Klub kreslících rváčů

10. června 2013, 00:00 -
10. června 2013, 00:00

Souboj umělců na ostří fixů se z neformální barové akce stal globálním fenoménem. Probíhá ve 35 zemích světa včetně Česka

Potemnělou místnost protínají jen kužely světla namířené na dva soupeře. Stojí obezřetně proti sobě, v žilách jim proudí adrenalin do rytmu bubnů z mixážního pultu. Skandování příznivců jednoho nebo druhého přehlušuje odpočítávání pořadatele. Pak začíná běžet devadesát minut času, na jejichž konci bude jen jeden vítěz.

Taková je atmosféra večera Secret Walls, který proti sobě staví dva ilustrátory. Na to, aby protivníka porazili, jim stačí fantazie. K dispozici mají bílé plátno, fix a černou barvu. O tom, kdo je lepší, rozhodují porotci a hlas lidu. Nebo spíš řev publika měřený decibelometrem. Na poslední takové akci v pražském klubu NoD o konci zápasu mezi libereckým Rotrem a brněnským Slakinglizardem rozhodl hluk za hranicí bolestivosti a blížící se zvuku vzletu tryskového letadla, který má 116 decibelů.

Pro peníze ne „Secret Walls svojí atmosférou připomínají Klub rváčů. Původně mu byly ještě blíž, fungovaly jako tajná mise, konaly se na tajemných a těžko přístupných místech, jako jsou třeba zavřené obchody,“ přibližuje jednu z inspirací akce Viktor Rosinský, který je pořadatelem ilustrátorské ligy v České republice a na Slovensku. Původně bylo téměř nemožné se na „Tajné zdi“ dostat.

I kvůli tomu, že se informace o zápasech šířily jen ústně od pořadatelů nebo účastníků. První taková ilustrátorská bitva proběhla v roce 2006 v malém baru ve východolondýnské čtvrti Shoreditch.

Populární mikroblogovací síť Twitter se tehdy akorát zakládala. Aktuálně největší sociální síť světa Facebook v té době teprve přecházela ze zaměření na školy ke všem uživatelům s e-mailovým účtem. Nyní se díky nim informace o bitvách ilustrátorů šíří rychleji, snáze a mezi více lidí. Co by porušilo jedno z hlavních pravidel v Klubu rváčů, ale „undergroundové“ image ilustrátorské ligy na přitažlivosti neubírá.

„Chtěli jsme uspořádat výstavu, která nebude takovou tou normální procházkou po galerii.

Prvek bitvy jsme zapojili po filmech Klub rváčů a Válečník,“ říká Terry Guy, zakladatel Secret Walls. „Některé hardcorové skupiny nám vyčítají, že z graffiti děláme komerci, ale už jsme odmítli nabídku na 100 tisíc liber od automobilky, která chtěla soutěž,přinášet‘. Dáváme si na to pozor,“ doplňuje.

Undergroundový brand Název akce se také od začátků změnil. Světlo světa liga spatřila jako Secret Wars podle komiksu z roku 1984, kde proti sobě bojují superhrdinové a zločinci z dílny společnosti Marvel. Jméno změnily před loňskou sezonou, protože ilustrátorské války nabraly vskutku globální rozměr. I když se pořadatelé zmínkám o komercionalizaci brání, určitou míru profesionalizace nezapřou.

„Co startovalo jako neformální umělecké hnutí, se rozvinulo v globální značku. Chceme si zachovat jasnou identitu a vyhnout se zmatení, proto proběhlo přejmenování. Když jsme začínali, nikdo netušil, jak se to rozjede. Chtěli jsme poskytnout kreativní platformu pro umělce a jejich zviditelnění, to pořád zůstává naším cílem,“ komentoval rebranding hnutí jeho zakladatel Terry Guy, který je nyní představitelem kreativní agentury Monorex.

Jeho společnost zároveň poskytuje licence pro pořadatele, kteří mají Secret Walls na starost v jednotlivých zemích. Původně londýnská show se nejdříve rozšířila po Británii, aby se s evropskou tour rozjela i na starém kontinentě. Stačilo sedm let a teď ilustrátorská řež probíhá ve zhruba 35 zemích po celém světě.

„Na Secret Walls jsem narazil přes kamaráda v Sydney. Pak jsem je zažil i v Londýně, kde jsem pracoval na Festivalu evropské kultury. Zaujalo mě to svojí atmosférou, kterou jsem chtěl přenést k nám, a kontaktoval jsem Monorex. Zájemců o licenci bylo více, ale chtěli kontakt s člověkem, aby měli jistotu, že se udrží koncept,“ říká Viktor Rosinský, který Secret Walls přivedl do našich končin.

Globalizace mohla sice lehce ubrat původnímu konceptu na drsnosti, ale pravidla zůstávají stejná. Alespoň ta základní. Například se nesmějí používat skici, kresba nanečisto je zakázána. Kreslí se na zeď o velikosti přesahující dva metry čtvereční.

„Tréma před soubojem byla veliká. Měl jsem obavy, protože takový formát byl pro mě premiérou, a navíc většinou tvořím akrylem a tuší. S prvním tahem ale ze mě nervozita spadla,“ přiznává obavy před pražským zápasem Slakinglizard alias Jan Gruml, jehož kresby jsou k vidění například v přehledu Kulturní pecka.

Ne všude jsou pravidla tak přísná jako v originální verzi, kde například soutěžící nesmějí opustit vyhrazený prostor, za to se jim strhávají body. Tak náročné to v tuzemsku není. I u nás ale rozhodují dva porotci a hlas doslova živého publika. Letos už mají všichni možnost zažít to na vlastní kůži v rámci druhého ročníku Secret Walls x Česko.

Všechno je černobílé I Slakinglizard s Rotrem museli při souboji na konci května splnit jedno ze základních pravidel – vždy se kreslí na bílý podklad fixem nebo štětcem se speciální černou akrylovou barvou. To může některé umělce zvyklé vyjadřovat se barvou znervózňovat, ale podle zástupců Secret Walls se tak nejlépe ukáže jejich talent.

Tento přístup si pořadatelé drží, i když jim kvůli tomu vzniká konkurence. Tou je například v Německu vzniklý Paint Club. Účastní se ho stejný typ umělců, souboje jednotlivců nebo týmů probíhají také před živým publikem, ale na akci se jim zadává téma a na kresbu mají hodinu. To Secret Walls dávají o půlhodinu navíc. Těch devadesát minut se ale nenudí ani publikum, ani sami bojovníci.

„Strach, strach, strach. Tak by se daly zhodnotit moje pocity před prvním soubojem. Nikdy jsem se podobné akce nezúčastnil, tak to byla taková studená sprška. Ono hodit něco na plátno o velikosti dva krát dva metry za 90 minut není úplně legrace, navíc když není možnost opravy,“ vzpomíná na svou účast v souboji Lazybastard alias Vojtěch Velický, jehož kresby můžete pravidelně vídat i v týdeníku Euro.

Jako profesionální ilustrátor se Lazybastard účastnil loni prvního ročníku a probojoval se až do čtvrtfinále. Živit se ilustrováním ale není podmínka, člověk nemusí mít vystudovanou uměleckou školu. Zúčastnit se může i samouk. „Přitahujeme každého včetně vytříbených umělců, ale už jsme měli i lidi se záznamem v rejstříku trestů. Jedno finále bylo docela agresivní, trefili mě hozenou lahví,“ vzpomíná Terry Guy.

Přijít prostě může každý, kdo má pocit, že to zvládne. Musí ho jen schválit pořadatelé, kteří si prohlédnou jeho dosavadní práci. Svoje štěstí mohou kreslíři zkusit i v letošním ročníku, do něhož Viktor Rosinský stále přijímá přihlášky. Zatím se ozvalo 60 zájemců a probíhat budou ještě tři základní kola. To nejbližší se koná 28. června, opět v prostorách experimentálního pražského klubu NoD.

Secret Walls už vyrostla konkurence i v Praze. Je jí akce Real Art Wrestling (RAW), kde jsou středobodem technologie. „Maluje“ se na tablety a k dispozici autoři mají grafický software. Výsledek se promítá z tabletu na plátno, které může dvě hodiny sledovat opět živé publikum. Chytit se „Obdivuji ty, co se nebojí podobnou věc vyzkoušet, protože vím, že ne každému umělci se dobře pracuje před publikem. Sám bych to nezvládnul. Až mě překvapilo, jak pozitivně vnímají lidé umění malované naživo. Každému účast doporučuji, čilá atmosféra, divácké emoce, celý koncept za to stojí,“ míní Matúš Kucharovič, jeden z porotců letošního prvního zápasu.

Sám Kucharovič je grafikem, produktovým designérem a provozuje značku Retart. Pod jejími křídly se objevují limitované edice obalů na notebooky, sedel na kola, peněženek nebo třeba longboardů. Funkční produkt je ale hlavně spojen s podobou vytvořenou některým z nadaných umělců. Dává jim tak podobně jako Secret Walls možnost dostat se do povědomí více lidí. A v řadách účastníků ilustrátorských bitev své tvůrce také loví. Pro značku kreslili už například účastníci loňského ročníku Luke Tomski, Ilona Polanská a Ivana Šáteková.

Umožnit soutěžícím spolupráci s různými značkami i firmami je ostatně jedním z cílů „Tajných zdí“. Určitý podíl na vyšším počtu zakázek přiznává Secret Walls i Lazybastard Velický. „Vítěz prvního ročníku získal cenu 30 tisíc korun. Letos se chceme více zaměřit na profesionální podporu kreslířů, proto bude hlavní cenou kontrakt na zakázku se zadáním od našich partnerů,“ tvrdí Viktor Rosinský. Jinak se o partnerech moc zmiňovat nechce, což ostatně odpovídá undergroundové imagi akce. Obejde se bez obrovských transparentů s logy, zvýrazněni jsou spíše ve stylu filmového product placementu. Ostatně plechovky Red Bullu nešlo přehlédnout.

Jinak se pořádání soutěže zaplatí ze vstupného.

Na letošní první kolo byl vstup sto korun a většinou se dostaví mezi 300 až 400 lidmi. Zatím největší účast v Česku byla zhruba 600 návštěvníků, na Slovensku o padesát víc. Ve světě se Secret Walls odehrávaly i před dvěma tisíci zvědavci.

Oproti loňskému roku bude o něco více změn. Letos proběhne místo šestnácti vystoupení v Česku i na Slovensku v každé zemi jen sedm a show nebude cestovat po celé republice, ale soustředí se na Prahu. Účastníci z loňského roku – Vojtěch Velický, Emil Norm a vítěz Vladimír Chalupa – budou navíc 13. června pod pseudonymem Synové Boží reprezentovat Česko na exhibičním turnaji v Londýně.

O mužská prsa „Publikum bylo skvělé a lidem patří můj obdiv, že vydrželi koukat na dva týpky, jak si kreslí,“ komentuje s nadsázkou svou účast v prvním letošním soutěžním kole ilustrátor Rotr alias Malight

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče