Kdo je tady ředitel?

30. května, 00:00 - Petr Weikert
30. května, 00:00

Rodina sporně převzatých firem má nový přírůstek. Prodej Ticketstreamu řeší soudy

Na tohle představení je dobré koupit si vstupenku. Společností Ticketstream, jedním z největších tuzemských prodejců lístků, zmítá spor o převzetí majoritního podílu. Bývalý jednatel a zakladatel firmy se snaží nedávnou transakci zvrátit.

To, co zažívá Ticketstream, je vlastně „jen“ obchodní spor v jedné firmě. V podstatě totožný scénář se však může opakovat i jinde. Vše začalo tím, že zakladatel Ticketstreamu Andrej Konstantinov prodal většinu firmy investorovi, aby získal kapitál. To je velmi obvyklý způsob rozjezdu podnikání.

Andrej Konstantinov pochází z Moskvy, v Česku žije dvacet let. Ticketstream založil v roce 2002. „Chtěl jsem mít společnost budoucnosti. Jako první v Evropě jsme použili e-ticket, přišli jsme i se spoustou dalších novinek,“ vyjmenovává. Firma dnes patří k největším v oboru. Má třísetmilionový obrat, prodala desítky milionů vstupenek, její systém má půl milionu registrovaných uživatelů a za rok 2015 se stala skokanem českého internetu. Několikrát se dostala i k prodeji lístků na olympijské hry.

Šedesát procent v Ticketstreamu patřilo offshorovému fondu European Renaissance Capital II se sídlem v USA. Na řízení rmy se nijak výrazně nepodílel, v čele firmy seděl její zakladatel a čtyřicetiprocentní vlastník Konstantinov. „Když jsem jim na poradě představoval vize firmy, většinou začali do čtvrt hodiny spát,“ popisuje zapojení fondu. Celkem nedávno ale šéfové zjevně procitli OE a rozhodli se, že podíl prodají.

Další fázi tohoto příběhu už bude rozplétat soud. Podle Andreje Konstantinova mu společenská smlouva zajišťovala předkupní právo na podíl fondu. „Sjednané předkupní právo je klíčovým ujednáním společenské smlouvy, které má chránit menšinové společníky, aby nikdy neztratili ve společnosti vliv. V opačném případě je to ve skutečnosti krádež aktiv partnerů,“ říká zakladatel firmy.

Fond si smlouvu zjevně vykládá trochu jinak. V Česku zaregistroval dceřinou společnost Protix, s. r. o., a převedl na ni svůj podíl v Ticketstreamu. Samo o sobě to ničemu neodporuje, byl to ale první krok k prodeji třetí straně, který Andrej Konstantinov napadá. „Došlo k porušení práv ostatních akcionářů a k prodeji podílu mimo zákon,“ zlobí se. Zda oprávněně, je před rozhodnutím soudu předčasné říkat.

O podíl ale měl prý zájem. „Avizoval jsem, že to není jednoduchý krok, že je těžké najít investora. Oni ale začali hledat kupce kdekoli.

Nechovali se jako partneři,“ popisuje.

Tady do hry vstupuje nový majitel Ticketstreamu, společnost Six Dots. Do její rodiny mimochodem spadají vstupenkové portály Ticketon a Bohemia Ticket. Six Dots koupila sto procent Protixu a tím ovládla Ticket stream. „Transakce proběhla naprosto standardně. “ádných důsledků se opravdu neobáváme,“ říká Viktor Mastník, ředitel skupireport ny. Spor prý však může jeho rmu před obchodními partnery poškodit, proto o něm hovoří jen opatrně.

“ALOBA NA DRUHOU

Po změně majitelů podílu proběhla valná hromada, odvolala zakladatele a jednatele Konstantinova, a ten tak přišel o vliv na rmu. Řídit ji začali noví většinoví vlastníci, Viktor Mastník se stal jednatelem Ticketstreamu. Zakladatel pochopitelně zuřil. „Ticketstream byl napaden konkurentem, který získal přístup k bankovním účtům a statkům společnosti,“ říká.

Andrej Konstatinov má ještě jednu teorii.

Naznačuje, že firma Six Dots za podíl v Ticketstreamu zaplatila právě penězi vstupenkové firmy, když se k nim po vstupu dostala. Své tvrzení ovšem nijak nedokazuje a Viktor Mastník ho rezolutně popírá. „To je nařčení hraničící s pomluvou a absolutní nepravda. Peníze, které jsme zaplatili, byly z vlastních zdrojů Six Dots poskytnutých ještě před podpisem smlouvy do notářské úschovy,“ vysvětluje.

Soudy už vydaly několik předběžných opatření. Míří na obě strany. Andrej Konstantinov chce zneplatnit usnesení valné hromady, která do vedení Ticketstreamu jmenovala Viktora Mastníka. Pražský městský soud kvůli tomu uložil Ticketstreamu, aby se zdržel právního jednání prostřednictvím nového jednatele. Konstantinov také dosáhl žalobou na určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu v Ticketstreamu toho, že předběžným opatřením nesmí společnost Protix vykonávat práva společníka v Ticketstreamu.

Andrej Konstantinov se ale také musí zdržet výkonu práv společníka, jak mu v jiném předběžném opatření na návrh protistrany řekl soud. „To, že se snaží vylepšit svůj mediální obraz před rozhodnutím soudu, je jeho věc, ale svědčí to o tom, že svou pozici vnímá jako nedobrou,“ komentuje Viktor Mastník.

JDE TO I BEZ ŠÉFA

Bývalý jednatel má stále čtyřicet procent rmy. Prodat je nechce, prý jsou bezcenná.

S novým vedením Ticketstreamu komunikuje jen přes právníky a obává se o budoucnost společnosti, již založil. Upozorňuje na to, že pokud nastanou chyby v softwaru, noví majitelé si s tím nebudou umět poradit. „Také vůbec nevím, jestli probíhají platby, když pan jednatel nemůže jednat,“ říká.

Podle nových šéfů jsou obavy zbytečné.

Software funguje už půl roku i bez přítomnosti zakladatele firmy a svým klientům prý Ticketstream platí. „Běžného chodu a spolupráce s partnery se tento spor vůbec nedotýká. Za první čtyři měsíce jsme dokonce vyrostli o třicet procent oproti loňsku,“ říká nový jednatel. Předběžná opatření prý komplikují dlouhodobý strategický rozvoj případné rozsáhlejší investice, a proto podal odvolání proti předběžnému opatření. „Do té doby je těžké něco komentovat,“ říká.

KDYŽ JDE DO TUHÉHO

Převod firmy přes dceřinou společnost, jako ten v případě Ticketstreamu, je jen jedním ze způsobů získávání nových akvizic, které zpravidla končívají před soudem. Další obvyklou metodou je oslabit firmu insolvenčním řízením, aby bylo snazší její převzetí nebo došlo k její likvidaci. Takový případ se objevil vloni.

Byl jasnější než příběh Ticketstreamu, skoro vystřižený z ma ánské učebnice devadesátých let. Společnost Hormen, výrobce svítidel, čelila nařčení z neproplacených směnek rmě Telepike, za níž stál jednatel Daniel Tázler s bydlištěm na radnici v Sedlčanech OE podle výrobců svítidel nastrčený bílý kůň. Později se ukázalo, že jeho jméno guruje i v dalších insolvenčních návrzích na firmy z oboru OE Halla a Trevos. Vedle rmy Telepike se o peníze hlásily i další společnosti zastoupené jednateli z východní Evropy a Balkánu.

Lidé z oboru za tím vidí konkurenční boj a přisuzují ho chystané zakázce na stavbu linky D pražského metra. Trevos čelil navíc pokusu o krádež akcií pomocí zfalšované smlouvy. Hormen nakonec uspěl po více než roce soudních tahanic. Vloni na podzim Městský soud v Praze insolvenční návrh zamítl. Majitelé se ale už tehdy obávali dalších oslabujících nájezdů.

O jednu ze svých firem přišel i majitel společnosti Brano Group Pavel Juříček. Po zkušenostech s českou justicí, která ho prý nedokázala ochránit před insolvenční mafií, odstěhoval sídlo svého holdingu do Nizozemska.

Problém Pavla Juříčka se jmenoval Mora OE Top. Firmě nejprve půjčil, protože však nereport INSOLVENCÍ PROTI PLATBÁM

Existuje i další způsob, jak firmu připravit na „příchod nového majitele“ nebo ji poškodit. Stačí k tomu starý dobrý trik, podání návrhu na insolvenci. Rozhodující není, zda se podaří firmu do insolvence dostat, ale délka procesu, v němž se o takovém opatření rozhoduje.

Firma totiž nemůže od data podání insolvenčního návrhu hradit některé své závazky, třeba platit dodavatelům, a to ji může velmi zásadně poškodit. Jako příklad lze uvést insolvenční návrh na firmu Vítkovice Power Engineering.

„Byl podán šikanózní insolvenční návrh pro pohledávky, které buď nejsou platně postoupené, nebo nejsou po splatnosti, nebo dokonce ani nejsou pohledávkami za touto společností,“ konstatovala mluvčí firmy Eva Kijonková. I takový návrh má právní důsledky, insolvenční zákon neumožňuje hradit závazky před datem podání návrhu na insolvenci, v případě Vítkovic je to 29. duben. „Což je zjevně další možný cíl navrhovatele OE poškodit dodavatele a narušit dodávky pro společnost tak, aby nastaly komplikace v plnění zakázek, ze kterých má mít firma v krátké době tržby,“ tvrdí Kijonková. splácela, získal podle smlouvy většinový podíl. Ukázaly se ale potíže. Původní majitelé vedli své obchody s Ruskem přes firmu z Gibraltaru, u níž se jaksi „zasekly“ peníze od zákazníků. To ovšem nebyl hlavní problém. Stal se jím nečekaný platební příkaz na 17,5 milionu korun. Mora údajně ručila za úvěr jednoho z někdejších vlastníků. Pohledávka byla přinejmenším sporná, protože o záruce nerozhodla valná hromada Mora OE Topu.

Pak přišla exekuce, zablokované účty a rma na sebe musela podat návrh na insolvenci.

Mezi Juříčkem a insolvenčním správcem se brzy rozhořely spory o to, co má být zahrnuto v konkurzní podstatě, a také o údajně vymyšlené pohledávky věřitelů. Juříček zkoušel nechat správce odvolat, ale soud na návrh nepřistoupil. Správce pak vyhlásil dražbu majetku firmy, zejména strojů nutných k výrobě. Firma poté přestala vyrábět.

V tuzemsku se Pavel Juříček, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy, stal neoficiálním ombudsmanem napadených rem. Případů podobných tomu, jaký zažil on, je prý v Česku několik desítek a on sám tento trend nazývá „novou vlnou privatizace“.

Šedesát procent v Ticketstreamu patřilo offshorovému fondu European Renaissance Capital II se sídlem v USA. Na řízení se nijak výrazně nepodílel, v čele firmy dál seděl její zakladatel Konstantinov. O jednu ze svých firem přišel i majitel společnosti Brano Group Pavel Juříček. Po zkušenostech s českou justicí, která ho prý nedokázala ochránit před insolvenční mafií, odstěhoval sídlo svého holdingu do Nizozemska.

KDYŽ VYMYŠLENÉ ÚČETNICTVÍ NEVADÍ Na internetovém obchodu Cerstvakava.cz zaujaly Michala Jirka silné řeči v propagačních materiálech. „Ve stylu, že pokud jste nepili naši kávu, tak jste žádnou kávu nepili, a podobně. Na první schůzce mi člověk, co to prodával, kávu připravil a já byl hrozně nadšený. Ty texty nelhaly. Opravdu to tak bylo. Líbilo se mi, že jsem netušil, že káva může takhle chutnat,“ vybavuje si podnikatel, dříve specializovaný na nákup stagnujících internetových obchodů, které rozjel a následně se ziskem prodal. Takto se celkem úspěšně živil, dokud v srpnu 2009 nenarazil. Zpočátku přitom všechno vypadalo slibně. Původní majitel e-shopu zaměřeného na kávu vykazoval měsíční čistý zisk šedesát tisíc, web prodával za 300 tisíc korun. Jenomže to byl podvod. Místo slušného výdělku byl projekt ve ztrátě 25 tisíc měsíčně. Obchod měl špatně nastavené marže. Nakupoval za pět set, prodával za pět set deset korun. Konkurenceschopná cena se přitom pohybovala kolem čtyř set korun.

A vrcholem bylo, že před prodejem si původní majitel nechal od svých zákazníků zaplatit předem a nic nedodal. „Z hlediska zákona je to jeho závazek a já to nemusel řešit. Na druhé straně zákazníci, kterým se to stalo, vyhrožovali špatnými recenzemi, takže jsem raději zboží nakoupil a dodal ho,“ říká Michal Jirek.

S bývalým majitelem se chtěl vypořádat právní cestou, advokáti a soudní znalci ale přišli s překvapivým závěrem. „Dozvěděl jsem se, že předchozí vlastník vůbec nedělal účetnictví. Vytvořil si úplně fiktivní ve chvíli, kdy mi to prodával, aby mi nějakým způsobem doložil příjmy. Závěr advokátky byl ten, že když neexistuje opravdové účetnictví, nemůžeme toho člověka žalovat, že ho zfalšoval,“ vysvětluje dnes už klidně Michal Jirek. Podle něj šlo o jasný podvod, ale velmi špatně by se dokládal. Soud by se pravděpodobně táhl léta. Jirek se rozhodl čas využít produktivněji než ve společnosti právníků. „Stál jsem před rozhodnutím, jestli když jsem v tom utopil šíleně peněz, to mám hodit celé za hlavu, nebo to zkusit nakopnout. Což je asi první věc, která mě na tom chytla. Dal jsem do toho více peněz a úsilí, než jsem čekal. Postupem času mě i ta káva začala strašně bavit. Teď to vnímám, že to není byznys, ale něco, s čím si můžu každý den hrát. Baví mě to,“ shrnuje podnikatel.

O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

Královská jachta Britannia

Slavná Britannia může po 20 letech znovu na moře. Jako „plující ambasáda“

Praha  Karl-Heinz Strauss

Porr postavil první kompostárnu v Praze

Donald Trump a Hillary Clintonová během svého prvního prezidentského klání.

Předpověděli brexit. Teď odepisují Hillary

 Spam - ilustrační foto

Oko za oko. Se spamery se nejlépe vypořádá robot

 Nicolas Sarkozy

Sarkozy by se pokusil zvrátit brexit novou smlouvou o EU

Uber - označení nástupní plochy v americkém Portlandu

Uber chce globálně rozvážet jídlo. Vstoupí do více než dvacítky zemí

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče