, třeba z ferrari… Je to sice nadsázka, ale jen částečně: to nejlepší se skrývá právě v nákladných radovánkách. Na Francouzské riviéře se dají najít krásnější zálivy a kouzelnější pláže, ale Monacké knížectví je jenom jedno.

Největším architektonickým skvostem městského státu a zároveň lákadlem je proslulé Casino de Monte-Carlo. V létě 1914 v něm padlo v ruletě šestadvacetkrát za sebou černé pole a mnoho lidí přišlo o hodně peněz, když se pokoušelo opakovaně sázet na červenou. Prohrávat v secesní budově, jejíž atrium je vydlážděno mramorem a strop podepírá 28 jónských sloupů z onyxu, se ale dá už od roku 1863.

Autorem současné podoby stavby je Charles Garnier, který navrhl například pařížskou operu. Ve stejné budově je i operní divadlo zdobené červenými a zlatými reliéfy a sochami. Když samotné kasino projdete, dostanete se až do rekonstruovaného Salle Blanche, který se otevírá na moře. Je to nejelegantnější místo ve městě, kde si můžete dát koktejl.

Tenisté i miliardáři

Na drink se dá zajít i hned vedle do Hotelu de Paris, kde v secesním Le Bar Américain každý večer hraje jazzová hudba. Uvnitř společnost složená z Američanů, Francouzů, ale i Rusů a dalších nouveau riche. Ceny tomu odpovídají. S účty si ale v Monaku, kde koktejly začínají na 27 eurech, nemá cenu lámat hlavu. Stejně jako není třeba vyndavat klíčky ze zapalování v bourácích před hotely, protože ve městě je mizivá kriminalita.

Monako, v němž hlavní město Monte Carlo zabírá většinu území, má pouze 37 tisíc obyvatel, z nichž převážnou většinu tvoří cizinci, kteří se v něm usadili kvůli daňovým výhodám. Z Čechů byste v tomto ministátě mohli na úzkých ulicích či pečlivě čisté pobřežní promenádě potkat tenistku Petru Kvitovou, výstředního miliardáře a jednoho z povedených devadesátkových bankéřů v jedné osobě Václava Skalu v mokasínách posázených brilianty či „politického podnikatele“ Ivo Rittiga. Všichni rezidenti musejí trávit v Monaku alespoň tři měsíce v roce. Protože to ale všem nemusí vyjít, existují ve městě specializované agentury, které někoho pošlou napustit vanu a rozsvítit světla, a ošálit tak místní úřady.

První den po příjezdu jsem večeřel v restauraci Avenue 31, moderním místu na pobřeží, kde bylo narváno. Servírovala se převážně francouzská a italská kuchyně; v podvečer na břehu moře jsme si mohli dát šafránové rizoto, kachní foie gras, plody moře či panna cottu s kokosovým mlékem a čokoládou… Měl jsem štěstí i na číšníka, který mi přinesl jen tak ochutnat francouzské ročníkové chablis. Restaurace se nacházejí také na střechách a terasách budov a hotelů, jimiž je Monako poseté. Při jídle tak lze bezstarostně pozorovat moře. Luxusní second hand

„Zevnitř“ si ho můžete prohlédnout v Oceánografickém muzeu, kde v akváriu mají prvotřídní sbírku včetně žraloků či stárnoucích chobotnic. Muzeum postavil kníže Albert I.

v roce 1910 jako poctu Středomoří, a proto je fasáda vyzdobena podobiznami krabů, krevet, medúz, vajíček kalamárů a dalších podivností z hlubin moře; mozaiková podlaha pak evokuje oceán.

Z muzea to není daleko znovu na souš do Jardin Exotique, kde mezi kameny a na skalnatém úbočí roste v botanické zahradě více než tisícovka druhů exotických kaktusů a dalších sukulentů. Podél chodníků vypadají jako obrovské kožešiny.

O kus dál si můžete koupit skutečné, a to dokonce i se slevou. V nedalekém luxusním second handu, který je ideálním místem pro ty, kdo si nemohou dovolit kabelky Birkin z černé krokodýlí kůže za 28 tisíc eur.

Za 1590 eur se tu dá pořídit třeba i kožená bunda Stephena Sprouse, která má na zádech nakreslenou Marilyn Monroe, nebo si můžete koupit lodičky z červené usně od Yvese Saint-Laurenta za 195 eur. „Ženy si v Monaku nemohou obléct stejné šaty dvakrát,“ říká prodavačka z obchodu nazvaného Le Dressing, „jinak by si lidé mysleli, že se jejich muž dostal do finančních potíží.“

„Z druhé ruky“ lze koneckonců pořídit i nejlepší výhled na Monako.

V půjčovně luxusních aut ve městě si můžete vybrat mezi sportovními modely Ferrari, Porsche, Jaguar či Lamborghini už od 1500 eur za den.

V Casinu de Monte-Carlo v létě 1914 padlo v ruletě šestadvacetkrát za sebou černé pole a mnoho lidí přišlo o hodně peněz

O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

 Nicolas Sarkozy

Sarkozy by se pokusil zvrátit brexit novou smlouvou o EU

Uber - označení nástupní plochy v americkém Portlandu

Uber chce globálně rozvážet jídlo. Vstoupí do více než dvacítky zemí

 Policie (ilustrační foto)

Zavedení kontroly hranic může trvat pět hodin, ukázalo cvičení

Řecké pobřeží (ilustrační obrázek)

Čedok vrací polovinu v Eso travel původnímu majiteli

 Radmila Kleslová (ANO)

Piráti žalují České dráhy. Kvůli Kleslové

Těžba ropy (ilustrační foto)

4 překážky na cestě ke stabilnímu trhu s ropou

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče