Jsem polovina historie klubu

23. září 2013, 11:00 -
23. září 2013, 11:00

I. Český Lawn-Tennis Klub Praha nejde vymazat z mapy, říká manažer nejstaršího tenisového klubu v Česku, slavícího letos 120. výročí

Už samotný název I. Český Lawn-Tennis Klub Praha zní historicky.

Však je také nejstarším tenisovým klubem v českých zemích. Téměř polovinu ze 120 let existence je s ním spojen Vladislav Šavrda, současný manažer a jeden z devíti členů představenstva. „Když se podívám na své datum narození, jsem vlastně polovina historie klubu,“ říká. Sedí na Štvanici v tradičním sídle I. ČLTK a řídí kolos, který zásobuje reprezentační výběry všech věkových kategorií.

* Kdy jste poprvé vstoupil na kurty I. ČLTK?

V pěti letech v dětské tenisové školičce, která už tehdy na Štvanici existovala. Hrál jsem s dřevěnou pálkou o dřevěný plot.

* Cítil jste odjakživa, že I. ČLTK je v československém tenise výjimečným úkazem?

Určitě, ale historie klubu je trochu spletitější. Vznikl jako I. ČLTK Praha, v době komunismu ho převzala Tělovýchovná jednota Motorlet, v normalizačních letech patřil pod Dopravní podnik. Teprve v roce 1989 se vrátil k původnímu názvu I. ČLTK Praha, který je v českém tenisu výjimečný svou historií a prestiží. Ke 120. výročí jsme zjišťovali, kdo na štvanickém ostrově hrál, a dopočítali jsme se 58 grandslamových vítězů a vítězek v singlu či světových jedniček.

* Jak se vyvíjely vztahy mezi I. ČLTK a ostatními pražskými kluby?

Rivalita, hlavně se Spartou, tady existovala vždy, už za časů Honzy Kodeše (vítěze Wimbledonu z roku 1973 – pozn. red.), který byl v juniorských letech „štvaničák“. Když se seznámil se svojí první ženou, přestoupil do Sparty, protože tam byl velkým funkcionářem její otec, ale později se na Štvanici vrátil. Rivalita existovala i za předchozího majitele Sparty Tomáše Petery, nicméně bylo to přátelštější než nyní, kdy Spartu vlastní Miroslav Černošek. S ostatními pražskými kluby se o nějaké rivalitě příliš nedá hovořit, pouze snad v případě TK Neridé.

* Na sparťanské vedení jste si v minulých měsících stěžoval a nešlo zrovna o debatu „v rukavičkách“. Proč?

Oni také nejednají v rukavičkách. Jde především o texty v časopise Tenis, který je výrazně nakloněn prostějovskému a sparťanskému klubu. Ten „jejich“ redaktor si nebere servítky, články jsou hodně ostré a nás napadají.

* Existuje důvod, proč by vás měl někdo napadat? Já si myslím, že ne. My ve svém klubu poctivě pracujeme, snažíme se vychovávat talenty a dodáváme hodně hráčů do reprezentací všech věkových kategorií. Na Štvanici máme Národní tenisové centrum, stejně jako ho má Sparta o tři kilometry dále. Nezpochybňuji právo každého oslovit hráče konkurenčního klubu s nabídkou. Na nás pak je, abychom ji buď srovnali, nebo nabídli kupříkladu lepší trenérskou kvalitu. Také záleží na tom, jak máme s hráčem uzavřenou smlouvu v bodě „přestup do jiného klubu“.

* Jde tedy o „přetahování“ hráčů?

V uvozovkách se to tak dá nazvat. Všichni naši hráči, kteří za něco stojí, od Sparty dostávají nabídky od žákovských kategorií, dokonce od babytenisu. Já to beru jako fakt: oni se rozhodli, že chtějí hrát prim v českém tenise nebo v Praze, a snaží se shromáždit všechno nejlepší, co v okruhu stovek kilometrů existuje.

* Není to zároveň ocenění vaší práce, že tenisty vychováváte dobře, když je o ně takový zájem?

To je jeden ze správných pohledů. Máme výborný trenérský kádr, který umí děti vychovávat. Vždyť i naši trenéři dostávají nabídky k přechodu do konkurenčního klubu. Druhá věc je, že bych ani na vteřinu nepřipustil, abychom se stali jakousi farmou Sparty. Děti a mladé hráče chceme vychovávat dál, ale budeme si muset všichni zvyknout na to, že smlouvy budou tak přísně nastavené, aby nám hráči buď vůbec neutekli, nebo abychom nepřišli finančně zkrátka. Přece jen do nich vkládáme nemalou porci práce i investic.

* Na kolik vyjde výchova tenisty od babyškoličky do osmnácti let?

Jestliže to vezmeme komplexně od dětství, pohybuje se to v řádu mnoha milionů korun. Vždyť součástí dnešního tenisu je také například kondiční příprava, spolupráce s fyzioterapeuty, rehabilitace a lékařské zabezpečení již od útlého věku. Je nutné započítat rovněž cestování s doprovodem. Sezona juniorského tenisty, který jezdí na turnaje po celém světě, vyjde ročně zhruba na dva miliony korun. Pak už stačí jen násobit.

* Když před 120 lety začínal I. ČLTK, byl roční poplatek 50 zlatých. Kolik je dnes?

Výše řádného hrajícího členství je 13 tisíc korun. Máme však různé kategorie od rodinného přes juniorské až po studentské či důchodcovské. Máme i nehrající členství pro lidi, kteří chtějí být členy klubu, chtějí se sem chodit pobavit, zaplavat si v bazénu.

* Z čeho I. ČLTK žije, aby mohl fungovat a vychovávat nové tenisty?

Žijeme z členských příspěvků, z reklamních a sponzorských smluv, ze státních dotací, které dostáváme za to, že zde máme všechny stupně reprezentace. Pak jsou to příjmy z pronájmů hal. Jsou tu komerční hráči, kteří nedosahují na úroveň reprezentace, ale chtějí zde kvalitně trénovat a za trénink platí.

* Může být tenisový klub v českých podmínkách ziskový?

Záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváte. Pokud chcete vybudovat nový klub, postavit kurty, které jsou na zimu kryté, a získávat peníze ze členství a z pronájmů, tak to jsou těžké počty, protože vstupní investice je skutečně velká. Je přitom ještě nutné připočíst ceny energií, které trvale stoupají. Z toho vychází, že provozování klubu velký byznys není. Druhou věcí je management sportovců. To je však riskantní podnikání. Znamená to nasmlouvat hráče, které v žákovských a juniorských kategoriích živíme se vším všudy, což jsou miliony investovaných korun, a pak doufat, že se někteří z nich prosadí a podle smlouvy nám budou určitý počet let peníze vracet. Podílem z vydělaných peněz či z reklamních práv.

* Takže jste musel mít radost, když vaše hráčka Lucie Hradecká vyhrála čtyřhru na nedávném US Open v New Yorku a vydělala 230 tisíc dolarů…

To jistě, ale ne kvůli odvodům peněz zpět do klubu. My jsme mnoha hráčům poskytli zázemí a přidávali něco na rozvoj jejich kariéry. Šlo však o finance, které hráče nezabezpečovaly komplexně. Existuje podstatný rozdíl mezi tím, jestli tenistovi zaplatíme celoroční hraní včetně trenéra plus zabezpečení, nebo mu „jenom“ přidáme milion a půl na osobního trenéra a další výdaje na cestování. Pokaždé smlouva musí znít jinak. V první variantě po hráči chci, aby nás reprezentoval, hrál za nás soutěže. Ta druhá je o odvodech peněz. Takže Lucii fandíme a držíme palce, aby klub proslavila a aby se říkalo: Hradecká se naučila tenis v I. ČLTK a trénuje tam, proto tam dáme svoje děti. Není to tedy tak, že bych si liboval, že dnes vyhrála a my z toho máme 100 tisíc korun.

* Bude I. ČTLK existovat i za dalších 120 let?

Tento klub nelze vymazat z mapy. Funkcionářské zázemí je velmi kvalitní, ctí historii a myslí do budoucna. Nikde v Česku neexistuje, že by na jednom místě v jednom klubu bylo všechno od dětské tenisové školičky přes žáky a juniory, všechna reprezentační centra až po extraligu a zároveň přes 500 členů klubu. To je obrovský konglomerát činností. Kupříkladu Sparta „to“ pojala se zaměřením pouze na závodní tenis a zrušili rekreační tenis. Oni nemusejí řešit to, že potřebují kurty pro neprofesionály. Těší mě, že se nám postupně daří bořit mýtus, že I. ČLTK je uzavřený klub a že se lze jen těžko stát jeho členem.

* Co kdyby chtěl klub někdo koupit?

Jedna věc je koupit si jméno v názvu klubu a být hlavním partnerem s výrazným množstvím peněz a velkou mírou ovlivňování dění v klubu. A druhou věcí je úplný prodej klubu. O takové věci vůbec neuvažujeme. Uvítali bychom ale hlavního velkého partnera a i s tím jménem klubu bychom dokázali něco udělat.

* Kam se tedy bude ubírat I. ČLTK v následujících 120 letech?

Víme, že nemůžeme potlačit ani jednu ze složek, které v klubu léta dobře fungují. Nezávodní, neprofesionální tenis má u nás obrovskou tradici, takže v této oblasti bychom raději zvyšovali počet členů. V porovnání se západní Evropou a podobně velkými městy totiž v počtu členů stále výrazně pokulháváme. Tamní kluby mají často více než dva tisíce členů. Nechceme však potlačovat ani závodní tenis, protože jsme dosahovali a dosahujeme skvělých výsledků a mluví za nás i defilé hvězd, které jsme na Štvanici přivedli.

* Nebudete iniciovat zbourání Centrálního kurtu, aby se vrátil duch „staré Štvanice“?

Je třeba si uvědomit, že Centrální kurt patří Českému tenisovému svazu. Na Štvanici sídlíme jako dva samostatné subjekty. Nám patří malý centr a všechny ostatní venkovní kurty. Snažíme se spolupracovat, protože existují prostory, které využívají oba subjekty. Občas slyšíme vzdechy, jak by to bylo hezké, kdyby tady zůstala stará dobrá Štvanice. Ano, dá se to tak formulovat, ale je nutné si uvědomit, že bychom ji museli rekonstruovat, a to za hodně velké peníze. Je otázkou, jestli bychom je sehnali. Za minulého režimu se podařilo Honzovi Kodešovi přemluvit vládní špičky, především Lubomíra Štrougala (předsedu vlády ČSSR v letech 1970 až 1988 – pozn. red.), k tomu, že se stavba nového areálu „sfoukla“ se stavbou metra. Zaplatil ho stát a vznikl stadion, který Honza Kodeš v dobré víře „stavěl“ pro velkou mezinárodní akci v Praze. Zpočátku se tu opravdu takové turnaje pořádaly a to, že dnes tomu tak není, je škoda. Vždyť z bývalého Ostblocku jsme jediný stát, který nemá turnaj ATP Tour či WTA Tour. Centrální kurt se zkrátka pravděpodobně nikdy nezbourá a my to určitě nebudeme iniciovat. Musíme se srovnat s tím, že tady je. l

Sezona juniorského tenisty, který jezdí na turnaje po celém světě, nás vyjde ročně zhruba na dva miliony korun Vladislav Šavrda (61) • manažer I. Českého Lawn-Tennis Klubu Praha • bývalý trenér reprezentantů Karla Nováčka či Milana Šrejbra • bývalý nehrající kapitán českého týmu v Davisově poháru Je velká škoda, že z bývalého Ostblocku jsme jediný stát, který nemá turnaj ATP Tour či WTA Tour

O autorovi| Vít Chalupa, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče