Kutil a vegetarián

30. června 2014, 00:00 - (pto, hrb)
30. června 2014, 00:00

Libor Široký (60) Už jako kluk se prý chtěl stát právníkem. „Pamatuji se, že jsem o tomto povolání psal už ve slohu v osmé třídě,“ vzpomínal před lety Libor Široký v profilovém rozhovoru pro podnikový časopis Agrofertu. Sen se mu splnil, mezitím ale prošel zajímavou zkušeností u Státní bezpečnosti.

Původně se vyučil soustružníkem. Ještě jako učeň vstoupil v roce 1969 do radikálně prosovětského Leninského svazu mladých, který vznikl po intervenci armád Varšavské smlouvy. Nastoupil do podniku ČKD, odkud ho vyslali dodělat si maturitu a poté na právnickou fakultu v Praze. Po studiích se vrátil do mateřského závodu, dlouho tam ale nepobyl. „Jako uvědomělý člen Komunistické strany Československa bych chtěl svojí prací přispět v boji proti nepřátelům socialistického společenského zřízení a tak realizovat nabytou kvalifikaci právníka,“ napsal v říjnu 1981 do žádosti o přijetí do služebního poměru k Federálnímu ministerstvu vnitra. Listina se spolu s dalšími dokumenty zachovala v jeho personálním spise v Archivu bezpečnostních složek ČR (ABS).

Koncem téhož roku byl Široký přijat do X. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB) neboli správy kontrarozvědky proti vnitřnímu nepříteli. To byla hlavní složka StB zaměřená proti politické opozici.

Ve 4. odboru X. správy, který měl na starost ideologickou diverzi a emigraci, se Široký nejdřív zabýval Rádiem Svobodná Evropa (RFE), později ho přeřadili na „problematiku buržoazního pacifismu“. Na podzim roku 1983 založil svazek na herce Petra Štěpánka, známého z dětských pohádek nebo ze soudobého seriálu z lékařského prostředí. Štěpánkův bratr Martin, rovněž herec a pozdější ministr kultury, v roce 1981 emigroval do Rakouska a posléze se nechal zaměstnat v mnichovské redakci RFE. Petr Štěpánek kvůli tomu musel na výslech k StB. Široký pravděpodobně zamýšlel, že mladšího z bratrů získá pro trvalou spolupráci, a zařadil ho do kategorie „kandidát tajné spolupráce“. StB také Petra Štěpánka odposlouchávala. Herec ale na spolupráci zřejmě nekývl, v roce 1987 ho tajná policie překvalifikovala na „prověřovanou osobu“.

Primky za dobrou službu Třetí oddělení 4. odboru, v němž Široký pracoval od září 1986, se podle Radka Schovánka z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) zaměřovalo na ukrajinské nacionalisty. „Toto oddělení velmi úzce spolupracovalo s V. správou KGB, která také bojovala proti vnitřnímu nepříteli. Dá se říci, že vyjma odboru, který měl na starost kontrarozvědnou ochranu sovětských vojsk, byl tento odbor jedním z nejvíce propojených s KGB,“ konstatoval Schovánek.

Podle zápisů z osobního spisu Široký samostatně řídil několik agentů a projevoval analytický talent. Z kádrových posudků vycházel excelentně. „Jde o perspektivního příslušníka SNB, který má stálý zájem pracovat na svěřené problematice,“ napsal v hodnocení z června 1986 jeho nadřízený Jaromír Ulč. Za více než osm let ve službě si vysloužil mnoho odměn za „iniciativní plnění úkolů“. Jednou dostal hodinky a zhruba půldruhého roku před sametovou revolucí také medaili Za službu vlasti.

Po restrukturalizaci SNB v roce 1988 se Široký přesunul do 12. odboru II. správy a začátkem listopadu 1989 se usadil v analytickém odboru, v němž se sbíhaly a zpracovávaly informace z celé kontrarozvědky. Z bezpečnosti musel odejít v červnu 1990, protože neprošel hodnocením občanské komise.

Svým způsobem se tak dočkal svého snu a mohl nastoupit jako podnikový právník. Dostal místo ve společnosti ČKD Služby, který vznikl po transformaci ČKD. Tam se také seznámil s Dagmar Negrovou, později jednou z prvních spolupracovnic Andreje Babiše a dlouholetou finanční ředitelkou Agrofertu. Po odchodu z ČKD v roce 1994 pracoval dva roky v potravinářských firmách Dobiáš, s. r. o., a SKH Investment.

Zástupce Švýcarů S Babišem se Široký podle vlastních slov seznámil přes Negrovou v roce 1996, když šéf Agrofertu hledal právníka. „Dělal jsem vše, co bylo potřeba udělat a dalo se stihnout,“ popisoval svoje začátky. Rychle si získal důvěru. Podle zápisu ve Sbírce listin už na konci téhož roku zastupoval na valné hromadě společnosti tehdejšího většinového majitele firmy, švýcarskou O. F. I. Ost Finanz und Investment. Přes tuto společnost s nejasným majetkovým pozadím (podle Babiše ji založili jeho spolužáci z ženevského lycea, jména majitelů ale nikdy nezveřejnil) Babiš vymanil Agrofert zpod majetkové kontroly slovenského Petrimexu.

Široký patří k několika málo lidem, kteří stáli u prvních velkých akvizic Agrofertu a dodnes patří mezi nejbližší spolupracovníky jeho majitele. Od loňského května je předsedou dozorčí rady Agrofertu. Sběratel veteránů a vášnivý domácí kutil se před lety kvůli boji s cukrovkou dal na vegetariánskou stravu. Podle nejmenovaných zdrojů z prostředí Agrofertu se nemá v lásce se současným šéfem právní divize koncernu Alexejem Bílkem. Naopak se přátelil s bývalým rozvědčíkem Jozefem Kubů, který musel firmu opustit.

V současnosti Široký odmítá, že by informace, zkušenosti nebo vztahy získané během působení v StB využíval v práci pro Agrofert. Popírá také styky s příslušníky sovětských tajných služeb.

„Kdysi jsem se účastnil nějakého oficiálního mezinárodního setkání na území tehdejší ČSSR. Jinak ne,“ odpověděl na dotazy týdeníku Euro.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče