Klausovo nespasení pravice

02. září 2013, 00:00 - Pavel Páral
02. září 2013, 00:00

Uklidit pravicové hřiště s rozšlapanými bábovičkami za dva měsíce opravdu nelze

Dilema, které Václav Klaus minulý týden vyřešil racionálním rozhodnutím nekandidovat v předčasných volbách, je jedním z projevů panické krize na pravé části politického spektra. Strach z toho, že dojde k vymazání ODS z politické mapy a TOP 09 nezvládne svou roli rozhodující pravicové síly, vede poměrně logicky k hledání nového silného vůdce a spasitele. A že se hlavy otáčejí k Václavu Klausovi, je rovněž logické, byť z toho mnoha nesmiřitelným kritikům exprezidenta naskakuje kopřivka.

Kritickým problémem pravice však není nedostatek výrazných osobností, ale spíše ideové vyprázdnění a neschopnost reagovat na reálný vývoj u nás doma i v Evropě, formulovat a nabízet alternativní řešení. Pragmatismus uplatňovaný při vládnutí v posledních sedmi letech zadupal tuhle schopnost do bláta. Fiasko penzijní reformy způsobené tím, že šlo o příliš průhledný a nestravitelný kompromis, který si hrál na řešení demografického problému stárnutí populace, je nejkřiklavějším příkladem

Rozpočtová odpovědnost prostě jako heslo pravicové strany pro její tradiční voliče nestačí. A zdaleka přitom nejde o onen často omílaný problém zvyšování daní. Je realitou, že daňová kvóta stoupla poměrně nevýrazně, což i v tomto měřítku je v rozporu s tradičním programem ODS. Na druhou stranu během posledních sedmi let došlo ke zdravému přenosu zátěže z daní přímých na daně nepřímé, což by mělo být vždy základem pravicové daňové politiky a což zde v minulosti nebývalo. Také úlevy pro podnikatelské subjekty a investory byly správným rozhodnutím, leč pravicoví politici dosud nepochopili, že jejich voliči od nich čekají, že budou své postoje jasně a srozumitelně hájit.

Je naprosto nepochopitelné, s jakým ledovým klidem nyní všichni přijímají záměry zastavit zrušení daně z dividend, což naopak Miloš Zeman dobře chápe jako zásadní politikum a oslovuje s ním své voliče, pro které je každý podnikatel zloděj a akcionář dvojnásobný. Zastavení již schváleného zrušení daně z dividend je pro něj volebním tahákem. Socialisté všech odstínů navíc slibují jako předvolební téma snížení DPH na léky, knihy, potraviny. Tedy posun zpět v daňovém mixu.

A druhá strana mlčí. Přitom nižší zdanění kapitálu je snadno obhajitelným opatřením na podporu investic. A hlavně těch soukromých, protože místo aby bohatí lidé své úspory vyváželi do zahraničí vyděšeni voláním po konfiskacích a milionářských daních, investují je do tuzemských firem. Společnosti díky tomu nabídnou nová pracovní místa, což povede ke skutečnému oživení ekonomiky, na rozdíl od Zemanova „proinvestování se z recese“ na účet státního dluhu prostřednictvím korupcí zmanipulovaných investičních projektů bez ekonomické návratnosti.

Rozdíl pravého a levého vidění daní je jedním z ideových základů, na nichž musí stát skutečná politická strana. Je realitou, že v současnosti z toho umí dělat politiku pouze levice, zatímco pravice prokazuje mimořádnou neschopnost. A je také realitou, že momentálně jediným, kdo je napravo tohle schopen srozumitelně a přesvědčivě formulovat, je Václav Klaus – ať se to komu líbí, nebo nelíbí.

Jenže uklidit pravicové hřiště s rozšlapanými bábovičkami za dva měsíce nejde. Klaus rychle pochopil, že nové formulování konzervativní politiky pro Českou republiku vyžaduje poměrně dlouhý čas.

ODS musí projít vnitřní reformou, která vygeneruje nové, ale možná i staronové výrazné osobnosti. Například mezi europoslanci ODS, o nichž česká veřejnost dlouho neslyšela, je pár lidí se schopnostmi i zkušenostmi, s nimiž mohou aspirovat docela vysoko. A parazitické struktury, které pravici tak pokazily pověst, se musejí přicucnout na nové hostitele z druhé části politického spektra.

TOP 09 si musí ujasnit, co bude dělat, až Karel Schwarzenberg odejde na penzi, a malé straničky a hnutí zapomenout na své nadměrné ambice. Potom možná už nebude nikdo Václava Klause na pravici postrádat, protože bude mít silné a věrohodné lídry.

Bude to jak pro Klause, tak pro českou pravici lepší, než kdyby vahou své nepochybně silné osobnosti protlačil do Poslanecké sněmovny nějaké nesourodé obskurní politické uskupení.

O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče