Kanibalové se zednickou lžící

06. srpna 2012, 00:00 - Vadim Fojtík
06. srpna 2012, 00:00

Většina politiků má problémy sama se sebou. Za takového stavu nikdo z nich nemá čas na práci, říká šéf ČKD Group

Konkurence přituhuje. V technologických oborech, jako jsou dodávky pro teplárenství či výstavba kompresorových stanic, s tradičními firmami z oboru nově soutěží i stavebníci. „Pokud jsou v Česku nějaké větší technologické tendry, tak je velmi často kanibalizují stavební firmy,“ tvrdí šéf ČKD Group Jan Musil.

Stavební společnosti se dle něj nerozpakují nabízet v tendrech ceny, které jsou hluboko pod náklady.

* Zhruba před třemi lety jste přišel s novým výrobním programem, produkcí menších kogeneračních jednotek. Současně s tím jste tvrdil, že významný podíl velkých zdrojů energie v budoucnu nahradí právě takové menší lokální. Vyplnila se vaše předpověď?

Nic jsem nepředpovídal, pouze jsem četl různé predikce a analýzy a posléze je propojil, vlastně jsem to opsal. Například v Evropě se určitě vyplní, budou-li splněny dva předpoklady. Tedy pokud Německo skutečně bude tak tvrdohlavé a zcela opustí výrobu elektřiny z jádra. A v okamžiku, kdy se německé kapacity výroby elektřiny z uhlí zcela naplní. Mimo Evropu má tento směr již stabilní růstový trend.

* Němci tvrdí, že nahradí velké jaderné zdroje větším počtem těch lokálních, kam patří i kogenerační jednotky, které prodáváte. To je pro ČKD dobrá zpráva, otevírá se další trh…

Nejsme tak velká firma, aby ji nějakým zásadním způsobem ovlivnilo takové německé rozhodnutí. Navíc většina našeho exportu směřuje na východ, do západní Evropy jde jen minimum našich dodávek. Němci a Francouzi umějí efektivně utáhnout šrouby ochranářské politiky.

* Jak jste v dodávkách kogeneračních jednotek úspěšní?

Když jsme začínali, všichni se nám trochu smáli a ptali se, do čeho že to jdeme. Dnes i velké elektrárenské společnosti vymezují rozpočty na výstavbu těchto lokálních jednotek, gubernátoři, primátoři, šéfové krajů a velké průmyslové komplexy hodně přemýšlejí o tom, jak zajistit soběstačnost v dodávkách energií. Hodně jsme v této oblasti investovali, museli si vytvořit síť dodavatelů, protože jsme především integrátoři projektů, jejich projektanti a realizátoři. Velký podíl komponent nakupujeme. Výsledkem je, že jsme jen v Čechách dokončili tři stavby kogeneračních jednotek. Tento měsíc jsme na Slovensku předali do provozu jednu takovou kogeneraci a zároveň v ČR podepsali nový kontrakt v tomto oboru pro Agrofert. A další připravujeme. Úspěšní jsme i v zahraničí, jen v Rusku máme šest podobných projektů.

* Kogenerační jednotky budou hlavní byznys ČKD?

Určitě ne. Děláme jednu velkou strojovnu elektrárny v Turecku. Pro jiného klienta máme kontrakt na úrovni 280 milionů eur. Jedná se o výstavbu paroplynové elektrárny v jihovýchodní Evropě.

* Můžete odhalit objem kontraktů, které máte v současné době uzavřeny?

Současný backlog (kontrahované zakázky připravené pro fakturaci) je na úrovni cca 9,5 miliardy korun, v příštím roce očekáváme zvýšení na hodnotu třinácti miliard korun.

* Dodáváte zařízení i pro velké elektrárny. Jak se vyrovnáváte s tím, že podobných projektů je navzdory původním předpovědím jen minimum?

Nejsme firma, jejíž hlavní ambicí je stavět velké zdroje. Jednak na to musíte alokovat velkou kapacitu lidí a potom jsou s tím spojené všechny potřebné finanční instrumenty. Můžete si u bank vytvořit rámec, který potom blokuje všechny ostatní menší projekty. Takže kontrakty typu elektrárny za 30 miliard korun k nám nepatří. Stejně takové projekty nejsou. Lepší jsou menší lokální kogenerační zdroje. Ideální obchodní případ pro ČKD je paroplynová elektrárna do výkonu 400 megawattů a kogenerační lokální zdroj na úrovni 10–150 megawattů.

* V posledních letech jste aktivní i v plynárenském a ropném průmyslu…

Dovolím si upřesnit, tento obor byl v minulosti pro značku ČKD dominantní, nyní zde opět začínáme posilovat. Investovali jsme velké finance do vývoje a výzkumu. Oblast ropy a plynu je v poslední době poháněna hesly efektivnost, účinnost a ekologizace. Dřív jste zemní plyn vytěžil a pustil plynovodem ke klientovi. Dnes ale vše směřuje k většímu využití technologií CNG a LNG. To jsou staronové technologie, které je potřeba používat.

* Kde jsou ty nové trendy?

Plyn vytěžíte, vyčistíte, vysušíte a pak zkapalníte nebo stlačíte. To se používá proto, abyste plyn mohl odvézt a používat jej v různých strojích tam, kde není přiveden plynovod. A pro srovnání: když budete mít CNG a dáte jej do automobilu, tak na jednu plnou nádrž ujedete 100 kilometrů, u LNG zhruba 1000 kilometrů. To je srovnání, jak je technologie CNG a LNG zajímavá. Ekologicky i z hlediska účinnosti a efektivity.

* A v případě ropy?

Ta se dřív těžila a jen dopravila do rafinerie. Dnes se i v této oblasti stále více uplatňují zajímavé technologie. Třeba při těžbě ropy vzniká doprovodný ropný plyn, který se v minulosti většinou bez užitku pálil. Dnes jej dokážeme vzít a zpracovat na médium, které lze využít jako palivo v kogenerační jednotce. To jsou věci, které nás zajímají, o které si rozšiřujeme naše kompetence, protože doposud jsme dodávali kompresorová soustrojí, závody na rafinerii ropy, ethylenové stanice. Teď se snažíme rozšířit portfolio našich nabídek pro ropný průmysl o zařízení, která zcela odpovídají současným trendům, tématům, tedy účinnosti ekologie a energetického využití toho, co se dřív bez užitku vypouštělo do vzduchu a znečišťovalo okolí.

* Kolik procent obratu skupiny ČKD tvoří vývoz a kolik dodávky na domácí trh?

Stále jsme exportně orientovaná firma. Zhruba 65 procent produkce jde do zahraničí, pětatřicet procent produkce pak na domácí trh. V budoucnu se ale tento poměr trochu změní. Letos máme poměrně velké fakturace ze zakázek na tunelu Blanka. Stavbu postupně opouštějí stavebníci a nastupují technologické firmy, mezi které patří i naše společnost ČKD Praha DIZ. Silně fakturační bude i příští rok. Předpokládám, že až Blanka odezní, podíl exportu se zvýší minimálně na sedmdesát procent.

* Proč se bude ČKD orientovat více na export?

Naše republika je malá a neposkytuje mnoho větších projektů. V případě, že ČEZ nebude investovat do výstavby dvou bloků v Temelíně, tak pro nás nebude v tuzemsku de facto existovat žádná velká energetická zakázka. Důležité je ale v této souvislosti říci, že i když v Česku nějaké větší technologické tendry jsou, tak je velmi často kanibalizují stavební firmy. Tyto společnosti se nerozpakují nabízet v tendrech ceny, které jsou hluboko pod náklady. Možná i z toho důvodu, že nezapočítávají ve své kalkulaci potencionální věcná rizika, která si ve většině případů ani neuvědomují. V okamžiku, kdy nabídnou o patnáct osmnáct procent nižší cenu, již nemáme v takové soutěži příliš velké šance na úspěch.

* Buďte prosím konkrétnější, o které tendry jde?

Třeba o výstavbu kompresorové stanice nebo energetické projekty pro teplárenství.

* Pokud ale vyhraje takový tendr stavební firma bez zkušeností z energetiky nebo jiného technologického oboru, nemusí to pro odběratele ve finále dopadnout dobře…

Ne. Uvedu příklad. Jedna firma si vybrala v soutěži stavební společnost, která ostatní účastníky porazila bezkonkurenční cenou. Teď se řeší nefunkčnost dodaného celku, nedodělky a penalizace.

* Takže odběratelé budou tři čtyři roky sbírat negativní zkušenosti, aby se pak vrátili k technologickým firmám se zkušenostmi?

Považuji to za pravděpodobné. Je nutné si uvědomit, že všechna tato rozhodnutí a chyby velkých firem podnikajících v energetice, teplárenství nebo plynárenství zaplatí konečný odběratel elektrické energie, tepla nebo plynu.

* Je šance, že se situace v budoucnosti změní?

Pokud se nebudou stavět obchodní centra, dálnice, mosty, tak stavební firmy musejí hledat zakázky jinde, musejí se přece něčím živit. Mimo jiné se budou plést i do technologických tendrů. Zde jsou pro nás nebezpeční cenou, ne znalostmi. Problém je v tom, že někteří zákazníci jsou posedlí cenou, která je jediným kritériem tendru, bez ohledu na technické řešení daného projektu a provozní parametry díla.

* V kolika soutěžích už vás stavební firmy takhle předběhly?

Nepředběhly, ale donutily nás třeba jít do byznysu s nulovým ziskem, případně jsme si řekli, tohle už nemá smysl, do toho nejdeme.

* Kolik projektů jste postavili s kladnou nulou?

Řeknu to jinak. Před pěti lety bylo reálné dosáhnout u dodávek pro energetiku solidních marží. Dodával-li jste do energetiky loni, toulal jste se někde kolem kladné nuly. To samé platí i pro letošek. Navíc v okamžiku, kdy budete takový projekt realizovat, musíte tvrdě nakupovat, dobře řídit vaše vlastní hodiny při projektování a výstavbě, to proto, abyste skutečně skončil v mírném zisku a měl z takového projektu dobrý pocit.

* Má-li ale firma přežít, nic jiného než účast v těchto projektech jí asi nezbývá…

Hovořím o politice klienta, který většinu zakázek soutěží prostřednictvím elektronických aukcí a opakovaně dává šanci těm, kteří nemají v oboru žádné zkušenosti ani reference. Současná situace nás i další firmy nutí k tomu shánět kontrakty v takových regionech, jako jsou země Společenství nezávislých států a Blízký východ. Někdo jiný půjde do Indie nebo do Brazílie. Každý si ale musí dobře zvážit, proč chce jít do kterého regionu a co tam chce dokázat.

* Jak jako vývozní firma hodnotíte strategie státu na posílení konkurenceschopnosti průmyslu? Každá vláda představila několik variant, které se nikdy nepodařilo zrealizovat…

Jedna polovina politiků řeší problémy s korupcí, ta druhá má problémy zase sama se sebou. A za takového stavu nikdo z nich nemá čas na práci. Za této situace si firmy zvykly pomáhat si samy a na pomoc politiků nespoléhat. Počet politiků, kteří by chtěli a hlavně uměli pomoci, je skutečně malý. Ať se podívám do minulosti nebo do přítomnosti, napadají mě v této souvislosti pouze dvě jména.

* Která?

Někdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr a současný prezident republiky Václav Klaus.

* Řada českých ministrů a dalších politiků ale argumentuje tím, že pomáhají exportu i tím, když na častých zahraničních misích obhajují zájmy českého průmyslu…

Američané, Rusové, Němci nebo Francouzi, ti všichni vysílají delegace na nejvyšší, často i prezidentské úrovni, které s sebou berou podnikatele. Na každou takovou cestu, každou konkrétní schůzku se kanceláře ministra nebo premiéra pečlivě s dotyčnými firmami připraví a vybere se správná sestava na cestu. Třeba když navštíví Německo, pojede nějaká sestava, nějaká jména, když pojedete do Ruska, pojedou zase jiní a tak dál. U nás to často připraví ministři se svými náměstky, popřípadě se zástupci komor nebo profesních svazů a jede se. Konkrétní příprava s firmami většinou chybí. Společensky je to dobré, ale byznysově neefektivní.

* Navíc je mnohdy součástí programu takové delegace i prohlídka místních pamětihodností…

To nechápu. Pokud jsem já na služební pracovní cestě, tak mám tak plný program, že na něco podobného prostě nemám čas.

* Jsou nějaké další plány se skupinou ČKD pro nejbližší léta?

Máme střednědobý plán, který by měl být naplněn v roce 2015. Do tohoto data bychom se chtěli v Evropě profilovat jako středně velká, efektivní a úspěšná firma, která dodává investiční projekty na klíč v oboru energetika, plyn a ropa a infrastruktura. Nepředpokládám, že v rámci tohoto plánu budeme posilovat výrobní část. Naopak počítáme s posilováním v projekčních a realizačních činnostech tak, abychom stále zvyšovali naše znalosti a dodavatelské kompetence. Na začátku jsme postupně vytvořili dvě nová projekční centra, jedno v Brně druhé na Slovensku. Tím jsme navýšili počet projektantů ze 130 na 200. Z celoevropského pohledu je to málo, ale v Česku je to již dost vysoké číslo. Navíc nemáme projektanty teoretiky, naopak jsou každý den šleháni tržním prostředím. Takže bez problému zvládnou kromě samotné projekční činnosti i cenovou politiku, kalkulaci, určí tržní cenu projektu a podobně. Nemusíte se pak obávat toho, že vám někdo z firmy stanoví tržní cenu projektu na třináct místo reálných deseti, a vy pak prohrajete. Ten tlak je od nás, vedení firmy, tvrdý směrem k projektantům i realizátorům. A diskuse u nás ve firmě jsou neustále o tom, jak snižovat náklady.

* Zvažujete nějakou akvizici?

Porozhlížíme se po trhu a hledáme vhodnou příležitost ke koupi firmy, která by znamenala další posílení našich projektantsko-realizačních aktivit. Chceme koupit někoho, kdo již má zkušenosti a praxi z této oblasti. Až se potkáme třeba za rok, tak snad budu moci říct, posílili jsme firmu v inženýrsko-realizační oblasti, a naopak ubrali plyn v té výrobní.

* Znamená to, že budete prodávat výrobní závody?

Oslovují nás některé subjekty a mají o část našich produkčních kapacit zájem. Jde o to, jaká bude nabídka a jak se ji eventuálně podaří převrátit do konkrétní realizace.

* O co je největší zájem?

Ještě není čas na to, abychom si tady o tom povídali.

* Takže zůstane z ČKD jen projektantská firma?

To ne, ale inženýrská činnost zahrnující projektování a vlastní realizaci i s montáží bude dominovat.

* Budete mít dost kvalifikovaných lidí na uskutečnění svých plánů s ČKD?

Potřebná akvizice je nutná právě proto, aby nám umožnila navýšit naši kapacitu.

* Plno firem ze stejných oborů, jako je ČKD, ale tvrdí, že mladí lidé nejsou na trhu schopní vůbec technologické zakázky realizovat. Některé společnosti dokonce uvádějí, že musejí na zahraniční projekty posílat lidi, kteří jsou na hranici důchodového věku…

To je běžná praxe. Lidé kolem šedesáti let mají know-how a velké zkušenosti. Z toho důvodu k nim musíme stavět mladé lidi, brát je na služební cesty, i když to výrazně zvyšuje celkové projekční náklady. Je to paradoxní situace. Na jedné straně svým zaměstnancům vytýkám, že mají vysoké náklady a jsou málo efektivní, na straně druhé požaduji, aby tyto mladé lidi, kteří nemají žádné praktické zkušenosti, brali s sebou na služební cesty. Je to ale nutné pro budoucnost firmy. Jezdí nás proto plno. A když je to potom např. čtrnáct dní, tak si spočtěte náklady za cestování, za hotel a tak dále. Jenže musíme to dělat a ve finále se to vyplatí.

* Trvá dlouho, než si z mladého absolventa vyškolíte zkušeného projektanta, jaké jsou náklady?

V personalistice platí jedno pravidlo, když přijde nový člověk hned po škole do firmy, tak většinou během tří až pěti let odchází a potom se třeba zase vrací. Stavět budoucnost firmy na člověku, který k vám přijde po univerzitě, je falešné, ale vy to stejně udělat musíte, i když je osmdesátiprocentní pravděpodobnost, že jej ztratíte. Co se týká nákladů, které vkládáme do absolventa projektanta, tak v průběhu pěti let to je 5,5 až 6 milionů korun. Tyto peníze zahrnují mzdu a povinné odvody, odměny, průběžná školení a vzdělávání, přidělené softwarové a hardwarové prostředky a též již zmíněné pracovní cesty.

* Tohle souvisí i se situací v technickém školství, respektive celém českém školství…

V Česku se chápe špatně jedna věc – když mám peníze, někam je dám, budu to řídit a kontrolovat, lidé mi budou reportovat, dokládat plnění úkolů. Stát dává peníze do vysokých škol, tak si prostě musí vynutit, že budou školy pracovat podle jeho zadání. Jenže nejdřív, aby to tak bylo, musí stát vytvořit strategii konkurenceschopného průmyslu, definovat perspektivní směry české ekonomiky a odtud odvodit zaměření a upřesnit zadání pro vysoké školy. Toto je ale v současné situaci hlavní problém, protože se politici neustále soustředí na řešení zcela jiných problémů. l

Problém je v tom, že někteří zákazníci jsou doslova posedlí cenou, která je jediným kritériem tendru, bez ohledu na technické řešení daného projektu a provozní parametry díla

Jan Musil (53)

• Vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou (VŠSE) se zaměřením na jadernou elektroenergetiku, doktorandské studium absolvoval na Fakultě strojní VŠSE Akademie věd ČR se zaměřením na plazmové technologie a materiály. • 1983–1992 Akademie věd ČR, odborný asistent, vedoucí vědecký pracovník, vědecký tajemník, obor plazmové technologie a nové materiály. • 1992–1994 Plasmacentrum, vicedirector. • 1994–1996 Škoda Výzkum, vedoucí výzkumu materiálů a technologie, jednatel. • 1994–1996 ZČU Plzeň, katedra fyziky, externí přednášející. • 1996–1999 Škoda, technický ředitel, ředitel pro rozvoj a místopředseda představenstva. • 2000–2007 Škoda Power, jednatel a generální ředitel. • 2007 Generální ředitel společnosti ČKD Group • Hovoří anglicky a rusky, hraje golf, tenis a lyžuje. Poslouchá rock a vážnou hudbu.

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče