Konjunkturou až k pádu?

04. srpna 2014, 00:00 -
04. srpna 2014, 00:00

Varování před další velkou krizí je na místě, i když nejsme schopni důvody k obavám dokázat

Mezi světovými finančními experty a v médiích v posledních měsících sílí obavy, že by přehřáté trhy aktiv – s realitami, akciemi a dlouhodobými dluhopisy – mohly vyvolat výraznou korekci a další hospodářskou krizi. Širokou veřejnost to podle všeho nevzrušuje: Google Trendy dokládají jistý vzestup vyhledávání pojmu „bublina na trhu aktiv“, ale stále nedosahuje maximálních hladin z roku 2007 a vyhledávání pojmu „bublina bydlení“ je poměrně málo časté.

Znepokojení expertů je však zřetelné a prospěšné, protože přesvědčení, že trhy jsou vždy efektivní, může přežít, jedině když mu část lidí ne tak docela věří a má za to, že si odhadem budoucího vývoje trhů dokáže vydělat. Zároveň však tento větší neklid přináší také nebezpečí, neboť nevíme, zda nepovede k přehnané reakci veřejnosti na rizikové faktory.

Mezinárodní agentury nedávno vydaly varování před spekulativními excesy na trzích aktiv, čímž naznačily, že bychom se měli obávat možné krize. Zástupce generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu Min Ču ve svém červnovém projevu prohlásil, že realitní trhy v několika zemích, mimo jiné v Evropě, Asii a na amerických kontinentech, „projevují známky přehřívání“. Banka pro mezinárodní platby rovněž v červnu ve své výroční zprávě uvedla, že takové „příznaky jsou zneklidňující“.

Výstražné sirény zaznívají i v novinách.

List New York Times 8. července otevřel svou první stranu titulkem: „Vše od akcií po zemědělskou půdu stoupá nebo bublá: vysoké ceny téměř všech aktiv po celém světě přinášejí ekonomická rizika“. Hovořit o „téměř všech“ aktivech je příliš silné, ale titulek odhaluje sílící obavy.

Není zcela zřejmé, proč tyto výstrahy zaznívají právě teď, po pěti letech všeobecného rozmachu trhů od doby, kdy počátkem roku 2009 dosáhly dna. Proč lidé bezstarostně neočekávají další roky expanze?

PŘÍZNAKY NEMOCI

Zdá se, že významný vliv na toto uvažování mají nedávno zaznamenaná maxima na akciových trzích, přestože dosažené úrovně jsou vzhledem k infiaci prakticky nevýznamné. Za pozornost stojí, že před pouhým měsícem překonal kapitálový index banky Morgan Stanley MSCI World rekord, jehož dosáhl 31. října 2007.

Mezinárodní měnový fond v červnu ohlásil nový web Monitoring globálního bydlení, který sleduje celosvětové ceny bydlení a jejich poměry k dalším proměnným. Web předkládá globální index cen obytných domů, který při vážení vůči HDP roste stejně rychle jako během boomu, jenž předcházel krizi roku 2008, přestože rekordní hladiny z roku 2006 dosud nedosáhl.

Dále je tu prohlášení americké centrální banky, že bude­li se ekonomika vyvíjet podle předpokladu, poslední nákup dluhopisů v aktuálním kole kvantitativního uvolňování, které zahájila v září 2012, proběhne v měsíci následujícím po zasedání Federálního výboru pro volný trh v říjnu 2014. I takové zprávy zřejmě ovlivňují uvažování pozorovatelů, přestože se nejedná o úplnou novinku, jelikož všichni věděli, že Fed tento program zanedlouho ukončí.

Problém je, že neexistuje žádný jistý způsob, který by nám osvětlil, jak lidé zareagují na takovou změnu politiky, na známky přehřívání či poklesu cen nebo na jiné zprávy v médiích, které mohou znít důležitě. Jednoduše nám chybí dostatečně dlouhá a dobře zdokumentovaná historie velkých finančních krizí, kterou bychom mohli zkoumat, takže ekonometrii hrozí, že se vážně zmýlí, protože studuje časové řady, které jsou obvykle nanejvýš několik desetiletí dlouhé.

Až do nedávné krize ekonomové vyzdvihovali „velké zklidnění“: ekonomické výkyvy se údajně zjemňovaly a leckdo docházel k úsudku, že politika stabilizace hospodářství dospěla na novou úroveň účinnosti. Roku 2005, těsně před propuknutím finanční krize, harvardští badatelé v oboru ekonometrie James Stock (dnes člen rady ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy) a Mark Watson dospěli k závěru, že v uplynulých 40 letech zeslábla jak volatilita ve vyspělých ekonomikách, tak korelace mezi nimi.

Ve světle dat zaznamenaných od vypuknutí finanční krize by tento úsudek bylo zapotřebí zásadně změnit. Hospodářský propad roku 2009, nejhoršího roku krize, byl bez přehánění katastrofální.

JEN TŘI PŘÍKLADY

V minulém století jsme zažili jen tři výrazné globální krize: v letech 1929 až 1933, 1980 až 1982 a 2007 až 2009. Tyto události se zdají být víc než jen většími případy hojnějších drobných fluktuací, jichž jsme často svědky a jež Stock s Watsonem analyzovali. Při pouhých třech pozorováních je však těžké takovým událostem porozumět.

Všechny, zdá se, souvisely se spekulativními pohyby cen, které většinu pozorovatelů překvapily a nikdy se úplně nevysvětlily – ani po letech. Dále měly spojitost s chybami vládních politik. Například krizi v letech 1980 až 1982 vyvolalo strmé zvýšení cen ropy zapříčiněné irácko­íránskou válkou. Všechny ale měly vazbu na bubliny cen aktiv, jež praskly, což vedlo k finančnímu zhroucení.

Ti, kteří varují před vážným nebezpečím, pokud se spekulativní růst cen nechá nerušeně pokračovat, postupují správně, třebaže existenci důvodu k obavám nejsou schopni dokázat. Takové výstrahy mohou přispět k tomu, aby se bubliny, které dnes sledujeme, nenafoukly příliš a jejich případné splasknutí neohrozilo celou globální ekonomiku.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče