klapky v Praze

01. září 2014, 00:00 - Petr Horký
01. září 2014, 00:00

Čína postupně vytlačuje USA z pozice největšího filmového trhu a projevuje se to už i v Česku. V létě tu Číňané poprvé natáčeli

Na schodech pražského Rudolfina sedí mladá Asiatka v letních šatech. Tváří se smutně, vedle ní leží sbalený kufr. Ze strany ji snímají kamery. Je srpnové odpoledne a právě tu vzniká jedna z posledních scén čínského romantického filmu nazvaného Jen my víme kde. „Byla v Praze tři měsíce, zamilovala se tady, teď neví, jestli se vrátit do Číny, nebo zůstat, je zmatená. Hodně mladých Číňanů teď takhle jezdí na podobné výlety, je to docela běžná situace,” popisuje mi scénu producent filmu Ťiao Aj-min, se kterým natáčení zpovzdálí pozorujeme.

Pětačtyřicetiletý producent je ostřílený rutinér. Vystudoval malířství, pak šel do reklamy, přes kterou se dostal k filmu. Za posledních sedm let produkoval šest filmů. Nedělá si iluze, že tady vytváří nějaké velké umění.

Zato ale dobře ví, že zamilovaný film natočený v romantických kulisách Prahy vydělá peníze.

„Film točí oblíbená režisérka, všichni ji znají a budou o ní mluvit. Hlavní mužský herec je také velmi populární, je to známý zpěvák, mladí po něm šílí. To už je dobrý začátek. Je lehké na takový film najít peníze. A pak to hlavní – film uvedeme na Valentýna. V Číně je to den, kdy v kinech vždy padají kasovní rekordy. Dokonce více než o Vánocích. Všechny páry půjdou ten večer do kina a na co jiného by šly než na film o zamilovaných,“ popisuje Ťiao Aj-min strategii, se kterou v Číně podle všeho uspěje. Číňany přestal globální trh zajímat Na to lze namítnout, že podobným stylem se přece točí filmy všude na světě: hlavní je sehnat velká jména a zbytek už doladí šikovný marketing. Jenže proč jsou potom americké filmy známé po celém světě, zato po většině těch čínských v Evropě nebo Americe neštěkne pes?

„Čínský filmový trh roste každý rok o třicet procent. Vloni se v Číně natočilo skoro sedm set filmů! Náš trh je nyní největší hned po USA. Před deseti dvaceti lety se hodně našich filmařů snažilo točit filmy pro globální trh a publikum. Hodně lidí v Evropě zná třeba hongkongského režiséra Wong Kar-waie, jenž vyhrál festival v Cannes, nebo čínský historický velkofilm Hrdina. Dnes ale skoro všichni čínští režiséři točí pro obří domácí trh. Ten globální už nás prostě tolik nezajímá. Proto neznáte skoro žádné současné čínské filmy,“ vysvětluje Ťiao Aj-min.

S rozpočtem 300 milionů jüanů (zhruba miliarda korun) je Jen my víme kde podle producenta nadprůměrně drahým filmem.

Přítomnost hvězdné herečky a současně i režisérky Sü Ťing-lej zaručí, že film bude v konkurenci těch ostatních sedmi set filmů uváděných ve stejný rok v Číně do kin úspěšný a vydělá si na sebe. To se podaří jen asi třetiČínské ně filmů. Financovat film je tedy v Číně celkem slušný hazard, do kterého se pouštějí ti největší boháči – především velké developerské firmy.

Tvrdit, že se v Číně netočí artové filmy kvůli špatnému vkusu domácího publika, které dokáže vstřebat jenom komerční trháky natočené podle jednoduchých, osvědčených schémat, ale znamená říci jen část pravdy. Uvádění filmů na čínský trh je proces, který podléhá politickému schvalování různých cenzorských úřadů. Filmy musejí být nejen politicky nezávadné, ale nesmí v nich být ani příliš násilí nebo třeba sex. To je i případ filmu natáčeného v Praze. „Sex tam není. Ale je tam určité erotické napětí.

Vždycky musíme něco vystřihnout, abychom získali povolení film promítat,“ popisuje Ťiao Aj-min.

V Číně se také ročně smí promítnout jen 34 zahraničních filmů, takže domácí filmy nemají příliš velkou konkurenci. To ale neznamená, že se v Číně netočí dobré filmy: třeba film Black Call letos vyhrál cenu na Berlinale a i zmíněná Sü Ťing-lej je držitelkou ceny z festivalu v San Sebastianu. Dobré filmy se v Číně točí, jen je těch spotřebních naprostá většina.

Okamžik Transformers Letos v červenci nastala chvíle, kdy se celý globální průmysl na chvíli zastavil a mlčky se nevěřícně zahleděl do Číny. Hollywoodský kasovní trhák Transformers: Zánik, který líčí boj amerického automechanika proti strojům, v Číně v kinech po pěti dnech od premiéry vydělal více než doma v USA. Transformers ukazují, že v Číně už chodí do kina minimálně stejně lidí jako v USA. „Transformers byli taková zkouška, jestli je ten trh fakt obrovský, jestli to není jenom nějaká fáma,“ myslí si Ťiao Aj-min. A dodává: „Filmový trh se rychle změní. Bude to něco jako nová průmyslová revoluce.“

Že se trh vlivem obrovského čínského publika změní, už si uvědomují mnozí, jenže jak? Transformerům sice v Číně chvíli patřil kasovní rekord, jinak tu ale ve velikosti tržeb dominují filmy z domácí produkce, přičemž deset nejúspěšnějších loni utržilo celkem 5,7 miliardy jüanů (17 miliard korun). Čínská kina zaznamenala loni tržby 21,6 miliardy jüanů (asi 63 miliard korun). Každý den se v Číně otevře deset nových kin, přičemž Číňané platí v kinech podobně vysoké vstupné jako Američané. Předpokládá se, že čínský filmový trh v kasovních tržbách předhoní ten americký během tří až čtyř let. Tedy asi tak ve stejnou dobu, kdy čínská ekonomika podle předpokladů předběhne tu americkou, možná o něco dříve.

Velká americká studia si důležitost Číny uvědomují. Někteří s Číňany zakládají společné podniky po vzoru automobilek, jiní třeba přidávají k filmům určeným pro Čínu dodatečnou stopáž s čínskými herci (Iron Man 3), nebo do těchto filmů umísťují čínské produkty. Čínská studia zase do svých filmů obsazují hollywoodské herce. I zmínění Transformers mají silně čínskou příchuť.

Zůstává otázkou, jak dlouho bude Čína dovážet americké filmy, než si je začne vyrábět sama. Čínské filmy se zatím vyrábějí ve filmových studiích v Pekingu, i to se ale může změnit. Novým Hollywoodem by se mohlo stát město Čching-tao, kde si nejbohatší Číňan Wang Ťien-lin staví obří filmové ateliéry zvané Oriental Metropolis s ambicí udělat z nich novou globální továrnu na sny.

Praha nad Paříž Filmový svět se otřásá, přeskupuje a mění.

Natáčení vůbec prvního čínského filmu v Česku je jen jednou z ozvěn těchto změn.

Takových filmů bude přibývat. Pro Prahu je rozhodně dobrá zpráva, že si čínští filmaři vybrali k natáčení právě ji – že mladá střední vrstva v nejlidnatější zemi světa uvidí, jak vypadá Česko, je k nezaplacení. Hlavní město by se teď zřejmě mělo připravit na příval zamilovaných čínských turistů, až se film na Valentýna promítne. Podobný efekt měl jihokorejský seriál Milenci z Prahy, který kompletně zaplnil letadla ze Soulu do Ruzyně a způsobil, že pro obyvatele této asijské země je Praha po Paříži druhým nejnavštěvovanějším městem.

Podle scénáře se přitom měl film Jen my víme kde odehrávat v Paříži, ale jeden člen štábu náhodou přijel na návštěvu do Prahy a zbytek členů přesvědčil, že film musejí natočit právě tady. „My jsme si řekli: tohle je to, co chceme. Praha je ve filmu Prahou. Nechtěl jsem ji používat, abych napodobil Paříž. Náš film je romantický. Praha má v sobě vůni lásky,“ uzavírá Ťiao Aj-min.

O autorovi| Petr Horký, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče