Made in Europe

19. května 2014, 00:00 - Blahoslav Hruška
19. května 2014, 00:00

Vstup do Unie otevřel našim podnikatelům přístup na trhy, ale přinesl i spoustu zbytečné byrokracie

Okamžikem českého vstupu do Evropské unie se otevřel našim podnikatelům přístup na jednotný trh, který patří k pilířům dnešní osmadvacítky. Zatímco někteří z nich se v EU teprve učili pohybovat, jiní to vzali velmi rychle. Do druhé skupiny patří například Zbyněk Frolík, zakladatel a generální ředitel firmy Linet, která je evropskou jedničkou ve výrobě a vývoji nemocničních lůžek. Už dva týdny po přistoupení Česka do evropského klubu otevřel Linet ve francouzském Chambray les Tours svou dceřinou společnost.

„Byl to pro nás způsob, jak expandovat na evropské trhy. A také jak se vymanit z českého prostředí, kde jsme se setkávali s korupcí a kde si nemocnice říkaly o provizi,“ prohlásil Frolík na podnikatelském fóru k desátému výročí vstupu do Unie. Výhody registrace na jednotném evropském trhu využila jeho firma, která hned v roce 1990 začínala v opuštěném kravíně v Želevčicích u Slaného, ještě jinak než zakládáním dceřinek po Evropě. Ty postupně vznikly také ve Španělsku, Itálii, Švédsku a Velké Británii. V roce 2011 byl Linet jednou z prvních českých firem, která se přetransformovala v Societas Europaea, společnost založenou čistě podle komunitárního práva.

Podle Frolíka je síla EU znát především na mimoevropských trzích, na něž se Linet v poslední době zaměřuje. „Ve Spojených státech často nevědí, kde je Česko. Ale Evropskou unii berou, protože to je pro ně velký stát. A s takovými Američané rádi obchodují,“ vysvětluje Frolík. Také logo Made in EU zabírá. Třeba v Latinské Americe, kam Linet úspěšně expanduje.

A podobně mluví i Eduard Palíšek, který šéfuje české pobočce německého koncernu Siemens. „Členství v Unii nám dává větší výhody vůči cizím trhům,“ říká.

Frolíkovy i Palíškovy názory korespondují s tím, co o členství v EU zjistilo šetření Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR) a České spořitelny, kterého se zúčastnilo 267 respondentů z řad firem. Kladně začlenění do Unie hodnotí tři čtvrtiny firem, pouze necelých pět procent odpovědělo, že vstup do EU určitě pozitivní nebyl.

Schengen a dotace Mezi největší plusy řadí české podniky možná překvapivě především možnost volného cestování v rámci schengenského prostoru a evropské dotace. Větší obchodní příležitosti a jednotný trh EU skončil až na třetím místě. Relativně dobré hodnocení má také možnost volného studia a stáží nebo výměna zaměstnanců s jinými členskými zeměmi. Harmonizaci pravidel jinak české firmy příliš v lásce nemají. Jen 17 procent dotázaných kvituje standardizaci norem uvnitř Unie.

Jako negativa našeho vstupu do EU udává studie Svazu průmyslu a dopravy jednoznačně zvýšení administrativy a byrokracie, druhou příčku minusů má škodlivá a nadměrná regulace. I když v tom je Brusel často nevinně, protože mnohá omezující opatření vznikají až „překladem“ evropských směrnic do české legislativy. Třetí nejčastěji zmiňované negativum je také trochu překvapivé. Je jím hrozba, že se v budoucnu budeme muset podílet na záchraně zadlužených států EU. Takové přerozdělování dluhů ale funguje jen v rámci eurozóny, do níž Česko v dohledné době vstoupit nehodlá. Samy firmy to ovšem vidí jinak.

Téměř třicet procent z nich se domnívá, že euro už v Česku mělo být dávno, další třetina si přeje jeho zavedení do roku 2020. Jako nejčastější výhody udávají čeští podnikatelé odstranění rizika kurzových výkyvů a snížení transakčních nákladů v rámci výrazně exportně orientované české ekonomiky.

SP ČR nechal ve své studii firmy také hlasovat o jednotlivých politikách EU. A to jako ve škole. Premiantem se opět stal schengenský prostor, díky němuž padly fyzické hranice, a kamiony tak mohou volně projíždět napříč Evropou. Slušné vysvědčení si odnesl i výzkum a vývoj, vnitřní trh i takzvaná kohezní politika, v rámci níž Česko dostává peníze na velké infrastrukturní projekty – nejčastěji silnice, dálnice a železniční koridory.

S evropskými dotacemi jsou firmy obecně spokojené, i když hned třetina respondentů uvedla, že má s penězi z EU špatnou, nebo dokonce velmi špatnou zkušenost. Pětina firem pak žádné evropské peníze nikdy nečerpala.

Co brání efektivnějšímu využívání dotací? Tady se firmy shodly. Polovina ze společností oslovených Svazem průmyslu a dopravy si myslí, že je to byrokracie. A to jak nadměrné papírování v případě podávání žádosti o dotaci, tak zbytečně rozbujelá byrokracie při realizaci projektu.

Energetika propadla Naopak zcela propadla třeba energetická politika.

Čtyřicet procent firem by jí dalo trojku, téměř třetina dotázaných čtyřku a patnáct procent by ji rovnou nechalo propadnout. Na jedničku to Brusel v otázce energie dotáhl jen u 1,5 procenta oslovených firem. Snad ještě horší vysvědčení má už jen společná zemědělská politika, kterou na reparát v dotazníku SP ČR poslala čtvrtina firem. Nejrozporuplnější známky má environmentální politika. Zelenému myšlení Bruselu dalo dvojku 26 procent společností, podle pětiny dotázaných je ale politika životního prostředí na čtyřku a 17 procent by ji nechalo rovnou propadnout.

Z průzkumu také vyplývá, že čeští podnikatelé a manažeři firem nejsou spokojeni s tím, jak jejich zájmy v Bruselu hájí naši úředníci a europoslanci. Mají pocit, že český hlas není v evropských institucích dostatečně slyšet. Více než tři čtvrtiny dotázaných si myslí, že Česko nemá v bruselských úřadovnách dostatečné renomé, a ztrácí tak možnost něco ovlivnit. O dostatečně silném hlasu Česka v sídle EU je pak přesvědčeno jen sedm procent respondentů. „A to si myslím, že firmy pořádně nevěděly, co ve skutečnosti vyplňují,“ komentoval výsledky průzkumu Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Nejsme vidět Podle Hanáka nejsme v Bruselu dostatečně vidět ani slyšet a často chybí jednotný hlas. „Česko si vysloužilo image nespolehlivého partnera několika problémovými postoji či aktivitami,“ soudí Hanák.

Může za to časté střídání vlád a ministrů a odsouvání evropské agendy na vedlejší kolej. „Byznys je globálnější, politika ale zůstala stejná i se svým partajničením. Problém není na straně byznysu a občanů, ale na straně úředníků a politiků,“ dodává Hanák. Česko by se podle něj mělo snažit hájit zájmy průmyslu nejen na nejvyšších místech, ale i na vyšších úřednických postech, kde jsme ve srovnání se stejně lidnatými zeměmi EU málo zastoupení. „V evropských strukturách máme v pozici od vedoucího oddělení výše pouze 55 úředníků.

Maďaři pak 64, Portugalci 332 a Řekové dokonce 411,“ upozorňuje prezident SP ČR na výraznou nerovnoměrnost v zastoupení.

Řekněme si o víc Česko by podle Hanáka mělo víc pracovat se svým obrazem průmyslové země ve středu Evropy. S pětatřicetiprocentním podílem průmyslu na HDP jsme totiž na špici EU a není důvod, proč z industrializace nevytěžit víc. Politici by se proto měli snažit získat v nové Evropské komisi, o níž se začne vyjednávat po květnových eurovolbách, výraznější portfolio než dosud. „Řekněme si o funkci evropského komisaře pro energetiku nebo průmyslu či dopravu,“ nabádá Hanák.

O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče