Komentář: Je strach zdrojem recesí, nebo recese zdrojem strachu?

01. srpna, 15:00 - Robert J. Shiller
01. srpna, 15:00

Hospodářská zpomalení lze často charakterizovat jako období váhání. Spotřebitelé váhají s koupí nového domu či auta v domnění, že starý dům či auto ještě chvíli bez problémů vydrží. Manažeři váhají s navýšením počtu zaměstnanců, koupí nové kancelářské budovy nebo výstavbou nové továrny a čekají na zprávy, po nichž přestanou mít strach otevírat se novým nápadům. Nakolik bychom se tedy z tohoto pohledu měli obávat následků dnešního váhání?

Váhavost se často podobá prokrastinaci. Člověk může mít mlhavé pochybnosti a mít pocit, že věci ještě musí promyslet; mezitím se mu do myšlenek vloudí jiné záležitosti a žádné rozhodnutí nakonec nepadne. Zeptejte se lidí, proč něco odkládají na pozdější dobu, a pravděpodobně žádnou jednoznačnou odpověď nedostanete. Jak se tedy podobné chování stává natolik rozšířeným, že přivodí hospodářský pokles?

Jako první člověka napadá zpětná vazba od ostatních váhavců. Příjmové efekty a psychologie davu mohou kolísavost jednotlivce zesilovat. Zároveň ale musí existovat nějaký základní zdroj váhavosti.

Smyčka zpětných vazeb

Jednou z možných příčin je ztráta ekonomické „důvěry“. Indexy důvěry, zveřejňované a dostupné od 50. let, jsou založené na výzkumech veřejného mínění, které kladou spotřebitelům či podnikatelům otázky týkající se jejich vnímání podnikatelské činnosti a očekávání budoucích příjmů a zaměstnanosti.

Dalším zdrojem váhání je „nejistota“ ohledně hospodářské politiky. Pokud podnikatelé nevědí, jaké regulace, daně nebo v horším případě zestátňování se chystají, mohou propadnout nervozitě. Tento poznatek je starý, ale až donedávna se správně neměřil.


Přečtěte si dřívější polemiku Miroslava Zámečníka s R. Shillerem:

Miroslav Zámečník: Finanční regulace nesou vždy "kouzlo nechtěného"

Robert Shiller: Jak se poprat s další globální finanční krizí


V pracovní studii z roku 2015 vytvořili ekonomové Scott R. Baker, Nicholas Bloom a Steven J. Davis s využitím digitálních zpravodajských archivů indexy nejistoty hospodářské politiky (EPU) pro dvanáct zemí. Šlo o Čínu, Francii, Indii, Itálii, Japonsko, Jižní Koreu, Kanadu, Německo, Rusko, USA, Španělsko a Británii. V dané zemi se za každý měsíc sečetl počet novinových článků, u nichž se současně sešla trojice značek „ekonomika“ (E), „politika“ (P) a „nejistota“ (U).

Autoři studie zjistili, že jejich index EPU ve všech 12 státech předznamenává hospodářskou kontrakci a že v Británii a USA, kde index pokrýval nejdelší období, byly hodnoty EPU během velké hospodářské krize vysoké. Vyvolávají však kontrakce nejistotu, anebo nejistota vyvolává kontrakce? Jelikož víme, že lidé na sebe velmi intenzivně reagují, funguje zřejmě příčinná souvislost oběma směry ve smyčce zpětných vazeb.

Vlivné příběhy

Pokud jde o velkou hospodářskou krizi, člověk si klade otázku, zda vysoký stupeň EPU souvisel se společenskými trendy po excesech 20. let, které přiživily strach z komunismu a ve Spojených státech i obavy z programu New Deal. Klademe si otázku, zda strach z fašistických režimů a z blížící se války prodloužil depresi po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933. Pozornost věnovaná knize Johannese Steela Druhá světová válka, která už v roce 1934 předpověděla tuto událost, naznačuje, že strach z války byl natolik častým tématem diskusí, že vyvolal určitou váhavost. Lidem, kteří prožili první světovou válku, musela představa jejího opakování připadat hrůzostrašná.

Samozřejmě nelze dokázat, zda tyto příběhy či myšlenky skutečně prodloužily krizi. Na druhé straně si ale můžeme být docela jistí, že některé z nich opravdu mají vliv na vnímání hospodářské nejistoty.

Jisté typy příběhů, které kolují dnes a které souvisejí s růstem nacionalismu nebo se strachem z imigrantů, mohou rovněž vést k větší váhavosti. Na hlasování o brexitu ve Velké Británii pohlížel celý svět s mimořádným znepokojením jako na signál politické nestability. Stále četnější výskyt terorismu připojil k tomuto vývoji událostí intenzivní emoční prvek.

Podpoří tyto obavy ekonomickou váhavost natolik, že to přivodí další celosvětovou recesi? Jakákoli odpověď by v tuto chvíli byla ovlivněná náladou a nepřesná. Vzhledem k důležitosti následků bychom však neměli polevit v úvahách, jak tyto obavy ovlivňují ekonomické rozhodování.

Autor je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii pro rok 2013


Nepřehlédněte komentáře o "vykořisťování" mladých starými:

Miroslav Zámečník: obtížné generační hledání

Mohamed A. El­-Erian: Jak ulehčit facebookové generaci


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče