Když chcípne kůň

05. ledna 2015, 00:00 - Václav Drchal
05. ledna 2015, 00:00

Nejkurióznější právní předpis roku 2014 je „kadáverová vyhláška“ ministerstva zemědělství o pohřbívání zvířat v zájmovém chovu

Každý rok projdou Parlamentem desítky zákonů. Vláda, ministerstva a ostatní centrální úřady přidají stovky podzákonných předpisů a obce stvoří tisíce obecně závazných vyhlášek. Všechny tyto normy mají nejrůznější úroveň a váhu. Bez některých paragrafů by to (takřka) nešlo, jiné otravují a ty poslední jsou nejvíc ze všeho k smíchu. Týdeník Euro se ve svém prvním posilvestrovském vydání pokusil ze všech těchto zdrojů vybrat nejkurióznější právní předpisy právě uplynulého roku 2014.

Vítězem se s přehledem stal obvyklý dodavatel bizarností (alespoň tedy z pohledu zhýčkaných obyvatel měst) – ministerstvo zemědělství, a to konkrétně jeho květnová vyhláška o kadáverech, tedy jinak řečeno mršinách, zvířat v zájmovém chovu.

Základní paragraf zdechlinové vyhlášky zní: „Na místo určené pro ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu lze uložit pouze kadáver zvířete v zájmovém chovu, a to na tlecí dobu minimálně deset let.“ Toto místo pak musí být pochopitelně zajištěno proti vniknutí zvířat, „nezaměnitelně označeno s vyznačením data uložení“ a musí být minimálně 50 metrů od sousedního pozemku, 100 metrů od obytného domu a 200 metrů od vodního zdroje.

Podřízení ministra Mariana Jurečky ovšem neváhali do paragrafového znění přibalit i jednu prastarou hrobnickou moudrost – velkou mrtvolu do malé díry nenacpeš, ovšem nikdy nekopej víc, než musíš, neboli „velikost výkopu musí odpovídat velikosti těla ukládaného kadáveru zvířete v zájmovém chovu“.

Poslední paragraf vyhlášky se týká koní, kteří mají – jak se zdá - výsady i po smrti: „Místo zahrabání kadáveru koně v zájmovém chovu na vlastním pozemku musí být po dobu stanovenou veterinárním zákonem čitelně označeno údaji o tom, že se jedná o zahrabání kadáveru koně, a datu tohoto zahrabání. Označení musí odolat nepříznivým povětrnostním vlivům.“ Jen škoda, že se úředníci nepokusili redefinovat samotná zvířata. Na tomto poli tak nejspíš navždy zůstane nepokořena pamětihodná vyhláška ministerstva zemědělství z roku 2010 o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, která mimo jiné určila, že „prasetem se rozumí zvíře druhu prase“.

Dvacet centimetrů Zvláštní cenu za otravné hnidopišství si vydobylo ministerstvo dopravy za spolupachatelství Evropské unie díky únorové vyhlášce, kterou se mění devatenáct let stará norma o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách.

Změn přinesla plavební vyhláška opravdu mnoho, ovšem většina z nich je prakticky nepostřehnutelná. Jmenujme proto tři přece jen viditelnější. Tak zaprvé „vnější okraje palub a bočních palub musí být nově vybaveny zábradlím s výškou nejméně 0,90 metru“, zatímco až doposud stačilo zábradlí sedmdesáticentimetrové. Na lodi musí být nyní rovněž uschován návod k palubnímu jeřábu a povinné jsou také další dvě ocelové a nehořlavé nádoby – jedna na splašky a druhá na „jiný zaolejovaný nebo mastný odpad“.

Čestné uznání v soutěži o nejbrilantnější definici minulého roku pak míří na ministerstvo průmyslu a obchodu, které spolu s Českým báňským úřadem dokázalo zaškatulkovat (v rámci červnové vyhlášky o bezpečnostních a technických požadavcích na zacházení s pyrotechnickými výrobky) i něco tak nekonečně proměnlivého a barvitého, jako je ohňostroj.

Posuďte sami: „Ohňostrojem se rozumí současné nebo v krátkém časovém sledu následující odpalování pyrotechnických výrobků (následuje zásadní, ale pro naše účely nezajímavý výčet kategorií, tříd a podtříd pyrotechniky) k produkci tepla, světla, zvuku, plynu, kouře nebo kombinace těchto efektů pomocí samoudržujících se exotermických chemických reakcí, pokud celková čistá hmotnost výbušných látek obsažených ve všech takto odpalovaných pyrotechnických výrobcích jedním provozovatelem přesahuje 10 kilogramů za 24 hodin na území jedné obce.“

Kuriozit se loni urodilo skutečně dost. Rok 2014 se přesto z čistě statistického hlediska zapíše do dějin jako rok, kdy se spíše vládlo a na vymýšlení ptákovin (myšleno různých podzákonných norem) nebyl čas. Svědčí o tom loňská Sbírka zákonů, která těsně před koncem roku měla pouhých 368 položek (jde o 70 zákonů, zbytek tvoří různá nařízení vlády, ministerské vyhlášky či důležité nálezy Ústavního soudu), což je od konce 90. let zdaleka nejlepší výsledek. Jen pro srovnání, předloni měla Sbírka zákonů 476 položek, a rok předtím dokonce 505. Méně než čtyři stovky předpisů (konkrétně 393) obsahovala sbírka naposledy v roce 2007.

Vodítko je když… Vraťme se ale k definicím a k neodbytné touze úředníků je tvořit. Přímými nástupci Haškova plukovníka Bedřicha Krause von Zillergut stiženého vysvětlovací mánií („Cesta, u které po obou stranách jsou příkopy, nazývá se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to příkop?

Příkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohloubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?“) jsou dnes nepochybně tvůrci obecních vyhlášek. Buďme však spravedliví. Obce a menší města nezaměstnávají na rozdíl od ministerstev a centrálních úřadů kohorty právníků, a své vyhlášky proto někdy „stloukají“ dle nejrůznějších vzorů doslova na koleni. A jaká by to byla vyhláška bez pěkné definice?

Pozoruhodná je v tomto ohledu například loňská obecně závazná vyhláška obce Staňkovice na Lounsku o „systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a systému nakládání se stavebním odpadem“, která svůj raison d’etre definuje takto: „Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.“

Podobně encyklopedisticky se projevili rovněž radní z východočeských Kvasin, kteří v tamní obecně závazné vyhlášce o pravidlech pro pohyb psů na veřejných prostranstvích neváhali definovat vodítko na psa: „Vodítko je mechanický prostředek uzpůsobený k vedení psa, který umožňuje ovládání pohybu psa.“ Jen škoda, že se Kvasinští nepokusili vysvětlit, co je to psí náhubek. Tento poklesek naštěstí napravili jejich kolegové v Jablonci nad Nisou, kteří jej definovali následovně, jako „prostředek uzpůsobený k zajištění tlamy psa či jiného zvířete v zájmovém chovu“.

Psí definice bývají zábavné každý rok, s politováním je však nutno přiznat, že žádná z loňských vyhlášek se v tomto specifickém oboru normotvorby ani zdaleka nepřiblížila k zhruba deset let starému výkonu jedné malé obce, která se rozhodla regulovat volný pohyb zvířat. Zákon to tenkrát dovoloval pouze u psů. „Pro účely této vyhlášky se psem rozumí i kočka, prase, kůň a ocelot – protože nějaký člověk v obci choval ocelota,“ popsal v roce 2011 Lidovým novinám legendární vyhlášku právník Petr Prokop z ministerstva vnitra, který má dohled nad obecní tvorbou práva na starost.

Hlavně nevolejte o pomoc Kromě prostých definic psích vodítek a náhubků však existují i definice jiné - daleko košatější, které se snaží roztodivné nehezké lidské činnosti popsat tak vyčerpávajícím způsobem, aby sítem zákazů a příkazů neproklouzla ani myš. Dokonalou popisností a neobyčejnou vynalézavostí vyniká především loňská obecně závazná vyhláška Klášterce nad Ohří „o opatřeních k omezení činností narušujících veřejný pořádek“.

Pokud by to někdo nevěděl, tak nabízení sexuálních služeb lze odborně definovat takto: „Hlasové projevy, posunky a celkové chování osob, ze kterého se lze důvodně domnívat, že směřuje k nabídce sexuálních služeb za úplatu, kterými se rozumí různé erotické praktiky mezi osobami různého či stejného pohlaví, vedoucí bezprostředně k uspokojení sexuálních potřeb.“

Ještě povedenější je zákaz žebrání (to je povoleno jen studentům vybírajícím na poslední zvonění, členům řeholních řádů či autorizovaným spolupracovníkům veřejných sbírek) neboli činnosti „spočívající v prosbě o osobní dar, a to pasivní nebo aktivní formou, tj. například polehávání, klečení, posedávání, postávání či popocházení na frekventovaném místě, vytváření gest s cílem vzbudit soucit u kolemjdoucích osob nebo jejich oslovování za účelem získání hmotného daru“.

Jedna rada na závěr. Nikdy v Klášterci nevolejte o pomoc – mohli byste vzbudit soucit.

1 Sex a žebrání. Klášterec nad Ohří zakázal (mimo jiné) žebrání a nabízení sexuálních služeb, které definoval jako „hlasové projevy, posunky a celkové chování osob, ze kterého se lze důvodně domnívat, že směřuje k nabídce sexuálních služeb za úplatu, kterými se rozumí různé erotické praktiky mezi osobami různého či stejného pohlaví, vedoucí bezprostředně k uspokojení sexuálních potřeb“. 2 Zábradlí. Ministerstvo dopravy zvedlo výšku zábradlí „vnějších okrajů palub“ říčních lodí o 20 centimetrů. 3 Jak pohřbít koně. Ministerstvo zemědělství poučilo všechny zvířecí hrobníky, že velkou mrtvolu do malé díry nenacpou, ale je zbytečné kopat příliš. 4 Ohňostroj. Ministerstvo průmyslu stanovilo, že ohňostroj je „odpalování pyrotechnických výrobků k produkci tepla, světla, zvuku, plynu, kouře nebo kombinace těchto efektů pomocí samoudržujících se exotermických chemických reakcí…“. 5 Vodítko. Radní z Kvasin si odhlasovali, že psí vodítko je „mechanický prostředek uzpůsobený k vedení psa, který umožňuje ovládání pohybu psa“.

Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče