Malér v Trumpově zemi

15. února, 00:00 - Danel Deyl
15. února, 00:00

Americká protifederální vzpoura sdružuje různorodé skupiny lidí, kteří přestali věřit politice coby způsobu řešení sporů

Máloco se jmenuje tak přiléhavě jako Malheur National Wildlife Refuge, tedy zhruba přírodní rezervace Malér. Když drsný chlapík Ammon Bundy a zhruba čtyřicet jeho kolegů ve zbrani vtrhli 2. ledna do budovy správců řečené oblasti v okrese Harney v americkém státu Oregon, byl na světě malér skutečný. Jejich deklarovaným cílem bylo postavit se za dvojici tamních rančerů, kteří si odpykávají sporný trest ve federálním vězení za žhářství. Čím déle však konflikt trval (minulý čtvrtek, kdy vznikal tento text, byli Bundyho lidé ochotni po jedenačtyřiceti dnech vzdát se FBI), tím více bylo zjevné, že spor je komplikovanější.

První, co Bundy a spol. provedli, bylo, že zabrali – přesněji zavalili municí do samopalů – kancelář Lindy Beckové, která je podle nich „součástí toho, co ničí Ameriku“. Jak přesně to paní Becková (která od té doby mluví s novináři pouze přes anonymní telefon z utajeného místa, kde ji po hrozbách ze strany vzbouřenců ukrývají federální orgány) dokáže, je pro příběh oregonského maléru ilustrativní.

Stěhovavé ptactvo

Konkrétní příspěvek paní Beckové k ničení Ameriky spočívá v tom, že vyhání z jezera Malheur a přilehlé sítě říček a potoků kapry. Ryby, které ve Spojených státech nikdo nepovažuje za jedlé, se v oblasti rozšířily omylem někdy ve 20. letech; bůhví proč se jim však až po více než půlstoletí začalo dařit tak, že se staly problémem. Rozrývají bahnité jezerní dno natolik, že kal zabrání slunečním paprskům v živení vodní flóry. Vymírají tedy rostlinky a s nimi hmyz, který se jimi živí. A s hmyzem končí Malheur coby důležitá zastávka stěhovavého ptactva na trase zvané Pacific Flyway; ve srovnání s rokem 1950 jich dnes u jezera přistává pouhá desetina.

Becková se tedy snaží kapry zlikvidovat, obvykle tak, že nechá izolovat a odvodnit jednu část vodních cest, kapři leknou a jsou následně rozemleti coby hnojivo na okolní pastviny.

Leckdo to považuje za záslužnou činnost, která Ameriku nejenže neničí, nýbrž naopak pomáhá zachovávat stěhovavé ptáky jako jeden z rysů, které – jak říká Becková – „drží Severní Ameriku pohromadě jako kontinent“.

Bundy a spol. to vidí jinak: tažení proti kaprům vedou federálové, v tomto případě úřad přes ryby a divokou zvěř (U. S. Fish and Wildlife Service), a tudíž je pro ně ztělesněním zla.

V tom je oregonský malér netypický ve srovnání s předcházejícími projevy takzvané Pelyňkové revoluce, která proti sobě farmáře ze západu USA a federální úřady staví už čtyřicet let. Proběhla dosud ve třech vlnách; došlo k nim pokaždé v době, kdy administrativa prezidenta z Demokratické strany začala prosazovat ekologická opatření; v sedmdesátých letech Jimmy Carter, v devadesátých Bill Clinton a od roku 2008 Barack Obama.

„Regulace často tvoří lidé, kteří nemají ponětí o tom, co obnáší hospodaření na ranči,“ napsal v lednu pro časopis Atlantic Keith Nantz, manažer oregonského ranče Dillon Land and Cattle. V důsledku toho se „pravidla neustále obměňují“, ne vždy ku prospěchu věci, a navíc „federální orgány zhusta vymáhají jejich dodržování dříve, než se jim rančeři mohou přizpůsobit“. Z druhé strany mluví ekologický zájem zachovat unikátní ekosystémy západu USA, jimž přeměna na pastviny pochopitelně nesvědčí.

Vtip je v tom, že Oregon je jedním ze dvou států USA, kde vlastní federální vláda více než polovinu veškerého území (viz mapa; tím druhým je Nevada, kde ovšem na federální půdě skoro nikdo nic nedělá, protože jde většinou o poušť). Na „svém“ území proto mohou federální úřady vymáhat své požadavky ostřeji než jinde, například vybíráním poplatků za pastvu. Mnozí rančeři, kteří si federální pozemky najímat obvykle musejí, aby se uživili, v tom vidí neodůvodněnou šikanu.

Do ranku těchto sporů spadá i příběh Clivena Bundyho, otce dvou vzbouřenců z Malheuru, Ammona a Ryana. Rančer odmítal nově zavedené poplatky hradit, až předloni došlo na ozbrojený střet s federálními úřady, v němž jen zázrakem nikdo nepřišel o život.

Mezi sporné patří i střet dvou oregonských rančerů Dwighta a Stevena Hammondových s úřady, jímž současný problém začal. Oheň, který zapálili na hranici svého pozemku, aby sebrali potravu potenciálně ničivému většímu požáru, který se ubíral tím směrem (to je běžná metoda kontroly požárů), se rozšířil i na federální území. Úřady začaly tvrdit (podle všeho bez důkazů), že Hammondovi chtěli zakrýt stopy po ilegálním honu na srnce, a oba rančeři šli před soud. Ten jim nejprve uložil povinné minimum pěti let; jiný soudce při odvolání trest podstatně snížil, protože ten původní „byl zcela nefér“, ale nakonec oba za mřížemi skončili (a dnes žádají prezidenta Obamu o milost).

Proti tomuto rozhodnutí uspořádali obyvatelé města Burns (které je rezervaci Malheur nejblíže) pokojný protestní průvod – a hned poté ovšem přijeli Bundy a spol. se samopaly. Pikantní na tom je, že Bundy není rančer, nýbrž šéf party údržbářů v jakémsi autoparku a jeho spolubojovníci na tom mnohdy nejsou jinak.

Jestliže Pelyňkovou revoluci za Cartera a Clintona vedli skuteční zemědělci, její letošní verze k nim přidává i politiky (zejména z Tea Party, jež tvoří krajní křídlo Republikánské strany), vysloužilé vojáky, šerify s mocenským apetitem a civilisty bez vztahu k půdě. Spojuje je právě a pouze odpor k federální moci – a s ní k dosavadnímu vedení politiky coby způsobu řešení sporů mezi jednotlivými společenskými zájmy.

Jinými slovy, přesně to odpovídá vzorci, jenž v posledních týdnech vynesl do popředí zájmu nepravděpodobného republikánského favorita na prezidentskou nominaci Donalda Trumpa. Ne náhodou se k organizaci takzvaných ústavních šerifů hlásí třeba Joe Arpaio, známý jako „nejtvrdší šerif v USA“, muž, jenž Trumpa na předvolebních shromážděních často představuje.

Historie se opakuje

Odsouzeného otce a syna Hammondovy a celý Burns přitom jaksi vzal čert. Oba rančeři se opakovaně vyjádřili, že Bundy koná na vlastní pěst a jejich zájmy nehájí. Na výkladních skříních obchodů v Burnsu se objevují nápisy „Bundyové, táhněte domů“. I citovaný rančer Nantz, který ve sporu stojí po boku své profese proti federálům, je proti metodám vzbouřenců. Ale o to už vlastně nejde.

„Pelyňková revoluce se rýsuje v pravých barvách: jako temná fúze idealismu a hrabivosti, jež nemusí nutně být hrdinská, spravedlivá, nebo dokonce inteligentní. Existuje jen jedna jistota – že Pelyněk je revoltou proti federální moci a že má na Západě hluboké kořeny. Jinak je docela nekoherentní. Je to hnutí, které zčásti staví na pokrytectví, zčásti na demagogii a zčásti na čestném hněvu čestných lidí – a má obrovský potenciál. Nikdo přesně nerozumí tomu, co to je, a nikdo nedokáže předpovědět, co z něho vzejde,“ napsal před 34 lety guvernér státu Colorado Richard Lamm. Mohl to klidně napsat včera.

Becková se tedy snaží kapry zlikvidovat, obvykle tak, že nechá izolovat a odvodnit jednu část vodních cest, kapři leknou a jsou následně rozemleti coby hnojivo na okolní pastviny.

Kdo je kdo proti federálům Propojení některých účastníků konfliktu v rezervaci Malheur s ultrakonzervativními, polovojenskými či prostě jen výstředními organizacemi, jejichž společným jmenovatelem je nechuť k federální moci a jejím exponentům.

vzbouřenci Robert LaVoy Finicum Arizonský rančer – zastřelen v lednu 2016 při střetu s policií v souvislosti s konfliktem v přírodní rezervaci Malheur.

Ammon Bundy Obchodník s automobily, syn rančera Clivena Bundyho – jeden ze zatčených vzbouřenců v rezervaci Malheur.

Joseph Rice Technický konzultant v letectví, stát Oregon.

Matt Shea Kongresman, stát Washington.

Ryan Payne Elektrikář, Montana.

Ryan Bundy Pěstitel melounů, syn Clivena Bundyho, Nevada.

Richard Mack Zakladatel CSPOA, Arizona.

Michele Fioreová Poslankyně, Nevada.

organizace

Land Transfer Movement (Hnutí za předání půdy) Hnutí, jehož stoupenci se (celkem osamoceně) domnívají, že podle ústavy by federální vláda měla předat veškerou půdu ze svého vlastnictví jednotlivým státům americké unie.

Constitutional Sheriffs and Peace Officers Association, CSPOA (Svaz ústavních šerifů a příslušníků promírových sil) Organizace lidí sdílejících menšinový názor, že pravomoci šerifů v okrscích jednotlivých států jsou nadřazeny moci federální vlády.

Oath Keepers (Strážci přísahy) Organizace vysloužilých příslušníků ozbrojených sil, jež se zavazuje neřídit se takovými zákony a federálními nařízeními, které považuje za neústavní.

Agenda 21 Uskupení konspiračních teoretiků, kteří se domnívají, že nezávazná rezoluce OSN o směřování k trvale udržitelnému rozvoji je prvním krokem k vytvoření centralizované světové vlády.

Idaho „Gun Grab“ (Zabavení zbraní v Idahu) srpen 2015, řeka Priest, Idaho Poté, co federální úřady zbavily jednoho tamního válečného veterána svéprávnosti, protestovalo více než sto lidí proti úmyslu úřadů sebrat mu zbraň.

Sugar Pine Mine (Borový důl) duben 2015, Oregon Spor o právo na těžbu zlata mezi zlatokopy (za podpory protifederálních ozbrojenců) a BLM.

CSPOA Conference září 2014, Las Vegas, Nevada Společná konference konzervativní Tea Party a CSPOA.

Recapture Canyon (Soutěska znovudobytí) květen 2014, Utah Jízda na čtyřkolkách po uzavřených cestách v jihovýchodním Utahu na protest proti přílišnému vlivu federální vlády.

Bundy Ranch Standoff (konflikt na Bundyho ranči) duben 2014, Nevada Vyvrcholení dvacetiletého právního sporu rančera Clivena Bundyho a Úřadu pro hospodaření s půdou (Bureau of Land Management, BLM) ozbrojeným střetem kvůli poplatkům za pastvu Bundyho dobytka na federální půdě.

Zdroj: hcn.org, The Washington Post, The New York Times 53,1 % tolik území státu Oregon vlastní federální vláda. Procentuálně vyšší podíl drží Washington pouze v sousední Nevadě (kde ovšem na federální půdě prakticky nikdo nežije). Čísla u jednotlivých států označují procento tamní půdy ve vlastnictví federální vlády. Zdroj: Bureau of Land Management, bigthink.com

Když drsný chlapík Ammon Bundy a zhruba čtyřicet jeho kolegů ve zbrani vtrhli do budovy správců v okrese Harney v americkém státu Oregon, byl na světě malér skutečný.

Zdroj: hcn.org

O autorovi| Danel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče