Konec hráčských doupat

08. října 2012, 00:00 - BLAHOSLAV HRUŠKA
08. října 2012, 00:00

SPD vytáhla kandidáta proti kancléřce Merkelové. Bývalý ministr Peer Steinbrück chce zkrotit finanční sektor

Volby do německého Bundestagu budou sice až za rok, podobně jako ve Spojených státech je už ale nejvyšší čas začít kampaň. Opoziční sociální demokracie (SPD), která má podle aktuálních průzkumů šance společně se Zelenými vyšachovat z vlády křesťanské demokraty Angely Merkelové, se činí. Minulé pondělí jednohlasně postavila proti kancléřce jejího bývalého ministra financí Peera Steinbrücka. Kandidát na premiérský post se blýskl už v lehkém předstihu. Ještě v době, kdy dost nepřesvědčivě odmítal spekulace médií o kandidatuře proti Merkelové, vydal třicetistránkový dokument. A v něm vyhlásil válku bankovnímu a finančnímu sektoru.

Nikoli však z populistických důvodů. Pro většinu Němců nejsou podstatným problémem banky, ale záchrana eura. Respektive částka, kterou budou muset daňoví poplatníci nakonec zaplatit, aby vytáhli z dluhové pasti jižní státy Evropy. Steinbrückův plán se ale myšlenkově vrací o dva roky zpět, kdy byly ještě živé vzpomínky na pád Lehman Brothers a viníci krize se hledali právě mezi bankami. Poselství exministra financí by se dalo shrnout do jediného souvětí: Zapomeňme na Řecko, je čas posvítit si na bankéře.

Sami sobě garantem Bankovní plán SPD počítá s tím, že se finanční domy rozdělí do dvou skupin. Zatímco malé banky, pojišťovny a záložny budou fungovat víceméně stejně jako dosud, „systémově relevantní“ ústavy čeká ostrý dozor.

Steinbrück je chce nechat kontrolovat přímo z kanceláří Evropské centrální banky, která by získala část pravomocí Spolkového úřadu pro dohled nad finančními službami (Bafin). Připomeňme, že EU má od loňského ledna vlastní bankovní dozor (EBA). Ten ale může prostřednictvím Evropské komise pouze vydávat technická pravidla, výkonné pravomoci si nadále udržely národní úřady.

Pokud se banky dostanou do úzkých, nemohou podle volebních plánů SPD počítat s rekapitalizací ze státního rozpočtu. „Není možné, aby se pomáhalo hned za prachy státu. Na řadě jsou nejprve věřitelé a akcionáři,“ prohlásil Steinbrück svou typicky jadrnou mluvou. Ani tento nápad není nový. Hodně se o něm diskutovalo před rokem v souvislosti s řeckým dluhem, nakonec se banky s evropskými politiky dohodly na polovičním „haircutu“, tedy odpisu 50 procent dluhu. Steinbrück teď chce, aby finanční domy v EU vytvořily vlastní rezervní fond, obdobu stabilizačního mechanismu ESM. Jeho objem odhadl na 150 až 200 miliard eur. Zhruba tolik potřebují evropské banky, aby splnily devítiprocentní limit kapitálové přiměřenosti, který bude v rámci mechanismu Basel III platit od příštího roku. S restrukturalizačním polštářem počítá také plán Evropské komise na zavedení bankovní unie. A „bankovní ESM“ hájí také Josef Ackermann, někdejší šéf Deutsche Bank, pověstný výbornými kontakty s politiky.

Zatímco s většinou bodů Steinbrückova plánu finanční sektor beztak počítá, největší kontroverze vyvolal jeho nápad rozdělit úvěrovou a investiční politiku bank. Každá oblast by měla fungovat jako samostatný právní subjekt a mít i oddělené účetnictví. Vzhledem k objemu obchodů je zřejmé, na koho mířil – násilné rozdělení by se dotklo především Deutsche Bank. Sám kandidát na kancléře to přitom odmítá. „Samozřejmě že chci zachovat dobře fungující Deutsche Bank. Když ale novináři napíší, že ji chci rozbít, nemůžu jim v tom zabránit. Nejsme v Severní Koreji,“ prohlásil na tiskové konferenci.

Podpora z Bruselu Podobný plán, který by zabránil kreativnímu přelévání účetnictví, ostatně razí také Obamův poradce Paul Volcker, někdejší šéf americké centrální banky (Fed). Ten navrhuje návrat před rok 1999, kdy tehdejší prezident Bill Clinton zrušil zákon oddělující úvěrování od ostatních aktivit bank. S podobnou separací počítá také Evropská komise, která si k tomu nechala vypracovat expertní posudek.

„Je třeba skoncovat se systémem, v němž jsou zisky soukromé a náklady veřejné,“ napsal v reportu Erkki Liikanen, šéf finské centrální banky a někdejší historicky první eurokomisař z Finska. Však se také tiskový odbor SPD činil a zestručněnou Liikanenovu zprávu přeposlal novinářům s titulkem: „Podporují Steinbrücka.“

Plán na rozdělení univerzálních bank do dvou větví tedy nepředstavuje pro německé banky nic nového ani nečekaného. Jednička SPD však udeřila na citlivé místo – investiční bankovnictví už přestává být pro Deutsche Bank motorem úspěchu. Zisk investiční větve největší německé banky ve druhém čtvrtletí letošního roku klesl meziročně o plných 48 procent. Účetní položka corporate banking & securities pak ztratila celých 63 procent.

Banka v létě propustila tisíc investičních bankéřů a oproti loňským dvěma čtvrtletím ušetřila sedm procent na platech a bonusech.

Místa a platy poněkud ironicky škrtal Anshu Jain, jeden ze dvou nejvyšších šéfů Deutsche, který až do loňska vedl její korporátní a investiční sekci. Právě indický manažer Jain měl být přitom zárukou až 25procentní návratnosti kapitálu (ROE), kterou Deutsche Bank ještě před dvěma roky slibovala udržet. Vaše hra, naše peníze Steinbrückův vzkaz je jasný – až se jejich investiční byznys propadne ještě hlouběji, hrozí, že banky začnou riziko z těžko odhadnutelných derivátů převádět na „obyčejné“ úvěry. A hrozí, že budou klasickými obchody dotovat ty příliš rizikové. Když se obě aktivity banky naopak rozdělí, stát bude v nejhorším sanovat jen tu voličsky zajímavější část, která je pro klienty viditelná, zatímco nepřehledné a nesrozumitelné obchody pro korporátní klientelu nechá bez pomoci. Řečeno Steinbrückovým lidovým slovníkem: „Banky jsou poskytovatelé služeb, ne hráčská doupata.“

Steinbrück si přitom tak trochu sahá do svědomí. Byl to právě on, kdo v roce 2006 jménem vlády sliboval podporu módním assetbacked securities. Laicky řečeno „zabaleným“ pohledávkám ve formě cenného papíru, s nímž se dál obchoduje. Právě takové produkty sekuritizace dluhů stály u počátku finanční krize, jež se přelila do Evropy z USA. Ještě v roce 2007 nicméně Steinbrück jako tehdejší ministr financí prosadil při implementaci bruselské směrnice o finančním trhu volnější defi nici derivátů a faktické snížení ochrany kupců.

Týž Steinbrück o rok později pumpoval do německých bank peníze bez ohledu na to, jestli za jejich potížemi stojí neprůhledné a nerozumné investování do pochybných finančních derivátů. Za jeho ministrování byla zestátněna mnichovská Hypo Real Estate a s vydatnou pomocí eráru zachráněna Commerzbank. Společně se svou tehdejší šéfovou Angelou Merkelovou pak mohl předstoupit před veřejnost a oznámit, že úspory německých střadatelů jsou zachráněny. Tehdy ale nikdo netušil, do jakých vleklých problémů se eurozóna dostane kvůli zadlužené jižní Evropě.

naštVaní manaŽeŘi Steinbrückův krok zpět k hledání viníků mezi hamižnými bankami, které zapomněly sloužit svým klientům, se může jevit nelogicky.

Sám kandidát SPD na kancléře je považován spíš za výkonného úředníka bez vizí než průkopníka reformy finančních trhů. Navíc jeho renomé utrpělo tím, že se kandidátem na kancléře stal až poté, co se své nominace vzdal úřadující šéf SPD Sigmar Gabriel.

Sázka na banky jako volební tahák ekonomického programu Peera Steinbrücka se ale podle všeho vyplatí. Deník Handelsblatt si nechal od agentury Forsa zpracovat průzkum mezi manažery, z něhož vyplynulo, že dvě třetiny z nich by si přály tvrdší dohled nad finančními domy a také přísnější postihy. „Volební kampaň postavená na bankách dává větší smysl než například téma přerozdělování bohatství,“ říká k tomu Manfred Güllner, šéf výzkumníků z Forsy. Mezi byznysmeny, kteří Steinbrückovi v jeho chystaném úderu proti bankám tleskají, jsou i zvučná jména. Namátkou třeba Frank Appel, šéf Deutsche Post, Franz Fehrenbach, předseda dozorčí rady firmy Robert Bosch nebo Jim Hagemann Snabe, jeden ze dvou nejvyšších manažerů softwarového gigantu SAP.

Téma může být chytlavé i proto, že důvěra v banky se v Německu propadá hlouběji než jinde ve světě. Letošní průzkum společnosti Ernst & Young ukázal, že pro 58 procent Němců jsou banky méně důvěryhodné než před rokem. Kromě všeobecné skepse z příliš vysokých bonusů, které neodpovídají výkonům bankéřů, se ve výčtu pochybení bank objevuje také podezření, že neoprávněně spekulují se svěřenými penězi. Třeba tím, že pozdrží platby o den a peníze pak „proženou“ spekulativními obchody.

Lecjaký koncern, který dnes tleská Steinbrückovu plánu, pilně otáčí své peníze právě v obchodě s finančními deriváty. Jenže Němci po bankéřích chtějí, aby riziko riskantních sázek nepřeváděli na stát. Steinbrück to jako vášnivý šachista ví a přichystal pro Merkelovou záludný tah. Uvidíme, jak si CDU svou královnu ohlídá. ?

Plán na rozdělení bankovních aktivit není nový Banky podle SPD Dohled Některé pravomoci německého národního regulátora Bafin by měla převzít Evropská centrální banka. Dohled nad obchodováním derivátů na mimoburzovních trzích (OTC-trading). Společný fond Banky by měly přispívat do společného restrukturalizačního fondu, z něhož by se platila případná nutná rekapitalizace. Rozdělení obchodů Investiční a úvěrová politika bank by měla fungovat separátně, včetně odděleného účetnictví. Bonusy a platy Platy všech manažerů (i těch, kteří nesedí v představenstvu) by měly být veřejné. Bonusy maximálně ve výši platů. Zákazy Zákaz tzv. vysokofrekvenčního obchodování pomocí počítačových programů. Zákaz obchodování na potravinových burzách, limity pro obchodování s nerostnými surovinami. Sázka na banky jako volební tahák se podle všeho vyplatí

STOUPAJÍCÍ ŠANCE

Volební preference německých stran (v %, v závorce výsledky posledních voleb do Bundestagu v roce 2009) pramen: Institut Allenbach, 26. zárí 2012

Cdu (33,8) 34

sPd (23,0) 30

14 Zelení (10,7)

6,5 levice (11,9)

5,5 FdP (14,6)

5,5 Piráti (2,0)

4,5 ostatní (4,0)

DŮVĚRA NA BODU MRAZU

Jak se změnila vaše důvěra v bankovní sektor za poslední rok? Odpovědi v procentech pramen: Ernst & Young Consumer Banking Survey 2012

MÁLO MUZIKY ZA HODNĚ PENĚZ

Nejdůležitější důvody poklesu důvěry v německé banky (možnost více odpovědí, v %)

pramen: Ernst & Young Consumer Banking Survey 2012

Nesoulad mezi bonusy a nízkými výkony 56

Nespokojenost s kvalitou poradenství 42

Nedůvěra v nabízené produkty 37

Celkové hospodaření bank 55

O autorovi| BLAHOSLAV HRUŠKA, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče