Klasika jede na vinylu

11. července, 00:00 - Pavel Páral
11. července, 00:00

Prague Proms už patří k českému létu, většina koncertů je vyprodaná

Velcí sponzoři jsou vstřícní. Zejména potom, co jsme získali s Enniem Morriconem Oscara, ale hobojistu adoptovat nikdo nechce, říká v rozhovoru pro týdeník Euro Jan Hasenöhrl, trumpetista a šéf Českého národního symfonického orchestru (ČNSO).

* Váš festival Prague Proms je zhruba v polovině. Z čeho máte letos největší radost?

Teď máme za sebou čtyři velké koncerty, které byly vyprodané. Pro lidi se Proms staly součástí léta a chodí. Naposledy jsme hráli v Karlových Varech na festivalu. Pod širým nebem nás poslouchalo čtyřicet tisíc lidí a bylo to úžasné. Vedle Thermalu bylo veliké pódium s třemi promítacími plátny. Lidé stáli všude kolem a poslouchali i z oken okolních domů. Ten samý koncert filmové hudby zopakujeme v Praze 20. července. Navíc jsme přemluvili Libora Peška, aby s námi poprvé v životě dělal filmovou hudbu, s filmovým plátnem nad orchestrem. Když jsme ho přesvědčovali, tak říkal, že je to na něj takové hodně moderní pojetí, ale vzal to a nyní se na ten koncert těší.

Letos jsme během festivalu vydali program na celou sezonu, která začíná Proms a končí posledním abonentním koncertem v květnu v příštím roce. Je tam pětadvacet velkých koncertů.

Letošní rok byl ale pro nás celkově přelomový, protože jsme mohli točit hudbu k filmu Quentina Tarantina Osm hrozných, za niž získal Ennio Morricone Zlatý glóbus a Oscara. Točili jsme v Praze i v Londýně na Abbey Road. Mimochodem nahrávali jsme do vinylu, na váleček, jako v 50. letech. Naši práci ta ocenění pochopitelně posunula do jiného patra a máme teď krásné zakázky.

* Hrajete hudbu z Osmi hrozných i koncertně?

Dvě části hrajeme na zmíněném koncertu Hollywood Night. Na samostatný koncert je to ještě hodně nové. Tak za dva tři roky bude vhodný čas.

* Jak vám Oscar pomohl?

Například jsme posunuli naši spolupráci s hudebním vydavatelstvím Columbia Artists Management a udělali s nimi koncert Franka Zappy, kterým jsme letos otvírali festival. Připravujeme s nimi evropskou pobočku jejich projektu Symphonic Cinema.

Na plátně běží film s textovou linkou a pod ní hraje symfonický orchestr.

Momentálně hledáme vhodný prostor, což není úplně jednoduché. Velká kina pro pět set lidí, jako bývala třeba Alfa na Václavském náměstí, už prostě nejsou. Ale věřím, že nějaký pěkný prostor najdeme. Měli bychom právě formou Symphonic Cinema hrát Tenkrát na Západě s Morriconeho hudbou.

* Chystáte se na další filmy?

Budeme už teď v červenci točit v Praze další Morriconeho film. Režisérem je Giuseppe Tornatore. V této sestavě jsme již dělali film Nejvyšší nabídka s Geoffreym Rushem. A přicházejí nové projekty. Budeme dělat znovu Star Trek, dvouhodinový sestříhaný film v rámci Symphonic Cinema, a budeme přetáčet další filmy, s nimiž budeme jezdit po světě. V Americe jsou dvě firmy, které se perou o tento trh, a my pracujeme pro obě. Strávili jsme v USA čtyři měsíce od ledna do května a absolvovali 80 koncertů, což je docela velká porce.

Kromě toho pro firmu Decca v současnosti točíme třicet nejslavnějších soundtracků Ennia Morriconeho, které si sám oddiriguje. Vyjde to před Vánocemi a považujeme to za velkou čest. Normálně by to dělala Londýnská filharmonie nebo někdo takový.

* Jak pokračuje spolupráce s Liborem Peškem? Má ještě dost sil na vaše koncertování?

Pořád je ve formě. Přichází vždy dokonale připraven a ta hudba z něj sálá. I energie. My jsme s ním v roce 2005 dělali turné v Anglii a hráli jsme Pátou symfonii od Mahlera. Řekli jsme si, že by bylo hezké to natočit, tak jsme to v roce 2006 natočili. A já mu pak říkám, Libore, co kdybychom natočili všech devět symfonií plus Adagio, on se začal smát s tím, že je mu už sedmdesát čtyři. Uplynulo deset let a je to natočené. Není to moc obvyklá věc. Je jen pár desítek dirigentů v historii, kteří měli tohle štěstí. Celý komplet vydáváme nyní na podzim. Vychází to v Japonsku u JVC a myslím, že i pro Libora je to nějaký milník. S Japonci jsme dříve dělali hodně věcí, ale po Fukušimě se odmlčeli a omezili produkci. Nyní se tam ten trh zase zvedá.

* Prodává se hudba na nosičích?

Prodává. A největším překvapením jsou vinyly. Je to neuvěřitelné, ale odbyt vinylových desek je větší než CD. Zatímco CD hudbu si lidé stahují či streamují, vinyl chce mít sběratel doma. Je to sice většinou pět set či tisíc kusů, ale je to zajímavé. Začalo to u rocku a populární hudby a nyní se vydává i klasika. Vyrábí se nová generace gramofonů a prodávají se za dvacet či třicet tisíc. Já jsem sáhl do skříně, vytáhl svůj starý Technics a pořád funguje.

* Jste jediné české symfonické těleso žijící bez státních peněz. Jak to funguje?

Dobře, ale je trochu problém s delším plánovaním. Lidé s našimi akcemi počítají, a my přitom nevíme, zda budeme moci fungovat v současném rozměru za dva roky. Rozpočet máme v posledních letech kolem osmdesáti až sto milionů ročně. Víme, kolik vyděláme na koncertních šňůrách, nahráváních a kolik vynesou vstupenky. To ale samozřejmě nestačí. Padesát až šedesát procent dělá podpora našich sponzorů, kteří s námi uzavírají smlouvy většinou na rok, pak jednáme znovu. Deset až patnáct procent je výnos ze vstupného a zbytek je to, co vyděláme.

* Roste ekonomika, tak by sponzoři mohli být štědřejší, ne?

Poslední dva roky je to opravdu o hodně zajímavější. Velké firmy slyší na kvalitu a tím, že jsme nyní s Morriconem získali Oscara, je to samozřejmě mnohem snazší. Dnes někteří dokonce přicházejí sami. Delší dobu se o nás hezky stará ČEZ, advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný, což jsou velcí znalci a fandové klasické hudby, a hodně nám pomáhá i BigBoard. Máme spoustu malých sponzorů, kteří přinesou třeba jen pět tisíc korun, ale je to moc fajn. V Americe funguje fundraising, kdy každá babička dá každý měsíc pár dolarů a dohromady to zaplatí koncert, ale tady to moc nejde. V Chicagu mají židle v orchestřišti označené jmény sponzorů. Někdo si třeba platí prvního hobojistu.

* Něco jako u nás adopce zvířátek v zoo?

Přesně tak. I my jsme adoptovali geparda, protože jsme v té době zrovna hráli hudbu z filmu Gepard od Viscontiho. Ale u muzikantů to u nás nefunguje.

O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

 Ilustrační foto

Aramco investuje do infrastruktury a projektů osm bilionů

Praha Negrelliho viadukt

Železničáři chtějí opravit Negrelligo viadukt. Cenu odhadují na 1,2 miliardy

 Vlády Česka a Slovenska na společném jednání v Bratislavě

Skončilo zasedání vlád ČR a SR, tématem doprava, brexit i oslavy výročí

Budova banky UniCredit v Římě

UniCredit zvažuje emisi akcií a prodej majetku za 16 miliard eur

Čajka z roku 1977

Galerie: Obrněné limuzíny sovětských pohlavárů slouží v Rusku dodnes

Prezidentská debata nanečisto. Na místech figurantů již brzy zasednou soupeři o post prezidenta USA, Hillary Clintonová a Donald Trump.

Nejsledovanější debata v dějinách: pokoří Trump s Clintonovou Super Bowl?

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče