Když to hlava nebere

06. října 2014, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
06. října 2014, 00:00

Neslavné umístění Česka na žebříčku konkurenceschopnosti WEF je plné nelogičností daných pesimismem českých hodnotitelů

Když sestavujete srovnávací žebříček, dopředu víte, že velkou část z těch, které do něj zařadíte, nepotěšíte. A když vycházíte nikoli z „tvrdých dat“, ale ze subjektivních názorů hodnotitelů, platí to dvojnásob.

Týká se to i tak prestižního mezinárodního žebříčku, jaký každoročně sestavuje Světové ekonomické fórum (WEF) a který řadí země podle konkurenceschopnosti. Česko letos po letech poklesů poskočilo v celkovém pořadí o pár míst nahoru. Pozoruhodnější je však podrobný pohled na jednotlivá kritéria. V mnoha ohledech se totiž vzpírají logice.

BULHARSKÁ PROMĚNNÁ Při hlubším ponoru do podkategorií například zjistíme, že česká vláda je údajně sedmá nejefektivnější na světě ve vynakládání veřejných příjmů na poskytování zboží a služeb.

Zároveň jsme ale až osmadevadesátí (ze 144 srovnávaných zemí), pokud jde o „odklánění“ veřejných zdrojů. Navíc, valnou část zboží a služeb obstarává vláda prostřednictvím veřejných zakázek, kde skončila na tragickém 132. místě. Jak je vůbec taková kombinace možná? Není. Buď vynakládáte veřejné peníze na veřejné statky efektivně, anebo kradete. Takže reálně zdaleka nejsme sedmými nejmenšími plýtvači veřejnými zdroji, ale také je absurdní, aby z hlediska manipulace s veřejnými zakázkami bylo třeba Bulharsko o 79 příček nad Českem.

Obdobně legrační je zjištění, že Tádžici a Kazaši přisoudili svým veřejným činitelům o sto čtyři až sto pět příček lepší místo než Češi těm svým z hlediska dodržování „etických standardů“. Jeden den nezávislého pozorování dění v Dušanbe nebo v Astaně by měl stačit k pochopení, že se oba národy strašlivě mýlí; každý v jiném směru. A dál - tíha vládních regulací v Česku je samozřejmě značná, ale určitě není třináctá od konce ze 144 států. Albánie je o sto čtyři příčky nad námi, a jak tam pěkně zametli s ČEZ… A že by regulací posedlá, arbitrární a úplatnou byrokracií proslulá Indie byla o 73 míst nad Českem? To by ten příliv investic vypadal trochu jinak.

Zkrátka, vypovídací schopnost takto postavených mezinárodních srovnání silně kulhá. Češi zjevně nemají smysl pro proporce, jinak by sami sebe museli hodnotit s přihlédnutím k vlastním zkušenostem z jiných zemí, které poznali. Přitom respondenti WEF z řad manažerů a akademiků by měli být velmi zcestovalí. Takhle to vypadá, že se k vyplňování dotazníků podávali velké dávky psychotropních látek, jejichž účinky se národ od národa silně rozcházely. Čechy zjevně uvrhly do stavů hluboké deprese, u jiných navodili veselou, až přehnaně optimistickou špičku.

Šéf evropského odboru WEF Nicholas Davis metodologii žebříčku (přirozeně) hájí. Od tzv. „culture bias“ čili kulturní předpojatosti mají data očistit všechny možné statistické metody. Češi nejsou jediní, komu se nezdá umístění na žebříčku, ale pokud WEF nechce totálně změnit metodologii, nic moc s tím nenadělá. Žebříček konkurenceschopnosti WEF je však užitečný. Dokáže totiž zachytit relativní změnu v sebehodnocení, která určitě naznačuje směr vývoje, přinejmenším v hodnocení respondentů.

SEBEMRSKAČSTVÍ Česko je v žebříčku konkurenceschopnosti WEF v některých kritériích zjevně podhodnocené o několik desítek pozic. Je to dáno zejména jakýmsi „temným okem“, které jsme si vypěstovali nejspíš proto, že jsme před čtvrtstoletím chtěli létat s anděly, ale zvládli jsme se jen vyspat s vlky a vstát s blechami. V celkovém hodnocení bychom si ale zřejmě nepolepšili o víc než deset míst. Jinak řečeno, pohybujeme se někde na hranici třicátého místa a v některých disciplínách, jež přitom budou rozhodovat, docela tápeme. Nicholas Davis na základě osobní zkušenosti kupříkladu poznamenává, že „přes docela zjevnou ambici, a dokonce i snahy soustředit národní zdroje a evropské fondy na inovace nám postavení center excelence a celého ekosystému, který je má obklopovat, činí velké potíže“. Na interdisciplinární spolupráci nejsme zvyklí, nejsme zvyklí fungovat v mezinárodních týmech, máme problémy s jazykem. A nabudit atmosféru soutěže nápadů a myšlenek v kombinaci s rychlým přenosem do aplikací a jejich komercializace, to nám prostě nejde. „Je to hodně těžké, propojit všechny složky do funkčního, spolupracujícího prostředí, ale když se to povede, když spolupráce vyvěrá zespoda a je to organické, jako třeba v Silicon Valley nebo v Izraeli, pak je tempo inovací a komerčních aplikací velmi rychlé,“ říká Davis.

Podle něj je Česko společností těsně před tím posunem do další fáze a jinou perspektivní variantu vývoje ani nemá. „Nedívejte se na Polsko, jak jde dopředu, ale na Finsko, nestrkejte peníze do prodlužování přechodu, protože nikdo si nekoupil prosperitu přes nízkou produktivitu,“ soudí Davis. Dříve bývaly veřejnými statky silnice, právní jistota a vymahatelnost práva, dneska jsou to třeba sítě propojující školy, firemní sféru, výzkum a kapitál. Ty samy o sobě jen tak nevzniknou a vláda jim může výrazně pomoci.

Ačkoli i na úřadech podle Nicholase Davise evidentně existuje snaha nasměrovat peníze na inovační projekty, Česku zjevně dělá velké problémy byrokracie, korupce a nestabilita institucí. „Nemůžete měnit pravidla a daně každou chvíli, potřebujete investovat dlouhodobě a držet kurz,“ radí Davis. Když se bavíme o strukturálních reformách v EU, je Davis přesvědčen, že skutečně fungují, byť náklady v čase výrazně předbíhají; výsledky se pak ale se zpožděním promítají do zlepšeného vnímání fungování státních institucí, jež „vidíme na jižním křídle, ve Španělsku, ale i v Řecku“.

Logicky se nabízí otázka, jak tedy účinně bojovat proti korupci a protlačovat institucionální reformy. Jsou nátlakové akce nevládních organizací typu Rekonstrukce státu čímsi nemístným? „To je úplně normální snaha aktivistů dosáhnout svého cíle, ale napříč velkým spektrem zemí vidíme, že nejde jen o dobře napsanou legislativu, tu má na papíře hodně zemí, zlom však nastane, až budete mít její účinné a nepodjaté vymáhání,“ odpovídá Davis. Pak třeba i Česko v žebříčku konkurenceschopnosti WEF výrazně poskočí dopředu.

Nejde jen o dobře napsanou legislativu, tu má na papíře hodně zemí, ale zlom nastane, až budete mít její účinné a nepodjaté vymáhání.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče