Lobbisté a otáčivé dveře

22. dubna 2014, 00:00 -
22. dubna 2014, 00:00

Nelze trpět střety zájmů současných i bývalých eurokomisařů, kteří získávají výhody pro své klienty na základě netransparentních vztahů s úředníky EU

V březnu roku 2010 si založil evropskou lobbistickou společnost pod jménem European Experience Company pan Günter Verheugen. Na tom by nebylo vůbec nic zvláštního, pokud by ovšem nebyl ještě dva měsíce předtím eurokomisařem zodpovědným za oblast průmyslu a místopředsedou Evropské komise pod Josém Barrosem. A to není jenom něco zvláštního, ale je to skutečně skandální.

A skandál také opravdu propukl, protože šlo o jednání odporující Kodexu chování komisařů (Code of Conduct for Commissioners).

Mimo jiné musí bývalý komisař nahlásit komisi nová angažmá, ve kterých může nastat střet zájmů, a má po dobu 18 měsíců zákaz jakýchkoli lobbistických aktivit ve vztahu k EU. V případě založení lobbistické společnosti v Bruselu je více než evidentní, že tento kodex byl porušen. Navíc pan Verheugen nahlásil komisi mimo jiné svá angažmá ve společnosti Fleishman­Hillard (která je globální lobbistickou organizací), poradenství pro německou bankovní lobbistickou skupinu a pracovní poměr v Royal Bank od Scotland. Verheugen se tak stal jedním ze šesti eurokomisařů Barrosova týmu, kteří přešli po odchodu z komise na stranu privátních skupin s lobbistickými zájmy či možným střetem zájmů.

Toto chování eurokomisařů, kdy na základě přístupu k vedoucím představitelům Evropské komise získávají lukrativní lobbistické angažmá, se stává čím dál větším problémem pro transparentní a důvěryhodné chování komise a ohrožuje samotnou podstatu fungování Evropské unie. Skandální je to i z toho důvodu, že eurokomisařům je placena po tři roky přechodová kompenzace z peněz daňových poplatníků. A přechodová kompenzace činí 40 až 65 procent platu (cca 20 tisíc eur měsíčně). Lobbistické aktivity placené různými miliardáři a privátními skupinami a dodávané bývalými eurokomisaři se tak jeví jako obzvláště amorální.

VŠUDYPŘÍTOMNÝ PROBLÉM A tak se v Evropské unii jen velmi pomalu zavádí transparentnost v lobbistických praktikách. Nicméně jak si ukážeme na následujícím příkladu, problém zvaný otáčivé dveře – jak se říká přestupu z vysoké vládní pozice do privátního sektoru za účelem lobbingu – byl Evropskou komisí alespoň rozpoznán.

Připomeňme si jenom, že například ve Spojených státech nesmí vládní úředník rok přejít ke společnosti s vládními kontrakty, obdobně ve Francii nesmí vysoký státní úředník přejít po tři roky do privátní společnosti. Obecně je tato oblast (otáčivých dveří) ale stále problematická ve většině zemí světa. V USA je alespoň povinnost registrace všech lobbistů a přestavitelé moci musejí reportovat svá jednání s lobbisty včetně jejich obsahu.

Určitý vývoj je ale v EU patrný. Současný kodex byl zaveden po skandálu Bangemann, kdy eurokomisař Martin Bangemann rezignoval na členství v komisi v březnu roku 1999 a o několik týdnů později byl jmenován do představenstva španělské Telefóniky. Evropská unie toto jednání zažalovala jako střet zájmů, pročež Bangemann souhlasil s tím, že pro Telefóniku pracovat nezačne dříve než v roce 2001. Evropská komise tehdy pochopila, že střet zájmů bývalých eurokomisařů prostě musí být nějak ošetřen.

NEBEZPEČNÝ PRECEDENS TELIČKA V roce 2004 se stal eurokomisařem Pavel Telička. Když roku 2004 jeho angažmá v komisi skončilo, Telička založil v Bruselu lobbistickou společnost BXL Consulting. Ta lobbovala v Bruselu za řadu skupin a miliardářů především z České republiky, ale třeba i pro americký Microsoft.

Evropská aliance pro transparentnost lobbingu a etickou regulaci (ALTER?EU) konstatuje, že bývalý eurokomisař Telička obešel obvyklou prověrku etické komise, když byly schváleny jeho plány na založení proziskové lobbistické konzultační firmy. Toto schválení nezvážilo totiž podle ALTER?EU možné střety zájmu, a vytvořilo tak nebezpečný precedens pro další eurokomisaře opouštějící Evropskou komisi a zakládající lobbistické organizace.

Naskýtá se tak otázka, zda by nemělo dojít ke skutečně radikální revizi od obsazování eurokomisařů přes jasnou regulaci lobbismu v EU až po zpřísnění pravidel pro odcházející eurokomisaře a jasná pravidla o střetu zájmů. Není prostě možné dál trpět střety zájmů současných i bývalých eurokomisařů, kteří získávají různé výhody pro své klienty na základě netransparentních vztahů s úředníky EU. Určitě by to zlepšilo pověst a důvěryhodnost Evropské komise a zajistilo méně vlivu různým lobbistickým skupinám reprezentujícím v Unii menšinové soukromé zájmy.

Verheugen se stal jedním ze šesti eurokomisařů Barrosova týmu, kteří po odchodu z komise přešli na stranu privátních skupin s lobbistickými zájmy.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče