Kde sebere vztek

24. května, 00:00 - DANIEL GROS
24. května, 00:00

Názor, že za současnou vlnu populismu může globalizace, při bližším pohledu neobstojí

Na obou stranách Atlantiku je na vzestupu levicový i pravicový populismus.

Ve Spojených státech je jeho nejviditelnějším nositelem Donald Trump, předpokládaný prezidentský kandidát Republikánské strany. V Evropě existuje řada odnoží – od španělské levicové strany Podemos až po pravicovou francouzskou Národní frontu – jimž je společný odpor ke středovým stranám a establishmentu obecně. Čím lze vysvětlit tuto sílící revoltu voličů vůči zavedeným pořádkům

Převažující názor říká, že rostoucí populismus představuje vzpouru „těch, kdo prodělali na globalizaci“. Podle této logiky uskutečnili vedoucí představitelé v USA a v Evropě řadu kol liberalizace obchodu, čímž vyprázdnili domácí výrobní základnu a snížili dostupnost dobře placených míst pro málo kvali‘ ­ kované zaměstnance, kteří teď mají na výběr mezi dlouhodobou nezaměstnaností a podřadnými pozicemi v sektoru služeb. A protože už toho mají plné zuby, odmítají zavedené strany, které podle nich stojí v čele tohoto „projektu elit“.

Toto vysvětlení by se na první pohled mohlo zdát přesvědčivé. Koneckonců je pravda, že globalizace zásadně proměnila ekonomiky a přesunula málo kvali‘ kovaná pracovní místa do rozvojového světa – kterýžto argument populisté nikdy neopomenou zdůraznit.

VZDĚLÁNÍ A PRÁCE

Dosažené vzdělání navíc silně koreluje s příjmy a výkonem na trhu práce. Téměř všude na světě platí, že lidé s vysokoškolským diplomem budou nezaměstnaní s mnohem nižší pravděpodobností než lidé bez středoškolského vzdělání. V Evropě existuje u vysokoškoláků v průměru třikrát vyšší pravděpodobnost nalezení pracovního místa než u lidí, kteří nedokončili střední školu. A mezi zaměstnanými pobírají lidé s univerzitním vzděláním mnohem vyšší mzdy než jejich méně vzdělaní kolegové.

Kdyby však tyto faktory vysvětlovaly vzestup populismu, pak by se musely v posledních několika letech zintenzivnit a situace a vyhlídky málo kvali‘ kovaných zaměstnanců by se zhoršovaly rychleji než v případě jejich kvali‘ kovaných protějšků. A to se jednoduše neděje, zejména v Evropě.

Vyšší vzdělání poskytuje značné výhody na trhu práce už dlouho. Podle dostupných dat je „mzdová prémie“ pro zaměstnance v povoláních vyžadujících vysokou úroveň vzdělanosti v posledních deseti letech v Evropě zhruba konstantní. V některých zemích se sice zvýšila (Německo a Itálie), v jiných ale klesla (Francie, Španělsko a Velká Británie).

Také rozdíl v míře zaměstnanosti mezi vysoce a méně vzdělanými zůstává relativně neměnný, a méně vzdělaní lidé se dokonce v posledních letech mírně dotáhli.

A posledním hřebíčkem do rakve vysvětlení, že vzestup populismu v Evropě souvisí s globalizací, je skutečnost, že podíl málo kvali‘ kovaných zaměstnanců (tedy těch, kteří nemají ukončené středoškolské vzdělání) rychle klesá. Na přelomu století byl počet málo kvali‘ kovaných zaměstnanců o více než polovinu vyšší než počet absolventů univerzit. Dnes absolventi univerzit nad málo kvali‘ kovanými zaměstnanci téměř převažují; podle výše popsané logiky by se tedy měl podíl voličů podporujících strany zaměřené proti globalizaci snižovat.

SEVER A JIH

Jednoznačné ekonomické vysvětlení složitého politického jevu je jistě lákavé. Taková vysvětlení však málokdy bývají přesná. Vzestup populismu v Evropě není výjimkou.

Vezměme si situaci v Rakousku. Tamní ekonomika je poměrně silná a opírá se o jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě.

Přesto se Norbertu Hoferovi, lídrovi pravicové populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ), podařilo minulý měsíc v prvním kole prezidentských voleb porazit konkurenty z obou středových zavedených stran. Hoferovým hlavním tématem bylo přistěhovalectví. Přitažlivost Hoferovy protipřistěhovalecké rétoriky je výmluvná a odráží širší trend vyskytující se v celé severní Evropě.

Naproti tomu v jihoevropských zemích jsou populistické ekonomické argumenty vlivem přetrvávajícího dopadu krize eura mnohem silnější. Proto se tam největší podpoře těší levicové populistické strany slibující například daňové úlevy pro špatně placené zaměstnance. Nejextrémnějším případem je levicová řecká strana Syriza, která se loni dopracovala k volebnímu vítězství díky slibům, že ukončí úsporná opatření. Jakmile se dostala k moci, musela samozřejmě ze své rétoriky ubrat a přizpůsobit své plány realitě.

Označovat vzestup populismu v Evropě za vzpouru těch, kdo prodělali na globalizaci, není jen zjednodušující, ale přímo zavádějící. Máme­li omezit vzestup potenciálně nebezpečných politických sil v Evropě, musíme pochopit, co je skutečně jejich hnacím motorem. I kdyby bylo vysvětlení složitější, než se nám líbí.

Jednoznačné ekonomické vysvětlení složitého politického jevu je jistě lákavé. Taková vysvětlení však málokdy bývají přesná.

O autorovi| DANIEL GROS, je ředitelem Centra pro studia evropské politiky

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče