Korupce kontra prosperita

01. července 2013, 00:00 - TOMÁŠ PLHOŇ
01. července 2013, 00:00

Protikorupční novela zákona o veřejných zakázkách podle svých kritiků prohlubuje recesi v Česku. Jejich argumenty ale neobstojí

Dvacet tisíc lidí přišlo o práci, o 20 miliard se snížil objem zakázek a o 41 miliard se propadl HDP. Takový je údajný dopad novely zákona o veřejných zakázkách, která platí od minulého dubna. Data publikovalo ve studii zveřejněné před pár měsíci Fórum Veřejné zakázky kvalitně a podobné názory rozhodně nejsou výjimkou. Podnikatelé, úředníci a politici zmíněnou novelu nesnášejí a považují ji za hlavní příčinu krize ve stavebnictví, ale také v jiných oborech. Skutečný pohled na oblast veřejných zakázek však říká něco jiného.

Tendrem k chudobě Pokud jste za poslední rok mluvili s jakýmkoli představitelem oboru stavebnictví, měl jasný a nekompromisní názor. Podle zákona o veřejných zakázkách se nedá postavit ani cihla. A když už, bude to cihla hodně nekvalitní. V čem je problém? Nečasova vláda protlačila slavnou a dlouho očekávanou novelu zákona sněmovnou ze všech sil. Chtěla tak zabránit korupci, která byla podle ekonomů a neziskových organizací u veřejných tendrů jevem více než častým. Podle kritiků oné novely však zatížila úředníky nánosem administrativy, celý sektor veřejných zakázek proměnila v neefektivní guláš, a navíc se kvůli ní v tendrech soutěží hlavně o cenu, a tím vzniká řada nekvalitních staveb.

Pravda je, že při detailnějším pohledu na většinu tendrů skutečně dojdete k alarmujícím závěrům. To přiznává i obhájce současného zákona Tomáš Langr, šéf společnosti Otidea.

„Bohužel se dnes běžně stává, že stanovíte předběžnou cenu nějakého projektu, a firmy, které se o něj ucházejí, tu cenu podstřelí o desítky procent. Často jdou i pod vlastní náklady. Samozřejmě, že tu zakázku potom ošidí na materiálech nebo něčem jiném. Nebo se následně prodraží na vícepracích,“ popisuje Langr.

Jeho firma zprostředkovává veřejné zakázky už několik let a jejíma rukama prošly miliardy korun z veřejných rozpočtů. Podle něj dochází často až k absurdním situacím, a to dokonce i v oboru právních služeb. Ty se v tendrech vysoutěží například za 320 nebo 250 korun za hodinu. To je cena, o níž by si normální smrtelník mohl nechat leda tak zdát. Hrozivé následky ovšem mohou přijít hlavně v tolik skloňovaném oboru stavebnictví.

V současné době v Česku reálně hrozí, že vznikne řada nekvalitních staveb, silnic a jiných pochybných projektů, kterých budeme za pár let těžce litovat. Své o tom vědí například v Německu. Zakázka na berlínské letiště Willyho Brandta byla sice přidělena poměrně levně, ale už poněkolikáté se odsunulo datum otevření, protože potřebuje nákladnou rekonstrukci. Výsledná cena bude navíc téměř dvojnásobná.

Strach a lenost Vidina, že by něco podobného ve větším měřítku mohlo nastat v Česku, odpovídá názoru, že zákon o veřejných zakázkách je třeba rázně překopat. Jenže zákon s tím má ve skutečnosti pramálo společného. Podstřelování cen, dumping, konkurenční boj za každou cenu, to všechno odpovídá popisu ekonomiky ve stadiu několikaleté recese. Firmy očekávají ještě horší časy, mají nabrané úvěry, a tak se pokoušejí bojovat alespoň o ty drobty, které na trhu zbyly. Konkrétně ve stavebnictví můžeme dnes mluvit o deflační spirále. S tím žádná novela nepohne.

Navíc, zadavatelé mají v rukou dostatek nástrojů na to, aby podobným situacím zabránili.

Mohou například soutěžící firmu požádat, aby odůvodnila, proč se hlásí s tak nízkou cenou. Pokud nebude odpověď uspokojivá, mohou ji kvůli tomu vyloučit. Proč to nedělají? Strach a lenost. Vyloučená firma může podat podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). I když by patrně nevyhrála, samotná hrozba je pro běžného úředníka dostatečným důvodem, proč nad tím mávnout rukou.

„Nedávno jsme v rámci jedné zakázky vyloučili uchazeče s nejnižší cenou. Oproti předpokládané hodnotě byla jeho nabídka až o 50 procent nižší. Okamžitě začali volat na radnici a hrozit napadením u ÚOHS. Toho se lekne každý úředník,“ popisuje běžnou praxi Langr. Dodává, že by také nebylo od věci, kdyby ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož gesci veřejné zakázky jsou, poskytovalo úředníkům trochu větší informační zázemí. Zákon je totiž skutečně velmi složitý.

ČÍSla ProTI emocÍm Podobně je to i s dalším nešvarem, který kritici zákona často zmiňují. Naprostá většina veřejných zakázek, odhadem okolo tří čtvrtin, se dnes soutěží dle výše nabízené ceny.

Aneb kdo dá méně, vyhrál. Tímto způsobem nemusí ale vyhrát ten, kdo má lepší zkušenosti, schopnější zaměstnance a používá kvalitnější materiál. Nebylo by tedy lepší vrátit se ke starým časům?

Nejspíš ne. Ještě před rokem se v tendrech používala dílčí kritéria, například hodnocení kvality nebo doba práce, jenže právě ta byla často způsobem, jak zakázku takzvaně ušít na míru. Navíc, doplňující kritéria mohou úředníci vyhodnocovat i dnes, ale musejí odůvodnit jejich smysluplnost. Kdo by si chtěl přidělávat práci, zvlášť když opět narůstá riziko, že zakázku někdo napadne?

Neobstojí ani výtka ohledně certifikátů ISO. Ty slouží jako velmi dobře zažité hodnocení technické jakosti a konkrétně ve stavebnictví jsou klíčovým ukazatelem toho, že firma splňuje určitý standard. Novela platná od minulého dubna úřadům zakázala, aby certifikáty zapojily do kvalifikačních podmínek.

To se skutečně zdá na první pohled jako hloupost. Proč by například radnice nemohla vypsat zakázku a říct: Chcete stavět most v naší vesnici? Tak prokažte, že jste na to technicky způsobilí. Jenže přesně tohle zákon umožňuje i dnes.

„Technické certifikáty ISO mohou úředníci zapojit do obchodních podmínek, ale nesmějí být diskriminační povahy. Musí to mít smysl vzhledem k rozsahu a složitosti veřejné zakázky a musí to být objektivně odůvodnitelné. V opačném případě by mohlo jít o obcházení zákona o veřejných zakázkách,“ říká Petr Fiala z advokátní kanceláře Fiala, Tejkal a partneři.

Emoce kolem veřejných zakázek by snad částečně mohla uklidnit čísla. Nikdo nepochybuje o tom, že české stavebnictví je v krizi, ale rok po přijetí novely zákona ze statistik jasně vyplývá, že nevedla k menšímu vypisování tendrů. Dle údajů ze statistického úřadu a ministerstva financí se v nich loni protočilo 500 miliard korun, tedy přibližně stejně jako loni. Počet zahájených zakázek dokonce vzrostl, stejně jako počet přidělených tendrů. Jak je tedy možné, že se stále v médiích šermuje čísly o negativním vlivu protikorupční novely, tak jako v úvodu tohoto článku? Možná nám k odpovědi pomůže, když se podíváme, kdo je šermíř.

PrÁVnÍcI a STaVaŘI Takzvané Fórum Veřejné zakázky kvalitně totiž spoluzakládal Martin Kuba, donedávna ministr průmyslu a obchodu za ODS a ještě před několika týdny také horký kandidát na premiéra. Jeho křížové tažení proti novele zákona už dostalo značnou mediální pozornost.

„Je třeba tuto situaci a problémy se zadáváním zakázek co nejdříve napravit a změnit platnou úpravu tak, aby podporovala růst. Nelze připustit, aby se dále prohlubovala recese české ekonomiky,“ prohlásil Kuba před několika měsíci. Na působení fóra se podílí také Komora administrátorů veřejných zakázek.

I když její název zní jako profesní sdružení, ve skutečnosti je pouze sdružením občanským.

Jeho členy je přitom řada zajímavých firem a osobností, jak nedávno upozornil časopis Týden.

Například Robert Pergl, vlivný pražský advokát, na jehož adrese komora sídlí. Nebo Radek Pokorný, právník, lobbista a blízký přítel Bohuslava Sobotky z ČSSD. Členem je i společnost Grant Thornton Advisory, která je spoluatorem většiny studií, jež komora a fórum pravidelně publikují. Nelze také přehlédnout, že celé toto uskupení má velmi blízko ke stavebním firmám. Jeho partnery jsou společnosti Metrostav a Sweco Hydroprojekt. Spolupořádá také konferenci Fórum českého stavebnictví.

Na lobbování za zájmy stavebních firem není nic nezákonného nebo eticky špatného, ale je dobré mít takové vztahy na paměti, přemýšlímeli o argumentech proti dnešní podobě zákona o veřejných zakázkách. A o těch bychom přemýšlet měli.

Jak už týdeník Euro psal (č. 25/2013, Nový porcovací nůž na miliardy), na Úřadu vlády leží takzvaná technická novela zákona, kterou chtělo ministerstvo pro místní rozvoj udělat jen několik kosmetických úprav a doladit dílčí chyby (které bezesporu v zákoně jsou). Návrh má ale přes 300 připomínek a zdá se, že namísto kosmetiky může jít o pořádný císařský řez. Řez, který ze zásadní protikorupční novely udělá trhací kalendář. Můžeme jen odhadovat, co se zákonem udělá chystaná úřednická vláda, ale i kdyby ho nechala ležet v šuplíku, nepřátel mají současná pravidla pro veřejné tendry víc než dost. ?

ŽÁDNÝ POKLES

Trh veřejných zakázek před přijetím novely a po něm

Velikost 499 2011 2012

trhu

(mld. Kč) 501

Počet 5116

zahájených

zakázek 4780

Počet 8627

přidělených

zakázek 10662

Zdroj: MMR

Podstřelování cen, dumping, konkurenční boj za každou cenu, to všechno odpovídá popisu ekonomiky ve stadiu několikaleté recese. Reálně hrozí, že vznikne řada nekvalitních staveb, silnic a jiných pochybných projektů, kterých budeme za pár let těžce litovat.

O autorovi| TOMÁŠ PLHOŇ • plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče