Každé jitro překvapení

06. října 2014, 00:00 - PETR HOLEC
06. října 2014, 00:00

Nenápadná restaurace v Semicích nabízí dost důvodů, proč jet za jídlem z Prahy právě tam

Semice, obec ležící nějakých 20 kilometrů východně od Prahy, nejsou úplně místem, kde byste čekali špičkovou gastronomii. Ne že by snad trpěly nedostatkem kvalitních surovin, spíš naopak - nacházejí se v úrodné polabské rovině, obklopují je rozlehlé skleníky i pole a tradičně žijí hlavně z pěstování zeleniny a ze zemědělství obecně. Spíš jde o to, že když Semicemi projíždíte autem, nepřehlédnete, že stále žijí víc stylem televizních Chalupářů než současnou haute cuisine. K dennímu chlebu pořád patří několikapatrový hliníkový ešus zavěšený na řídítkách starého bicyklu.

MEZI POLI Pak ale zahnete k moderním tenisovým kurtům, které zde uprostřed polí vystavěla místní rodina Pokorných, jimž patří i zdejší největší zemědělské družstvo Bramko, a najednou stojíte v tmavém patiu restaurace Na Jitrách. Jméno podnik zdědil po někdejším názvu tohoto místa; jitro bývala plošná míra, již oráč zoral od rána do soumraku, tedy za jedno jitro. Dnes už tu orají rychleji, ostatně Semice bývají nonstop plné traktorů. V útulné budově s krbem, tmavým dřevěným elegantním nábytkem, holými cihlovými sloupy a skleněnou přízemní stěnou namířenou západně, takže si zde večer užijete i barevné západy slunce, přesto jako by se čas aspoň na chvíli zastavil. Sednete si ven, zahledíte se do polí kolem a uvidíte…

Třeba exministryni Karolínu Peake, jak si na udici z jezírka loví rybu. Ano, restauraci Na Jitrách, kam tradičně jezdí jíst a pít víno především bohatší lidé z Prahy, Mladé Boleslavi a dalších přilehlých měst, si poslední dobou oblíbili i herci a poslanci. (Ti často v nemanželském ženském doprovodu. Řekněme, že zde prostě čerpají zpětnou vazbu od ženského elektorátu.) Přitom skvělý podnik vůbec není drahý, přinejmenším na Prahu: polévku pořídíte za 49 korun, nejdražší hlavní chod za necelých 300 a lahev Brunello di Montalcino, nechcete-li pít moravské víno, stojí necelých 1100 korun. Možná i proto restaurace občas slouží také jako kantýna zaměstnancům družstva Bramko, to prý když jim doma nikdo neuvaří.

KAŽDÝ DEN JINAK Moderní a kreativní interpretace středoevropské gastronomie s důrazem na výběr čerstvých surovin obměňovaných podle sezony - tak se definuje sama restaurace. Tento univerzální marketingový popis jako by si dnes, kdy se tolik zajímáme o bezbolestnou smrt zvířat, která jíme, a trápíme si srdce lokálností, vzájemně kradly všechny podniky. Čerstvý, sezonní, lokální. Málokterá slova se proměnila v bezobsažné reklamní sdělení jako právě tahle.

Ke škodě restaurace Na Jitrách, jež ve všední dny otvírá až v pět hodin odpoledne. Zaprvé skutečně zpracovává zeleninu vypěstovanou na polích okolo a zadruhé má i vlastní chov některých ryb či drůbeže. Navíc každý den obměňuje menu, přinejmenším částečně; co se který den zrovna vaří, zjistíte až ráno na Facebooku. Menu sice bývá poměrně krátké, zato ale dostatečně pestré, včetně dezertů: v den mé návštěvy například šest hlavních chodů z těstovin a vepřového, hovězího, telecího i kuřecího masa. A také několik předkrmů za 69 korun, například kachní prsa se salátem Waldorf nebo různé ryby jako matesy, cejna a lososa.

Volím kachnu a ptám se servírky na červené rozlévané víno. Podobně jako jídelní menu totiž restaurace nemá ani vinný lístek nekonečný, ale spíš pečlivě vybraný. Kromě ryzlinku z oblasti německé Mosely, francouzských vín nebo třeba toskánského brunella nabízí především produkci malých moravských vinařů, kteří dokázali setřást prokletí komunistické produkce patoků a dělají pitelná vína. Za chvíli přede mnou stojí sklenka Frankovky 2006 od Stanislava Málka. Víno je možná zbytečně podchlazené, jinak ale dobré - přinejmenším na moravské červené.

Vůbec nic ovšem nelze vytknout francouzské hudbě, která v restauraci hraje. Kdyby všechny tuzemské restaurace pouštěly jazzovou, bluesovou nebo šansonovou nabídku amerického internetového rádia, byli bychom určitě šťastnější národ než se stupidním řevem Rudy z Ostravy.

Dojem z místa kazí snad jen placatá televize zavěšená na zdi. Televize prostě do dobré restaurace nepatří, tečka. Ostatně major Zeman dávno vyšel i na DVD. Od personálu slyším, že sem na fotbal občas chodí místní, kteří si kvůli prostorovému požitku na zdi spustí i velké plátno. Prý ale šetří hosty a rezervují si celou restauraci.

KAFE MÍSTO IMUNITY Kachní prso je elegantně servírované na bílém obdélníkovém talíři. Jemné tenké plátky narůžovělého masa výborně chutnají, a navíc se i dobře doplní s vyzrálejší starší frankovkou, která je neničí trpkostí ani kyselostí.

Jestli je vše v pořádku, se osobně přichází přesvědčit i šéfkuchař podniku Tomáš Reisinger. Je brzy vpodvečer a restaurace, jinak plná, je ještě téměř prázdná, takže má na exkurzi čas. „Vaříme impulzivně. Vždycky navaříme, co zrovna máme, a hned to prodáme. Děláme i křepelky, králíky nebo perličky,“ vysvětluje mi sympatický šéfkuchař. Jako hlavní chod mi hned doporučuje telecí hřbet na liškách za 225 korun.

Reisinger ví o masu své. Na steaky například nekupuje módní české hovězí, protože dobře ví, že se na ně mnohem víc hodí americká plemena krav, jejichž maso je prorostlejší.

„To telecí beru z nedalekého chovu, na něj nepotřebujeme dovoz. Většinu toho sice vyvážejí, občas na nich ale něco vyškemrám,“ popisuje současnou domácí situaci v produkci masa. Pro šéfkuchaře není neobvyklé, když narazí na české maso, ovšem zabalené a naporcované třeba v Nizozemsku, odkud se k nám vrací. Samozřejmě s tučnou přirážkou.

Hřbet sice není tak jemný jako třeba svíčková, i tak je ale krásně šťavnatý. Vysoké kusy masa jsou uvnitř udělané jemně do růžova a s liškami chutnají delikátně. Je jen škoda, že Češi stále upřednostňují fádní kuřecí a vepřové maso, takže mnohé restaurace na telecí buď úplně rezignují, nebo vaří z druhořadého masa.

Jídlo je tak dobré, že by byl hřích neoslavit se druhou sklenkou vína. Když ji objednávám, připomene mi mladá servírka, že jsem přijel autem. Ptám se, jak dilema řeší poslanci, známí alkoholoví delikventi. Odpovědí mi je úsměv. A po dojedení také vynikající silné espreso, přesně jak má být. Není sice tak účinné jako poslanecká imunita, zase ale lépe chutná. Č

HODNOCENÍ příjemný interiér i kuřácké venkovní patio denní menu nepředražený vinný lístek omezená otvírací doba NA JITRÁCH Semice 346, 289 17 Semice tel.: 601 550 580 e-mail: recepce@najitrach.cz www.najitrach.cz Otevírací doba St-Pá 17.00-22.00 So 12.00-15.00, 17.00-22.00 Ne od 17.00 (podle rezervací) Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. VÝBĚR Z JÍDELNÍHO LÍSTKU Co se který den zrovna vaří, zjistíte aktuální den ráno na internetu.

O autorovi| PETR HOLEC holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče