Konflikt Pelikán

25. května 2015, 00:00 - VÁCLAV DRCHAL
25. května 2015, 00:00

Ministr spravedlnosti ignoruje naši práci, tvrdí šéf Nejvyššího soudu Baxa

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán začal zhurta. Nestojí v čele ministerstva spravedlnosti ještě ani tři měsíce, a už si stihl znepřátelit špičky justice – šéfy nejdůležitějších tuzemských soudů. Tam, kde šlo jeho – poněkud slabé – předchůdkyni Heleně Válkové o dohodu, Pelikán drtí kosti.

Soudce si v prvé řadě naštval tím, že pro toto volební období se vší pravděpodobností uložil k ledu zřízení Nejvyšší rady soudnictví, která má reprezentovat soudce a být protiváhou politickým vlivům. Tu přitom mělo jeho rodné hnutí ANO ve volebním programu a prosadilo ji i do koaliční smlouvy. Mladý sebevědomý ministr zároveň ukázal, že nestojí o názory soudců, a dal jasně najevo, že je chce držet dál od chodu ministerstva. Dokonale to demonstroval, když bez upozornění – a jak říká šéf Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, „podloudně“ – přilepil paragrafy zpřísňující kárné trestání soudců, státních zástupců a exekutorů k zákonu o státním zastupitelství. Soukromá iniciativa Když se Baxy zeptáte, kolik práce přípravám Nejvyšší rady soudnictví věnoval, bez velkých řečí donese dva tlusté šanony plné sesbíraných dat a 30 centimetrů vysoký „stoh“ dotazníků, které mu během jara stihlo vrátit zhruba 500 českých soudců. Válková ho loni v říjnu pověřila vedením komise pro přípravu soudcovské rady. Do práce se Baxa pustil spolu s pěti kolegy soudci, oslovili desítku respektovaných ústavních právníků, aby jim dělali rádce a oponenty, a rozeslali po českých soudech zmíněné dotazníky.

Jenže pak Válkovou vystřídal její dosavadní první náměstek Pelikán. Baxa mu na začátku března poslal dopis, ve kterém vylíčil, co zatím podnikl, popsal své návrhy do budoucna, zdůraznil zásadní roli ministerstva a požádal o brzkou schůzku. Příští dva měsíce ministr mlčel a nereagoval ani na telefonáty a esemesky. Odpověď přišla před dvěma týdny.

Veškeré dosavadní snažení Pelikán označil za „nekoordinovanou soukromou iniciativu“ a dodal, že to vede „k neúčelnému využívání osobních i materiálních kapacit“. Odůvodnil to tím, že Baxa nejmenoval členy „své“ komise. Baxa ovšem namítá, že se přesně tak s Válkovou dohodl: „Je to klasická záminka a musím říci, že mě docela zamrzelo, když jsem se dozvěděl, že si ‚kutám‘ na nějaké soukromé věci, a navíc spolu s výhrůžkou, že jsem tak činil v pracovní době.“

Celé by se to možná dalo vykládat jako spor dvou mocných mužů. Ovšem Pelikán na nedávné konferenci pořádané Nejvyšším soudem ukázal, že o soudcovskou radu nestojí.

„Debatu je třeba vrátit na začátek a znovu si položit otázku, k čemu potřebujeme soudcovskou samosprávu,“ uvedl Pelikán a dodal, že koaliční smlouva není „dogma, které by nemohlo projít revizí“.

Co nyní s Nejvyšší radou soudnictví bude, je ve hvězdách. Pelikán to neoznámil a sdílnější nebylo ani ministerstvo. Z Pelikánových vyjádření nicméně plyne, že se ministerstvo vrací do roviny úvah o smyslu existence soudcovské rady. Nové parlamentní volby by se měly konat za dva a půl roku, přičemž poslední rok nelze kvůli kampani počítat. Šance na její zřízení je proto v tomto volebním období málo pravděpodobná.

Baxův postoj je jasný: „Když jsou politikové v opozici, bývají vždy velkými fanoušky, když ale začnou nést moc, zapomenou na to.“ Také místopředseda Soudcovské unie Tomáš Novosad je kritický: „Hnutí ANO mělo nějaký program a existuje také koaliční smlouva. Z našeho hlediska jde o překvapivou záležitost, která není fér ani k justici, ani k voličům.“ Šéf největšího českého soudu – Městského soudu v Praze – Libor Vávra míní, že Pelikánův avizovaný návrat ke koncepčním otázkám je absurdní, protože řada z nich byla vyřešena již někdy v roce 1995: „Pokud někdo říká, že chce věc analyzovat, dává tím najevo, že o radu nestojí.“

Předsedové Ústavního i Nejvyššího soudu Pavel Rychetský a Pavel Šámal zůstali diplomaty. Rychetský stručně zmínil historii neúspěchů při prosazování soudcovské rady, dodal, že tato vláda se k jejímu zřízení zavázala, a s důrazem na slově „jistá“ zadoufal, že „jistá naděje existuje“.

Podle Šámala „jde o to, aby se v pracích dále pokračovalo a současně jsme se pokusili přesvědčit nejen pana ministra, ale celou moc výkonnou a zákonodárnou, že zřízení Nejvyšší rady soudnictví, jako reprezentace soudní moci, v rámci reformy justice je nutné a pro společnost prospěšné“.

miniStErSkÝ PŘÍLEPEk Řadu soudců „nadzdvihl“ Pelikán tím, že kvůli novému zákonu o státním zastupitelství sáhl do paragrafů upravujících kárnou odpovědnost soudců, návladních a exekutorů. „Soudci se o tomto protiústavním přílepku dozvěděli, až když návrh dospěl do připomínkového řízení. Na březnové poradě s předsedy soudů to již přitom ministr musel vědět, ne-li mít návrh hotový, ale neinformoval nás,“ říká Baxa, pod jehož soudem kárné senáty pracují.

Soudcům – samozřejmě kromě ignorování jejich názoru – nejvíce ze všeho vadí pasáže, které ruší či prolamují promlčecí lhůty, po kterých již nemůže být soudce za svůj prohřešek kárně postižen. Ministerstvo se tím zjevně snaží zlepšit vymáhání regresních úhrad z chybujících soudců, které dnes objektivně nefunguje – podle rok starých údajů se ministerstvu podařilo ze soudců historicky „vymáčknout“ pouhých 58 tisíc korun. Ministerstvo argumentuje tím, že se o pochybení soudce často dozví až ve chvíli, kdy si klienti justice stěžují na chybný úřední postup K ČEMU JE NEJVYŠŠÍ RADA SOUDNICTVÍ Soudcovská rada je orgán, který funguje ve většině evropských států. Rada má být udržovatelem kontinuity, reprezentací justice, ale podle Baxy neměla přímo rozhodovat o penězích – tato pravomoc by zůstala ministerstvu. Klíčovou oblastí, ve které se měla rada uplatnit, je výběr nových soudců a soudních funkcionářů. Jmenování by i dál měla na starost moc výkonná, rada by ale jednotně – prostřednictvím centrálně organizovaných – konkurzů vybírala vhodné kandidáty. Něco takového je zatím nedostižným ideálem. Soudci se podle něj brání politizaci justice, odmítají ministerstvem pořádané centrální konkurzy, a hlavní slovo tak mají předsedové krajských soudů. To podle Baxy vede ke kamarádšoftům a neprůhledným výběrovým řízením: „Někdy to vypadá tak, že je vítěz předem vybraný a teprve pak se stavějí kulisy.“ Chtějí po státu odškodné – a to už je věc často promlčena. Podle Baxy jde ale ministerstvo na věc odzadu. Prolamuje promlčecí lhůty, místo aby zajistilo, že se o soudcovských prohřešcích – samo, případně prostřednictvím předsedů soudů – dozví dříve než po uplynutí tří let. „Nejvyšší rada soudnictví neexistuje, je to proto výhradní starostí ministerstva,“ říká. Prodlužováním lhůt se pracovněprávní delikty, kterými kárná provinění jsou, dostávají podle něj naroveň trestných činů a činí soudce vydíratelnými. Baxa a jeho tým budou na Nejvyšší radě soudnictví pracovat dál, zcela soukromě – a jak říká – raději jen po večerech: „Kdo jiný by to odpracoval? Ministři se rychle střídají a logicky dávají přednost krátkodobým cílům, které jim přinesou titulky v novinách.“ Právě neschopnost kontinuálně pracovat vyčítá Baxa ministerstvu ze všeho nejvíc. Pro důkaz není třeba chodit daleko – stačí se podívat na osud jeho „sedmiměsíční“ komise. ?

HISTORIE SOUDCOVSKÉ RADY O soudcovské radě se mluví již čtvrt století, ale ještě ji nikdo nikdy nezřídil.

1992 První úvahy se objevily na začátku 90. let. Třeba v návrhu ústavy předložené ČSSD na podzim 1992.

1999 V roce 1999 podal ministr spravedlnosti za ČSSD Otakar Motejl (Baxa byl tenkrát jeho náměstkem) návrh na zřízení Nejvyšší soudcovské rady, ovšem sněmovna ho zamítla.

2011 V červenci 2011 překvapivě podpořil vznik soudcovské rady premiér Petr Nečas na setkání s představiteli justice v Židlochovicích. Tím však námluvy skončily.

2013 V říjnu 2013 skončilo Babišovo hnutí ANO v parlamentních volbách druhé. Slib o přípravách Nejvyšší rady soudnictví přešel z jeho programu do koaliční smlouvy.

2014 V říjnu 2014 pověřila ministryně spravedlnosti Helena Válková šéfa Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu vedením komise pro Nejvyšší radu soudnictví.

2015 Na konferenci pořádáně 13. a 14. května Nejvyšším soudem prohlásil ministr spravedlnosti Robert Pelikán, že „debatu je třeba vrátit na začátek”.

O autorovi| VÁCLAV DRCHAL • drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče