Liga chudých

09. září 2013, 00:00 - VADIM FOJTÍK
09. září 2013, 00:00

Český fotbal se stále nezbavil nálepky sportu, kde kromě výkonů hráčů ovlivňuje konečný výsledek i velikost „černých“ fondů

V poslední době se to na českých televizních kanálech při fotbalových přenosech hemží reklamními spoty na přípravky podporující erekci. Škoda, že podobný „vzpružující“ přípravek si nemohou naordinovat majitelé a ekonomičtí šéfové většiny tuzemských fotbalových týmů. Čísla v hospodaření jednotlivých klubů v přeneseném slova smyslu totiž připomínají stárnoucí chloubu mužské populace, která není na takové výši, jak byli dotyční zvyklí před lety.

Objem financí, které protečou tuzemským vrcholovým fotbalem, se totiž neustále snižuje, jen za poslední dva roky se balík peněz v klubovém fotbalu zmenšil zhruba o půlmiliardu korun. Pravdou je, že „doba je zlá“ a shánět peníze na cokoli, tedy i na fotbal, je těžší než před několika lety.

Jenže nová generalita české kopané ani samotní kluboví bafuňáři nedělají žádné zásadní kroky, které by situaci výrazně zlepšily.

Je sice pravda, že se úroveň klubového fotbalu zvyšuje, což ostatně dosvědčuje i rostoucí počet branek, které padnou v každém ligovém kole. Mírně roste i návštěvnost nejvyšší soutěže. A co je pro popularitu fotbalu velmi důležité, vzrostla také četnost televizních přenosů. Z jednoho zápasu v České televizi na čtyřnásobek, navíc na více kanálech. Tomu odpovídá i zvětšený objem peněz, které ré Fotbalová asociace ČR (FAČR) dostává z televizních práv. Jen za letošní rok získá zhruba sto milionů korun, z nichž adekvátní část přerozdělí ligovým klubům.

To je však poslední dobrá zpráva. Český vrcholový fotbal se stále nezbavil nálepky sportu, kde kromě výkonů hráčů na hřišti ovlivňuje konečný výsledek i velikost „černých“ fondů majitelů některých klubů. Nepřispívá k tomu ani skutečnost, že vedení fotbalového svazu se s těmito záležitostí samo buď nechce, nebo neumí vypořádat. To samozřejmě negativně ovlivňuje i zájem sponzorů a diváků o fotbal. Již dlouhá léta hovoří činovníci fotbalových klubů, že chtějí do ochozů stadionů přilákat více diváků a udělat z každého ligového utkání takřka rodinnou záležitost.

Tedy, pro méně chápavé, pomocí doprovodného programu, pohodlných tribun a řady služeb přilákat na stadiony celé rodiny.

Takové plány se ale pomalu přesouvají do sektoru nesplnitelných slibů. S výjimkou několika málo stadionů totiž rodinná výprava na fotbal hraničí s pokusem se rodiny zbavit. Nemluvě o tom, že kluby ze spodní poloviny tabulky svojí „divácky atraktivní“ hrou dokazují, proč Češi pro tento sport používají kromě označení fotbal i mnohem výstižnější – kopaná. Navíc, proč chodit na utkání, platit vstupné, když už je o výsledku dávno rozhodnuto…? Jenže planými řečmi o lákání diváků to nekončí. končí. „Rada starších“ fotbalových bafuňářů vede v médiích moudré přednášky o nutnosti zlepšit práci se sponzory a donátory českého fotbalu. To je přesně cesta, jak by si FAČR i jednotlivé kluby mohly zajistit přísun dalších desítek milionů korun. Jenže snad vyjma Sparty, Plzně a několika málo dalších klubů je realita neúprosná. Těžko lze počítat s tím, že „ulovíte“ ředitele regionální firmy, o šéfovi nadnárodního koncernu nemluvě, a přesvědčíte jej o efektivitě vynaložených marketingových milionů ve VIP zóně, která vypadá jako dávno zavřená diskotéka z počátku 90. let. K navození vstřícnější atmosféry (ochoty utrácet) při jednání mezi zástupci klubu a sponzorem příliš nepřispívá ani servírování lehce olezlých obložených chlebíčků, krabicového vína a sponzorské desítky Gambrinus, která čeká ve sklenici na svého konzumenta skoro celý poločas.

Pro pozitivní příklad, jak se chovat k donátorům fotbalu, přitom stačilo zajít předminulý týden do pražského Edenu. Organizátoři finále Superpoháru UEFA se o své obchodní partnery starali s takovou péčí, že se příjemně naladění šéfové velkých firem ani nemůžou rozpakovat, zda sponzorský kontrakt prodloužit, nebo dokonce navýšit.

Samozřejmě, že Superpohár UEFA byl v rámci Česka výjimečnou fotbalovou událostí, a je logické, že kvalita cateringu pro zástupce firem – jejichž úhrnný obrat přesahuje HDP České republiky – bude jiná než na tuzemskou Gambrinus ligu. Ale kde je psáno, že v méně okázalé formě nemůže podobná forma pohostinnosti fungovat i během ligových zápasů?

O autorovi| VADIM FOJTÍK fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče