Karel už (ne)nese čaj

12. října 2015, 00:00 - PETR HOLEC
12. října 2015, 00:00

TOP 09 Miroslava Kalouska nemá před blížícím se sjezdem nic, čím by v příštích volbách dokázala voliče zaujmout

Začínala to být nedůstojná agonie. Ani vyšší kádry TOP 09 moc netušily, jestli jejich partaj i dál povede Karel Schwarzenberg, Miroslav Kalousek, nebo něčí duch. A taky jestli vůbec letos proběhne volební sněm, který strana podobně odkládala hned po svém vzniku. Někteří její členové proto začali potají živit vlastní naděje na nejvyšší post, který byl vždy automaticky obsazen.

Poslanci z jiných politických stran i veřejnost pro změnu žertovali o tom, jak rychle stárnoucí „fíkový list“ a hlavní volební magnet Miroslava Kalouska stále častěji úplně nevede ani sám sebe, natož aby vedl ještě nedávno vládní stranu. Líbivý vtip o knížeti, co si zdřímne, zatímco ostatní politici melou nesmysly, přestal být vtipem. Kníže jako by totiž dřímal skoro pořád.

Začátkem října se konečně vyjasnilo: sedm asedmdesátiletý Schwarzenberg zabil dvě mouchy jednou ranou, když oznámil, že na sněmu TOP 09 v listopadu už nebude kandidovat na předsedu. Ve sněmovních volbách v roce 2017 ale zůstane jejím volebním lídrem v Praze. Strana dvou mužů, jejichž vedoucí role se často výrazně překrývaly, se tak ocitla v nebezpečné situaci: kníže jednou nohou odchází, Kalousek se bojí vlastního reputačního stínu a za nimi velké prázdno. A každý ví, že s Helenou Langšádlovou v čele volby nevyhrajete.

Podobně neslavně jako personální záležitosti ovšem pro TOP 09 vypadají volební preference. Strana, jež záhy po svém vzniku získala ve volbách v roce 2010 nečekaných 17 procent, takže hned vstoupila do vlády, kde systematicky ničila ODS, utrhla v posledních sněmovních volbách 12 procent a nyní se spolehlivě propadla k jednociferným číslům ODS. Tedy kamsi do předpeklí, odkud se jen stěží vyhrabe bez pomoci vnějších vlivů.

Navíc od TOP 09 teď dává ruce pryč i její menší volební partner STAN, který jí díky svým starostům dodával chybějící regionální podporu. Kalousek je sice plný vtipů, jimž se podobně jako kdysi Mirek Topolánek nejupřímněji směje sám, při pohledu na vlastní partaj se ale určitě baví méně: TOP 09 je vyprázdněná nejen personálně, ale navíc se její nástup do opozice trefi l do nejhorší možné doby, kdy ekonomika ožívá, z čehož politický kapitál vytřískají hlavně vládní strany. Vládnutí TOP 09 totiž mají lidé v hlavě spojené spíš s rekordně dlouhou recesí, zvýšením daní a utnutím mnoha posvátných sociálních dávek.

Opakování triku s knížetem coby pražským lídrem je zoufalým i logickým sebezáchovným aktem: právě v metropoli, suverénně nejbohatším a nejvzdělanějším městě země, má partaj prodávající vznešený liberalismus nejsilnější podporu. Ostatně i navzdory celostátnímu propadu v posledních sněmovních volbách zde suverénně a s knížetem v čele vyhrála volby. A s Prahou slušně vzala i Středočeský kraj, kde žije také spousta vystěhovaných Pražáků. Ve zbylých krajích má ovšem strana podporu zralou spíš na strach z překročení pětiprocentní parlamentní hranice.

Nejhorší ale pro TOP 09 je, že postupně ztratila úspěšný volební étos. Zvlášť když ji mnozí volili právě kvůli knížeti emotivně, aniž by mnohdy vůbec tušili, že jim Kalousek chce sebrat i bezplatné zubní plomby. Svým volebním étosem se strana perfektně trefi la do dluhového strachu roku 2010, od té doby ale žije z podstaty. Úspěšný étos, tedy nejdůležitější volební ingredienci, si poslední dobou uzurpoval Andrej Babiš se svým ANO.

A právě do boje proti němu jako by se Kalouskovi scvrkl veškerý současný náboj TOP 09.

Což je ironie: svým způsobem je totiž TOP 09 podobná politická firma jako ANO, snad jen bez vlastních médií a s tím rozdílem, že až doteď šlo o cirkus dvou, a ne jednoho klauna jako v případě Babiše. Kalousek se nyní snaží převtělit do role garanta demokracie, to ovšem v Česku není vítězný boj – a se jménem Kalousek na zádech už vůbec ne. Češi totiž nejsou žádní velcí demokraté; kdyby jim kdysi komunisti uměli dopřát lepší auta a džíny, máme u nás pořád komunismus.

Je to smutná ironie, TOP 09 by ale nejvíc pomohlo to, co si jen málokdo přeje: další dluhová krize a ekonomické obavy z budoucnosti, které by ospravedlnily její restriktivní rozpočtový program. Jenže dluhů se lidé bojí během ekonomické kocoviny. Když je mejdan, chtějí naopak utrácet.

O autorovi| PETR HOLEC, holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče