Konec výprodeje lidí

24. září 2012, 00:00 - Tomáš Plhoň
24. září 2012, 00:00

Manažer v Číně za hubičku? Zapomeňte! Předák dostává tam i v Česku stejně

Levná pracovní síla v Asii, zejména v Číně, krade práci lidem v Evropě, zejména té střední, jež po pádu komunismu platila za více než dostupnou mzdovou oblast. Tuto poučku - či snad už klišé - jsme slyšeli mnohokrát. Před čtyřmi lety dokonce renomovaný ekonomický magazín The Economist ohlašoval offshorové stěhování národů, jímž trpí Česko a také ekonomiky okolních zemí. Západní firmy, které se tady usídlily kvůli nízkým cenám práce a dynamickému růstu zdejších ekonomik, zkrátka začaly zvedat kotvy. Sunout se dál do Číny, Indie, Vietnamu a dalších zemí, kde se mzdy ještě udržují podstatně níže.

Jenže Číňan už není tak levný, jak si mnozí myslí. Úprk nadnárodních firem do říše středu za podhodnocenými pracanty už nebude tak horký. Že by si ale Češi mohli oddychnout a čekat na zvyšování platu, je nesmysl. Jsou další země, které mají vojska levných dělníků a budou brát teď práci Číňanům. Karta se obrací Mapa rozvíjejících se trhů se za poslední roky značně proměnila. Ukazují to unikátní data, která týdeníku Euro poskytla agentura Hay Group. Ze srovnání platů několika příjmových skupin vyplývá, že za uplynulých pár let se příjmy v hlavních konkurenčních zemích zvýšily. V některých z nich se nyní nacházejí na úrovních, které v porovnání se střední Evropou v podstatě nejsou konkurenceschopné. Podle predikce agentury bude navíc trend pokračovat, a mapa světové ekonomiky se tak promění ještě víc. Nejde jen o to, že Česko se už nemusí tolik bát úprku zahraničních gigantů do chudších zemí (alespoň v případě některých z nich). Ony chudší země především nemusejí zůstat chudými, montovny nemusejí zůstat montovnami a výprodeje levné pracovní síly ve třetím světě nebudou mít věčného trvání.

Asi nejvýrazněji o takovém procesu vypovídá Čína. Není to zase tak dávno, co se v médiích horovalo o tom, jak naše republika vůči říši středu ztrácí konkurenceschopnost, protože mzdy jsou tady už příliš vysoké. Ponechme stranou, že konkurenceschopnost je sama o sobě mnohem komplexnější a zahrnuje řadu faktorů. Karta, která sázela na výši platů, už každopádně v případě Číny neplatí.

„S tím, jak čínská ekonomika roste, rostou i požadavky pracovníků na peníze a také jejich náklady na živobytí,“ píše se ve zprávě Hay Group. Čínský senior tým lídr řídící tým kolem třiceti lidí si dnes vydělá v průměru 21 tisíc dolarů ročně. To je sice méně než v zemích střední Evropy, ale v zásadě jde o naprosto srovnatelnou hodnotu. V Česku si pracovník na stejné pozici za rok vyslouží 22,5 tisíce dolarů.

Nástup střední třídy Podíváme-li se na jiné příjmové skupiny, vidíme o něco větší rozdíly. Zejména na pozici základního, téměř nekvalifikovaného dělníka v továrně byste si v Číně vedli o dost hůř. Ročně tam dostává přes čtyři tisíce dolarů, tedy méně než polovinu toho, co v Česku. Z hlediska těch nejméně sofistikovaných montoven tak Čína stále ještě nějakou výhodu má, ovšem to k přilákání firem nebude stačit. Dokazují to i zprávy z poslední doby, které vypovídají o postupném ústupu mezinárodních korporací z čínského obchodního prostoru. Jejich nadšení pro asijskou velmoc značně povadlo.

„Jedna z pěti společností zvažuje svůj odchod z Číny,“ varoval na jaře prezident evropské obchodní komory v Číně Davide Cucino mezinárodní zpravodajské agentury. V průzkumu, který obchodní komora provedla, kromě jiného uváděly jako důvod výrazně rostoucí mzdové náklady na čínské zaměstnance. To se dá snadno doložit i na růstu minimální mzdy v některých oblastech země (čínské provincie mají nastavení výše minimální mzdy ve své pravomoci). Téměř na polovině území rostly v posledních dvou letech dvojciferným tempem. V provincii An-chuej šlo dokonce o 40procentní navýšení, jak dokládají výsledky studie odměňování Hay Group.

Čína je skvělým příkladem toho, jak se posilování střední třídy postupně odráží na růstu cenové hladiny v celé zemi. U tak velké země je pochopitelně nevhodné generalizovat, rozhodně ale platí, že tamní městská společnost doznala za několik posledních desetiletí neuvěřitelných změn. Čistě z hlediska jejich příjmů můžeme ve srovnání se situací před deseti lety hovořit o deseti- a vícenásobcích. Směr Vietnam Jiná situace panuje v menších asijských ekonomikách, ve Vietnamu a v Indonésii. Obě země byly ještě před několika lety v první řadě lačnými příjemci rozvojové pomoci, dnes přijímají spíše miliardy dolarů zahraničních investic. Mohou za to nízké mzdy a poměrně stabilní prostředí. Obzvlášť Vietnam platí mezi firmami za stále populárnější offshorovou destinaci. Ve Vietnamu ostatně můžeme ve srovnání se střední Evropou hovořit o účinné konkurenci z hlediska ceny práce. Roční mzda nekvalifikovaného dělníka se pohybuje na čtvrtinové úrovni oproti Česku. Kvalifikovanější pracovník má oproti našemu pracovnímu trhu třetinový plat.

„Produktivita ve Vietnamu jen lehce pokulhává za Čínou, poslední nárůst cen v Číně nás ale donutil přesídlit do Vietnamu, abychom zůstali konkurenceschopní,“ řekl deníku Financial Times Swaminathan Kesevan, šéf vietnamské pobočky Jabil Circuit, původně amerického výrobce elektrotechniky. Vietnam dokázal z růstu v posledních letech vytěžit více než dost a platové rozdíly mezi ním a vyspělými zeměmi se pomalu snižují. Jen od roku 2009 musela vláda hned čtyřikrát přistoupit ke zvýšení minimální mzdy.

Docela jinou pozici z hlediska cen práce má dnes Turecko. Byť se během diskusí o možném vstupu Ankary do Evropské unie objevovaly obavy z toho, že společný evropský trh zaplaví levní dělníci a že do Turecka přesídlí evropské firmy, dnes se něco takového zdá jako planý poplach. Dle výše zmíněné studie jsou platy některých skupin v Turecku dokonce na vyšší úrovni než ve střední Evropě.

Na první pohled možná zarazí úroveň mezd v Indii. Na to, že jde o čtvrtou největší ekonomiku světa, by od ní člověk nečekal, že pokulhává za Vietnamem i Indonésií. Je známá vleklými problémy s chudobou, takže u dělnických profesí to lze částečně čekat, ovšem roční plat senior tým lídra na úrovni sedmi a půl tisíce dolarů se zdá skutečně málo. Na druhou stranu Indie je velmi specifická.

I když v minulých letech často dosahovala dvouciferného ekonomického růstu, struktura jejího hospodářství nikdy úplně neumožnila distribuovat výdělky mezi celou společnost. O něčem ostatně vypovídá, že navzdory velikosti země vydaly indické exporty na pouhé procento všech světových vývozů. Oproti ostatním rozvíjejícím se trhům zkrátka Indii ještě čeká daleká cesta.

Vlídná globalizace Ze srovnání mzdové úrovně se dá vyvodit hned několik zajímavých poznatků. Předně se zdá, že globalizace, byť má bezesporu své „odvrácené stránky“, nepůsobí na rozvíjející se trhy negativně. Rozhodně neplatí, že bohaté země využívají nižší cenové hladiny těch chudších a udržují status quo. Přinejmenším čínský a turecký příklad o tom hovoří dost jasně. Ve všech sledovaných zemích se navíc očekává nárůst platů v příštím roce o necelých deset procent. Jistě, například Indonésie a Vietnam budou ještě nějakou dobu využívány jako destinace, kam si velké korporace jezdí postavit továrny a naplnit je ultralevnými dělníky. Něco takového ale není dlouhodobě udržitelné. Obzvlášť v zemích, kde do určité míry fungují stabilní vlády a kde se přísun kapitálu využívá i k budování občanských institucí, zkrátka dřív nebo později dojde k rozvoji přibližujícímu se úrovni vyspělého světa.

Alespoň co se týče sledovaných států, bude pravděpodobně stále méně docházet k takzvanému „brain drain“ efektu. Například z Číny emigrovala v minulých desetiletích řada velmi talentovaných mladých lidí, vystudovala v EU nebo ve Spojených státech prestižní školy a usadila se tu. Od začátku 80. let šlo téměř o dva miliony Číňanů. Nyní se ve velké míře vracejí zpět. Jakmile se výše platů v jejich domovině vyšplhaly na uspokojivou úroveň -a ta může být mnohem nižší než v místě jejich emigrace -, mají důvod se vrátit. Nedávná studie společnosti Palo Alto hovoří o tom, že například z amerického Silicon Valley se technologicky vzdělaní Číňané hromadně vracejí domů, aby tam založili úspěšné IT firmy. Brain drain „naruby“ se naopak stává noční můrou vyspělých zemí, které navzdory očekávání nezískaly zahraniční talenty, které na svých prestižních univerzitách vyškolily. l

Kolik kdo bere

Konkurence slábne

Srovnání úrovně základní mzdy (USD za rok) na mapě globální konkurence Levnou pracovní silou už Čína firmy

nepřitáhne, zůstane jí ale řada jiných předností

Česko v rámci střední

Evropy není nejdražší překvapivě zemí Pozice konkurenci Vietnamu velmi je dobrá v globální

ČR Maďarsko Polsko Slovensko Čína Indie* Vietnam Turecko* Indonésie

Senior tým lídr 22 569 23 823 24 226 22 018 20 956 7 468 14 960 41 128 18 227

Tým lídr 16 359 15 485 16 543 15 100 11 231 4 458 7 659 26 119 10 014

Seřizovač, dělník 12 504 10 715 12 417 12 047 7 236 2 811 4 302 19 468 6 133

obsluhující složité stroje

Základní dělník v továrně 9 388 7 794 8 942 8 697 4 169 1 578 2 440 11 999 3 507

*data pochází z roku 2011

pramen: Hay Group Pay Net

Vietnam dokázal z růstu v posledních letech vytěžit více než dost a platové rozdíly mezi ním a vyspělými zeměmi se pomalu snižují

O autorovi| Tomáš Plhoň * plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče