Marihuanová laboratoř v oblacích

05. srpna 2013, 00:00 - Tomáš Nídr
05. srpna 2013, 00:00

Colorado odhlasovalo, že od ledna příštího roku bude na jeho území možné beztrestně kouřit a prodávat konopí. Osud experimentu ovlivní drogovou politiku nejen v USA

Ke vstupním dveřím prodejny Kráčející krkavec přichází neznámý zákazník a chce koupit jointa. Luke Ramírez ho však nepustí dovnitř. „Dneska už je pátý. Nedochází jim, že v Coloradu jsme marihuanu legalizovali loni v listopadu, ale že zákon ještě není v platnosti, takže tráva bude úplně všem k dispozici až od ledna následujícího roku,“ vysvětluje majitel specializované lékárny, která s konopím čile a legálně kšeftuje. Prozatím ovšem pouze díky povolení prodeje této látky pro léčebné účely.

Ramírezův podnik se nachází na jihu Denveru v části, které se přezdívá Broadsterdam.

Jméno vzniklo kombinací ulice Broadstreet a ráje „zhulenců“ Amsterdamu. Na otázku proč, odpoví čichový aparát. I když jen procházíte širokou ulicí, osobitý odér konopné pryskyřice vás praští přes nos. Jsou tu vedle sebe nasázeny apotéky opatřené zeleným křížem, které prodávají léky pouze na bázi konopí. Zboží nemohou nabízet otevřeně a v názvech je zapovězeno slovo marihuana, takže v metropoli Colorada najdete firmy se jmény jako Denverská úleva, Růžový dům, Zelený sklad nebo Bylinkové centrum (The Herbal Centre, THC).

Na vývěsních štítech nesmí být rostlina zobrazena, nicméně právě Kráčející krkavec ji ve znaku má. „Tak se podívej pořádně,“ směje se Ramírez, který marketingový zákaz přechytračil tím, že charakteristický list zpodobnil jako vějíř z krkavčích per. „Při reklamě to máme s naším zbožím těžší. V rádiích a televizi inzerovat nesmíme, billboardy máme také zakázané a noviny naše produkty na svých stránkách většinou nechtějí. Ale nijak to nevadí, klientů máme dost,“ libuje se Ramírez. Ještě více než „medicínskými službami“ si prý vydělá jako konzultant, který začínajícím podnikatelům v jiných státech radí jak obchod s marihuanou zřídit.

Bankovní šikana Luke Ramírez a jeho kolegové se připravují na velkou změnu. Budou to právě oni, kteří díky svým zkušenostem v oboru dostanou povolení nabízet marihuanu i pro takzvané rekreační použití. Jenže má to významný háček. Zatímco v Coloradu bude konopí seté legální substance, pro zbytek federace zůstává ilegální drogou. „Marihuana musí být vypěstována přímo v tomto státě, jakmile bych ji dovážel odjinud, byl by to těžký federální zločin,“ říká Elliott Klug, majitel řetězce Pinkhouse.

„Jisté je, že nám centrální orgány nijak nefandí. Proto úzkostlivě platím všechny daně, aby mě jako Al Caponeho nechytili na ně, když na mě jinak nemůžou,“ směje se chlapík s obřím knírem.

Nezasáhne však federace, která po planetě halasně a tvrdě vede válku s drogami, přece jen výrazněji? Barack Obama, který – stejně jako dva jeho bezprostřední předchůdci v úřadu – přiznal mladické experimenty s marihuanou, zaujal pozici mrtvého brouka. Ke coloradskému případu se on ani zodpovědní ministři nevyjadřují. „Kdyby se něco chystalo, guvernér by nepřipravoval všechny prováděcí zákony. Od ledna se tu bude tráva volně kupovat,“ uklidňuje sám sebe Klug.

Jednoduchý byznys prodej marihuany není. Majitel Pinkhouse a jeho kolegové si nemohou z daní odpisovat náklady na zaměstnance, neboť to je federální záležitost. Nájmy za pole platí vyšší, protože pronajímatelé pozemků si kvůli právní rizikovosti plodiny připočítávají mastnou marihuanovou přirážku. Proti jiným firmám jsou pěstitelé konopí znevýhodněni i tím, že jim žádná banka neotevře účet, protože by je jinde ve Spojených státech mohli obvinit z praní špinavých peněz z obchodu s narkotiky. Sympatizující kongresmani už ale v Kapitolu předložili návrh, podle něhož by taková diskriminace podnikatelů ze strany finančních institucí nebyla možná.

„Ten návrh musíme potopit,“ brojí Eric Voth. Doktor pracující s narkomany je jako reprezentant organizace Amerika bez drog zarputilým odpůrce legalizace marihuany.

„Je to jedna z mála cest, jak ještě federace může obchodování alespoň komplikovat,“ dodává s tím, že se bojí, že sněhová koule s postupným uvolňováním norem pro návykové látky se mění v lavinu.

Změněná pravidla Od dob květinové revoluce, kdy kouření trávy a volná láska byly výrazem odporu proti systému, se za oceánem ohledně drog změnilo mnohé. Požívání těch lehkých pro vlastní potřebu je dekriminalizované v podstatě po celých USA (první byl v roce 1973 Oregon) a v šestnácti státech se prodává marihuana pro léčebné účely (první byla v roce 1996 Kalifornie). A nyní k 1. lednu 2014 ji dva státy (kromě Colorada také Washington na severozápadě) povolily úplně. Něco takového nemá ve světě precedens. Ani v Nizozemsku není marihuana oficiálně povolena. A to je země pro své coffee shopy, v nichž se konopné produkty konzumují, známá liberálním přístupem k omamným látkám. Není divu, že v Latinské Americe, která nejvíce trpí intervencemi gringů pod záminkou mýcení drog, už politici mluví o tom, že povolení ve dvou státech USA úplně mění globální pravidla hry.

„Obhájci marihuany mají skvělou taktiku.

Zneužili nemocné pro to, aby ji v očích veřejnosti nejdříve rehabilitovali a pak začali požadovat její úplnou legalizaci,“ tvrdí Eric Voth, který zpochybňuje léčivé účinky na chronické bolesti nebo Parkinsonovu chorobu při kouření uschlých částí této rostliny.

„Opakují tři teze, kterým lidé bohužel uvěřili. Zaprvé, že nikdo nemá právo omezovat jednotlivce v tom, co chce brát. Zadruhé, že dosavadní protidrogová politika je neúspěšná.

Zatřetí, že marihuana není škodlivá,“ prohlašuje Voth a rovnou staví antiteze: „Zaprvé omezovat jednotlivce musíme, pokud svými zlozvyky poškozují společnost například řízením pod vlivem. Zadruhé protinarkotická strategie je úspěšná: v roce 1978 kouřilo pravidelně marihuanu jedenáct procent středoškoláků, teď je to kolem čtyř procent. Zatřetí tato droga má nepochybně negativní dopady na činnost mozku a vyvolává závislost.“

Ponechání marihuany volnému trhu bude mít podle něho jen negativní důsledky. Nižší cena a snadná dostupnost povede k tomu, že konzum prudce rozšíří, a to i mezi mladistvé, kteří by teoreticky do 21 let nesměli s trávou přijít do styku. „Už nyní ji mladí užívají více ve státech, kde je povolen prodej pouze z léčebných důvodů,“ ukazuje na notebooku grafy s dvouprocentním rozdílem.

Byznys vypěstovaný na krizi Obhájci legalizace marihuany tvrdí pravý opak. Mimo jiné argumentují prospěšnosV tí pro erár, který získá nové prostředky z daní a zároveň je nebude muset utrácet za represivní složky, které obchod s marihuanou potíraly. A vytahují nejsilnější argument o větší sociální a zdravotní škodlivosti alkoholu a to, jak jeho prohibice na počátku dvacátého století posílila mafii. Obě strany proti sobě šermují statistikami, které si protiřečí. Teprve až marihuana dostane zelenou, aby se její vliv ukázal v praxi, bude jasno.

Dodatek coloradské ústavy číslo 64, kterým si loni v listopadu občané odsouhlasili zrovnoprávnění marihuany s alkoholem a cigaretami, byl schválen převahou 55,3 ku 44,7 procenta. Prodejci jsou si na základě průzkumů veřejného mínění jistí, že marihuana – a v jejím závěsu nejspíše i další drogy – bude postupně povolena po celých USA. „Nejspíše to nebude na všech místech. Tak jako máme,suché‘ okresy, kde se nesmí prodávat alkohol, budeme mít jistě i oblasti, kde nebudeme moci otevřít,“ předpovídá Elliott Klug.

Jako další favorit legalizace vypadá Aljaška, která navíc přeskočí fázi medikálně podávané marihuany. Ani u polárního kruhu nebude její pěstování problém. „Zatímco my ve sklenících nejvíce řešíme, jak to vevnitř ochladit, na Aljašce bude hlavní problém zajistit vytápění,“ říká k tomu Ean Seeb, který je spoluvlastníkem prodejny Denver Relief.

Proč tedy marihuanu místo salámové metody po jednotlivých státech raději nepovolí rovnou na federální úrovni? Brání tomu mezinárodní zájmy a reputace, velký odpor občanů na konzervativnějším jihu a jihovýchodě země, nechuť a obavy politiků jakkoli se spojovat s kontroverzní problematikou.

„A také to, kolik lidí na boji proti drogám pracuje. Muselo by to být obrovské propouštění statisíců lidí z úřadů a represivních složek, které by vláda v letech krize těžko vysvětlovala,“ argumentuje Seeb, který podniká ještě jako organizátor svateb.

Ostatně ekonomické těžkosti byly jedním ze spouštěčů rychlého rozmachu konopného byznysu v Coloradu. „Pro léčebné účely byl prodej povolen od začátku století. Ale nastartovalo se to až v roce 2009. Jednak kvůli ekonomickým problémům lidé hledali nové oblasti seberealizace a jednak ve volbách vyhrál Obama, u něhož bylo jasné, že po nás nepůjde jako Bush,“ líčí čtyřicátník Klug, proč svoji firmu na budování infrastruktury v ropném průmyslu prodal a založil Pinkhouse.

Nyní má šest poboček, jeho řetězec dává práci 75 lidem. Celkově je ve státě přes 500 obchodů s medicínskou marihuanou, které mají obrat 186 milionů dolarů a na daních zaplatily v loňském roce 5,4 milionu dolarů. Dohromady v nich nebo na farmách pracuje nejméně šest tisíc lidí. Legální „tráva“ se jednoznačně stává jedním z ekonomických motorů Colorada, což politikům bere chuť se jí v době škobrtajícího hospodaření postavit. Město v mílovém rauši Všechna tato čísla půjdou jistě nahoru, až se trh s konopím otevře všem. Očekává se až pětinásobné zvýšení obratu, místní už nyní vyprávějí historky o tom, jak se příbuzní kvůli legálnímu „hulení“ a pěstování (každý občan si může od 1. ledna doma vypiplat šest „kytek“) stěhují do jejich státu.

Po vzoru Amsterdamu nepochybně vzroste rovněž drogový turismus. Již dnes je v Denveru, který leží na pláni těsně před hřebeny Skalistých hor, více prodejen marihuany než poboček kavárny Starbucks. Takže jeho přezdívka Mile High City (Město v mílové výšce) ke škodolibému úšklebku uživatelů marjánky dostává význam Město v mílovém rauši.

Nepřekvapí, že alternativní noviny Westword mají dokonce svého kritika, který na svém těle každý den otestuje jeden konopný produkt od soupeřících výrobců. Na rozdíl od Amsterdamu je však kouření na veřejnosti tabu stejně jako třeba pití piva.

Porozhlédněme se po provozovně „Denverské úlevy“, kde by se Bob Marley cítil jako doma. Na policích stojí sklenice plné „kytek“ vlastní produkce, které jsou rozdělené podle kvality. „Jedna unce (28,35 gramu) vyjde na 255 až 355 dolarů. Nabízíme jen kvalitní zboží,“ prohlašuje prodavač Daniel Ericson s tím, že na ubalení jointa stačí gram materiálu.

Ač devadesát procent z tržeb tvoří kuřivo, nabídka je daleko pestřejší: lízátka, bonbony, oplatky, koláčky, olivové oleje, masti a pilulky, vše s obsahem marihuany. „Tímhle nápojem musíš před požitím vždy zatřepat, protože účinná látka se usazuje na dně lahve. Je to jako džus,“ demonstruje Ericson. Navzdory zelenému lékárnickému kříži u vchodu si tu třeba paralen nekoupíte. Na prodej jakýchkoli jiných léků nemají licenci. „Ale vydělává to dobře. Jsou čtyři hodiny a dnešní tržba je tři tisíce dolarů,“ kouká prodavač do počítače. „A to je pondělí slabý den. Před víkendem jsme na deseti tisících,“ naznačuje, že velkou část nákupu neprokouří pacienti, ale skončí při party v organismu jejich zdravých kamarádů.

Za hodinu, během níž Ericson představuje zboží, se v krámku vystřídá několik pacientů. Je mezi nimi mladík s protézou, zestárlý hipík, panička jako ze seriálu Zoufalé manželky. „Dříve se k nám chovali přehlíživě jako k dealerům, ale po letech si nás více váží. Jsme jako lékárníci,“ kasá se Ericson.

Řešení se vždycky najde U pokladen zákazníky kvůli ochraně soukromí oddělují vysoké přepážky polepené reklamou na pizzerii, kterou provazuje druhý spoluvlastník Denver Relief. Zákazníci patří ke 110 tisícům obyvatel Colorada, kteří jsou držitelem speciálních průkazek s červeným lemováním a několika bezpečnostními prvky proti padělání. Mimochodem všichni lidé, co se kolem marihuanového byznysu pohybují, mají shodou okolností nemoc, pro zmírňování jejíchž příznaků je potřeba zrovna THC.

Nyní v Denver Relief řeší jak dál, protože tyto průkazky novým rokem platnost nepozbudou. Ean Seeb si musí vybrat ze tří možností. Buď pokračovat ve zdravotnické marihuaně, takže bude smět prodat osobě nad osmnáct let vybavené průkazkou denně dvě unce s daní sedmi procent. Nebo nabízet všem lidem nad 21 let výrazně dráž s daní 25 procent, a navíc pouze jednu unci (a pozor, člověk bez bydliště v Coloradu bude mít nárok jen na čtvrt unce). Anebo rozdělit obchod, zavést do něj dva oddělené vchody a v jedné části prodávat zdravotní a ve druhé rekreační konopí. „My jsme vymysleli čtvrtou variantu. Budeme prodávat marihuanu všem, ale klientům s průkazkami nabídneme velké slevy, abychom je neztratili,“ popisuje Seeb.

Denverský sociální pracovník Nachshon Zohari, který pracuje především na preventivních kampaních ve školách, není z legalizace nadšen, ale nemaluje katastrofické scénáře. „Je tu spousta nejasností, jak to bude fungovat v praxi. Například je zakázáno řídit pod vlivem THC, ale jeho stopy se v krvi objevují ještě měsíc po kouření. Jak se bude prokazovat vina? Totéž se dá očekávat při vyhazovech ze zaměstnání kvůli pozitivním drogovým testům,“ upozorňuje. „Můžeme očekávat řadu procesů, které doputují až k ústavnímu soudu. Jsme laboratoří USA pro to, co se s marihuanou bude dělat dál,“ soudí Zohari.

Coloradu se nachází přes 500 obchodů s medicínskou marihuanou, které mají obrat 186 milionů dolarů a na daních zaplatily v loňském roce 5,4 milionu dolarů. Ač 90 procent z tržeb „konopných lékáren“ tvoří kuřivo, nabídka je daleko pestřejší: lízátka, bonbony, oplatky, koláčky, olivové oleje, masti a pilulky, vše s obsahem marihuany.

O autorovi| Tomáš Nídr, spolupracovník redakce, Denver

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče