Krátká Story psaná s láskou

05. ledna 2015, 00:00 - Klára Donathová
05. ledna 2015, 00:00

Nově otevřená restaurace na pražských Petřinách si vás okamžitě získá. Jídlem dotaženým téměř k dokonalosti a neobvykle příjemnou atmosférou

Nedokážu přesně vystihnout, v čem tkví to kouzlo, ale když budete mít štěstí a ve Story na vás zbude volný stůl, bude vám tu dobře. Nahrává tomu umístění do přízemí vily i zařízení, jehož některé součásti dost možná najdete u sebe v obýváku. Žádný okázalý luxus a naleštěná noblesa.

Nábytek i porcelán těch nejobyčejnějších značek, přesto to funguje skvěle.

Restauraci vlastní mladý sympatický pár, kuchař Michal Černý, který tu prezentuje to, co se naučil ve vyhlášených londýnských restauracích oceněných hvězdou Michelin – L’Autre Pied a Angler –, a jeho partnerka Zuzana, která mu sekunduje na place.

Dva měsíce po otevření je restaurace prakticky neustále plná a stůl je problém rezervovat i několik dní předem. Zvláštní, uvážíte-li místo, kde se restaurace nachází. Něco na té Story je, jinak by si takhle rychle dobrou pověst nezískala.

Cit pro detail Na každém jídle (s výjimkou dezertů), které dostanete na stůl, je vidět skvěle zvládnuté kuchařské řemeslo, poctivá práce a cit pro detail. Je až neuvěřitelné, jak si Michal Černý dokáže s jídlem vyhrát, pospojovat různé formy a textury masa i zeleniny. Poměr „ceny a výkonu“ je tu rozhodně jedinečný a marně přemýšlím o další pražské restauraci, kde za stejné peníze dostanete tak dobře připravené jídlo.

Z předkrmů nikdy nevynechám marinovaného lososa s fenyklovým pyré, řapíkatým celerem a dresinkem z kandovaného zázvoru (145 korun). Tenké plátky lehce sladké marinované ryby pokrývá okurková salsa tvořená malinkými kostičkami okurky, kde každá kostička je stejná jako druhá, k tomu pár lístků salátu, tři tenoučká průhledná kolečka ředkvičky, jemné fenyklové pyré doplněné o něco výraznějším dresinkem, který dává jídlu punc dokonalosti. Stejně povedené bylo i hovězí consommé (90 korun), které na aktuálním lístku vystřídal krém z pečených brambor s jehněčí kroketou (110 korun). Na silném hovězím vývaru mi opět imponovala perfektně nakrájená zelenina a sytě žluté domácí nudle s přesně trefenou texturou. Detaily jsou pracné, ale právě ty Story odlišují od spousty jiných restaurací.

Čtyři předkrmy následuje na jídelním lístku pět hlavních chodů. Všechny hezky podle sezony, plné kořenové zeleniny a červeného masa, jak se na zimu hodí. Zkrátka nepřijdou ale ani milovníci ryb. U žádného z jídel nesáhnete vedle. Vyzkoušela jsem například jehněčí lýtko s mangoldem, cibulovým pyré a bramborovým krémem (340 korun). Vedle kousku pomalu pečeného masa byla na talíři i smažená kroketa z jehněčího konfitu.

Ani kousek masa nepřišel nazmar a jídlo bylo o třídu výš než jehněčí kolínko, které nabízí každá druhá lepší restaurace. Tohle jídlo nebylo oproti zdejšímu standardu nijak vyparáděné, přesto na něj vzpomínám dodnes. Rozhodně neuděláte chybu, pokud zvolíte daňčí hřbet s pečenou zeleninou, tuřínem a ostružinami (315 korun). Dva silné plátky nádherně růžového masa doprovází směs pečených brambor, mrkve a další kořenové zeleniny nahodnocení krájené na kostky, k tomu pyré z tuřínu, pár ostružin a tuřín nakrájený na malinké kostičky, které jsou nejen krásné, ale navíc v jídle pěkně křupou. K tomu všemu patří samozřejmě silná omáčka, která je parádním kouskem šéfkuchaře. Všechny omáčky jsou tu jak z učebnice vysoké gastronomie – koncentrované, lesklé, voňavé…

Právě tohle jídlo také krásně ukazuje, jak si kuchař umí pohrát se zeleninou. Je to prostě radost. Ještě o trochu více zimní je selečí bok s karamelizovanými mrkvičkami, zelenou čočkou a panenkou (275 korun). Toto jídlo je čím dál tím propracovanější a na pohled lákavější, ochutnala jsem ho už třikrát. Při poslední návštěvě bylo prezentované na hnědém talíři s bílým okrajem, na kterém zářily karamelizované špičky mrkve a mrkvové pyré, a bylo jednoduše krásné. Tady si kuchař hraje s masem i zeleninou současně. S křupavým kouskem bůčku kontrastují dva růžové plátky panenky, které se jemností skoro rozpadají. V zelené čočce zase najdete maličké kostky kořenové zeleniny, které dávají celkem fádní čočce protipól zajímavý na skus.

A podobně bych mohla pokračovat při popisu všech jídel, která jsem tu vyzkoušela.

Zklamaná, pokud jde o jídlo, jsem odcházela jen jedinkrát. A to ne kvůli chuti, ale kvůli vzhledu. Při nedávném víkendovém obědě byla restaurace plná k prasknutí, hodně hostů přišlo současně a nápor nezvládl plac ani kuchyně. Odpustila bych za takové situace delší čekání, zapomenutá objednávka jednoho jídla u vedlejšího stolu byla určitě větším proviněním, ale když jsme dostali na stůl jídla, která vizuálně neodpovídala zdejšímu standardu, už už jsem nad Story lámala hůl. Ono je vážně rozdíl vařit v jednom pro pár hostů, nebo muset vařit pro plnou restauraci. Měla jsem dojem, že jídla na talíř dával někdo jiný, kdo si s platingem rozhodně nedělal tolik starostí jako Michal Černý. Chuťově byla stejná, ale jenom o chuti to není. Naštěstí to bylo jen jedno zaškobrtnutí, které se už neopakovalo.

Slabá obsluha Daleko za úrovní kuchyně zatím stojí obsluha. Na place jsem zatím zastihla tři mladé dámy a výkon ani jedné z nich nebyl tak profesionální, jak by si místní jídla zasloužila. Od nepřesných informací o jídle po servírování vína v nevhodné teplotě, o kterém se navíc slečna zapomněla zmínit, že jde o poslední láhev. I v tomhle směru jsem ale za poslední dva měsíce zaznamenala velký posun vpřed. Jídla často přináší a prezentuje hostům samotný šéfkuchař, který samozřejmě přesně ví, co je na talíři, takže odpadají zvídavé otázky na obsluhu, která nezná odpovědi. Spolumajitelka Zuzana se stále více usmívá, méně omlouvá a pomalu si zvyká na to, že restaurace se stala populárnější mnohem dříve, než s partnerem čekali.

Příliš mě nenadchly místní dezerty, které jsou vedle propracovaných jídel poněkud obyčejné. Mrkvový dort, cheesecake nebo panna cotta úrovně předkrmů a hlavních jídel nedosahují. O to příjemnější bylo překvapení v podobě dokonalých domácích kremrolí, které jsem si vyprosila při poslední návštěvě. Obsluha je nesla stálým hostům u vedlejšího stolu. Na dotaz, zda jsou v denní nabídce, jsem se dozvěděla, že byly pro tatínka k narozeninám, ale pár jich zbylo, a tak můžu dostat ochutnat. Kremrole připravené slečnou Zuzanou a její babičkou byly skvělé, zvlášť tenké křehké těsto. Moc bych se přimlouvala, aby byly k mání stále, i když se po pravdě do konceptu restaurace také příliš nehodí. Výborně se ale doplňují s kávou, kterou tu podávají.

Kávu z olomoucké pražírny Kafe Kodó, kterou v jiné restauraci neochutnáte, tu umějí připravit vysoko nad laťku nastavenou většinou pražských restaurací a kaváren. Čerstvě pražená směs arabiky (80 procent) a robusty (20 procent) je možná o trochu hořčejší, než velí současné kávové trendy, přesto bez váhání doporučuji.

Za zmínku stojí i nabídka naturálních vín od Autentistů a pivo z Břevnovského klášterního pivovaru svatého Vojtěcha.

Překvapuje mě, že si malá restaurace zapadlá mezi vilami dokázala tak rychle získat dobré jméno, a jsem zklamaná pokaždé, když se mi tu nepodaří udělat rezervaci. Proto nezbývá než doufat, že z prozatím krátké Story bude nekonečný příběh.

skvělé provedení jídel, naturální vína, piva z malých pivovarů, velmi dobrá káva slabší obsluha a dezerty Story cafe restaurant Na Rovni 21, 162 00 Praha 6 tel.: 777 151 553 www.storyrestaurant.cz Otevřeno: 11.30–23.00 Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. VÝBĚR Z JÍDELNÍHO LÍSTKU • červená řepa s kozím sýrem, bazalkový olej, lístky salátů a lískový oříšek • 120 Kč • hovězí comsommé s domácími nudlemi a kořenovou zeleninou • 90 Kč • marinovaný losos s fenyklovým pyré, řapíkatý celer a dresing z kandovaného zázvoru • 145 Kč • dančí hřbet s ragú z pečené zeleniny, špenátem, šalotkou a fíky • 295 Kč • konfitovaný selečí bok s kraramelizovanými mrkvičkami, zelenou čočkou a vepřovou panenkou • 265 Kč

VÝBĚR Z VINNÉHO LÍSTKU • Chardonnay (2011, polosuché, pozdní sběr, Vinařství Kořínek) • 350 Kč • Muller Thurgau (2013, suché, Milan NESTAREC) • 370 Kč • Gemischter satz (2013, suché, Matthias Hager, Rakousko) • 420 Kč • Rulandské šedé (2013, suché, pozdní sběr, Vinařství Kubík) • 310 Kč • Tramín červený (2013, polosuché, pozdní sběr, Vinařství Kubík) • 350 Kč • Rosé Kořínek (2013, suché, kabinetní, Vinařství Kořínek) • 280 Kč • Frankovka KLASIKA (2013, polosuché, pozdní sběr, Milan NESTAREC) • 350 Kč • Nach Muzika (2012, suché, Milan NESTAREC) • 320 Kč • Blaufränkisch Horitschon (2012, suché, Franz Weniger, Rakousko) • 480 Kč

Recenze všech restaurací najdete na http://euro.e15.cz/toprestaurace

O autorovi| Klára Donathová, spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče