Každá prohra dobrá

11. února 2013, 00:00 - Blahoslav Hruška
11. února 2013, 00:00

S žalobami na nepřípustnost poplatků se v Německu roztrhl pytel. Banky ale kličkují

Když si německý důchodce Klaus Seelig bral loni hypotéku od Deutsche Bank, tiše největší banku v zemi proklínal.

Jako poplatek za poskytnutí úvěru zaplatil finančníkům 3448 eur. Jenže Seelig není jen obyčejný penzista, ale právník s téměř padesátiletou praxí. A tak si podle něj vyděračské praktiky nenechal líbit. Sedl k počítači a poslal do berlínské pobočky banky dopis. Odvolal se v něm na osm předchozích rozsudků vrchních soudů, které tento celkem běžně uplatňovaný poplatek ve výši jednoho až 3,5 procenta z úvěru vyhodnotily jako nepřípustné převádění interního rizika banky na bedra klientů.

Deutsche Bank ale zareagovala briskně a Seeligovi napsala, že se klidně může soudit. Což také právník udělal. A i když k okresnímu soudu do württemberského Schorndorfu, poblíž něhož Seelig žije, přiletěl loni v listopadu berlínský advokát banky, stěžovatel nakonec při uhájil. Deutsche Bank musí zaplatit soudní výlohy i sporný poplatek včetně příslušných úroků z prodlení. Zatím ovšem nepravomocně. „Divím se tomu, že Deutsche Bank moje požadavky zamítla a raději šla k soudu,“ svěřil se Seelig novinářům.

Pro finanční ústavy to ale má svou logiku.

Osm zmiňovaných rozsudků v podobných kauzách žalující straně spíše situaci znesnadní. Pokud pře neskončí u Spolkového soudu (Bundesgerichtshof), tedy nejvyšší instance, budou judikáty vrchních soudů pouze vodítkem, nikoli závazným předpisem.

„To je součástí taktiky. Banky budou tvrdit, že nejvyšší soud ještě nerozhodl, a tak nevědí, na čem jsou,“ říká Andrea Heyerová ze Saského centra na ochranu spotřebitelů.

Paradoxně by tak bylo nejlepší, kdyby některý klient s bankou prohrál a kauzu hnal až do Karlsruhe, kde Spolkový soud sídlí. Tomu se ale banky vyhýbají. Například Sparkasse v saském Chemnitzu loni stáhla své odvolání proti rozsudku vrchního zemského soudu v Drážďanech jen několik dní předtím, než měl kauzu projednat Spolkový soud. Pravděpodobně nechtěla dostat do úzkých jiné ústavy ze skupiny Sparkasse, které jsou právně nezávislými jednotkami. Stejný manévr zvolila banka Santander, která se v Německu specializuje právě na půjčky.

Spor o jedno euro V Karlsruhe předloni skončila jiná pře - tentokrát o pouhé jedno euro měsíčně. Tolik chtěla po klientovi jistá nejmenovaná banka za vedení úvěrového účtu. Spolkový soud rozhodl, že takový poplatek je nezákonný, a to i když se banka odvolává na své všeobecné obchodní podmínky, s nimiž klient souhlasí. A stvrdil to podpisem. „Poplatek za vedení účtu neslouží jako úhrada smluvního vztahu ani jako náhrada za dodatečné služby banky. Ta vede úvěrové konto výlučně za účelem svého účetnictví,“ napsali v červnu 2011 v rozsudku soudci z Karlsruhe. Jinými slovy, konto zřízené k půjčce se nedá obsluhovat, nelze z něj peníze vybírat ani převádět. Na rozdíl od běžného účtu, kde si každá banka může poplatky sama stanovit, finanční ústavy splácení úvěru na přidělené číslo účtu nesmějí zpoplatňovat měsíční sazbou.

Rozsudek ale zmiňuje jen spotřebitelské úvěry. U hypoték je situace složitější. I tam si nicméně naštvaní němečtí klienti leccos vymohli. Již v roce 2001 zrušil Spolkový soud poplatek za souhlas s vymazáním zástavního práva z katastru nemovitostí. Opět s tím, že se nejedná o skutečně vynaložené náklady navíc, protože pro banku je to jen záležitost jednoho razítka. Vrchní zemský soud v Düsseldorfu zase v roce 2009 napadl poplatky za interní odhady nemovitostí a odměny pro smluvní odhadce za návštěvu pozemku, domu nebo bytu, který klient zastavuje. Jestli se rozsudek dá analogicky uplatnit i na situaci, kdy má klient povinnost odhad do banky dodat a ta mu pouze doporučí někoho ze svého seznamu, ale dosud vyřešené není. Bankéři pod tlakem To však neznamená, že by banky z roztříštěných judikátů mohly těžit donekonečna.

Tlak veřejnosti je stále silnější a klienti se nebojí ozvat, byť jde jen o položky v řádu několika eur. Nejjednodušší cesta je zkusit se s finančním ústavem domluvit napřímo. Spotřebitelské svazy například nabízejí již dva roky na svých webových stránkách ke stažení předtištěné formuláře s citacemi z platných rozsudků nižších soudů. Pokud se najde dostatek klientů, kteří svou banku soustředěným tlakem vybudí k činnosti, může to pomoci. Bez soudu vrací poplatky například mnichovská Stadtsparkasse, Deutsche Kreditbank nebo finanční ústavy velkých automobilek: BMW Bank a Volkswagen Bank. „Pozorujeme, že sevřený šik bank, které odmítají cokoli rušit, se začíná bortit,“ říká Heyerová.

Pravým důvodem toho, že banky své sveřepé hájení poplatků začínají ve velkém prohrávat, je ale zájem advokátů vydělat si. Zatímco před pěti lety bylo těžké najít právníka, který by šel do sporu s bankou kvůli často i několika eurům navíc za nesmyslně naúčtované, a navíc sporné služby, dnes se s právními kancelářemi zastupujícími klienty proti finančníkům roztrhl pytel. Například hesenský právník Wolfgang Benedikt-Jansen zastupuje asi tisícovku klientů, ve 150 případech již podal žalobu k soudu.

Také Guido Lenné, majitel stejnojmenné právní kanceláře, si na nedostatek zájmu nemůže stěžovat. „Vedeme více než 700 kauz.

Vynášení rozsudků ve prospěch klientů je fakt, který se nedá zastavit,“ konstatuje. Několik stovek lidí zastupuje také Metaclaims, i když v tomto případě nejde o žádnou právní kancelář. Brémská společnost se specializuje na odkup pohledávek - byť s tím, že soud je nakonec nemusí uznat. Projekt Metaclaims funguje na principu hromadné žaloby, kterou jinak německé občanské právo (ostatně stejně jako české) nezná. Na základě postoupení pohledávek už brémská firma zažalovala ve Frankfurtu nad Mohanem Deutsche Bank a v Düsseldorfu Targobank.

Guido Lenné si nemyslí, že by firma Metaclaims byla konkurencí. Koneckonců jim jde o stejnou věc, která pomůže společné taktice - čím více bude judikatury, tím větší je šance, že další soudci nebudou vymýšlet nic nového a použijí některé ze zdůvodnění svých kolegů. I na tsunami žalob ale banky vymyslely právní kličku, jak navracení poplatků alespoň oddálit. Kromě toho, že kauzy neženou k vyšším instancím a raději se rozsudku podřídí, jen aby se nestal precedentem v celém Německu, se k pohledávkám klientů jednoduše přihlásí. „Rozsudek na základě uznání nároku neobsahuje zdůvodnění. V jiných kauzách je tedy nepoužitelný,“ vysvětluje Lenné. EU za férový ceník Naději vkládají rozzlobení klienti také do Bruselu. Ten se sice nechystá centrálně některé poplatky rušit, apeluje ale na banky, aby alespoň zveřejňovaly transparentní ceníky. Zatímco cestovní kanceláře už nesmějí lákat na nižší ceny a pod čarou si drobným písmem připočítat palivový příplatek, banky skutečnou cenu za svůj produkt odhalují málokdy. „Poplatky jsou účtovány netransparentně, klienti nevědí, za co je platí, a často za ně dostávají službu, kterou si ani sami nepřejí,“ napsal loni v dopise velkým evropským bankám Michel Barnier, eurokomisař pro vnitřní trh.

Nakonec jsou klienti vždy těmi, kdo tahá za kratší konec provazu. Až se budou muset banky podobně jako cestovky obejít bez triku s palivovým příplatkem, klientům to naúčtují jinak. Třeba vyšším úrokem. A na něj jsou soudy krátké. Nejen ty německé, které chrání spořivé Davidy před nenasytnými Goliáši.

Blýská se i nad Tatrou Předloňského rozsudku německého Spolkového soudu si dobře všimli i slovenští právníci. Pro několik prvních odvážlivců připravili žádost o navrácení poplatků a klíčové pasáže z Karlsruhe v ní ocitovali. Banky se ale ohánějí souhlasem klienta při podpisu smlouvy a o dobrovolném vracení nechtějí nic slyšet. Jiná cesta než ta soudní u našich východních sousedů zatím neexistuje. Slovensko přitom mělo nakročeno k revoluční změně. Opoziční SDKÚ loni na podzim předložila návrh novely občanského zákoníku, který by poplatky za vedení úvěrového účtu výslovně zakázal. Vládní Smer ho ale na poslední chvíli nepodpořil. Prý nešlo o „koncepční řešení“ a věc musí ještě zanalyzovat ministerstvo financí. Důvod je ale zřejmě prozaičtější - vláda premiéra Roberta Fica loni v létě uvalila bankovní daň ve výši 0,4 procenta na veškeré vklady v bankách. Tedy nejen na firemní účty jako doposud. A vzhledem k tomu, že v roce 2011 slovenské banky vybraly na poplatcích 122 milionů eur, nechtěl si to s nimi Ficův kabinet ještě více rozházet. Vzrůstající tlak na zrušení poplatků i tak působí ve prospěch klientů. Již šest slovenských bank nabízí v rámci konkurenčního boje úvěr s nulovou sazbou za vedení účtu. Tedy alespoň pro vybrané kreditní produkty.

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče