Kladivo na kritika

18. května 2015, 00:00 - Václav Drchal
18. května 2015, 00:00

Trestný čin pomluvy zdegeneroval. Slouží hlavně k potrestání těch, kteří zkritizují policisty, soudce, politiky či úředníky

Trvalo to dva roky a nebylo to nic příjemného, říká ředitel Transparency International (TI) David Ondráčka. Na mysli má pokus kdysi vlivného senátora (a dnes bezvýznamného poslance) Tomia Okamury o zadupání české pobočky protikorupční organizace do země.

Všechno to začalo v prosinci 2012, kdy TI zveřejnila, že je Okamura prezidentský kandidát s nejméně transparentní kampaní. Pomsta přišla o pár měsíců později. Okamura svolal tiskovou konferenci, na které oznámil, že na základě analýzy hospodaření TI dospěl k závěru, že se dopustila hned několika trestných činů. Zároveň podal trestní oznámení, podnět finančnímu úřadu a žalobu, ve které žádal rozpuštění organizace.

Nejdřív přišel na řadu finanční úřad, který zpětně „proklepl“ hospodaření TI a nic podezřelého nenašel. Policie se věcí zabývala zhruba rok a poté i ona dospěla k názoru, že jde o nesmysl. Nejdéle to trvalo soudu, ale rovněž on na konci letošního března rozhodl, že soukromník podobnou žalobu prostě podat nemůže. „Stále nad vámi visí hrozba a vzadu v hlavě máte takový nepříjemný pocit.

Navíc to stojí peníze, bere to čas a trochu i chuť,“ vzpomíná na tu dobu Ondráčka.

Mlčeti zlato Okamurovo tažení bylo snahou o totální destrukci kritika. Takových případů mnoho není. Kritizovaní se však kritikům dokážou často bránit velmi účinně. Nikdo netvrdí, že k tomu mnohdy nemají dobrý důvod, jde však o to, jakým způsobem se tak děje.

Klasickým kladivem na kritiky je trestní oznámení, nejčastěji pro pomluvu, které má jednu velkou výhodu - nic nestojí. Jen v roce 2013 potrestaly soudy podle statistik ministerstva spravedlnosti za pomluvu celkem 32 lidí, a to většinou podmínkami.

Z ministerských statistik toho ale mnoho poznat nelze, týdeník Euro proto provedl minianalýzu případů pomluvy, které za posledních pět let dospěly k Nejvyššímu soudu. Šlo o celkem 25 případů a z nich plyne, že trestný čin pomluvy dnes z velké části slouží k ochraně představitelů státní moci. V celkem 12 případech (48 procent) byl totiž pomluveným policista, starosta, státní zástupce, soudce či úředník (viz graf).

Hodně na pováženou jsou třeba dva případy, kdy si řidiči stěžovali, že policisté, kteří je chytili při dopravním přestupku, chtěli úplatek. Korupční nabídka se ani v jednom případě neprokázala a oba stěžovatelé za to zaplatili trestem za pomluvu.

Tři měsíce podmíněně dostal například řidič, který si v dubnu 2010 stěžoval v dopise zaslaném řediteli Městské policie v Jablonci nad Nisou na jednání jeho podřízené, která si podle něj chtěla strčit pokutu do kapsy. Dotyčný se oháněl tím, že ve voze seděl s manželkou a oba jsou dosud bezúhonní lidé, jablonecký soud jim však neuvěřil a rozhodl, že policistce svou stížností způsobil těžkou újmu, když „v důsledku této skutečnosti někteří strážníci nechtěli s poškozenou sloužit, aby se nedostali do nějakých problémů (…), přičemž však interním šetřením tato skutečnost (žádost o úplatek - pozn. red.) nebyla prokázána“.

Letos v únoru se Nejvyšší soud předběžně zabýval jiným podobným případem - obžalobou podanou na ženu, která obvinila vedoucí stavebního úřadu v Ostravici z toho, že po ní chtěla bokem 150 tisíc za kolaudaci rodinného domu, přičemž policie zjistila, že ve skutečnosti šlo o dodatečné vyúčtování podané stavební firmou. Tady však rozsudek zatím nepadl.

Zdaleka nejrizikovější profesí je - z hlediska pravděpodobnosti odsouzení za pomluvu - celkem nepřekvapivě novinář. Nejvyšší soud se „mediálními“ případy pomluvy zabýval čtyřikrát. Například kvůli tomu, že televize Prima zmínila jméno místopředsedy brněnského městského soudu Aleše Dufka v souvislosti s tzv. brněnským Toflovým policejním gangem, nebo kvůli zprávě serveru iDnes o soukromém policejním večírku na jedné chatě u Jihlavy, který měl údajně vyvrcholit ztlučením souseda. Server napsal, že „mezi útočníky měl být i vedoucí jihlavského územního odboru Petr Petr“, ovšem Generální inspekce bezpečnostních sborů (ta trestní oznámení na novináře podala) vyšetřování incidentu uzavřela s tím, že Petr byl jen na chatě, ale rvačky se nezúčastnil.

Autor článku Martin Vokáč za to dostal letos v lednu - mezitím byl jeden z oslavujících policistů kvůli napadení souseda skutečně obviněn, ovšem soud ho nakonec osvobodil - přísný desetiměsíční podmíněný trest.

Seznamovací inzerát Nejzákladnější otázkou samozřejmě je, zda pomluvu (a ostatní verbální trestné činy) prostě nezrušit. Koneckonců v řadě států - tradičně v anglosaských zemích, ale třeba i v Arménii, Bosně či na Kypru - se pomluvení brání civilními žalobami. Kritikové namítají, že je pomluva u nás nadužívána a zneužívána, když policii i soudům často stačí, že se neprokáže nějaké tvrzení - třeba o tom, že si dopravní policista řekl o úplatek -, a výsledkem je odsouzení za pomluvu.

Některé další rozsudky působí zbytečně tvrdě. Pětiměsíční podmíněný trest dostal například muž, který se kvůli sporu o prodej auta chtěl pomstít jisté severomoravské servírce a podal jejím jménem falešný seznamovací inzerát. Nebohá žena pak byla „v nejméně 300 případech kontaktována telefonicky a nejméně v 50 případech vyhledána osobně v restauraci, kde pracovala, (…) neznámými muži, kteří jí činili sexuální nabídky a v několika případech ji vulgárně obtěžovali“. Bylo to nepochybně k zbláznění, ale jestli to bylo opravdu na podmínku, je otázka.

Z původního návrhu nového trestního zákoníku, který platí od roku 2010, pomluva vypadla, ovšem poslanci si ji tam zase vrátili. Pro byl například Marek Benda (ODS) nebo socialista Jeroným Tejc, který argumentoval tím, že česká společnost je nevyspělá a civilní soudy pracují pomalu. Názory na trestnost pomluvy jsou nejednotné dodnes. Ústavní soudce Jaroslav Fenyk míní, že je třeba mezi pomluvami rozlišovat, a dodává, že za ty s nejtěžšími následky je trest namístě.

Mezi takové patří různé temné rodinné historie - třeba smyšlené obvinění druhého rodiče ze zneužívání dětí, které vede k dlouhodobému zákazu styku s dětmi. O potrestání si ale třeba říkala i kauza bývalého člena představenstva výrobce střešních tašek KM Beta Františka Kellnera, který kul složité pikle proti předsedovi představenstva firmy Jaroslavu Vogeltanzovi. Nejdřív na něj podal trestní oznámení, na krátkou dobu dosáhl Vogeltanzova trestního stíhání, a když je policie (hned dvakrát) odložila, rozhodl se věc dát do novin. S pomocí PR agentury obcházel jihomoravské redakce s upraveným (Nejvyšší soud píše rovnou o zfalšovaném) usnesením o zahájení stíhání a tvrdil, že je Vogeltanz stále obviněný.

Na rozdíl od impulzivně podaného inzerátu šlo o dobře uvážené jednání, které vyžadovalo soustavnou snahu škodit, a navíc zásah do policejního dokumentu. Dostal za to třicetiměsíční podmíněný trest, když mu do něj soud navíc připočítal podvody s nemocenskou.

Slovutná čest starostenská Civilní soudy začaly v posledních letech přiznávat za urážky na cti citelně vyšší částky než dříve. V prvé řadě se to týká sporů celebrit s bulvárem - po milionu vysoudili například herci Marek Vašut a Tomáš Töpfer. Politikové, policisté ani soudci zatím na tak vysoké satisfakce nedosáhli (šéf teplické ČSSD Petr Benda vysoudil sto tisíc za označení „slavný kmotr“, ale odvolací soud mu je kvůli formální chybě v žalobě sebral), byť žalob na kritiky podávají spoustu.

Primát v tom mají starostové. První žalobu starosty na kritika zaznamenal středočeský soudce Vojtěch Cepl podle svých slov v roce 2007 a v dalších letech jejich počet nebývale narostl. Některé z nich byly relevantní a soud lokálnímu politikovi vyhověl. Většinu jich však zamítl, a to často s tím, že si bez valných důkazů a až příliš okatě chtěli vyřídit účty s kritikem a otrávit mu život.

Modelový je v tomto ohledu případ bývalého starosty Černošic a poslance Aleše Rádla (ODS). Ten podal žalobu na svoji kritičku Danielu Göttelovou, která z celostátního tisku převzala do černošického zpravodaje informaci, že se Rádl podílel na založení akciovky Dalmatin a pak - z pozice starosty - rozhodoval o prodeji obecních pozemků tak, aby na tom Dalmatin vydělal. Rádlovým korunním svědkem měl být místostarosta a akcionář Dalmatinu Michal Jirout, ten však před soudem odmítl odpovědět na klíčové otázky s tím, že by si mohl přivodit trestní stíhání. Tím celá věc skončila a soud žalobu zamítl.

Klasickým kladivem na kritiky je trestní oznámení, nejčastěji pro pomluvu, které má jednu velkou výhodu - nic nestojí. Nejzákladnější otázkou samozřejmě je, zda pomluvu (a ostatní verbální trestné činy) prostě nezrušit.

Dotčení hodnostáři Případy pomluv, kterými se v uplynulých pěti letech zabýval Nejvyšší soud. Graf ukazuje, kdo byl pomluveným.

25 případů celkem

představitel státní moci

12

starosta

2

policista

4

státní zástupce

2

soudce

2

úředník

2

pomluvy kvůli podnikání a konkurenčnímu boji

2

5

pomluvy v rámci rodiny

6

jiné

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče