Katalánsko-řecký příběh

03. prosince 2012, 00:00 - Johanna Grohová
03. prosince 2012, 00:00

euroglosa

Řecko bylo minulý týden opět „zachráněno“. Věřitelé umožní snazší splácení a země příští měsíc dostane zablokovaných 34,4 miliardy eur, které potřebuje jako životodárnou injekci před bankrotem. Ve volbách v Katalánsku zase posbírali většinu tamní separatisté. Neuspěli sice výrazněji než v minulosti, přesto je zřejmé, že obyvatele nejbohatší části Španělska čím dál méně těší dotovat chudší regiony a zároveň se podvolovat škrtům naordinovaným z centra.

Obě na první pohled nesouvisející události mají společný jmenovatel v eurokrizi, která rozkližuje nejen samotnou Evropskou unii, ale přiživuje i debatu o soudržnosti některých států. A to navzdory skutečnosti, že unijní zástupci ujišťují, že EU z krize vyjde posílena.

Důvody, proč některé regiony v Evropě touží po nezávislosti, nejsou totožné. Důležitou roli obvykle hraje silná kulturní identita a historické souvislosti. S výjimkou Skotska jde také často o ekonomicky silný region. Katalánsko, Jižní Tyrolsko či Flandry, všechny tyto oblasti ze svých daní podporují ekonomicky slabší části státu, jehož jsou součástí. A přerozdělování se jim čím dál více zajídá.

Zajímavé je, že zatímco řada oblastí se chce osamostatnit, v Evropské unii, která národní suverenitu čím dál více oslabuje, chtějí naopak zůstat. „Nebylo

by pochopitelné, aby zemi, jako je Katalánsko – plnící závazky člena EU a čistého přispěvatele do rozpočtu – Evropská unie vyčlenila. To by nebylo vůbec logické,“ řekl ještě před volbami katalánský politik a vůdce separatistů Artur Mas.

Jenže členství v EU a eurozóně není nic automatického. Nové státy by nejspíše musely projít martyriem vyjednávání o podmínkách vstupu, a to může trvat roky. Navíc přijetí nových členů musejí jednomyslně schválit všechny členské země. Můžeme se snadno domýšlet, jak by se na nezávislé Katalánsko dívala taková španělská vláda.

Situace se navíc nemusí vyvinout podle plánu některých eurooptimistů, kteří vidí v rozdrobení národních států cestu k silnější federativní unii složené z mnoha regionů. Jak jsme viděli v případě Řecka, všechny předchozí záchranné balíčky jen oheň zmírnily, nikoli uhasily. A sílící nacionalismus – ať ve vztahu k EU, či vůči centrální vládě – jen tak neodezní.

O autorovi| Johanna Grohová, spolupracovnice redakce, Brusel

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče