Kovosvit hledá zachránce

29. srpna, 00:00 - Ondřej Stratilík
29. srpna, 00:00

Firma nemá na mzdy ani na platby dodavatelům. Zajímá se o ni zbrojař Strnad

„Ne a ne tam skočit,“ usměje se starší muž na vrátnici u píchaček, zatímco sleduje hodiny nad dveřmi. Za ním stojí dalších deset zaměstnanců podniku Kovosvit MAS. Čekají, až ciferník ukáže 14.05 a oni budou moct z osmihodinové směny odejít domů. Dřív by šli po práci rovnou na pivo do protější hospody, ale v posledních týdnech nikdo nemá náladu. „Dělám tady 32 let, zažil jsem privatizaci i ekonomickou krizi, ale takhle špatně jako teď nebylo nikdy,“ krčí rameny padesátník při odchodu z fabriky v Sezimově Ústí. Nejistota je podle něj ubíjející. Nikdo ze 770 zaměstnanců zatím nedostal mzdu za červenec. Kvůli zhruba 700milionovému dluhu vůči bankám a dodavatelům má Kovosvit MAS zmrazené veškeré účty. „Informace nejsou optimistické, o to je nálada v podniku horší,“ popisuje šéf zdejších odborů Jiří Ryzka. Aby mohli lidé dostat výplaty, musí fi rma někde získat 35 milionů korun. A peníze nedorazily ani do konce minulého týdne. Obstavené účty blokují i samotnou výrobu. Materiál ve skladech rychle dochází, dodavatelé nedovážejí, protože nedostanou zaplaceno. „Probíhají proto náhradní práce, lidé třeba uklízejí,“ vysvětluje Ryzka. A ještě jedna souvislost. Nazlobené na vedení Kovosvitu jsou nejen banky a dodavatelské společnosti, ale třeba i provozovatel závodní jídelny. Musel přestat prodávat dotované obědy, ovšem za plnou cenu si je tu teď téměř nikdo nekupuje.

Nesmím mluvit

Týdeník Euro se snažil kontaktovat Blahoslava Fajmona, nynějšího generálního ředitele jihočeského podniku s téměř osmdesátiletou tradicí, ale ten na dotazy nechtěl odpovídat. „Nemám dovoleno mluvit s novináři, kontaktujte pana majitele Františka Komárka,“ prohlásil do telefonu na vrátnici Kovosvitu a zavěsil. Redakce proto Komárka oslovila přes Jana Hrušku, marketingového ředitele fabriky, do uzávěrky vydání ale odpovědi nedorazily. Nicméně je zřejmé, že do životních potíží se strojírny dostaly kvůli příliš jednostrannému zaměření na Rusko. Ostatně to po jednání s vedením potvrdil i ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD). „Jedním z problémů fi rmy je velká závislost na exportu do Ruska, takže se budeme snažit vymyslet další možnosti. Jsme připraveni poskytnout podporu účasti na trzích v Indii,“ prohlásil do televizních kamer. A nejde jen o ekonomickou krizi v Rusku, kdy rapidně klesá hodnota rublu a trh je svázaný sankcemi. Problematicky se nyní jeví i vznik česko-ruské dceřinky MTE Kovosvit MAS v Azově, o které se proslýchá, že měla sloužit k obcházení sankcí kvůli možnému využití produkce v ruském zbrojním průmyslu. Podnik polyká velmi mnoho peněz. František Komárek se i proto snaží hledat úspory v Sezimově Ústí, na přelomu letošního jara a léta propustil zhruba osmdesátku svých zaměstnanců. Před regionálními novináři tenhle proces nazýval restrukturalizací. „Lidé jsou tu dobří, jenže řada z nich má ještě socialistické manýry, ‚jsem kovosviťák a kdo je víc´. To je nezdravá nadutost, kterou musíme odstranit,“ vysvětloval letos v květnu na stránkách Táborského deníku. Dodal, že se v Kovosvitu až nezdravě zvýšilo procento neproduktivního personálu.

Strnad monitoruje

Řešením klinické smrti továrny bude vstup strategického investora. Ten by měl přijít se stovkami milionů, z nichž by se zaplatily mzdy a dluhy u dodavatelů, aby se zadrhnutá výroba opět rozjela. V posledních dnech do Sezimova Ústí dorazilo hned několik zájemců, provozy si procházejí i během víkendů. Jedním z nich je podle zjištění týdeníku Euro i Jaroslav Strnad. Zbrojař, jenž svou kariéru zahájil jako obchodník s vojenským šrotem, nyní vládne rodině Czechoslovak Group, kam patří kopřivnická Tatra, letňanská Avia, slovenská ZTS Metalurg či výrobce hodinek Prim z Nového Města nad Metují. „Vzhledem k zaměření naší skupiny na záchranu a rozvoj tradičních průmyslových podniků situaci okolo Kovosvitu monitorujeme,“ potvrzuje Andrej Čírtek, mluvčí Czechoslovak Group. Ovšem definitivní rozhodnutí ještě nepadlo.

Lidé se neztratí

Situaci ve fabrice sleduje i vedení Sezimova Ústí. Ze 770 zaměstnanců jich tu má 144 trvalé bydliště. „V Kovosvitu jsou zaměstnané třeba i celé rodiny, továrnou si prošel téměř každý Ústečan,“ zadívá se z okna místostarostka Ludmila Svatková. „Třeba já tam dva roky po maturitě dělala mzdovou účetní,“ vzpomíná. Ze své kanceláře vidí přímo do parku obklopujícího vládní vilu Hany a Edvarda Benešových. Kovosviťákům, kteří bydlí v městských bytech, nebude radnice účtovat penále za zpožděné nájmy. A minulý čtvrtek se navíc zastupitelstvo dohodlo, že zaměstnancům fabriky nabídne i desetitisícovou bezúročnou půjčku. „Třeba rodičům, jejichž děti se teď chystají do školy, a doma nejsou peníze na nákup sešitů,“ pokyvuje Svatková hlavou. Podle ní městu ani lidem z Kovosvitu nehrozí žádné existenční potíže, pokud by tradiční firma zkrachovala. „Samozřejmě by to byla velká škoda a ani si to teď nedovedu představit,“ zamýšlí se Svatková. V okolí funguje hned několik velkých společností, třeba i v průmyslové zóně, které neustále hledají nové zaměstnance. A další výrobci mají v příštích letech přijít. Už teď například někteří z nich v Kovosvitu sondují, jak k sobě rychle přetáhnout desítky údržbářů. Ovšem i když tu mají lidé špatnou náladu, hromadné odchody se zatím nekonají. Většina čeká na konec prázdnin a stále věří, že se výplata objeví na účtu. „Ta fabrika je zdravá. Jen prostě potřebuje získat peníze a nakopnout,“ myslí si zhruba čtyřicetiletý muž mířící ze směny k autobusu.

Už teď některé z okolních firem v Kovosvitu sondují, jak k sobě rychle přetáhnout desítky údržbářů.

Baťovská tradice v Sezimově

Ústí Ač zlínská firma Baťa původně chtěla továrnu pro vývoj a výrobu obráběcích strojů postavit na Slovensku, plán nevyšel a jako náhradní lokalitu zvolila vršek nad Sezimovým Ústím. Stavět se začalo v červnu 1939, už v prosinci se v první hale rozjela výroba. Závod se původně jmenoval pouze MAS (Moravské a Slovenské strojírny), během druhé světové války tu dělali i jízdní kola. Po komunistickém převratu vzniká národní podnik Kovosvit, pracovalo v něm 1700 lidí. Po privatizaci v 90. letech vystřídal několik vlastníků, v roce 2002 se začlenil do společnosti KKCG a po devíti letech se jediným vlastníkem stal bývalý voják František Komárek. Loni udělal Kovosvit tržby za 2,02 miliardy korun, letos se ale kvůli závislosti na ruském trhu dostal do existenčních potíží.

Informace nejsou optimistické, o to je nálada v podniku horší.

O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče