Lepší je mít uhlí než peníze

27. ledna 2014, 00:00 - Vadim Fojtík, Michal Půr
27. ledna 2014, 00:00

S Tykačem jsme stále kamarádi, v uhelném byznysu jsme se ale filozoficky rozešli, tvrdí spolumajitel společnosti Severní energetická

Firma Czech Coal prodala svoji dceřinou firmu Litvínovská uhelná Janu Dienstlovi a Tomáši Fohlerovi, oznámil loni v tiskové zprávě majitel Czech Coalu Pavel Tykač. Vzápětí koupila Litvínovská uhelná (dnes Severní energetická) od koncernu ČEZ její elektrárnu ve Chvaleticích. „Severní energetickou chci dlouhodobě rozvíjet. Je lepší mít uhlí než peníze,“ plánuje takřka rok po akvizici Dienstl. Severní energetická, respektive její lom ČSA má však dost nejistou budoucnost.

Kvůli platnosti územních limitů těžby je lom se zásobami zhruba 20 milionů tun uhlí v útlumu, skončit by měl kolem roku 2022.

* Opět se začíná mluvit o prolomení územních limitů, jaký je aktuální stav?

Samozřejmě jsme rádi, že se odstupující Rusnokova vláda začala o této problematice bavit. Prolomení limitů je o potřebě uhlí. Hlavně teplárny a podnikové energetiky musejí říci, že se bez uhlí neobejdou. V opačném případě budou limity zachovány. V Česku je zhruba 48 uhelných zdrojů. Řekněme, že minimálně polovina z nich může využívat uhlí za územními limity. V této souvislosti je důležitá otázka, zda například teplárny budou toto uhlí potřebovat i v budoucnu. Velký vliv na budoucnost limitů má i politika, respektive politici, zda budou počítat s uhelnými zdroji a jejich obnovou, nebo je naopak nepodpoří.

* Prolomení limitů je asi nejzásadnější pro Severní energetickou, nebo ne?

Pro nás není prolomení limitů klíčové, je však důležité pro další rozvoj společnosti. Těžba je nastavená tak, aby v dole ČSA bylo uhlí do roku 2022, případně 2023. Pokud nedojde k prolomení limitů, těžba skončí. V útlumu jsme už dva roky. Nejsmutnější by bylo, pokud by rozhodnutí o tom, že uhlí potřebujeme, padlo až v roce 2020. Povolení těžby bude administrativně složité. Je tam navíc 200 milionů kubíků zeminy, kterou je potřeba přesunout na druhou stranu lomu. Nedá se to stihnout pod nějakých sedm osm let. A to jsme velmi optimističtí. Výpadek tolika let by byl pro teplárny stejně smrtící jako legislativa. Nemůžete lidem říci, topte čtyři roky něčím jiným, potřebné uhlí vám dodáme zase v roce 2028.

* Takže verdikt o povolení těžby za limity musí padnout nejpozději příští rok?

Rozhodnutí potřebujeme získat tak, aby firma mohla kontinuálně pokračovat v těžbě a byla schopna podepsat smlouvy s odběrateli, kteří zase musejí ekologizovat své provozy. Pokud ale například teplárny nedostanou dva tři roky před začátkem modernizace kontrakt na uhlí, tak jim banky nepůjčí a obnovu nemají z čeho financovat. Jenže problém je v tom, že teď nemůžeme podepsat kontrakty s platností po roce 2022, nechceme být nezodpovědní.

* Dokdy tedy?

Největší problém je, že nevíme, jak dlouho budou trvat všechny potřebné legislativní kroky. Naopak víme, že skrývku odtěžíme za šest let. Jenom pro představu, hora Říp je 21 až 28 milionů kubíků zeminy. Abychom se dostali k prvnímu gramu uhlí, musíme takový Říp přesunout o šest kilometrů. Sedmkrát. To je dost hlíny. Když se rozhodne v roce 2015 nebo 2016, všechno stihneme.

* Žádná z vládnoucích politických stran se prolomení limitů v zásadě nebrání…

Uhlí má špatné PR, které se téměř dvacet let nesnažil nikdo změnit. Lidé si naopak mysleli, že je špatné, což přece není pravda. Uhlí je jediná strategická surovina, kterou Česká republika disponuje. Další věcí je, že uhlí není problém ve volebním období, protože všechno funguje. Není důvod si pálit prsty s něčím takovým, jako jsou limity. Postupně se nám ale daří vše měnit. Před dvěma třemi lety byly limity sprosté slovo. Dnes se o jejich problematice vážně debatuje na úrovni kraje, obcí a vlády. I Rusnokův kabinet považoval limity za vážné téma, jednal o nich a dospěl k závěru, ať případné prolomení rozřeší nová vláda. Naprosto logické rozhodnutí. Záleží i na aktualizaci státní energetické koncepce, která se tady uplácává již několik let.

* Energetická koncepce je spíš takový dokument pro zasmání, nebo ne?

Svým způsobem ano, jako spousta jiných. Do doby, než přijdete do banky se žádostí o financování nějakého energetického projektu. Bankéř vaši žádost zamítne s tím, že četl energetickou koncepci a s vaším projektem nebo něčím podobným se v dokumentu nepočítá.

* Evropská komise chystá další scénář, jak do roku 2020 navýšit výrobu energií z obnovitelných zdrojů a snížit emise skleníkových plynů. Jak moc zvažovaný scénář ovlivní další dění kolem Severní energetické?

Energetika je primárně velmi dlouhodobý byznys. Kvůli velkým investicím a dlouhým dobám návratnosti nemůžete plánovat na šest měsíců nebo na rok dopředu. Doufám, že Evropská komise bude ve svých dalších plánech rozumná. Výsledkem poslední vlny ekoromantismu je, že se v Evropě vyplatí vyrábět elektřinu jen v odepsaných jaderných elektrárnách a starých uhelných zdrojích. Při aktuálních cenách elektřiny se naopak nevyplatí obnovovat elektrárny a nové nepostavíte, protože vám banka nepůjčí. Majitelé se v podstatě snaží udržet své stávající zdroje v provozu co možná nejdéle. Koncoví odběratelé elektřiny platí hodně peněz, ale provozovatelé elektráren z této sumy nedostanou ani polovinu, tudíž je to úplně jednoduchá matematika. Doufáme, že Evropská komise přijde s řešením, díky němuž investoři uvidí minimálně na jeden investiční cyklus dopředu. Současná situace je tristní.

* Jaké navrhujete řešení?

Stanovit si realistické cíle a harmonogramy. Hledal bych řešení, které nám umožní ekologizaci tuzemských zdrojů. Určitě souhlasím s ekologizací prosazenou Evropskou komisí, která začne v roce 2016. Výrazně se tak vyřeší problémy oxidů dusíku, oxidů síry, prachu a podobně. Osobně bych se ale vůbec nezabýval problémem CO2. Evropa snižuje emise oxidu uhličitého, ale Čína nebo Indie jej vypouštějí desetkrát více a nic neřeší. Evropa si tak pouze snižuje konkurenceschopnost. To samé platí i o poplatcích na obnovitelné zdroje.

* Říkal jste, že energetika je o rozhodování na dlouhé roky dopředu. Máte už nějaké předběžné plány?

Víme, co bude za deset let, ale nevíme, co udělají úředníci v Bruselu a jak to aplikují jejich kolegové v Česku do tuzemské legislativy. Proto necháváme klíčové rozhodnutí o modernizaci a ekologizaci Chvaletic na nejzazší možný termín. Chceme splnit nové ekologické normy, ale až ve chvíli, kdy budeme vědět, jaké budou. Do roku 2016 musíme mít ekologizováno a řekněme, že technická životnost elektrárny je do roku 2025 až 2029 let. Ve Chvaleticích chceme opravit elektrárnu a postavit tam nový zdroj. Musíme ale vědět, že je smysluplné investovat, že budou podmínky pro dlouhodobý rozvoj a že nám na to banka půjčí.

* Postupně od roku 2016 začnou platit přísnější ekologické limity v teplárenství, část jejich majitelů ale nebude mít dost prostředků na investice a provozy bude nucena prodat nebo zavřít. Nemáte v plánu nějaké akvizice v tomto oboru?

Nemám, i když sektor vypadá lákavě. Pro mě je ale mnohem důležitější, aby teplárny přežily. K čemu bude teplárna, když pro ni není uhlí? Teplárny se musejí kolem roku 2017 přihlásit k ekologizaci, fyzické změny mohou udělat někdy kolem roku 2022. Někomu se pět sedm let může zdát jako dlouhá doba, ale v energetice je to relativně krátký čas. Až se teplárny v roce 2017 proberou a řeknou, že chtějí své provozy modernizovat a ekologizovat, zajdou si do banky pro úvěr a tam jim řeknou, přineste mi ukázat třicetiletý kontrakt na uhlí. V ten okamžik již může být pozdě. Důležité jsou podnikové energetiky. Zapomíná se na její význam, ale jsou na ní závislé i největší české firmy, které jsou poháněny hnědým uhlím – mladoboleslavská Škoda Auto, Unipetrol, plzeňské strojírny a podobně. Firmy nepotřebují uhlí k výrobě elektřiny, tu si mohou koupit, ale kvůli technickým parám, které jsou nutné pro výrobní procesy. V této oblasti hnědé uhlí v tak krátkém horizontu nenahradíte. Plyn je drahý.

* Jenže podmínky v energetice se mění každé dva roky. Je to i důvod, proč nechcete dál investovat do tepláren?

Chceme rozumět našemu současnému byznysu. Ze stejného důvodu nemohu mít čtyři teplárny. V dolech a v elektrárně jsem každý den. Neumím řídit Severní energetickou investorsky, jednou za rok si sednout a schválit dokumenty. Zní to asi blbě, když řeknu, že se snažíme ČSA a Chvaletice řídit trochu živnostensky. Pro mě je ale šílená představa, že jednu teplárnu mám v Poříčí, druhou na severní Moravě. Navíc není vůbec jasné, jaká legislativa bude v dalších letech v oboru platit. Tohle je ale problém i pro další možné investory. Máme vlastní zdroj a ten chceme rozvíjet. Tím neříkám, že si nekoupíme další, nechceme ale programově skupovat teplárny. Budeme se spíš snažit, aby teplárny podpořila vláda a jejich majitelé investovali do rekonstrukce a modernizace svých zdrojů. Prolomení limitů a následný rozjezd těžby vyjde, dejme tomu, na 25 až 30 miliard korun. Dalších zhruba sto miliard bude zapotřebí investovat do rekonstrukce tepláren. To je objem investice, který budou banky muset podpořit a také mu věřit.

* Prolomení limitů tedy podle vás může být pro českou ekonomiku mnohem prorůstovějším opatřením než dostavba Temelína? Navíc bez nutnosti garantovat výkupní ceny elektřiny…

Stát na prolomení limitů a obnovu teplárenství nemusí dát z veřejných peněz ani korunu. Vše se uživí samo, a navíc odvede spoustu peněz do regionu. Moc se o tom nemluví, ale skutečně by prolomení limitů a ekologizace teplárenství mohl být velký prorůstový program pro český průmysl, logické pokračování dosavadního vývoje, a výhodné je, že nemusíte vymýšlet nic nového. Podpora malých a středních podniků nefunguje. Potřebujete mít něco, co vám nese peníze a čemu banky věří.

* Pokud se ale mají vrátit investice do přípravných prací těžby za limity, musí cena hnědého uhlí na trhu dosáhnout nějaké úrovně. Jaká je spodní hranice?

Z mého pohledu zhruba 55 korun za gigajoule, ale chtěl bych 60 korun, aby tam byla pětikoruna pro region. Ta půjde mimo, ale někdo ji musí zaplatit.

* Jak ovlivňuje jednání o limitech špatná pověst uhelných firem ještě z dob pánů Koláčka a spol.?

Myslím, že již neovlivňuje. Došlo k transformaci společnosti a loni v březnu k rozdělení dolů do dvou samostatných firem. Za mnohem horší považuji pověst uhlí. Historii necítím jako problém, nikdy jsem se s tím nesetkal. Ani v bankách, ani v místní politice.

* Proč jste si koupil právě Chvaletice, jednu z nejstarších elektráren v tuzemsku, o které se již léta hovoří jako o elektrárně na zavření?

Nemyslím si, že je elektrárna špatná a stará. Jsem z ní úplně nadšený i jako strojař, je to technické dílo. Elektrárna je úžasná, stará skoro 40 let, ale pokud jde o technickou kvalitu a možnosti, tak je to v podstatě dáma v nejlepších letech. Pro nás je velmi důležitá, protože nám stabilizovala odbyt uhlí. Současně s tím jsme přesvědčeni, že ji budeme minimálně ve střednědobém horizontu rozvíjet. Zda ji zrekonstruujeme celou, je otázkou evropské legislativy. Peníze, chuť, odborníky, a uhlí na to máme.

* Na trhu se hovořilo o tom, že jste koupil Chvaletice hlavně kvůli snaze vstoupit na trh podpůrných služeb s elektřinou. Je to pravda?

Ne, podpůrné služby nejsou náš primární byznys. Snažíme se maximalizovat výnos z každého vytěženého gigajoulu uhlí. Tím se lišíme od ostatních firem, jako je například ČEZ, které se naopak snaží maximalizovat výnos z elektrárny, prodeje elektřiny. Z jejich pohledu je to správná filozofie. Severní energetická ale nemá tolik uhlí, proto se snažíme o maximalizaci výnosu. Jinak řečeno, pro nás je klíčové dostat co nejvíc peněz za co nejmíň spáleného uhlí. Takže kotle roztopíme na nejnižší možnou teplotu a uhlí přisypeme teprve v okamžiku, kdy prodáme elektřinu za dobrou cenu. Na víkendy kotle úplně vypínáme. Nejedeme stylem, že nafedrujeme kotle uhlím a pálíme od rána do večera.

* Takže největší marže má Severní energetická z prodeje uhlí?

Přesně tak. Elektrárnu se snažíme „jet“ v režimu největších zisků. Na druhé straně musíte mít roztopené kotle. Každý má výkon 200 megawattů a vy ho musíte topit minimálně na 120 megawattů, což něco stojí. Když je elektřina levná, radši kotel vypneme, proud koupíme od někoho jiného a dodáme našim klientům. Maximalizujeme tím marže z uhlí, na rozdíl od tržeb. Uhlí máme málo, a proto se snažíme, aby s ním elektrárna vydržela co nejdéle.

* Jak máte spočítanou návratnost investice do elektrárny Chvaletice?

Bance jsme dali zhruba pět let. Elektrárna stála kolem čtyř miliard korun, ale myslím si, že kdyby byla vypnutá, tak má hodnotu tří miliard. Dnes je to místo – vodní cesta, silnice, vlak, lidé – to se nedá koupit. Smál jsem se, když tu chtěl Amazon postavit sklad a lidé jeho plány v referendu zamítli. Jak pak chcete postavit novou elektrárnu, teplárnu nebo chemickou výrobu? To už prostě nejde. I proto si hrozně cením Chvaletic jako místa, kde lidé souhlasí s existencí elektrárny, to je hrozně silné. Nedívám se na Chvaletice jen z pohledu návratu investovaných peněz, ale i dalšího rozvoje. Nevím, jestli bude za deset let výhodné předělat elektrárnu na zemní plyn nebo jeden kotel na biomasu a jeden na plyn.

* Zůstanete jen u energetiky a vinařství, nebo máte ještě nějaké jiné podnikatelské plány?

Nejsem schopen dělat více věcí najednou jako v devadesátých letech, kdy jsme seděli na šesti židlích naráz. To se nedá stíhat. Člověk nepronikne do hloubky, všechno nepochopí. Jsou investoři, kteří něco takového umějí, ale já k nim nepatřím. Víno a energetika mě hrozně baví. Celý život bydlím na severu Čech, od dětství koukám na doly a přijdou mi hezké.

* Doly a elektrárna jsou dlouhodobá investice, nebo vše za pár let prodáte?

Neprodám. Nemělo by ani smysl brát tuhle investici jako obchodní případ. Severní energetickou chci dlouhodobě rozvíjet. Je lepší mít uhlí než peníze. Netvrdím ale, že do společnosti nevstoupí nějaký partner, třeba stát. Určitě z firmy nechci odcházet, možná za deset let z jejího vedení. Určitě však neprodám.

* V souvislosti s prodejem lomu ČSA a elektrárny Chvaletice se hodně hovořilo o angažovanosti Pavla Tykače, majitele firmy Czech Coal. Celou transakci prý zafinancoval, údajně proto, že se obával otevření kauzy CS Fondů a potřeboval někam schovat majetek. Je to pravda?

Ne, není. Na celou transakci nám půjčila ČSOB. Část půjčky teď převzala Česká spořitelna. Za to jim děkujeme, protože v době nákupu nebylo moc bank ochotných takovou transakci zafinancovat.

* Provázanost se společností Czech Coal je ale stále patrná. Sedíme sice v pražské centrále Severní energetické, všude jsou však nápisy Czech Coal…

V Mostě jsme se už rozdělili, každá firma má vlastní dům. Tady v pražské centrále jsou jen nálepky Czech Coal, nikdo z firmy zde už nesedí. Severní energetická má v Praze kanceláře a obchodní dispečink elektrárny.

* Byl to váš nápad koupit důl od Czech Coalu?

Můj a mého kolegy. Nápad dozrával už poměrně dlouhou dobu, zhruba rok před rozdělením. Nebyly to lidsky odstředivé, ale obchodní tendence. Do doby, než Czech Coal podepsal všechny kontrakty na dodávky uhlí, musel tvořit jeden celek, protože měl silnější vyjednávací pozici. V okamžiku, kdy se tak stalo, jsme si řekli, rozdělme se, firmy jsou stabilizované a silné. Určitě nás koupě Litvínovské uhelné nenapadla ze dne na den.

* Takže jste se názorově rozešel se svým obchodním partnerem Pavlem Tykačem?

Filozoficky určitě, ale jsme stále kamarádi. Pokud vlastníte důl Vršany (patří Tykačově firmě Czech Coal – pozn. redakce), tak nemusíte dělat nic. Máte kontrakt na 50 let, je to něco úplně jiného. V podstatě nuda. Pavel je víc introvert, já spíš extrovert. Nevadí mi mluvit a chodit za lidmi. V tom je rozdíl. Pavel je geniální investor, vidí na několik let dopředu. Vedle Vršan máte lom ČSA, kde se diskutuje o prolomení limitů, je tam obec Horní Jiřetín a spousta dalších problémů. To mě baví a to byl ten důvod, proč jsme to takhle udělali. Při přebírání měl lom ČSA relativně nízkou hodnotu. Ta hodnota je daná dobrou vůlí, elektrárnou a podobně a to mi přijde zajímavé. Možná jsem spíš stavitel než správce. Baví mě, když něco roste. Pokud chcete rozvíjet lom ČSA (lom patří Severní energetické – pozn. redakce), potřebujete být stále venku, na veřejnosti, na konferencích a v parlamentu. Třeba rozhodnutí o prolomení limitů je pouze otázka komunikace. Rozhodnou o něm politici, není to byznysová záležitost. Obchodně chtějí uhlí všichni.

Jenom pro představu, hora Říp je 21 až 28 milionů kubíků zeminy. Abychom se dostali k prvnímu gramu uhlí, musíme Říp přesunout sedmkrát o šest kilometrů. Jan Dienstl (44)

• Studoval na Strojní fakultě ČVUT v Praze, kterou ukončil v roce 1994. Ještě před dokončením školy se v roce 1993 stal ředitelem finanční skupiny Motoinvest, působil v čele společnosti EC Group, která obchoduje s nesplacenými pohledávkami.

• Počátkem loňského roku ovládl společnost Litvínovská uhelná (dnes Severní energetická), které patří lom ČSA, a koupil od energetické firmy ČEZ elektrárnu Chvaletice na východě Čech.

• Dienstl je rovněž vlastníkem Zámeckého vinařství Třebívlice na severu Čech. Firma hospodaří na 40 hektarech. „Vyrábíme dvě třetiny bílých a třetinu červených vín. Už máme za sebou osmou sklizeň, ale teprve úroda za rok 2012 je nalahvovaná a připravená k prodeji,“ líčí Dienstl. Jak sám dodává, kvalita produkce vinařství v posledních letech natolik vzrostla, že ji pije i sám majitel. „A to jsem docela náročný, a má to ještě jednu velkou výhodu, teď aspoň hodně ušetřím,“ doplnil. Vinařství sice považuje za svůj koníček, musí být ale výdělečné. Prolomení limitů a následný rozjezd těžby vyjde na 25 až 30 miliard korun. Dalších zhruba sto miliard bude zapotřebí investovat do rekonstrukce tepláren. Lidem nemůžete říci, topte čtyři roky něčím jiným, potřebné uhlí vám dodáme zase v roce 2028.

O autorovi| Vadim Fojtík Michal Půr, fojtik@mf.cz • pur@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče