Jsme v každém podmořském vrtu

16. února 2015, 00:00 - Vladan Gallistl
16. února 2015, 00:00

Ve výrobě trubek pro podmořskou těžbu ropy je firma Sandvik světovým lídrem. Máme zhruba 80 procent trhu, říká šéf firmy Polman

V podmořských vrtech ropných gigantů Shell, Total, Chevron nebo například BP se nacházejí trubky ze společnosti Sandvik Chomutov Precision Tubes. Pomáhají těžit ropu v Mexickém zálivu, jihovýchodní Asii či Africe, která je nyní nejatraktivnější lokalitou. „Afrika je nesmírně perspektivní, bohužel je z velké části už obsazená Číňany, kteří kontrolují spoustu důležitých surovin,“ uvádí generální ředitel společnosti Jiří Polman.

* Sandvik vyrábí trubky pro podmořskou těžbu ropy. Jak vás ovlivní propad cen ropy?

Zatím situaci mapujeme, protože před půl rokem nikdo nedokázal říct, kam až cena dospěje. V současné době si myslíme, že pokud půjde jen o krátkodobý cenový výkyv do půl roku, tak nás to příliš neovlivní, protože všechny podmořské vrty jsou dlouhodobá investiční záležitost a obvykle se nezastavují. Pokud to bude trvat déle, tak to může znamenat posun v nových projektech, což by nás zasáhlo, ale pravděpodobně až příští rok.

* Jak dlouho by musela být cena ropy nízká?

Pokud by to trvalo déle než rok, tak by to pro nás znamenalo problémy.

* Objevují se srovnání s kolapsem cen ropy v roce 1986, kdy ceny byly nízké dlouhodobě. Máte vlastní odhad?

Když se bude chvíli držet cena ropy pod 50 dolary za barel, tak první začnou zastavovat těžbu břidličné vrty ve Spojených státech, které mají velmi krátkou životnost mezi rokem a rokem a půl. Dojde tam ropa a nové se již vrtat nebudou, protože se to nevyplatí. Velmi rychle pak klesne těžba ropy z těchto nalezišť, což způsobí převis poptávky po ropě nad její nabídkou a cena se vrátí zpátky. Tentokrát je propad cen ropy způsoben jinými faktory než v 80. letech, kdy šlo o světovou krizi. Nyní je to způsobeno převisem nabídky nad poptávkou.

* Jak významné jsou dodávky pro ropné společnosti?

Sto procent naší produkce jde do podmořské těžby ropy a zemního plynu.

* Nebudou ropní těžaři z mořských vrtů omezovat těžbu? Mají nižší náklady na těžbu než těžaři z břidlic?

Úplně paušálně se nedá odpovědět. Když máte zainvestovaný podmořský vrt, tak většina nákladů je už udělaná. Velmi se však liší náklady podle toho, kde je vrt umístěný. Když máte vydatné naleziště, kde ropa skutečně teče, tak je to levnější než například v subarktickém pásmu. V průměru je ovšem ropa z podmořských nalezišť levnější než z břidlicových.

* Chtěli jste investovat do rozšíření výroby až dvě miliardy. Může vývoj na trhu s ropou ovlivnit vaše investice?

Rozhodnutí investovat je nezvratitelné, protože velký trend je, že byznys poroste. Je jen otázkou, kdy investici uděláme a kdy do toho budeme muset začít dávat velké peníze. V současné době jsme projekt rozdělili na několik fází. Nyní probíhá nezpomaleným tempem první fáze, kterou představuje příprava projektu, získávání všech povolení. V tom jsme nepolevili a vynakládáme peníze, jako kdyby ropa byla na 115 (dolarech za barel – pozn. red.).

* Předpokládáte, že podmořská těžba ropy dlouhodobě poroste?

Určitě těžba poroste a cena ropy nezůstane dlouhodobě na dnešních úrovních.

* Vaše trubky musí vydržet obrovský tlak a zároveň odolat slané vodě. Jaké jsou požadavky na jejich výrobu?

Nejdůležitější je kvalita. Zákazníci si od nás nekupují trubky, ale spolehlivost. Trubky jsou proto během celého procesu už od první tavby sledovány, jsou o nich vedeny záznamy a protokoly. Už když přijde takzvaná lupa, což je velmi silná trubka, na zpracování k nám, má již s sebou velký balík dokumentace.

* Jak výrobky kontrolujete?

Trubky jsou testovány na všechny vady a kazy, které jsou nekompromisně vyřezávány. Když se trubky svařují na velké cívky, tak se sváry rentgenují a nakonec se trubka tlakuje na 1,5násobek pracovního tlaku. A sleduje se, že je těsná a vydrží požadovaný tlak. Na konci je z toho obrovský balík dokumentace, se spoustou testů a rentgenových obrázků. Všechny záznamy procházejí zákazničtí inspektoři, kteří musejí potvrdit, že viděli veškerou dokumentaci a cívka je v pořádku.

* Zákazníci mají přímo ve firmě vlastní pracovníky?

V současné době tady máme třicet inspektorů, kteří jsou zde dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. A je to vlastně dvoustupňová inspekce, přičemž nepočítám naše vlastní inspektory. Jsou to inspektoři našich přímých zákazníků – firem Aker nebo Technip. A pak jsou zde inspektoři konečných zákazníků, jako je například Shell, Total, BP a další.

* Kam všude dodáváte vaše zboží?

Máme pět přímých zákazníků v Norsku, Spojených státech, Velké Británii a ještě menšího zákazníka v Brazílii. Tito zákazníci jsou velká pětka, která dodává všem ropným společnostem, které se zabývají těžbou. Trubky najdete po celém světě, kde se ropa těží. Největší oblasti výskytu jsou Mexický záliv, Severní moře, oblast kolem Angoly a Nigérie, jihovýchodní Asie a nově se začíná rozvíjet Mosambik.

* Ve výroční zprávě označujete za nejaktivnější lokalitu pro podmořskou těžbu Afriku. Platí to stále?

V tuto chvíli má Angola největší aktivitu. Jsou tam obrovská naleziště a obrovské zásoby. Afrika je nesmírně perspektivní, bohužel je z velké části už obsazená Číňany, kteří kontrolují spoustu důležitých surovin.

* To je pro Evropu škoda…

Určitě. Jednou nám zmizí základna, budou to kontrolovat Číňané. Je to takový nový druh kolonialismu.

* Jak velký podíl má společnost na trhu?

Na trhu speciálních bezešvých trubek pro výrobu umbilikálových kabelů (viz box) pro ropný a plynový průmysl máme podíl skutečně velký. Je to okolo osmdesáti procent.

* Jak velcí jste ve výrobě trubek pro podmořskou těžbu?

V tomto oboru jsme největší na světě.

* Jste v každém mořském vrtu?

Určitě. Jsme ve všech, které jsou hodně hluboké. Máme jednu konkurenci, což jsou plastové trubky, které jsou ovinuté kevlarem. Zhruba polovina trhu má plastové trubky. To je část trhu, která je méně technicky náročná. Hlubší vrty nebo ty, které jsou daleko od pobřeží, jsou všechny ocelové.

* Kdo patří mezi největší konkurenty?

Máme konkurenty zejména v Japonsku, ve Francii a Rakousku. Jsou asi tři největší. V Rakousku je to Schoeller Bleckmann, v Japonsku Sumitomo a ve Francii Vallourec.

* Které ropné společnosti patří mezi největší zákazníky?

Rozhodně Total, Eni, Chevron, BP a Shell.

* Získali jste ocenění pro nejvíce inovativní firmu. S inovacemi se však spojují spíše technologie než hutnictví. V čem je vaše výroba specifická?

Hutnictví je popelkou v evropském průmyslu a je s ním zacházeno jako s nechtěným dítětem, podobně jako před pár lety s textilním průmyslem. I zde jsou však velmi speciální produkty, které jsou opravdu high-tech. Jedním z nich jsou umbilikálové trubky. Jsou výjimečné svou kvalitou, kterou musíme garantovat, což předpokládá, že ve výrobě neděláme chyby. K tomu je přizpůsobený celý výrobní proces, kde všechny naše stroje jsou určitým způsobem modifikované. Naše technologické oddělení navíc neustále zlepšuje metody, což přináší úpravu výrobních postupů a strojů.

* Máte vlastní výzkum přímo v České republice?

V Česku máme unikátní vývojové svářecí centrum, kde jsou výzkumní pracovníci, kteří pracují pro celý koncern přímo v Chomutově.

* Uvažujete o nějaké diverzifikaci výroby, že byste se zaměřili i na dodávky pro jiný průmysl, než je ropný?

Hrozně jsme to chtěli. Před pár lety jsme identifikovali jaderný průmysl, protože vyžaduje podobnou kvalitu jako oil & gas. Bohužel přišla Fukušima a celý jaderný průmysl dostal velkou ránu a dodnes se z ní nevzpamatoval. Jadernou energii jsme proto zavrhli a dnes hledáme téma, které by bylo kompatibilní s naší výrobou.

* Jak se firmě dařilo v minulém roce?

Nemohu říct přesné výsledky.

* Bylo to lepší než v roce 2013, kdy jste vydělali téměř 1,5 miliardy korun?

Bylo to o dost lepší.

* Jaké výsledky čekáte letos?

Plán máme zase vyšší. Máme zakázky na půl roku a trh nás může ještě překvapit.

* Firma vyplatila v roce 2013 své mateřské společnosti ve Švédsku dividendy 1,52 miliardy. Nemohou ohrozit dividendy budoucí vývoj a inovace?

Nemohou. Všechny investice platíme z vlastních zdrojů. Firma odčerpává jen to, co si může dovolit odčerpat.

* Od vašeho nástupu v roce 2011 se zvýšila ziskovost. Co bylo důvodem?

Hodně jsme pracovali na nákupu, kde byly velké rezervy. Začali jsme dělat výběrová řízení a snažili jsme se nakupovat tak, jak se má. Ještě větší efekt přišel, když jsme se začali soustředit na produktivitu.

* Firmu jste přebíral po Danielu Kuruczovi (bývalý šéf Českých drah – pozn. red.). V jakém byla stavu?

Ve velmi dobrém. Už tenkrát vykazovala firma značné zisky.

* Jak často jezdíte do Švédska? Jak vás mateřská společnost ovlivňuje?

Jezdím kvartálně do Švédska na větší rozhovor. Do operativního řízení Švédové příliš nezasahují, zejména tehdy, když to funguje. Samozřejmě rozhodují o investicích, v této oblasti máme relativně malé pravomoci.

* Pracoval jste ve firmách DuPont, v Tatře, které měly americké vlastníky. Nyní pracujete v české firmě se švédskými majiteli. Je nějaký rozdíl mezi vlastníky z různých zemí?

Určitě je velký rozdíl. Americké firmy jsou o hodně rychlejší než skandinávské. Rychlejší v rozhodování, razantnější v přijímání opatření. Je tam více kladen důraz na osobní odpovědnost než na kolektivní odpovědnost. To jsou největší rozdíly.

* Jaký přístup je vám bližší?

Ideální by bylo, kdyby se podařilo najít něco uprostřed, ale to je velmi těžké.

* Která část kariéry vám nejvíce dala?

Právě DuPont, protože tam jsem se všechno učil úplně od začátku. Když jsem tam přišel, tak jsem nevěděl, co je obrat, netušil jsem, že existují nějaké marže.

* Na jakém postu jste začínal?

Tam jsem se na začátku staral o technické problémy. A postupně jsem se propracovával. Zákazníci si mě vyžádali, abych s nimi začal spolupracovat, takže jsem přešel do prodejů, následoval marketing a management. Dostával jsem na starost čím dál větší celky a poslední pozice byl ředitel pro Evropu, střední Asii a Afriku pro speciální laky.

* Proč jste odešel, když jste byl ve vysoké pozici?

Kvůli dětem. V tu dobu byly teenagery, chodily na osmileté gymnázium a měly jít dál na vysoké školy. Za osmnáct let jsme se asi osmkrát stěhovali, pořád jsme měnili země. Když mi potom nabízeli další kariéru, tak to bylo nejdřív pár let v Číně a potom několik let v USA a nakonec se vrátit jako viceprezident do Ženevy. To by ovšem znamenalo vystavit děti čínskému a americkému prostředí, a to v nejcitlivějším věku. Proto jsme se chtěli vrátit zpátky do Čech. V DuPontu už tak vysoká pozice nebyla, proto jsem musel odejít.

* Viceprezident DuPontu je už světová liga. Nelitujete toho?

Ne. Kdyby mi děti vyčetly, že kvůli mně nemohly udělat ani vysokou školu, protože sice umí šest jazyků, ale žádný pořádně, tak bych si to jako otec nemohl zodpovědět.

* Jaké máte koníčky?

Mám jich pár. V létě se pokouším hrát golf, co mi to jde.

* Hrajete v Česku?

Většinou v České republice. Jsem amatérský hráč, mám základní handicap.

* Jak dlouho hrajete?

Asi dva roky. Já ho hraju špatně, ale rád. Člověk se projde krásnou krajinou, většinou s příjemnými lidmi.

* A další zájmy?

Kromě toho mám rád barokní hudbu, opravuji starožitný nábytek, obecně mě zajímá historie.

Jiří Polman (52) • Do čela chomutovské společnosti nastoupil v roce 2011. V čele firmy vystřídal Daniela Kurucze, který tehdy zamířil do skupiny Agrofert Andreje Babiše. • V minulém roce firma získala ocenění Best Innovator, kterou pořádá poradenská společnost A. T. Kearney. Firma podporuje zlepšováky od zaměstnanců přes systém, který se jmenuje Vykuk. „V posledních letech přišly návrhy inovací od dělníků, které měly vliv na ziskovost firmy v řádu milionů korun,“ říká Polman. • Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a doktorát získal v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Manažerskou dráhu zahájil v roce 1990 v americkém kolosu DuPont, kde strávil osmnáct let. Následně působil jako obchodní ředitel Tatry a konzultant. • Oblíbeným sportem je golf. Má rád hudbu a výtvarné umění. Mezi jeho oblíbené malíře patří Giorgio de Chirico, Chagall, Gauguin či Modigliani. • Jezdí BMW X5. • Je ženatý a má dvě děti. Co je Sandvik Chomutov Precision Tubes • Výrobce takzvaných umbilikálových trubek, které jsou součástí podmořských kabelů sloužících k těžbě ropy. Od roku 1994 je součástí švédské skupiny Sandvik, která rozjíždí výrobu umbilikálových trubek o rok později. • Předchůdce firmy byl založen v roce 1870, kdy zde vznikla první ocelárna. Ta přešla do rukou bratrů Mannesmannových, kteří v roce 1887 založili první válcovny trub a o tři roky později tu vyrobili i první tenkostěnnou bezešvou trubku na světě. • Společnost zaměstnává 580 lidí.

Chomutovský Sandvik v číslech

1,47 miliardy korun byl čistý zisk společnosti v roce 2013, když tržby dosáhly výše 4,49 miliardy. Okolo 80 procent drží společnost na světovém trhu s trubkami pro podmořské kabely.

Přes 100 000 kilometrů trubek již dodal Sandvik ropným společnostem pro podmořskou těžbu.

1,52 miliardy korun činila dividenda vyplacená v roce 2013 mateřské společnosti.

O autorovi| Vladan Gallistl, gallistl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče