K Evropě zády

14. dubna 2014, 00:00 - Blahoslav Hruška
14. dubna 2014, 00:00

Mezinárodní sankce mohou uspíšit plány na přesun úřadů a byznysu z Moskvy dál na východ

Sofijské nábřeží v Moskvě platí za dobrou adresu, odkud jsou nejkrásnější výhledy na Kreml. Ne nadarmo v jednom z paláců v „podhradí“ sídlí i státní ropný gigant Rosněfť. Již brzy se ale může z výsluní metropole stěhovat do mnohem skromnějších podmínek. Podle listu Vedomosti se Rosněfť ocitl na přísně tajném seznamu státních firem, které jsou určené k přesunu na východ.

V polovině března ho vypracoval vicepremiér a prezidentův emisar pro Dálněvýchodní okruh Jurij Trutněv. S tím, že dokud si jej neprostuduje prezident Vladimir Putin, zůstane v kremelském sejfu. Autor soupisky nicméně prozradil, že se kromě stěhování firem chystá také přesun některých pravomocí z ministerstva financí do resortu pro rozvoj Dálného východu. Není to prý proto, aby se Minvostokrazvitija, jak se zdlouhavý název dálněvýchodního ministerstva běžně zkracuje, stal novým superúřadem. Jde údajně o běžné dělení vybrané agendy.

Trutněvův seznam by šlo snadno odbýt jako další z řady velikášských dokumentů, které mají naplánovat budoucnost putinovského Ruska. Jeho načasování je nicméně zarážející. Právě v době ukrajinské krize, kdy se rusko-evropské vztahy ocitly na mrtvém bodě, může zvýšený zájem o východ Ruska přispět k celkovému přesměrování ruských geopolitických a obchodních zájmů do Asie. Vzhůru na Sibiř Připomeňme, že snahy o vymanění se z moskevské centralizace nejsou nijak nové. Před dvěma lety požadoval odsun některých úřadů z Moskvy dál na východ ministr obrany Sergej Šojgu. Mimo jiné tím potěšil své krajany z rodné Tuvy ležící při mongolské hranici.

Letos v lednu si pak přisadil oligarcha Oleg Děripaska, který za Sibiř lobboval na ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu.

„Moskva nemá pro okolní region žádný podstatný význam. Udržovat Moskvu jako hlavní město znamená korupci a zvýšenou centralizaci. Pokud si skutečně přejeme rozvoj Sibiře, pak tam přesuňme i metropoli,“ prohlásil Děripaska. I on mluvil z vlastní zkušenosti - za Uralem vzkvétá jeho hliníkářský byznys a Moskvu potřebuje jen jako reprezentativní sídlo.

Ve hře o nová centra byznysu nejsou jen Krasnojarsk nebo Irkutsk, který kdysi dostal nálepku „sibiřská Paříž“. Roli ruské metropole sice nikdy hrát nebudou, ve hře o geopolitický význam jde ale především o podporu Kremlu. A na tu si stěžovat nemohou.

Mocenský význam má pro ruského prezidenta třeba i Chanty-Mansijsk, kde se v roce 2008 konal jeden ze summitů Rusko-EU. Již tehdy Putin vsadil na stejný efekt jako později během olympiády v Soči. Stačilo mu vydat pokyn, aby se proinvestovaly miliardy rublů. A udivení evropští úředníci i členové delegací se pak z kdysi ospalého hornického městečka vraceli s pocitem, že se nijak neliší od velkého západního světa luxusních hotelů a restaurací, na který jsou zvyklí.

O finance není nouze ani nyní. Koncem února Kreml avizoval vznik hned několika fondů a rozvojových agentur, které mají pomoci rozvíjet jižní Sibiř a Dálný východ. Celkem jde o 212 miliard rublů, které by měly být alokovány do roku 2020. Trutněvův úřad se nijak netají tím, že půjde především o podporu obřích projektů. „Máme kolem 400 žádostí, ale málokterá je vhodná. Naším úkolem je vybrat deset až patnáct projektů. Třeba i takových, které ještě nebyly podány,“ prohlásil Trutněv.

Kreml sobě Podle všeho půjde v případě dálněvýchodních fondů jen o páku, kterou se zvýší investice z eráru do státního byznysu. Ledacos naznačilo rusko-japonské investiční fórum, které proběhlo koncem minulého měsíce v Tokiu. Hlavním řečníkem tu byl Igor Sečin, prezident státního petrolejářského koncernu Rosněfť. (Mimochodem muž, který je podle amerických diplomatických zdrojů kvůli ruské anexi Krymu na seznamu osob nežádoucích v EU, takže může mít brzy potíže vycestovat do Evropy či USA. Sankce mu také brání obsluhovat zahraniční konta.)

Rosněfť v Japonsku lovil investory na tři své obří projekty. Na Dálném východě plánuje terminál a obří zásobníky LPG, na pobřeží Ochotského moře by měl vzniknout nový petrochemický komplex a konečně pod taktovkou této společnosti chce Kreml také novou základnu pro průzkum ropných ložisek na dně moří. Sečin se netajil tím, že Japonce „pustí“ téměř všude.

„Jsme připraveni nabídnout investiční příležitosti v celém výrobním cyklu: od těžby až po infrastrukturu, zpracování a dopravu,“ přislíbil šéf koncernu Rosněfť, který Japoncům neopomněl zdůraznit, jak výhodná investice je koupě akcií jeho firmy. Stejně tak dal k dobrému, že Sachalin leží od ostrova Hokkaidó jen 40 kilometrů a případný podmořský kabel by do japonských domácností přivedl levnou energii z Ruska.

Kontrakt v kapse si sice Sečin neodvezl, zájem o petrochemický komplex má ale těžařský gigant Mitsui. Ten se ostatně již s podporou japonských bank angažuje ve zkapalňování plynu na Sachalinu. Mnohem podstatnější bylo masivní mediální pokrytí jinak celkem nevýznamného fóra, kde to hýřilo megalomanskými projekty. Do světa se mělo dostat jednoznačné sdělení - bez Evropy i USA se Rusko obejde.

Bez Západu to nepůjde Nutno dodat, že Japonsko „putinomice“ vychází vstříc. Oficiálně sice odsoudilo okupaci Krymu a zastavilo vládní spolupráci v otázce energetiky a životního prostředí, zároveň ale dodalo, že obchodním kontaktům bránit nebude.

Pozici chytré horákyně Tokio nezastává poprvé. Podobně tomu bylo počátkem 80. let minulého století, kdy se připojilo ke kritice sovětské invaze do Afghánistánu. Zatímco v rámci tvrdé linie americký Caterpillar přišel o zakázky při stavbě ruského ropovodu, jeho místo zabrala japonská firma Komatsu. A stejně tak tomu bylo s dodávkami obilí, kde za americké farmáře zaskočila zejména Argentina.

Právě takové příklady Putinovi nahrávají do karet. Ruská byznysová mapa východu je totiž ve skutečnosti plná bílých míst. Pro Kreml má smysl lanařit Japonce nebo Jihokorejce, kteří jsou schopni dodat moderní těžařské technologie. Jinak se Rusko bez Západu zatím neobejde, což ovšem Moskva jen tak nepřizná. Mnohem výhodnější je vyvolávat za oceánem a v Evropě pocit, že pokud přijdou sankce, stačí Kremlu blahosklonně pokynout směrem k východu.

Pro Kreml má smysl lanařit Japonce nebo Jihokorejce, kteří jsou schopni dodat moderní těžařské technologie. Jinak se Rusko bez Západu neobejde.

212 mld. rublů by do roku 2020 měly spravovat státní agentury a fondy určené k rozvoji jižní Sibiře a ruského Dálného východu. Koncem února to oznámil Kreml.

O autorovi| Blahoslav Hruška * hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče