Jsme bohatí majetkem, nebo spotřebou?

09. prosince 2013, 00:00 - JAKUB ŠTEINFELD
09. prosince 2013, 00:00

HDP jako ukazatel neodpovídá na otázku způsobu financování výdajů a jejich efektivnosti

Když poměřujeme bohatství druhého, vždy vnímáme jeho strukturu spotřeby. Jak chodí oblékaný? Jaké má auto? Do jakých restaurací chodí? Jinou možnost nemáme, na účet mu nevidíme a v katastru nemovitostí se špatně hledá. Tedy určíme úroveň bohatství dle spotřeby. Je to však nejdůležitější ukazatel bohatství?

Každý chce dosáhnout maximalizace majetku a zároveň toho, aby nikomu nic nedlužil.

To lze určitě zobecnit, každý chce dosáhnout maximalizace rozdílu mezi hodnotou majetku a závazků. Každý chce mít přece co nejvyšší částku na svém běžném účtu, aby následně mohl hradit svou spotřebu.

Když vydělá víc, zvyšuje částku na svém běžném účtu a následně si uspokojuje své potřeby. Nicméně spotřeba je vázána na to, jaká byla úroveň majetku, resp. zůstatku na běžném účtu předtím, než došlo ke spotřebě. Na druhou stranu v případě, že výše příjmů je nižší než hodnota spotřeby, je nutné si půjčit, a tím i zvýšit hodnotu závazků (půjčka od banky, půjčka od příbuzných apod.).

To platí zřejmě u každého z nás. Nepřipomíná vám tento pohled něco známého? Jistěže ano, vždyť se tady v podstatě bavíme o účetním pohledu na věc. Běžná právnická osoba také maximalizuje z dlouhodobého pohledu úroveň zisku, tedy rozdílu mezi výnosy a náklady. Pokud právnické osobě vychází ztráta, dochází vždy ke snížení úrovně bohatství. Jak jsou na tom státní instituce? Úplně stejně. Sice nejsou zřízeny za účelem podnikání, ale i zde základní pravidlo platí. Tedy v případě, že výnosy (dotace, příjem z daní, příjem z plateb sociálního a zdravotního pojištění) jsou nižší než náklady (mandatorní výdaje, platby na provoz státu apod.), dochází ke snížení úrovně bohatství. Ani ve státních institucích to není cílem.

STÁTNÍ KONSOLIDACE Proto jsme taky schopni sestavit následně účetní rozvahu a výkaz zisků a ztrát za celou ekonomiku. K tomu v účetnictví nástroj existuje, jedná se o konsolidaci. Způsob provedení konsolidace a následná interpretace výsledků konsolidace je podrobně popsána v knize Řízení moderního státu, která nedávno vyšla. Z pohledu základní ? lozo? e se jedná o proces, kdy se díváme na subjekty tak, jako by existoval pouze jeden. Pohyby, které znamenaly pouze přesun z jedné skupiny do druhé, musíme vyloučit, protože nemají žádný dopad na celek. Tedy např. mzda, kterou vyplácí tuzemská právnická osoba a jedná se o její náklad, bude vyloučena s hodnotou výnosů z mezd, která je zase výnosem pro fyzickou osobu.

Jak by vypadala výsledovka ekonomiky?

Velká část vztahů by byla vyloučena. Zjistili bychom, že hlavní strůjce tvorby hospodářského výsledku, a tím i bohatství v ekonomice je rozdíl mezi vývozem a dovozem. Vždyť je to i logické, že úroveň konsolidovaného bohatství ovlivňují pouze vztahy, které směřují mimo ekonomiku. Z toho následně plynou tyto ekonomické teze:

Stát a státní představitelé se musejí zasadit především o to, aby byl podpořen export. Rovněž by se měli zasadit o to, aby hodnota importů byla co nejnižší. Musejí se také snažit o nahrazení importů tuzemskými zdroji.

Pokud nedochází k tvorbě hospodářského výsledku ekonomiky, tedy kladného rozdílu mezi exportem a importem, dochází vždy pouze k přesunům bohatství mezi jednotlivými skupinami. Tedy pokud jeden subjekt zbohatne, je to vždy na úkor jiného subjektu. Investice, aby byla investicí, musí mít de? novanou dobu ekonomického návratu.

Zjednodušeně, pokud pořizuji investici, musí mít tato investice pozitivní vliv na hospodářský výsledek, ať už ve formě snížení nákladů nebo zvýšení výnosů. Stejně tak to platí v konsolidovaných číslech.

HDP NENÍ BOHATSTVÍ V současné době však měříme ekonomiku především hrubým domácím produktem. Pokud HDP roste, máme se dobře, pokud klesá, máme se špatně. Také celá ekonomika je cílena na určitou úroveň HDP. To je však velký ekonomický omyl, který nás žene do propasti. Pokud se podíváme na vývoj tohoto ukazatele za posledních deset let, zjistíme, že kromě výjimečných krizových let dochází k stálému zvyšování HDP. Dochází však v tomto duchu také ke zvýšení bohatství? HDP jako ukazatel neodpovídá na otázku způsobu financování výdajů a jejich efektivnost. To opět vede k závěrům, které nemají s logikou vůbec nic společného. Ukázat si to můžeme na těchto modelových tvrzeních: Zvyšme úroveň korupce, touto změnou dochází k růstu HDP. Nebo: Investujme, je jedno, do čeho a kolik to bude stát, HDP přece roste…

Z těchto důvodů je hrubý domácí produkt jako poměřovací kritérium naprosto nevhodný, zavádějící a má podobnou vypovídací schopnost jako obrat v běžné obchodní společnosti. Proto se závěrem ptám: Jsme bohatí spotřebou, nebo majetkem?

O autorovi| JAKUB ŠTEINFELD, spoluautor knihy ízení moderního stýtu

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče