Legenda ze suchého okrsku

14. října 2013, 00:00 - Milan Ballík
14. října 2013, 00:00

Palírna Jack Daniel’s po většinu své existence připravovala speciální série. Tou zatím nejexkluzivnější je Single Barrel

Až na dva požadavky splňuje vše, co má mít americká bourbon whiskey. Přesto Jack Daniel’s pravým bourbonem není. Prvním důvodem je lokace, neboť palírna Jacka Daniela leží v Tennessee, přesněji v šestitisícovém městečku Lynchburg. Druhým důvodem je chuť a vůně. Nezaměnitelné vlastnosti whiskey Jack Daniel’s se totiž formují díky filtraci přes dřevěné uhlí, která se v domovině bourbonu v Kentucky nepoužívá. O Jasperu Newtonu Danielovi se říká ledacos.

Jisté však není ani přesné datum jeho narození. Traduje se, že k pálení whiskey se dostal už v sedmi letech v lihovaru luteránského pastora. A prý byl malý Jack díky svému velšsko-irsko-skotskému původu v destilaci natolik zdatný, že o šest let později, v pouhých třinácti, vedl palírnu samostatně. Patrně se to vše ale odehrálo o něco později.

Podle biografie Petera Krasse, která vyšla v roce 2004 pod názvem Blood & Whiskey: The Life and Times of Jack Daniel, byl podnik založen až v roce 1875, kdy bylo Danielovi téměř třicet let.

Co vlastně odlišuje whiskey palírny Jack Daniel’s od všech ostatních? Po vypálení projde – samotíží, nikoli protlačením – třímetrovou vrstvou dřevěného uhlí, k jehož výrobě se používá Acer saccharum neboli javor cukrový. Tento strom, z jehož mízy se mimo jiné vyrábí javorový sirup, obohatí Danielovu whiskey hladivou, zvláštně nasládlou příchutí lehce podkreslenou mírným nakouřením. A právě tahle nenapodobitelná vlastnost činí z produktu zrozeného v místě zhruba pětasedmdesát mil od Nashvillu sofistikovaný nápoj.

Stíny prohibice Příběh Jack Daniel’s Tennessee Whiskey se začal odvíjet v lynchburských barech White Rabbit a Red Dog. Věhlas pálenky ale už na začátku dvacátého století dosáhl do Evropy. První ocenění získala whiskey Jack Daniel’s v roce 1904 na Světovém veletrhu v americkém St. Louis, druhé o rok později v belgickém Lutychu.

Kromě úspěchů docházelo i k událostem méně radostným. Ve státě Tennessee vešel roku 1910 v platnost celostátní zákaz destilování whiskey Jack Daniel’s. Tehdejší vedení firmy převedlo výrobu do St. Louis ve státě Missouri a alabamského Birminghamu, kteréžto působení rozhodně nepatří ke zlatým létům palírny. Whiskey vznikající mimo Tennessee dosahovala sotva prostřední kvality a vyráběla se bez větších obchodních úspěchů.

Nakonec v roce 1920 zastavil federální prohibiční zákon produkci i v těchto palírnách.

I když byla prohibice v roce 1933 zrušena, zákaz v Tennessee platil dál, takže pálení se v Lynchburgu znovu rozeběhlo až roku 1938.

Válečná léta přinesla další problémy. Potřeba kukuřice pro zásobování obyvatel a armády si v roce 1942 vynutila ústupky v kvalitě. Na pálení whiskey se tak nesměla používat prvotřídní plodina, ale pouze druhá až třetí garnitura. Tehdejší šéf Lem Motlow proto raději produkci na čas zastavil, aby si nezahrával s pověstí značky. Mizerné časy skončily až v roce 1947, kdy vláda použití kukuřice nejvyšší jakosti pro výrobu destilátu znovu povolila. Zákaz produkce zrušili i v okrese Moore, v němž se nachází palírna Jack Daniel’s, nicméně prodej whiskey byl v Jackově rodišti zakázán až do roku 1995. Navíc od té doby může Jack Daniel’s nabízet pouze jeden druh ve speciální karafě, a to ještě výhradně v prostorách palírny. Ostatní whiskey ani žádný jiný alkohol se v Lynchburgu a okolí nesmějí prodávat dodnes.

Jednosudová magie Palírna Jack Daniel’s se kromě běžné produkce po většinu své existence vždy snažila připravovat speciální série v originálních láhvích, které se podobají spíše karafám. Zprvu jimi „pan Jack“ obdarovával blízké přátele a obchodní partnery, následně se staly předmětem obchodu a ještě později sběratelskými raritami. Největší milovníci lynchburské whiskey už netrpělivě očekávají rok 2015, kdy se má do prodeje dostat speciál k nedožitým stým narozeninám Franka Sinatry.

Do série ojedinělých počinů palírny patří rovněž Jack Daniel’s Single Barrel, který se zrodil v roce 1997. Nápad pořídit rovnou celý sud whiskey si od té doby získal spoustu příznivců, o čemž svědčí tisíce mosazných destiček se jmény majitelů sudů na stěně tamního muzea. Ostatně pořízení sudu je daleko více zážitkem než „obyčejným“ nákupem alkoholu. Předchází mu cesta do palírny v Lynchburgu, kde si po ochutnání zákazník vybere sud, jehož obsah ho nejvíce osloví. Destilát mu poté stočí do speciálních láhví, kterých může být až dvě stě padesát podle výše „andělské daně“, což je odpar ze sudu po dobu zrání. Sud jeho majiteli přitom zůstává i s podpisem sedmého master distillera palírny Jeffa Arnetta. Součástí čtyřdenní cesty je mimo jiné návštěva rodiště country music, Nashvillu.

Volný kalendář Magie, jež umocňuje kvalitu Single Barrel a prožitek z něj, se údajně dostává ke slovu až po vypálení, přefiltrování a uložení do sudu. Palírna zákazníkům totiž nenabízí jakékoli sudy. Nároky na kvalitu whiskey prodávané jako Single Barrel prý splňuje přibližně každý stý sud z Lynchburgu. Obvykle bývají z horních řad úložiště v Barrelhouse pod samými krovy střechy, kde teplotní podmínky optimálně působí na zrající produkt. Vliv na kvalitu má rovněž doba ležení. Běžně trvá okolo čtyř let, vybrané sudy se ale nechávají zrát alespoň o čtyřiadvacet měsíců déle. Delší dotyk se dřevem vede k tomu, že z něj whiskey přejme více chuťových stop a získá výraznější projev. Dobu zrání však v Jack Daniel’s nesledují striktně podle kalendáře. Rozhodující slovo mají distilleři, kteří whiskey po prohlédnutí a ochutnání prohlásí za zralou.

Sudy palírna vyrábí z nejlepších kmenů bílého dubu. Vnímavě se toastují tak, aby kromě nakouření dřeva vynikly i cukry v něm obsažené. Ty vlivem žáru částečně zkaramelizují a odtud se pak bere ona mazlivá nasládlost whiskey, u jiných podobných nápojů absentující. Sudy se navíc používají pouze jedinkrát, aby výtěžek vlastností dřeva, které vstřebává uložený destilát, byl co nejintenzivnější. Sudy po stočení putují buď do společností, které je využívají pro staření rumů, anebo se díky nim vylepšují vlastnosti omáčky Tabasco společnosti McIlhenny v Louisianě. V případě Single Barrel se obsah sudu neblenduje s jinými, jde skutečně o jedinou dávku z jedné šarže pálení. Aby se s konečným produktem zacházelo co nejšetrněji, je whiskey lahvována ručně. Láhve pak mají etikety, na něž je možné pořídit dotisk krátké informace dle návrhu kupujícího.

Jack Daniel’s Single Barrel whiskey je prý drsná jako farmáři v Tennessee, sladká jako jejich kukuřice a žhavá jako milíř javorového dřeva měnící se v uhlí. S devadesáti čtyřmi proof (jednotka pro obsah alkoholu v USA, podle níž dva proof odpovídají jednomu procentu) je to každopádně třetí nejmocnější výrobek z veškeré produkce lynchburské palírny.

Navíc se vším všudy vyjde na bezmála 300 tisíc korun. Při 250 láhvích, do jejichž ceny započtěte veškerou uvedenou přidanou hodnotu, přijde jedna svého majitele na necelých dvanáct set korun. A to s bonusem, že se jméno zákazníka objeví na štítku v muzeu palírny vedle Franka Sinatry, který se nechal s láhví Jack Daniel’s i pohřbít.

O autorovi| Milan Ballík • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče