Kdopak by se padesátníka bál

16. června 2014, 00:00 - LENKA ČERNÁ
16. června 2014, 00:00

Firmy při pracovních pohovorech mnohdy nedoceňují přednosti starších uchazečů

Představte si, že se rozhodujete o přijetí nového uchazeče o práci ve své firmě a lámete si hlavu nad tím, koho vybrat. Při pracovním pohovoru jste si vytipovali dva favority a oba na vás působili jako vhodní kandidáti. Tomu prvnímu je osmadvacet let, tomu druhému je lehce přes padesát. Koho byste si vybrali?

Pokud je vaším favoritem první uchazeč, zkuste se nad celou situací ještě jednou zamyslet.

Jste totiž možná trochu zbrklí. Vážně jste zvážili všechny plusy a minusy potenciálních uchazečů?

Přijmout zaměstnance staršího padesáti let není tak špatný nápad, zvláště v případě, pokud se při pohovoru jevil v porovnání s mladším uchazečem jako stejně schopný. Že podle vás půjde brzy do důchodu? Kdyby našemu imaginárnímu uchazeči bylo skutečně čerstvých 50 let a narodil by se například v březnu 1964, víte, odkdy by mohl pobírat starobní důchod? Až od května 2028! A to v případě, že by se jednalo o ženu se dvěma dětmi. Pokud by to byl muž, měl by nárok na důchod o trochu později, v lednu 2029. Což se v našem imaginárním případě rovná dalším čtrnácti letům práce. A ruku na srdce – kdo z vás očekává, že ve stejné pozici vydrží déle než tři, pět či deset let?

ABSENCE SEBEVĚDOMÍ Problém starší generace u pracovních pohovorů často vězí úplně někde jinde, než je otázka věku: nedokáže se prodat a mnohdy má malé sebevědomí kvůli ztrátě předchozí práce. Pošramocená sebedůvěra se přitom v pokročilém věku spravuje mnohem hůře, což dokládají i statistiky Úřadu práce. Koncem roku 2013 byla více než čtvrtina (přesně 27,2 procenta) evidovaných uchazečů o zaměstnání starších 50 let. Pokud to porovnáme se začátkem milénia, jedná se o téměř sedmdesátiprocentní nárůst (v roce 2000 to bylo jen 16,2 procenta).

Vraťme se však k finálnímu zamyšlení nad přijetím našich smyšlených uchazečů. Vy byste vážně nechtěli svůj tým posílit o člověka, který je loajální a nemá tendenci po několika letech opouštět pracovní místo, protože se poohlíží po něčem lepším? Opravdu byste si nechali ujít možnost zaměstnat uchazeče, který má mnohdy větší chuť do práce než mladší kolegové, je tedy ochoten více pracovat a nemusí z práce hned pospíchat domů za rodinou? Každý personalista prostě musí křičet: „Ne!“ Pak tedy logicky musel práci dostat padesátník, protože výše uvedené byly jeho přednosti.

A to není vše. Velkým plusem starších ročníků jsou zkušenosti. Pokud v životopise vidíte, že daný uchazeč neměnil zaměstnání jako na běžícím páse, měli byste opravdu zpozornět. Pravděpodobně před vámi sedí kandidát, který za svou letitou kariéru musel čelit řadě krizových situací a učinil nejedno těžké rozhodnutí.

A i kdyby některé z nich bylo špatné, myslíte, že se z toho nepoučil? Jestli poté dál pracoval pro stejnou společnost, pravděpodobně stejnou chybu neopakoval.

Co se pracovní stránky týče, bývají starší kandidáti nejen zkušenější, ale zároveň si dokážou dosadit věci do souvislostí lépe než jejich mladší kolegové. Mnohdy bývají i pečlivější, neboť vědí, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem leckdy vězí v naprostých detailech.

GENERAČNÍ TANDEMY Zkušenosti starších pracovníků se proto dají využít ve prospěch celého týmu a potažmo i firmy. V tuzemských podnicích například spustil Úřad práce podporu generační výměny skrze takzvané generační tandemy. Tato spolupráce spočívá ve sdílení pracovního místa zaměstnancem, který bude mít do tří let nárok na starobní důchod, a firemním nováčkem do 30 let věku či matkou nebo otcem vracejícími se do pracovního procesu z rodičovské dovolené. Sdílení letitých zkušeností a mladického elánu může přinést zajímavé nápady a pozměnit zažité firemní stereotypy v pozitivním slova smyslu.

Bez ohledu na pracovní zkušenosti mají starší uchazeči obvykle ještě jednu neocenitelnou přednost: snahu vycházet se svými kolegy co nejlépe. Prožitá léta se totiž odrážejí nejen v pracovní, ale i osobní rovině. Získaný nadhled, trpělivost a schopnost empatie jsou klíčovými prvky, díky nimž jsou padesátníci dobrými týmovými hráči.

Tak jak jste na tom teď, změnily tyto argument váš názor a přiklonili byste se raději k přijetí druhého uchazeče?

Já jsem to tak při výběru své asistentky už dávno udělala. A musím se přiznat, že vzájemný, téměř generační rozdíl nijak nepociťuji.

Naopak, velmi si cením toho, že naše Valerie dokáže jednat s rozmyslem a umí použít vhodné slovo ve chvíli, kdy to já i moji kolegové potřebujeme nejvíce.

O autorovi| LENKA ČERNÁ, výkonná ředitelka Annonce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče