Léky jsou levné, ale nemohou být zadarmo

26. října 2015, 00:00 -
26. října 2015, 00:00

S Johnem Raneyem, generálním ředitelem české pobočky farmaceutické společnosti Pfizer, jsme hovořili o cenách léků a českém pacientovi

Američan John Raney pro Pfizer pracuje už 24 let, během kterých působil v různých pozicích ve Spojených státech, Jižní Americe i na afrických trzích.

* Už nějaký čas se ve zdravotnictví hovoří o překvapivé věci – že léky v České republice jsou levné. Jak je tohle možné? Je to pravda?

Ano, je to tak. Současný systém cen a úhrad léků vznikl v roce 2008 a sledoval dva hlavní cíle. Zaprvé musel vyhovět rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2006, podle kterého musí být proces stanovení cen a úhrad léků transparentní. Zadruhé měl vytvořit systém, ve kterém se budou pravidelně ceny léků i úhrad snižovat na úroveň nejnižších evropských cen. Úsporná opatření vedou k významnému snižování cen i úhrad z veřejného zdravotního pojištění během života léku na trhu. Výsledkem je, že jsou ceny léků v Česku na nejnižší úrovni v rámci EU. České ceny se dokonce snižují na úroveň cen v zemích s nestandardní ekonomickou situací, jako je Řecko. To tlačí ceny velmi dolů.

* Chápu to tak, že to je sice nepříjemná situace pro farmaceutické společnosti, ale zato dobrá zpráva pro pacienty. Nebo ne?

Neměli bychom zaměňovat cenu léčiv a doplatky na léky pro pacienty. Zatímco nízké doplatky na léky mohou být pro člověka vyzvedávajícího si svůj lék v lékárně dobrou zprávou, nízké ceny léků jsou pro pacienty problémem, a to z mnoha důvodů. Jsem si jist, že pacienti chtějí být léčeni moderními léky. Avšak přílišný tlak na cenu bohužel nastavuje systém tak, že se v mnoha situacích cíleně preferují léky starší a třeba méně účinné. Dále, levný lék také často znamená nedostupný lék. Pokud jsou totiž naše ceny nižší než v jiných zemích, jsou tuzemští distributoři přirozeně motivováni tyto léky neprodat v České republice, ale vyvézt je do jiné země. Jedná se o legální činnost a říká se tomu paralelní obchod nebo reexport. Vysoká míra reexportu však může vést k nedostupnosti důležitých léků na trhu. A to je pro pacienta opravdový problém. Analýza společnosti CZECHTA z letošního roku jasně ukazuje, že podíl reexportu dosáhl už 11 procent ze všech distribuovaných léčiv. Lidé běhají z jedné lékárny do druhé, aby dostali svůj lék, ale marně.

* Jaké další důsledky mohou mít nízké ceny léků pro pacienty?

Příliš nízké ceny a nedostatečné ohodnocení inovace také odrazuje firmy od ohromných investic do dalších inovací, což by pro pacienty mohl být velký problém v budoucnu. Kde není inovace, tam není ani žádná lepší léčba, žádná naděje na nalezení léků pro zatím neléčitelné nemoci. Pokud by všechny země preferovaly starší léky před těmi moderními, investice do výzkumu a vývoje by přirozeně byly o mnoho nižší.

* Co vlastně „inovace“ znamená?

Evropská léková agentura EMA schválí pouze takový nový lék, který pacientovi poskytuje významnou přidanou hodnotu – inovaci. Může jít o větší účinnost či bezpečnost, ale často obojí. Cesta nového léku ke schválení je však velmi dlouhá a nákladná. Vědci musejí nejprve prozkoumat až deset tisíc molekul v předklinických testech, což trvá tři až šest let. Jen pět nejslibnějších molekul se poté dostane ke klinickému hodnocení, které trvá šest až sedm let. A pokud budeme mít štěstí, jedna z těchto molekul bude na konci schválena. Ale jen registrační proces trvá od šesti měsíců do dvou let. A to ještě není vše – lék se fakticky nedostane k pacientům, pokud nebude schválena jeho úhrada z veřejného zdravotního pojištění, a to může trvat dalších šest měsíců až dva roky.

* Lze tedy spočítat, kolik stojí vývoj nového léku?

Když to shrneme, jeden nový inovativní lék dostupný pro pacienty znamená nejméně 13 let práce a průměrné náklady 1,4 miliardy dolarů. Výzkum biologických léčiv je pak ještě dražší. Abych řekl pravdu, neznám rizikovější podnikání než výrobu léčiv. Aktuální čísla ze studií navíc ukazují, že úspěšnost registrací se významně snížila, zatímco náklady na výzkum a vývoj se ročně zvyšují o devět procent. A to přitom pouze dva z deseti léků vygenerují zisky alespoň se rovnající nákladům na jejich výzkum a vývoj. Z toho jasně vyplývá, že nové léky nejsou drahé. Jejich cena odpovídá nákladům na výzkum a vývoj a hodnotě pro pacienta.

* Jak může systém zvládat náklady na tolik nových léků, které přicházejí na trh? Je to udržitelný proces?

Nejdříve je asi nutné říci, že náklady na léky tvoří pouze kolem 20 procent celkových nákladů ve zdravotnictví. A nové léky fakticky náklady ve zdravotnictví nezvyšují. Zdravotnické systémy ve skutečnosti díky lékům neustále šetří. Léky jsou nákladově nejefektivnějším produktem ve zdravotnictví. Oficiální statistiky jasně ukazují, že náklady na léky se od roku 2009 snižují a například výdaje na léky se v porovnání s rokem 2012 za rok 2013 snížily o šest procent. Systém stále ušetří více za starší léky, než kolik utratí za nová inovativní léčiva. V ideálním případě by se všechny tyto ušetřené peníze měly investovat zpět do nových léků. Právě proto mají inovativní léky patent pouze na omezenou dobu – aby se pak pomocí jejich kopií snížily náklady na léčbu. Od roku 2009 Státní ústav pro kontrolu léčiv na revizích ušetřil více než 15 miliard korun a další úspory generují samy zdravotní pojišťovny. Avšak zdaleka ne všechny úspory se vracejí zpět do inovativní léčby.

* Jak by se tedy mohl přístup k inovativním lékům v České republice zlepšit?

Celkově je u nás přístup k moderní léčbě velmi dobrý. Dostupnost nejlepší možné péče je zakotvena v ústavě a v dalších právních normách. To je pro české pacienty skvělé. Samotný systém je ale složitý, také informovanost pacientů je velmi nízká. Ve skutečnosti systém obsahuje různá opatření, která onen přístup k nejlepší možné péči znesnadňují. Pacienti však o těchto vnitřních opatřeních většinou nevědí. Mohu vám dát jeden příklad. Ačkoliv moderní biologické léky na revmatoidní artritidu prokázaly svou účinnost již ve střední fázi nemoci, v ČR je pojišťovny hradí pouze pacientům v pokročilém stadiu – tedy ve vysoké aktivitě choroby. Odborné společnosti přitom doporučují hned od diagnózy zahájit včasnou agresivní léčbu k cíli, tedy k utlumení zánětu. Zhoršováním zdravotního stavu se totiž zvyšují náklady zdravotního a sociálního systému. Odborná studie ukázala, že zahájením včasné léčby a správnou kombinací tradičních a biologických léků lze dosáhnout remise už po šesti měsících, přičemž z těchto pacientů nebyl nikdo v invalidním důchodu ani po uplynutí dalších pěti let. A to přece stojí za to.

* A na jaké oblasti inovace se teď ve společnosti Pfizer soustředíte nejvíce?

Naše vývojové programy se dotýkají mnoha terapeutických oblastí. V uplynulých dvou letech jsme byli velmi úspěšní a uvedli jsme na trh dva nové onkologické léky, a to na rakovinu plic a ledvin. Dále jsme uvedli na trh nový moderní antikoagulant, tedy lék na ředění krve, který souvisí s prevencí mozkové mrtvice. Do roku 2018 plánujeme uvedení našeho nového léku na pokročilou rakovinu prsu a také nový lék na revmatoidní artritidu a další autoimunitní choroby v oblasti dermatologie a gastroenterologie. A minulý měsíc jsme hrdě oznámili, že Pfizer se akvizicí farmaceutické společnosti Hospira stal světovou jedničkou ve výrobě biosimilars. l

John Raney • Od roku 2011 je generálním ředitelem české pobočky farmaceutické společnosti Pfizer. • Ve Pfizeru pracuje 24 let, působil v různých pozicích ve Spojených státech, Latinské Americe i Jižní Africe. • Je členem představenstva Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). • V roce 2014 investovala společnost Pfizer do výzkumu a vývoje nových léků celosvětově více než 200 miliard korun. • Více na www.pfizer.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče