Kříž chráněný pancířem

22. dubna 2013, 00:00 - Tomáš Pergler
22. dubna 2013, 00:00

Vyšebrodský klášter po desetiletích vystaví unikátní relikviář, který nese jméno popraveného Vítkovce

Korunovační klenoty českých panovníků našinec spatří v průměru asi jednou za život. Koruna, žezlo, jablko, kříž, plášť a meč se nevystavují stále, ale vždy po pár letech bývají zase k vidění. Nejblíže si je budou moci prohlédnout návštěvníci Pražského hradu od 10. do 19. května při příležitosti zvolení prezidenta Miloše Zemana. Tou dobou už bude ale zpřístupněný také jiný, srovnatelně vzácný skvost, který zůstal skrytý před zraky veřejnosti více než třicet let. Klášter cisterciáků v jihočeském Vyšším Brodě vystaví koncem tohoto týdne Závišův kříž.

Zlatý relikviář z první poloviny třináctého století, který podle tradice mnichům odkázal šlechtic Záviš z Falkenštejna z rodu Vítkovců, bude perlou Zemské výstavy jižní Čechy – Horní Rakousko 2013 „Dávné stopy – nové cesty“. „Závišův kříž nejvíc uchvacuje celkovou zlatnickou kompozicí, vytvořenou na nejvyšší úrovni,“ říká kurátor vyšebrodské výstavy Jiří Franc. Dílo středověkých mistrů, vyšperkované více než dvaceti safíry, čtyřmi rubíny, sedmi smaragdy a dalšími drahými kameny a vzácnými emaily ale nepřitahuje pozornost jen svým uměleckým zpracováním a stářím. Odborníci zdůrazňují náboženský význam památky. Slouží totiž k uchovávání jedné z nejcennějších relikvií církve, dřeva z Kristova kříže. Na rozdíl od korunovačních klenotů nebo relikviáře svatého Maura, jenž bývá kladen na pomyslnou druhou příčku, se navíc kříž po staletí používal k liturgickým účelům včetně nošení v čele procesních poutí.

Tajemství původu Dvouramenné kříže původně používali byzantští panovníci jako symbol své moci seslané dle jejich výkladu Bohem. „Ostatky dřeva pravého kříže byly uloženy v soukromé kapli císařů, kteří se považovali za zástupce Krista na zemi a kterým byl přiznán titul isapostolos, tedy roven apoštolům,“ vysvětluje Jiří Franc. Západoevropští křesťanští panovníci se tím inspirovali, zbožnost a úcta k relikviím se také u nich snoubila s upevňováním politické moci.

Zlatý ostatkový kříž nechal zhotovit i Přemysl Otakar II. mezi lety 1261 a 1275, od roku 1313 je však součástí chrámového pokladu v Řezně. Na českém území zůstal jiný, o něco mladší zlatý ostatkový kříž s památkami Kristova umučení ze sedmdesátých let čtrnáctého století. Vznikl na objednávku Karla IV.

a byl nejdůležitější součástí pokladu českých králů uložených na Karlštejně, dnes patří k českým korunovačním klenotům. Tento kříž obsahuje několik ostatků – dva trny z Kristovy koruny, kus houby a odřezku provazu z bičování, části hřebu z kříže a uprostřed velký ostatek sv. Kříže.

Místo vzniku Závišova kříže a způsob, jak se dostal do českých zemí, zůstávají dodnes trochu záhadou. Část kunsthistoriků se domnívá, že vznikl ve zlatnických dílnách v povodí řeky Mázy v dnešní Belgii a Nizozemsku.

Podle jiné skupiny badatelů vyrobili kříž » v Uhrách, jako podpůrný argument se dává srovnání s ostřihomským korunovačním křížem z doby kole roku 1250. Třetí, kompromisní názor předpokládá západoevropský původ, ale uherské zpracování kříže. Další historici umění vycházejí z rozboru filigránu (ozdoby z jemného zlatého drátku) a soudí, že kříž byl zhotoven v císařských dílnách na Sicílii.

„Dějiny umění jsou dynamický obor, který se rozvíjí v úzkém sepětí s novými informačními a datovými technologiemi, proto se mohou během desetiletí i výrazně změnit náhledy na hodnocení daného díla,“ říká k tomu restaurátor Roman Lavička z českobudějovické pobočky Národního památkového ústavu. Pokud v současnosti převládá názor o uherském původu kříže, je to podle něj spíše díky většímu prostoru této verze v tisku. Nové zásadní poznatky chybějí.

Vzestup a pád zpupného šlechtice Písemné prameny zmiňují kříž v držení kláštera až roku 1464. Mimochodem podávají důkaz o tom, že opatství se muselo už ve středověku se svojí relikvií přechodně rozloučit. Kříž se tehdy podle dobového záznamu vrátil spolu s ostatními klenoty ze zástavy od Reinprechta z Walsee, který je držel jako záruku za půjčku Oldřichovi z Rožmberka. Do kláštera cisterciáků, založeného Vítkovci roku 1259, se ale kříž s největší pravděpodobností dostal už koncem třináctého století díky rodovému vůdci Závišovi. Podle některých historiků se to nestalo za jeho života, a kříž tedy přešel do řádového majetku až po šlechticově smrti. To ale není podstatné. Zajímavější je spíš otázka, jak vlastně Záviš ke kříži přišel.

Při hledání odpovědi se liturgický a umělecký svět protíná se středověkou politikou. Vítkovci, později Rožmberkové se chtěli co nejvíce emancipovat od panovníka. Z dnešního pohledu bychom mohli říci, že usilovali o jakousi autonomii na svých rozsáhlých jihočeských panstvích. Za vlády silného Přemysla Otakara II., který zasahoval do mocenských poměrů v celém středoevropském prostoru, nicméně tvrdě naráželi. Přesto se snažili králi v mnohém konkurovat, včetně symbolů.

Když Přemysl daroval nedalekému klášteru Zlatá Koruna trn z Kristovy koruny, který údajně získal od francouzského krále Ludvíka IX., museli páni z Růže přihodit aspoň stejným trumfem, dřevem z cedrového kříže, na němž měl zahynout Ježíš.

„Podle jedné z hypotéz se Závišův kříž do Čech dostal spolu s uherským korunním pokladem roku 1270. Do Prahy ho přivezla dcera krále Bély IV. Anna Uherská, jež kvůli vnitrozemským bojům o moc uprchla za svou dcerou Kunhutou, manželkou Přemysla Otakara II.,“ uvádí Franc.

Podstavec pro Rakousko Během uplynulých staletí na kříž dolehl zub času i nečekané historické události. Původní dřevěný korpus relikviáře byl v sedmdesátých letech osmnáctého století nahrazen dvoudílným jádrem ze stříbra. V období napoleonských válek, kdy rakouské císařství postihl státní bankrot, potom cisterciáci doplatili na to, že oko vídeňského dvora padlo na zlaté památky klášterů a museli obětovat původní podstavec ke kříži. Ten současný pochází až z roku 1840.

To nejhorší ale Závišův kříž čekalo za druhé světové války. Prozíravý opat Tecelín jej sice ještě před zabráním Sudet nechal převézt do Prahy. Nacisté se ale relikviáře beztak zmocnili po vyhlášení protektorátu a ke konci války ho vzali s dalšími uměleckými předměty s sebou do Rakouska, kde ho schovali v solných dolech. Tam naštěstí kříž i další památky z kláštera našli američtí vojáci.

Do vyšebrodské sbírky se však formálně vrátil jen na několik let. Po únorovém převratu a zrušení klášterů zůstal na Pražském hradě a stal se součástí Svatovítského pokladu. Za jistý plus této majetkové křivdy se dá považovat fakt, že relikviář prošel komplexním restaurováním za účasti špičkových listů (zlaté části byly například vycíděny slabým roztokem kyseliny sírové).

Když se Závišův kříž v devadesátých letech vrátil do obnoveného kláštera ve Vyšším Brodě, někteří odborníci neskrývali obavy o jeho osud. Umělecká díla srovnatelné hodnoty bývají přístupná jen ve velkých galeriích a specializovaných sbírkách, zpravidla státních a pod trvalým dohledem. Odborníky znervózňovaly i vytrvalé snahy kláštera o restituci další významné středověké památky, deskového oltáře takzvaného Vyšebrodského mistra, který díky rozhodnutím soudů zůstal v majetku Národní galerie (cisterciáci nyní doufají, že vlastnická práva k oltáři přece jen získají s využitím zákona o majetkovém vyrovnání).

Jako klíčové se nakonec ukázalo, že klášter udržoval dobré vztahy s českobudějovickými památkáři, kteří měli k relikviáři vždycky přístup. Zatěžkávací zkouškou pak byla příprava zemské výstavy. Vedly se dlouhé diskuse, kde je nejvhodnější místo pro vystavení kříže a plány se několikrát měnily, nakonec se ale podařilo najít schůdné řešení. Závišův kříž bude vystavený v opancéřovaných prostorách takzvané Rožmberské oratoře nad severními chórovými kaplemi v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Návštěvníci se do nové klenotnice dostanou jen v malých skupinách. „Byly použity nejnovější technologie, které zajistí nejen bezpečnost výstavních prostor, ale i vhodné klimatické poměry, které jsou sledovány 24 hodin denně. Učiněná bezpečnostní opatření odpovídají významu této národní kulturní památky,“ potvrzuje restaurátor Roman Lavička.

Kromě samotného kříže vyšebrodští cisterciáci představí novou expozici v gotických sklepeních a vystaví také další umělecká díla. Městečko, do něhož se tradičně sjíždějí hlavně vodáci, se tak muselo připravit na znásobený nápor turistů. Návštěvníci mohou Závišův kříž vidět až do 3. listopadu, kdy zemská výstava skončí.

O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče