Keltský tygr vypuštěný z klece

23. prosince 2013, 00:00 - Blahoslav Hruška
23. prosince 2013, 00:00

Irové se zbavili mezinárodní kurately. Zůstaly jim však dluhy a vysoká nezaměstnanost

Irský premiér Enda Kenny není zrovna politikem, který by rád vystupoval na veřejnosti. Ale o třetí adventní neděli z jeho pracovny v dublinské Merrion Street odvysílala veřejnoprávní televize RTÉ děkovný projev. „Chtěl bych vám poděkovat za roli, kterou jste sehráli v uzdravení Irska,“ vzkázal do irských domácností taoiseach, jak se první ministr zeleného ostrova tradičně tituluje. Chválou nešetřil ani ministr financí Michael Noonan, který obyčejné Iry rovnou označil za „hrdiny a hrdinky“ krize.

Poněkud předčasný novoroční projev byl namístě. Právě 15. prosince Irsko po třech letech oficiálně vystoupilo ze záchranného plánu Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie, v jehož rámci dostal finanční krizí těžce zkoušený ostrov pomoc ve výši 67,5 miliardy eur. Důvod k oslavě to byl i v Bruselu.

I když vůbec první zemí, která se dokázala z kurately vyplatit, bylo před dvěma lety Lotyšsko.

Heroické přirovnání a Kennyho poděkování je nicméně namístě. Zatímco banky se podařilo zprivatizovat a posléze znovu postavit na nohy, aby investoři nepřišli zkrátka, irské domácnosti se z naordinované léčebné kúry hned tak nevzpamatují.

Hrdinové bez práce Krize, kterou sám Noonan označil za nejhorší pohromu pro Irsko od hladomoru v letech 1845 až 1852 a jež si vyžádala na milion lidských životů, naplno propukla v roce 2009.

Irsko sehrálo roli hradby, přes kterou se přelila tsunami zpoza oceánu. Kvůli velké provázanosti Irska s americkým kapitálem nejprve smetla trh s nemovitostmi a pak irské banky. Připočteme-li k nim i pobočky zahraničních finančních domů, jako je třeba Bank of Scotland nebo Danske Bank, jejich kumulovanou ztrátu od roku 2008 loni agentura Bloomberg odhadla na 118 miliard eur. Historicky tak šlo o nejdražší bailout v historii, do kterého se kdy nějaký stát pustil. A i když se Irsko napřesrok chystá prodat další podíly ve znárodněných bankách za sedm miliard eur, většina peněz na záchranu bankovního sektoru a splacení mezinárodní pomoci šla z úspor a kapes daňových poplatníků.

Po čtyřech letech od propuknutí krize je situace samotných „hrdinů a hrdinek“ sice mírně optimistická, do éry prudkého vzestupu blahobytu v druhé polovině 90. let má ale daleko. Možná nejlépe je to vidět na nezaměstnanosti. Ta letos v říjnu spadla pod 13 procent, což je čtyřleté minimum. V případě jižních zemí EU by šlo o skvělé číslo. Jenže Irové byli v předkrizové době zvyklí na téměř plnou zaměstnanost, která oscilovala kolem 96 procent.

Ve 3. čtvrtletí letošního roku bylo bez práce stále 283 tisíc Irů. I když v meziročním srovnání přibylo 16 tisíc pracovních míst, na vyrovnání propadu je to málo. Za posledních pět let zmizelo v Irsku čtvrt milionu pracovních míst, z toho 45 tisíc ve veřejném sektoru. A ti, kdož si práci udrželi, se museli uskromnit. Od roku 2008 klesl plat ve veřejné sféře o 170 eur měsíčně. Platy špičkových úředníků spadly až o třetinu. Příkladem šel i premiér Kenny.

Krátce poté, co v roce 2011 vystřídal v úřadě svého předchůdce Briana Cowena, si seškrtal plat o sedm procent. S 200 tisíci eury ročně tak pobírá 12násobek minimální mzdy. Což je mimochodem v tomto srovnání méně než český premiér.

Nezaměstnanost s sebou kromě zvýšené aktivity charitativních organizací přinesla také netradiční formy protestu – třeba několikaměsíční sit-in v továrně na pěnové hmoty Vita Cortex v Corku, kde propuštění zaměstnanci blokovali vjezd do areálu. Především skokový nárůst nezaměstnanosti ale demotivoval Iry v hledání práce. Irsko má v Evropské unii čtvrtý největší poměr nové ztracené generace označované zkratkou NEET (not in education, employment or training). Každý pátý Ir ve věku 15 až 24 let nepracuje, nestuduje ani se dále nevzdělává.

Nadšení pracovat za vysoké platy v dynamicky se rozvíjející zemi kvůli nedostatku příležitostí opadlo. Podle odhadů National Youth Council opustilo Irsko od roku 2009 na 400 tisíc obyvatel, čtvrtina z nich ve věku do 24 let. Celá polovina mladých pak o emigraci za prací letos uvažovala. Kromě tradičních zemí, kam v minulosti Irové ve velkém mířili, jako jsou Spojené státy nebo Velká Británie, roste také popularita vzdálené Austrálie.

Mizejí Poláci i Češi Ne vždy jde v případě migrantů o rodilé Iry. Z ostrova odjelo odhadem několik desítek tisíc Poláků, jejichž komunita se smrskla na 120 tisíc lidí. Většina z nich však zůstala – i když často přežívají na sociálních dávkách nebo si načerno přivydělávají bokem. „Návrat do Polska je často považován za ostudu. Když máte skvělou práci za dobré peníze, těžko se vám přiznává, že jste o ni přišel,“ vysvětluje Justyna Bellová z Queen’s University v Belfastu.

Z někdejší země blahobytu, která byla dávána Česku za příklad země, jež po vstupu do EU v roce 1973 zvládla přechod na vzdělanostní společnost, odjely také stovky Čechů.

Své zastoupení v Irsku zrušila třeba havlíčkobrodská stavební firma Ross, která před pěti lety na ostrově zaměstnávala na 80 montérů a podílela se na hospodářském boomu ve stavebnictví.

Letos poprvé za pět let realitní trh zaznamenal růst, rozestavěné bytové domy a neprodejné luxusní nemovitosti jsou ale třeba v okolí Dublinu vidět téměř všude. Z kdysi výhodných půjček na pořízení bytu či domu se stala velká přítěž. Jen na dlouhodobě nesplácených úvěrech na bydlení dluží Irové bankám 19 miliard eur. Z toho 11 miliard

mělo být splaceno před více než rokem. Každý šestý kredit, z nějž se financuje sen o vlastním bydlení, je kvůli prodlení na hranici platební neschopnosti a hrozí mu, že skončí v kategorii odpadu. Pro srovnání – podíl nesplacených hypoték u nás v letošním prvním pololetí činil 3,3 procenta z celkové sumy úvěrů na bydlení.

Kromě červených firemních triček Ross zmizely i mnohem významnější symboly prosperity. Třeba továrna firmy Dell v Raheenu, která již v roce 2009 přesunula výrobu do levnějšího Polska. Ve stejném roce zkrachovala sklárna Waterford Crystal, založená v roce 1947 českým emigrantem Karlem Bačíkem ze Světlé nad Sázavou. Etapa firemních krachů však ještě zdaleka není u konce. Oborový svaz Drinks Industry Group of Ireland vypočítal, že tradiční puby mizí tempem jedné hospody denně. Odchod z Irska nově plánuje také německý strojírenský gigant Liebherr, čtyři stovky míst hodlá seškrtat v Dublinu Lufthansa.

Mohou za to mimo jiné stále relativně vysoké platy v soukromé sféře, které zahraniční majitelé udrželi i za cenu propouštění. V sektoru IT šly platy dokonce vzhůru. Za poslední čtyři roky vzrostly průměrné hodinové náklady práce z 30,22 na 34,12 eura. Mzdy šroubovaly vzhůru především Spojené státy, pro něž je díky efektivnímu přeskupování daní Irsko dodnes rájem.

Daňový ráj pro Američany Pokud vůbec existuje nějaký vítěz irské krize, jsou to bezpochyby Spojené státy. Jestliže v roce 2000 přinesl průměrný irský zaměstnanec americkým majitelům firmy 144 tisíc dolarů ročně, o devět let později to byl více než čtyřnásobek. Loni pak zisk přepočtený na jednoho zaměstnance vyšplhal na 970 tisíc dolarů. Není divu, že časopis Forbes ve svém prosincovém čísle zařadil Irsko jako jedničku na seznam zemí, kde se nejlépe podniká. Svou evropskou základnu má v Irsku Google, Microsoft a Facebook, také Seagate, jeden z největších výrobců pevných disků, je oficiálně irskou firmou.

Jenže přínos pro samotné Iry je mizivý.

Podle údajů americké obchodní komory vytvořili Američané na ostrově od roku 2007 pouhých 3300 nových míst. Přitom zdaleka

ne všechna byla obsazena Iry. Zvláště Google, který z Irska pokrývá přes půl planety, dá na znalost jiných jazyků, než je angličtina. A s těmi jsou na tom mladí Irové bledě. Jen pět procent z nich se některý z cizích jazyků učí již od základní školy.

Velkým přínosem nejsou Američané ani z pohledu irského eráru. Loňská zpráva, kterou si nechali vypracovat američtí kongresmani, ukazuje, že efektivní daň z příjmu právnických osob, kterou americké firmy v Irsku platí, se pohybuje kolem osmi procent. Ukazuje se, že Irsko je dobrá základna především pro „odklánění“ federálních daní v USA. Irské zákony totiž umožňují zahraničním firmám zůstat bez jasného daňového domicilu a tím optimalizovat zisky, takže na zákonem předepsanou firemní daň ve výši 12,5 procenta ve skutečnosti nikdy nedojde.

Příkladem může být Facebook Ireland.

Ten loni tvořil s 1,8 miliardy eur téměř polovinu obratu celosvětové sociální sítě.

Přesto v Irsku nevykázal žádný zisk před zdaněním. Ještě markantnější je to u firmy Apple, která z irského Corku řídí mimo jiné i svou singapurskou pobočku. Počítačového giganta s nakousnutým jablkem v logu například americký senátor John McCain obvinil, že přes daňový ráj v Irsku loni „propral“ 44 miliard dolarů příjmů z jiných offshorových destinací.

Google i Apple mají ale silný tým právníků, který argumentuje jinými čísly. Američané investovali za posledních pět let v Irsku víc než od druhé světové války. Potíž je v tom, že masivní investice prozatím nejsou vidět. Stejnou rovnici jako IT ostatně nabízí chemický a farmaceutický průmysl. Přestože se objem vývozu této branže od roku 2004 zvýšil o 50 procent, v sektoru pracuje kolem 40 tisíc lidí – stejně jako před krizí.

Platy v IT branži a farmaceutickém průmyslu patří stále k nejlepším v Evropě, celkově se Irové ale výrazně propadli. Měřeno skutečnou individuální spotřebou (AIC) na hlavu, což je parametr, který nerozlišuje, zda za zboží nebo službu platí domácnost, stát nebo nezisková organizace, jsou Irové lehce pod průměrem osmadvacítky a minimálně statisticky chudší než například Italové.

K tomu je nutné vzít v potaz, že Irsko je na živobytí dražší. Cenová hladina je podle tabulek Eurostatu o pětinu vyšší než v Německu a blíží se severským zemím.

Omezená svoboda Irsko tak ze všeho nejvíc připomíná tygra vypuštěného z klece do volného výběhu. Papírově je svobodnější a již není tak pod dohledem, na svobodný běh po krajině to ale nevypadá. Podobně jako v safari je keltský tygr závislý na iniciativě jiných. Hrubý národní produkt, tedy hodnota statků a služeb vyprodukovaných irskými občany, dosahuje jen 80 procent celkového domácího produktu. V případě ostatních zemí EU se přitom oba agregáty liší jen nepatrně. Znamená to jediné – irskou národní ekonomiku dorovnávají nepoměrně vysoké zahraniční investice.

Není to nic nového – národní produkt začal oproti HDP klesat již po vstupu Irska do tehdejšího Evropského společenství. Jenže dokud se o ostrově mluvilo jako o keltském tygrovi, který je příkladem pro společnost založenou na špičkových výrobcích a službách, nikomu to nevadilo. Ale jak je vidět přinejmenším na příkladu daní, začíná být orientace na zahraniční firmy nedostačující. „Hospodářské uzdravení je velmi nejisté, protože je založeno na příliš mnoha externích faktorech,“ domnívá se Ben Torra z University College v Dublinu.

Nic by přitom Irsku nepomohlo tak jako větší využívání malých domácích zdrojů.

To se mu v evropském srovnání stále nedaří. Na tisíc Irů připadá jen 20 malých a středních firem, což je jen polovina evropského průměru. Také struktura podniků do 250 zaměstnanců vypovídá o tom, že se od dob „keltského tygra“ příliš nezměnilo.

Jen sedm procent z nich se v roce 2011 zabývalo výrobou, ostatní spadaly do kolonky služeb. Jako by se Irové stále nemohli zbavit struktury hospodářství z dob „keltonomiky“.

Půjčka, to zní hrdě Zatímco irské hospodářství se ještě bude nějakou dobu vzpamatovávat, Iry samotné žádná „blbá nálada“ nepostihla. S hrdostí sobě vlastní záchranný plán vydávali vždy raději za půjčku. Svědčí o tom i nenápadný, ale důležitý detail. Pár dnů po oznámení bailoutu v listopadu 2010 vystoupil ve veřejnoprávní televizi RTÉ nejen skutečný ministr financí Brian Lenihan, ale i jeho imitátor. Zatímco ten první dostal prostor ve zprávách, druhému byl vyhrazen blok v nejsledovanějším pořadu, v Late Late Show. „Z Evropy jsme vždy dostávali peníze, teď alespoň shrábneme jackpot,“ zavtipkoval imitátor.

Dost možná to byl výrok upřímnější než sdělení, že Irové budou muset nejen jackpot do posledního centu splatit s úroky, ale ještě nějaký ten rok vydržet bez dalších sázek na nový ekonomický zázrak.

Cestou dluhu

Meziroční přírůstek HDP a změna

jeho podílu na vládním dluhu (v %)

HDP/dluh Změna HDP

2007 24,9 5,0

2008 44,2 -2,2

2009 64,4 -6,4

2010 91,2 -1,1

2011 104,1 2,2

2012 117,4 0,2

2013* 124,1 0,3

*odhad

Zdroj: Eurostat, Evropská komise

Chudí příbuzní z EU

Skutečná individuální spotřeba a index cenové hladiny

(EU28 = 100, rok 2012)

Spotřeba Ceny

Německo 123 100

Rakousko 120 110

Velká Británie 114 117

Francie 114 109

Itálie 100 102

Irsko 98 120

Slovensko 73 65

Polsko 73 49

Česko 72 68

EU17 107 103

Zdroj: Eurostat

Méně úředníků, více IT

Vybrané obory irského hospodářství

podle počtu pracovních míst (v tis.)

1.Q/2008 3.Q/2013

Veřejný sektor 417 375

Obchod a prodej 319,6 272,4

Průmysl 285,5 242,5

Zdravotnictví 223,5 242,6

a sociální služby

Stavebnictví 257,7 104,5

Vzdělávání 138,4 146,1

Zemědělství, 118,2 95,4

lesnictví a rybářství

Doprava 94,7 87,8

a skladování

Administrativa 84,3 62,8

Informace 71,9 81,4

a telekomunikace

Zdroj: Nevin Economic Research Institute

Daně letí vzhůru

Vybrané daně a pojištění v letech 2008 a 2013

(v % daň. základu)

2008 2013

DPH 21 23

Daň z příjmu 41 48

fyzických osob*

Daň z příjmu 12,5 12,5

právnických osob

Sociální pojištění 12,8 14,8

Spotřební daň 0,46 0,56

(alkohol) v eurech *nejvyšší daňové pásmo přepočet na pintu 12° piva

Zdroj: Nevin Economic Research Institute, dopočet týdeník Euro

Za poslední pět let zmizelo v Irsku čtvrt milionu pracovních míst, z toho 45 tisíc ve veřejném sektoru. A ti, kdo si práci udrželi, se museli uskromnit. 400 tisíc

obyvatel opustilo Irsko od roku 2009, čtvrtina z nich ve věku do 24 let. Celá polovina mladých pak o emigraci za prací letos uvažovala. Zdroj: National Youth Council

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče